Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prodaná 14

03.03.2012 (16:15) • Gabbe • FanFiction na pokračování • komentováno 45× • zobrazeno 6824×

14. kapitola

Cukrová vata

(Ráda bych před čtením upozornila, že za vše, co se dočtete níže, může Gemm. :D)

Probudila jsem se na jeho hrudi. Rozlámaná, pomuchlaná a stále ještě trochu opilá.

Neprobudilo mě sluneční světlo, ani žádný jiný vjem z okolního světa za tlustou skleněnou výplní. Slunce ještě spalo, stejně jako já před malou chvílí. Jediný narušitel ranní pohody se právě vrtěl vedle mě a snažil se s veškerou opatrností vrátit mou ruku k mému tělu. Spokojeně jsem jej před spaním hladila na hrudi…

Nechtěla jsem mu ukázat, že už dávno nespím. Užívala jsem si jeho dotyky a čekala, co se pan dokonalý chystá tak brzy provádět.

Jenomže se nekonalo žádné překvapení. Edward pouze vstal z postele, a jakmile jsem zjistila, že už ležím v hebkém bílém hedvábí úplně sama, rozhodla jsem se pro druhou ranní variantu.

„Utíkáš?“ zeptala jsem se, oči stále zavřené a spokojeně jsem se zavrtala hlouběji do teplé přikrývky.

Uslyšela jsem jeho smích. Pak se matrace postele znovu prohnula. Tentokrát blíž k mému tělu.

„Musím do práce.“ Jaké překvapení…

„Ať přijde práce za tebou,“ zaškemrala jsem jako malé dítě a s poctivě hraným bezvědomím stále odmítala otevřít oči. Pak jsem na tváři ucítila jeho prsty. Hladil mě na spáncích, lehce přejel po nose, a když se jeho prsty chystaly překročit hranici snesitelnosti a vloupat se na můj krk, bylo to na udržení zavřených očí už moc těžké…

„Ale ta budova nemá nožičky,“ dodal se smíchem a polechtal mě těsně pod bradou. To zabralo, rozhodně ale ne podle mých představ. Podle těch jeho ano. S varovným néééé jsem se stulila do klubíčka a Edward okamžitě využil příležitosti, kdy jsem si k sobě pevně natiskla peřinu a v tu chvíli bylo v posteli zase plno.

Lehl si na bok za má záda a přitiskl si mě těsně k sobě s tváří schovanou v mých vlasech a s prsty někde mezi mým pupíkem a kosticemi podprsenky.

„Teda slečno Swanová,“ zhrozil se najednou a já se zvědavě ohlédla k jeho uličnické tváři. „U nás doma se nechodí spát v oblečení. Vezměte si příklad ze mě.“ Znovu poukázal na svoji odhalenou hruď. Rukou jsem zapátrala pod peřinou a zatahal jej za lem riflí.

„Ale, ale, copak to tu máme?“ vrátila jsem míč zpět na jeho stranu hřiště.

„Řekl bych, že toho mám na sobě mnohem míň, než ta nezbedná holčička vedle mě.“ Věděl, jak špatně snáším oslovení holčičko, pokud se jednalo zrovna o takovou událost. Ale pokud mě on chtěl trápit, tak proč ne já jej…

„Hluboce se omlouvám, okamžitě to napravím.“ Vymanila jsem se z jeho náruče a klekla si na posteli před něj. A aby mu skutečně neunikla ani jediná část, tak jsem každý pohyb vykonala co možná nejpomaleji. Když jsem potom svléknuté tričko s úsměvem odhodila na Edwardovu kamennou tvář, dílo zkázy bylo dokonáno.

„To bylo podlé,“ dodal po chvíli zastřeným hlasem s mým tričkem stále na hlavě.

„Ne, to bylo jenom pro tebe.“ A pak už to Edward nevydržel.

Nestihla jsem ani polknout vzrušení, když se hbitě zvedl z polštářů a popadl mě do své nahé náruče. Praštil se mnou do polštářů a drze se vklínil mezi mé nohy. Pak se znovu po mém těle rozběhly jeho prsty a byly přesvědčeny, že dokud ze sebe nevychechtám duši, nebude moci Edward v klidu odejít do práce.

„P-p-p… ráááce!“ připomněla jsem mu teď já hlavní příčinu jeho brzkého vstávání.

„Tu teď rozhodně mám.“ Bylo mi v tu chvíli víc než jasné, že jsem si sama zavařila. Z jeho náruče jsem se nemohla nijak dostat, moje síla se s tou jeho nedala ani porovnat.

„Takhle mě po ránu provokovat,“ posteskl si a na chvíli mě přestal týrat hlazením. „Jak tě tu mám teď nechat a jen tak odejít?“ Ani mně se ta představa nelíbila. Vlastně se mi víc než příčila při pomyšlení, že na něj teď v práci čeká Lorinnová.

Objala jsem jej kolem krku a přitiskla si jej zpět k sobě a na své rty. Moc mluvil.

„Bello,“ zavrčel mi do úst. „Opravdu budu muset jít.“ V tu chvíli se bytem rozezněly pomalé kroky. Což svědčilo o jediném – kat byl zpět s veškerou jeho výzbrojí.

„Necháš mě tu samotnou?“ Tak jsem zvolila třetí variantu.

„Nebudeš sama,“ usmál se a poukázal tak na rámus v kuchyni. O, bože…

„Jsem nadšená,“ zavrčela jsem na něj.

Nespokojeně mlasknul a objal prsty obě má zápěstí a jednoduše mě spoutal. Pak nebylo těžké vězně přitisknout zpět k matraci s rukama spoutanýma za hlavou. Chvíli se mi snažil číst ve tváři.

„V noci mi to pořád znělo v uších. Nemohla bys mi to znovu zopakovat?“ Usmál se tím uličnickým dokonalým úsměvem.

„Nevím, co myslíš,“ odbyla jsem ho okamžitě bez přemýšlení a naklonila hlavu na stranu.

„Ale víš.“ Rty se přiblížil k mému krku, vydechl, a mě po celém těle záblo. „Mám ti to připomenout?“

„Hmmm,“ zavrčela jsem spokojeně, zatímco se přesouval po mém krku až k rudému pokladu obepínajícímu mou hruď. Těsně před tím, než se chystal zlíbat můj hrudník, jej ale napadla ta nejméně chytrá myšlenka. Nač mě zabíjet po částech, když to může zvládnout na jeden pokus?

Jazykem se mě dotkl přesně v tu chvíli, kdy jsem se chystala nadechnout. Nešlo zastavit spokojené vydechnutí, i když by ho možná raději neměl slyšet. Ale jemu se to snad i líbilo! Líbal mou kůži a s každou sekundou se jeho rty a jazyk postupně přesouvaly až k místu, kam se Edward tak rád díval.

A bylo to naprosto beznadějné. Cítila jsem, že se na mě jeho rozkrok tiskne mnohem větší silou a dokonce jsem mezi nohama ucítila něco, co mě zprvu skutečně vyděsilo.

K čemu byla podprsenka? Když Edward chtěl, prsty si usnadnil cestu přes cokoli a k čemukoli.

„Bylo to tvé ujištění, Bello,“ připomněl mi po chvíli naši předešlou konverzaci a zvedl mě z polštářů do své náruče. Posadila jsem se obkročmo na jeho nohy. Teď už jsem ten známý tlak cítila skutečně dobře a na správných místech.

„Tohle není fér,“ odporovala jsem udýchaně. „Já bych ti to měla opakovat, ale od tebe jsem to ještě neslyšela.“ Teď to byl Edward, komu se zadrhl dech.

„Ale,“ podivil se. „Celý minulý týden se točil kolem tebe a miluji tě jsem ti napsal snad stokrát.“ S úsměvem jsem mu pročísla hebké vlasy.

„Vím, a byla to rozhodně větší zábava.“ Jeho neposlušná dlaň mě lehce plácla přes zadek.

„Zlobivá holčička.“ Byla to ta nejdokonalejší chvíle pro pokračování… A protože jsme oba byli na naprosto stejné vlně a stejné lodi, nedělalo to ani jednomu z nás problém. Zrovna když si Edward lehce poradil se zapínáním mé podprsenky a tím se jeho myšlenky přesunuly daleko… ale hodně daleko od práce, rozhodl se náš vrchní nomarcha zkontrolovat své nomy.

Vlítl do dveří jako mladík – a přísahám bohu, že skutečně běžel! – a už od dveří křičel dávno profláknutá hesla jako práce, řidič, schůzka nebo jiné podobné netaktní nesmysly.

Když si důkladně prohlédl polohu, ve které jsme se s Edwardem nacházeli, rozhodně mu došla slova a on se na patě otočil směrem ke dveřím. Ale zůstal.

„Pane Cullene, oceňuji váš smysl pro rodinu, ale pokud zmeškáte dnešní schůzku, mohl byste se snadno dostat do dosti nepříjemné situace.“

„Vím,“ odvětil chladně Edward a stále mě schovával celým svým tělem pro případ, že by se stará škola rozhodla otočit. „Zavolejte Emily, ať připraví podklady k prezentaci. Za hodinu budu tam.“

„Ale pane…“

„Budu tam!“ Sluha ještě něco zaskřehotal. V dokonalém okouzlení, ze kterého v tu chvíli ale opravdu nebylo cesty zpět, jsem vnímala pouze Edwarda a kašlala na veškeré povinnosti týkající se jak jeho, tak mě.

Edward se pak ke mně otočil s neuvěřitelnou otázkou v očích. Bylo to horší, než jsem si myslela… Byli jsme v tom oba až po uši.

„Víš, že tě miluju a musíš mi věřit, že je to už sakra nějakej pátek, co jsem se do tohohle hnědookého pokladu zamiloval.“

„Jak to, že o tom nevím?“ Znovu jsme se položili do peřin, vůbec ale vůbec se mi s ním nechtělo loučit.

„Byla jsi ještě moc mladá,“ usmál se hořce. Ale na každou hořkost se našel lék.

Líbala jsem toho téměř třicátníka s veškerou touhou, co se jenom do těla čerstvé osmnáctky mohla vejít.

A protože se slunce teprve dostávalo na oblohu a v pokoji stále vládla příjemná potemnělá atmosféra, nebylo těžké vrátit se myšlenkami do hluboké noci se všemi činnostmi, co se jenom ve dvou dělat dají.

Nechala jsem ho vzít si víc. Věděla jsem, že on není stavěný na dětské hrátky.

Ochotně jsem mu vycházela vstříc ve všech odvážnějších věcech, o kterých jsem do toho dne neměla ani ponětí.

Edward to na mně poznal, jakmile se dotkl mého rozkroku. Má reakce jej trochu zaskočila, ale ve vteřině pochopil, kam až může zajít.

Líbal mě na prsou, líbal mě na bříšku… a nic z toho nepůsobilo nesprávně, nijak živočišně, vše to bylo naprosto přirozené a jemné.

Věděl, že se náš společný čas krátil. A také věděl, co si mé tělo žádalo, a co si bolestivě a neustále žádalo i to jeho. A napříč všem sobeckým řečem, co kdy vypustil z úst, to byl toho rána on, kdo rozdával něhu všemi způsoby.

Když mi na těle přetrhl kalhotky a odhodil ten poničený, značkový, drahý kus látky pryč z mého těla, jemně jsem ho kousla do jazyka, abych jej tak trochu mírným způsobem uklidnila.

Ztuhl a nadzvedl se nade mne zapřený rukama do postele. Díval se na mě a párkrát nevěřícně zakroutil hlavou.

„Osmnáct. Jenom osmnáct!“ opakoval si pro sebe neustále, jako by na tom v tu chvíli záleželo.

A potom mi pohled nechtěně zabloudil pod peřinu k jeho symbolu mužství. Okamžitě jsem pochopila.

Nebyla jsem připravená, nechtěla jsem prožít tolik lásky najednou. Lehce jsem zakroutila hlavou a pohladila mého snoubence po tváři.

Chtěla jsem si k sobě přitáhnout jeho ústa.

Edward se ke mně zpět sklonil, k úplně jinému místu.

To ráno skutečně rozdával on. Ukázal mi tak trochu jiný způsob milování. Tam někde pod mým pupíkem to vše s jeho ústy začalo a až v konečcích prstů to ještě dlouho po jeho polibcích doznívalo.

On mi dal nebe. A já mu s vášní podrápala záda.

„Nechceš zůstat na snídani? Richard ti může připravit snídani, a pak zavolat řidiče,“ nabídl mi s velkým spokojeným úsměvem Edward, když už oblečený a připravený stál u svého konferenčního stolu a na poslední chvíli si kontroloval všechny spisy.

„Ne!“ vyhrkla jsem okamžitě. „Po těch zvucích, co se nekontrolovatelně linuly z tohohle pokoje, se mu už nikdy nepodívám zpříma do očí.“ Edward mě obdaroval dalším okouzlujícím úsměvem. Nechápala jsem, proč si zrovna on – muž, který svého sluhu potkává každý den – s tímhle neláme hlavu.

„Řidič už na mě beztak čeká před domem. A s velkou radostí si nechám snídani připravit od mých domácích, co naštěstí nic neslyšeli.“

Ale Edwardův sluha nikde nebyl. Nepřišel nás vyprovodit, ani jsem neslyšela žádný rámus z kuchyně. Jako by se po něm slehla zem.

Před domem skutečně čekalo Renéeino auto. Za volantem čekal Jasper.

Ale jak se zdálo, nebyla jsem to já, koho Jasper považoval za pána. Místo na mě se ten nevděčník díval na Edwarda. Zahlédla jsem Edwardovo přikývnutí, pak se teprve řidič věnoval mně.

Edward mě políbil na tvář. S posledním úsměvem mi otevře dveře od auta.

To ráno se mi dostalo dvou zásadních poznatků.

Nic a nikdo v mém životě není pouhou náhodou. Ani Jasper ne.

A za druhé… Přežít celý den bez něj bude jako přežít celou věčnost. Temnou, bez slunce.

Když jsme projížděli západní výpadovkou, sluneční kotouč se na obloze ukázal v celé své kráse. Pro mě bylo přesto zataženo. Jen do té doby, než poslal svou premiérovou sms.

Miluju tě.

A v mém srdci už také začalo svítat.

Doma mě nečekalo zhola nic jiného.

Jen co jsem otevřela dveře, už u mě stály – nebo případně seděly na křesle – zvědavé osoby vzdáleně podobné těm, které jsem v domě měla ještě před pár měsíci.

Nic neříkaly, opět čekaly, až začnu já. Na to jsem ale měla celý den a večer, s odpověďmi nebylo kam spěchat…

Jenomže jak se ukázalo, i samotná Renée svou dceru brala spíše jako nedorostlou pubertální a sexuálně laděnou bytost s neobyčejně vyvinutými pudy.

Bylo těžké ji přesvědčit, že k ničemu nedošlo.

A vůbec nejhorší situace nastala poté, co se mi na nočním stolku objevila výhradně dámská krabička s růžovým páskem podél.

„Co to je? Nebo spíš, na co to budu mít já?“ opravila jsem se a štítila se té věci jenom dotknout.

„No, vezmeme to od začátku.“ Klekla si Renée k mé hromádce středoškolských sešitů, které jsem pečlivě přebírala a rozhodovala se, zda vejšku v takovém případě a se snoubencem na krku vůbec zkusit.

„Žádný není. Tu věc nepotřebuju!“

„Bello,“ zasténala nervózně. „Není to pro mě příjemné ti to říkat, tak mi to laskavě nestěžuj. Prostě… Edward je starší než ty a je mi jasné, že ve třiceti má člověk a ještě k tomu všemu chlap naprosto jiné potřeby než osmnáctiletá holka. A také se bojím, že by s tebou chtěl začít žít doopravdy… Bude chtít děti a jiné… věci. A já chci, abys na to všechno byla od začátku připravená.“

„Tomu nerozumím, mami. Tak proč si mám s tímhle zjistit své plodné dny? Začínáš mě děsit…“

„Zjistíš si je a budeš vědět, kdy s ním můžeš… spát a kdy ne. Kondomy jsou naprosto nespolehlivá věc, a kdyby Edward zjistil, že bereš antikoncepci, mohl by se na tebe zlobit.“

„Mami,“ zasténala jsem tentokrát já. „My s Edwardem se ještě skutečně nehodláme… rozmnožovat.“ Společně jsme se tomu termínu zasmály. Na Renée byla znát úleva. „On je na mě hodný. Ví, že na nic z toho nejsem připravená.“

Renée spokojeně pokývala hlavou a olízla si dolní ret – to dělala pouze v tom případě, že je nervózní a tak dala tušit svou další ostýchavou otázku.

„Takže vy už jste spolu…“

„Ne, neboj se.“

Škola, sešity, učení. Vše jsem zvládla dělat celý den, jen abych se zbavila živých vzpomínek na slunečné ráno po odjezdu z Edwardova bytu a na tmavé ráno v Edwardově bytu.

„Jsem diskriminován,“ prohlásil Žán utýraně, když seděl před televizí v obýváku a sledoval kuchařské pořady.

„Co se ti nelíbí tentokrát?“ zeptala se zvědavě Renée a v tu chvíli bylo jasné, že je rodinná idylka u televize přerušena.

„Všichni o všem vědí, ke mně se nic nedoneslo. Kdybych mohl chodit, vím to už dávno taky.“

„To ano,“ přitakala Renée. „Uši bys měl na všech klíčových dírkách po celém domě.“

A dřív, než jsem se stačila zhrozit nad představou Žána znajícího veškeré detaily z rána, se mi v kapse podruhé za celičký den rozdrnčel telefon a při pohledu na jméno odesílatele se mi stejným způsobem rozdrnčelo srdce.

Čekám před domem. Hodlám si tě dnes pořádně vykrmit.

A od té chvíle už nikdo nikdy nebyl dost dokonalý. Byl tu jenom Edward. A na nikoho jiného se moje oči nesoustředily celou noc a celý den.

Na večeři mě bral pravidelně každý den, což připadalo šílené především Žánovi. A úžasné snad jenom mně. Celkově jsem se cítila jako v naprosto jiném světě. Každý den měl svůj harmonogram, každý den měl kostru, podle které jsem se mohla řídit, a především, každý den obsahoval jeden nejdůležitější bod. Edwarda. A bylo neskutečně příjemné vědět, že se alespoň něco nezměnilo.

V novinách a zpravodajských denících jsem mnohem častěji vídala rozhovory s mým snoubencem. A co bylo na celé věci nejvíce podivné, byl jeho neustálý a dokonalý úsměv. Na rozdíl od zamračených a zachmuřelých fotografií, které jsem před naším setkáním našla ve starších výtiscích… Byl jako proměněný. Možná se to zdálo jenom mně, protože já jej sledovala kdykoli a kdekoli a pokud jsem věděla, že rozhovor s ním má být vysílán až v nekřesťanskou noční hodinu, nešla jsem ani spát, a spánek po zhlédnutí toho dokonalého muže na širokoúhlé obrazovce už rozhodně nepřipadal v úvahu.

Možná jsem přeci jenom nebyla jediná, kdo si té změny všiml. Jako první si toho začal všímat Žán… a hned po něm bulvární plátky. A tak jsem se jednoho rána u snídaně dočetla, že jsem pravděpodobně jediná dokonalá žena, kterou kdy Cullen potkal.

A tomu se skutečně říká radost nad radost.

Když jsem projížděla centry města a na každém rohu potkávala obrovské billboardy propagující jeho firmu – jako by to bylo třeba! - nebo nedej bože jeho jméno, srdce mi vždy radostí zaplesalo. Každou volnou chvíli jsem nenáviděla, protože jsem každou chtěla trávit jenom s ním.

Jenomže Edward skutečně nebyl jako já. Na rozdíl ode mne se musel účastnit všech konferencí, propagačních akcí, večírků a jiných společenských lampasáren, při kterých ho nutně musela doprovázet jeho asistentka. Lorinnová.

Bála jsem se o něj jenom trochu, zdravá dávka žárlivosti rozhodně hrála svou roli. Protože pokaždé, když jsme osaměli, měla jsem nutkavou potřebu vlastnit jej všemi způsoby.

A tak se jedné černé seattleské noci stalo, že si mě Edward do svého bytu přivedl v mnohem, mnohem lepším rozmaru. On opět oblečen v tom nejdražším možném obleku, já v otrhaných riflích a obyčejném bílém tričku. Dokonalá dvojice.

A abych zahnala chmury, sako jsem z něj sundala tak rychle, jak mi to jenom on sám dovolil. I když byly poslední dny naplněny romantikou až po okraj, zdálo se mi, že mi stále chybí, jako by mi unikal, přitom u mě byl v každém volném okamžiku.

A když se nevýřečný Richard té noci omluvil a nechal nás v bytě samotné, rozhodnutí přišlo nečekaně rychle a až bolestně jsem si uvědomila, že jej miluju tak moc, že mě to nejspíš zničí nebo to bude bolet ještě víc.

Chtěla jsem ho u sebe. Ne jako dívka, jako žena.

Vše se to odehrálo na jeho černé dokonale měkké pohovce. Měla jsem jenom pár sekund na nádech a pár vteřin na úžas, když si svlékl nejen košili, ale i kalhoty. Ty moje už dávno ležely v koutě společně se strachem osmnáctileté holky.

„Bello,“ zasténal zprudka, když jsem se odvážila k hlazení na úplně všech partiích jeho těla. „Nevíš, co mi děláš.“ Znělo to až bolestně. Edward se snažil zamaskovat vzrušení v jeho hlase, ale já jej z něj přesto cítila, sálalo z každé jeho buňky.

„Ale vím.“ A to byla možná jediná věta, kterou jsem kdy za svůj život řekla naprosto správně. Edward mě políbil na čelo.

„Nespěchám na tebe, víš, že ti dám tolik času, kolik jenom budeš chtít.“ Už mi jej přeci dal.

„Já jsem připravená, Edwarde.“ Mezi obočím se mu objevila hluboká vráska. Stále mě hladil po tvářích, byl víc nerozhodný než já před pár dny.

„Určitě?“

„Miluju tě, to je přeci jistota,“ usmála jsem se na něj a s klidem si uvědomila, že skutečně necítím žádný strach. Jenom ten pohlcující pocit, co v mlze ukryje vše kromě Edwarda.

A přestože jsem to bylo já, kdo jako první dal najevo své city a vášně, byl to nakonec Edward, kdo z peněženky vytáhl kondom.

Ach ano, romantika. Věřte, že když jsem tuto kapitolu začala psát, neměla jsem v úmyslu nic z toho, co se stalo. Ale zjevně to bylo třeba, protože romantiky v takovém marastu kolem nás poslední dobou moc není.

Za název dnešní kapitoly bych ráda poděkovala osůbce s přezdívkou NatynQa.

Za vyburcování dále již jednou zmiňované nezbedné Gemm, LuLuu - která se kvůli mně neučila biologii :D - a také Huny, jejíž komenty miluju. Děkuji i milé nikaok, která mě zahrnula chválou na shrnutí.

A samozřejmě obrovské díky patří všem osůbkám, co mi daly vědět pod článkem a věřte, že jsem si každý koment moc užila. Bez vás by to prostě nešlo.

Musím ještě prozradit jednu maličkost. Moje hodná dušička mě pokárala, že by snad konec kapitoly více rozepsala. No věřte, že na takové věci nejsem, ale mohu říci, že o to "jaké to bylo" nepřijdete.

Gabbe

Autor: Gabbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prodaná 14: