Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prodaná 4

21.01.2012 (17:45) • Gabbe • FanFiction na pokračování • komentováno 38× • zobrazeno 6538×

Kapitola 4

Bez šance zvolit si osud

Máte-li smůlu nebo snad štěstí, povede se vám natrefit na toho muže jednou za celý život. Možná v tom šťastném případě. Nebo jej také nemusíte potkat vůbec a budete z toho nešťastní.

Přeci jenom by nikdo z nás neměl být ochuzen o tak podstatnou lidskou zkušenost, která vychází z jediného čirého faktu – nikdy nejsi nikde sám.

Mě si tahle zkušenost našla v sobotu ráno, kdy jsem s bolavým srdcem a staženým žaludkem pospíchala za Jacobem. Možná se to zdálo nemožné, ale každé odloučení nás dva dělalo silnějšími a to pouto mezi námi také. Proto mě nepřekvapilo, že jeho první reakce na té přeplněné ulici byla rozevřená náruč. Bylo to tak krátké, ale tak silné objetí, že jsem ze štěstí, které přineslo, mohla žít třeba i deset let.

Bar Bowery byl nejzapadlejší a v Seattlu nejméně navštěvovaný podnik. Hned při vstupu dokážete lehce odvodit patřičný důvod. Je jím především ochotný prodejce kondomů, pan Lessan, a dále kupička titěrného prádla na velké hromadě obnažených těl v té zadnější části podniku…

A pro ty, co si přišli užít světské radovánky na dně sklenky s whisky, tu bylo i několik malých židlí u velkého baru. Stačilo si vybrat. A já si vybrala Jacoba.

„Omlouvám se, měl jsem tušit, že do toho nebudeš zapletená,“ posteskl si nešťastně a pevně sevřel moji dlaň ve své a přitiskl se vnější stranou stehna k mému. Jako by to gesto s námi vyrůstalo.

„Já…“ Já co? Ano, zachoval ses jako chlap. Zachoval ses vůči mně nefér. Zachoval ses jako idiot…

„Já, Jacobe, chápu, že to pro tebe muselo být těžké. Nevím, co bych v té chvíli dělala já na tvém místě.“ Některá slova se mi doslova příčila říct, ale při pohledu do těch smutných, hlubokých, hnědých očí jsem ztrácela nejen pevnou zem pod nohama, ale i pohled v poloprázdné sklence kořalky.

„Nemyslíš si to,“ vydechl a stále se snažil lovit pravdu v mých očích, tak jak to dělával od dvacátého osmého listopadu minulého roku každičký den. „Bylo to hloupý nedorozumění.“

S knedlíkem v krku jsem přitakala… Kéž by to bylo mohlo vystihovat celý problém ohledně těch novinových článků.

„Jacobe, mnohem horší než bylo je v tuhle chvíli bude…“ Ani mě nenechal dopovědět. A já jsem mu za to byla ze srdce vděčná. Přesně postřehl okamžik, kdy jsem místo omluvného a utahaného tónu hlasu přešla k naostřené břitvě.

„Bude?!“ vyštěkl tak nahlas, že se za námi otočilo několik alkoholiků, případných workoholiků s notebooky a sexuálních slídilů.

„Bude,“ zopakoval ještě jednou tišeji.

„To mi chceš říct, že ta ohavnost v novinách není výmysl?“ Teď jeho sevření ruky strašně bolelo. Naklonil se ke mně tak blízko, aby mi mohl zpříma hledět do očí a já mu nemohla utéct.

Ptal se, křičel… A já mu na vše poslušně kývala jako hadrová panenka.

„Nikdy jsem si nemyslel, že by tvoje matka byla svině. Nemyslím si to ani teď, ona je totiž normální cvok!“ Nechápala jsem, kde se ve mně bere ta síla, která by před ním dokázala mou matku bránit. Rychle jsem se utopila na dně skleničky.

„Ty… ty mi k tomu nic neřekneš? Tobě je jedno, že budeš dělat děvku Cullenovi, zatímco on si bude užívat všude jinde, jen ne doma? Tvoje matka tě prodala! Tak řekni něco!“ Možná chtěl vidět, jak trpím. Jak mě to sžírá zevnitř a jak sama sebe po nocích v pláči lituju, ale ta maska na mé tváři získala dost času k tomu, aby se usadila. Nebyly žádné výjimky. A rozhodně se do nich neřadil Jacob.

„Ještě nejsme zasnoubeni… Viděla jsem ho jenom jednou v životě. A je dost možné, že i naposledy.“ Jacob nahnul hlavu na stranu a pekelně se soustředil na moje další vyprávění.

„Nikdy jsem nebyla příliš zdvořilá. A obzvláště ne, pokud mám důvod být nezdvořilá.“ A to byl první úsměv, který jsme si toho večera vzájemně vyměnili.

V tu chvíli mě pevně objaly dvě silné teplounké paže a držely mě celý den. Nepustily.

Jacob mé rozhodnutí nesnášel. Podle něj jsem měla nesouhlasit na rovinu. Podle něj jsem se měla za svůj názor bít. Ale co na tom sejde… Cullen mne odmítne buďto na začátku, nebo těsně před tím, než se matce splní její sen. Nevěděla jsem jak, ale že to dokážu, o tom jsem nepochybovala.

A tak Jacobovi nezbylo nic jiného, než poručit další skleničku a pokusit se mi důvěřovat. Teď na mně záležela celá naše budoucnost.

♣♣♣♣

Příchod do domu byl značně obtížnější.

Nemohla za to jenom Renée, která se se mnou od cullenovské tragédie nebavila, mohly za to především ty sklenky, které potřebují nějaký čas, než je stihne má krev naředit a játra vymýtit.

I v tomto případě zasahuje Žán Pierce. Vybaven lehce omyvatelným oblekem v případě nehody z mé strany a především silnými pažemi. Možná v poslední řadě i lavorem…

Že je na tom večeru něco špatně mi došlo v okamžiku, kdy se před našim domem objevilo to prokleté černé Volvo. I přes všechna úskalí alkoholového opojení jsem doklopýtala k okénku a stačilo jenom desatero zamrkání k tomu, abych poznala, že muž mířící svižným krokem k našemu domu není Cullen, nýbrž jedna z jeho obrovských bodyguardských kup svalů.

A opět další marné a falešné naděje… Co kdyby si to Cullen po včerejší eskapádě rozmyslel?

Že se šeredně mýlím jsem poznala už podle Žánova rychlého zaklepání na dveře. Pomalým pohybem je otevřel, mezi dveřmi se uklonil a udělal jeden dlouhý krok do pokoje. Pak se jeho tvář stáhla do vážného výrazu a on poctivě a pomalu vyslovil: „Slečno, průser.“

Cullen poslal pouze jediné DVD. Byla jsem na něm nahraná já i Jacob. Já jak se k němu s láskou tisknu a on mne objímá. Žádný vzkaz, žádná jiná upomínka.

Skutečně mě nechal sledovat.

Dámy a pánové, seznamte se s panem Rogerem Bakerem, osobním detektivem Edwarda Cullena a mou noční můrou.

♣♣♣♣

Možná se Cullen přeci jenom slitoval.

Bylo jediným štěstím, že jsem nahrávku zhlédla já a velmi mlčenlivý Žán. Kdyby ji uviděla Renée, byl by se mnou konec. V posledních dnech, těsně před mými narozeninami, mne nechala soukromě odmaturovat.

Bylo to pojištěné ze všech stran. Ale já odmaturovala, aniž by Renée musela ředitele školy dalším pořádným balíčkem přemluvit. To jediné mne těšilo.

O Jacobovi tušila, kolikrát mne s ním viděla, ale to tu ještě nebyl Cullen. S jeho příchodem se z matky stala semetrika a ze mne fracek. Jediná změna neproběhla u něj. U Edwarda. Ten jeho dokonale studený čumák nemusel nijak a kvůli nikomu měnit.

A i když bych to nikdy nečekala, to všechno starání, namáhání a učení mi chybělo. Chyběly mi přeplněné školní chodby, plesnivé svačiny v lavicích, protivní učitelé po ránu, spolužáci a hlavně snaha učit se a zapomenout na to, co se v následujících dnech stane.

Maturitou to ale skončilo.

A pokud se v Seattlu řekne, že je něco opravdu strašné, pak to tak rozhodně není. Je to mnohem horší…

V den, kdy mi bylo nejhůř nejen proto, že byl Jacob po noční fušce v restauraci, a tak mi nebral telefony a ani neodepisoval, se stala prazvláštní věc. Bylo to kvůli naprosto nedýchatelnému vzduchu u nás doma. Bylo to snad horší než kdy jindy. Renée si nechala nosit všechna jídla výhradně k ní do pokoje. Se mnou se odmítala bavit.

Až po úklidu odpadků z jejího pokoje Žán našel ten pravý důvod.

Renée nikdy nepotřebovala soukromého detektiva. A tak se ukázalo, že po jednom úspěšném náletu na můj pokoj si odnesla ze zjevně ne tak bezpečné skrýše svou největší výhru. DVD.

Ale asi po dvou dnech to začínalo být opravdu divné. Neviděla jsem ji vycházet z pokoje, žádné pracovní schůzky, obědy s kamarádkami… Nic.

A tak, když jsem já jednou večer nechala Jacoba proklouznout zadní bránou v zahradě na náš pozemek a později se vracela nadýchána čerstvého vzduchu a lásky domů, poštěstilo se mi spatřit tu jedinou věc, která veškerá předchozí rozhodnutí dokázala během vteřiny naprosto obrátit.

Renée ležela na pohovce v obýváku, kolem sebe přehozený velký fialový úplet. Neviděla jsem jí do tváře, viděla jsem jenom chvějící se záda a rozcuchané vlasy bez účesu. Na stole ležela téměř prázdná láhev čisté vodky a několik ještě plápolajících nedopalků.

Na obrovské obrazovce se bez zvuku přehrávalo naše prázdninové video. Renée se mnou před obrovským modrým narozeninovým dortem, v pozadí Žán s růžovou zástěrou a narozeninovým čepečkem. Byl to úžasný čas. Žádné hádky ani tichá domácnost. Bylo to ještě dětství. Krátké, ale úžasné dětství. Nikdy mi nic nechybělo.  A Renée mi byla ochotná dát vše.

Bolestně ve mně cuklo a ledová ruka pevně sevřela mé srdce.

Chtěla jsem jít za ní. Ale v posledním okamžiku jsem si uvědomila, že bych jí ani neměla co říct. Jak ji utěšit. Za poslední dny jsem ji nenáviděla víc než kdy jindy a přesně jsem dokázala poznat okamžik, kdy má nenávist přerostla v něco skutečného. Stala se něčím, co bych ke své matce nikdy nemohla a neměla cítit.

Ale přeci jsem ten večer nemohla spát. Nikdy jsem svou matku neviděla brečet nebo projevit jakoukoli slabost. A naše společné fotky… Proč? Trápila se, moc se trápila. Ale nedala mi možnost zjistit proč. Proč mě nutí k něčemu, co pro ni nikdy nemůžu a nesmím udělat?

Byl to před-před-poslední večer, než v našem domě propukne ta obrovská cateringová party a obrovská hádka. Už jenom podle mých úvodních slov dokázal Jacob lehce poznat, že se jedná o mé osmnáctiny. A opět to byl on, kdo nabídl pomocnou ruku.

A tak jsem se do zašitého baru Bowery těšila celý den. Protože jsem ho mohla opět vidět. A možná naposledy…

A jakmile jsem se v hale zmínila Žánovi, že odjíždím, objevila se před dveřmi obýváku rozcuchaná a zanedbaná Renée. Jenom se na mě škaredě zamračila a pronesla: „Užij si to s ním.“

A to bylo to jediné, čeho se matka nemusela obávat. S Jacobem jsem si náš poslední večer rozhodně toužila a plánovala užít. I bez jejího svolení.

Jasper mě odvezl jenom do poloviny cesty. Po celou dobu, co jsem v autě tiše pozorovala pestré osvětlení nočního Seattelu, mě po oku zpětným zrcátkem pozoroval pár jeho bystrých očí. Nevzpomínala jsem si na den, kdy Renée zaměstnala nového řidiče. Obvykle to trvalo tak měsíc a možná i déle, než se rozhodla, že daný člověk není nebezpečný idiot, tudíž jí může sloužit. Jasper se objevil jako mávnutím kouzelného proutku a při jeho dnešním zvláštním a snad i… podezřelém chování jsem se nebála myšlenek typu další Cullenův špeh.

A jakmile mne přestal špehovat jeden pár zvědavých očí, připadalo mi, že se snad objevil druhý a možná jich bylo i víc.

I přes nástrahy, které kostkované vydláždění ulice s jehlovými podpatky přinášely, jsem se pokusila běžet co možná nejrychleji. Poháněl mne prachsprostý strach. Oprávněný. Od druhého bloku se mi za zadkem držel černý Mercedes. A já už nejmíň po sté proklínala výrobce kouřových skel.

Jisté ale bylo, že nešlo o pouhou náhodu. Kdybych se rozhodla raději celý blok obejít po autu nepřístupném parku, možná bych udělala lépe. A přestože ulice nebyly prázdné, cítila jsem se úplně sama.

Možná novináři, napadla mne jediná spásná myšlenka, co by mě dokázala zachránit před skličujícím pocitem, co ve mně černý Mercedes vyvolával. Nejméně třikrát jsem odbočila jiným směrem. Jednou jsem se dokonce vracela k jiné zatáčce v ulici. Zkoušela jsem si jakkoli vyvodit fakt, že jsem sledovaná.

Bohužel jsem tu černou myšlenku jenom podtrhla.

A když jsem na rohu Padesáté druhé a třetí zahlédla vysokou postavu, černé krátké vlasy a z dálky viditelně odřenou koženou bundu, bylo mi ještě hůř.

Byla jsem u něj, v bezpečí, ale jako kdyby mi v tu chvíli šestý smysl říkal, že k němu vedu nebezpečí.

Jeho náruč byla dokonalým úkrytem. Jeho polibek dokonalým lékem a jeho miláčku dokázalo zbavit i nemocí. Ale strachu, strachu Jacob nedokázal zbavit. Dlouze se mi zadíval do očí a já se mu v nich naprosto otevřela. A když jsem po tom krátce pohledem šlehla po černém Mercedesu, co několik metrů od nás zastavil a nechal stále běžet motor, Jacob mé obavy pochopil a nebezpečně přimhouřil oči. To gesto jsem znala a toho gesta jsem se také strašně bála. Věděla jsem, že nevěstí nic dobrého a že je strach v tomto případě oprávněný.

„Pojď,“ zavelel Jacob a objal mě levou rukou kolem pasu. Otočili jsme se k tomu autu zády a já měla nesnesitelnou chuť zjistit, co řidič udělá. Pojede za námi? Odjede pryč?

Možná by pryč odjel, možná by nás nechal na pokoji. Všechno to byly jenom domněnky. Každopádně se vše zvrtlo, když mne Jacob políbil na čelo. Chtěl mě jenom uklidnit a dostat co nejdříve z dosahu toho Mercedesu.

Ale v tu chvíli se zhasl motor a ticho na prázdné krátké ulici u starého obchodu s pyrotechnikou bylo ohlušující. Nedokázala jsem se neotočit. I když se mne Jacobova paže snažila udržet otočenou zády.

Rychlé mlasknutí dveří auta. Nebylo jediné. Ozvalo se čtyřikrát rychle po sobě.

A v tu chvíli se otočil i Jacob. A podle jeho výrazu jsem poznala, že ty čtyři vysoké postavy v kapucích snad znal.

„Jacobe,“ zavrčela jsem a pokusila se s ním hnout, protože se zastavil na místě a pustil mě…

„Bello, schovej se za mě.“ Při těch slovech se mi zhoupl žaludek. Čtyři vysoké postavy byly téměř u nás a Jacob tam byl jenom se mnou. Vlastně úplně sám.

Ale potom si jeden z nich - ten nejvyšší - vzteklým rychlým pohybem jediné ruky strhl z hlavy kapuci. Bronzové vlasy, ostré rysy a jeho výška… Nespletla jsem si ho. Byl to Cullen.

Nedbala jsem na Jacobovu radu schovat se. Zbrkle jsem jej obešla a rychlým krokem se Edwardovi vydala naproti. V tu chvíli jsem se nebála o sebe, bála jsem o Jacoba. On mě přeci varoval. To zatracené DVD!

Chtěla jsem ho oslovit, nějak zastavit jeho rychlé kroky. Ale v tu chvíli ze mne nevypadlo ani slovo.

Tvrdě jsem narazila do jeho hrudi. Bez podpatků jsem byla oproti němu jako skutečné dítě. Byl dokonce vyšší než Jacob. Dvě silné paže mě jemně odstrčily. Cullen se vůbec nepozastavil nad tím, že se Jacoba snažím bránit, on s tím počítal.

A podle jeho slov měl i Jacob počítat s tím, že tahle chvíle nastane.

„Varoval jsem tě!“ zařval ten melodický hlas, který teď působil děsivěji než cokoli jiného. Jacob se jenom pousmál, byl klidný.

„Ty víš, že se jí nevzdám,“ odvětil mu chladně a jedním krátkým pohledem mě zkontroloval.

Tři ostatní muži se kolem Jacoba a Cullena seběhli jako lvi. Jen čekali, kdy jim Cullen oběť předhodí.

„Ona ale už nepatří tobě,“ sykl Edward. A já se dokázala o jeden krok pohnout směrem k nim. Těžké dřevěné nohy jsem k žádnému jinému pohybu přinutit nedokázala.

„Ale ano. A ty se na ni budeš vždycky jenom dívat, zmetku,“ pomalu skrz zuby procedil Jacob, načež se mu dostalo rychlé odpovědi z druhé strany.

Ta obrovská rána pěstí ho bez okolků složila k zemi a Cullen ani nesykl bolestí. On byl proti mému ještě klukovi už opravdový a silný muž.

Pak ti tři dostali svou šanci. Z celého toho strašného dění mi v hlavě uvízl jediný okamžik, jak Jacoba zvedli ze země a tvrdě jej přitiskli na oprýskanou zeď u obchodu. Pak mi výhled zastínil on.

Oblečený jenom v černé mikině, riflích. Žádný ušlápnutý vychytrálek, ale obrovský muž, z něhož šla hrůza - větší, než si jenom Renée nebo já dokážeme představit.

Pak mi horká velká dlaň zakryla ústa a silná paže se obmotala kolem mých boků. Z horkých úst schovaných v mých vlasech a hluboce vydechujících se ozvalo krátké zavrčení zlosti.

„Co neudělala Renée, udělám já.“

Smýkl mnou k autu a jednou rukou otevřel dveře řidiče. Posadil se jako první a mne si surově přitáhl k sobě na klín. V jeho náručí jsem téměř plavala. Cítila jsem se oproti němu tolik slabá. A když jsem už konečně mohla mluvit, rozkřičela jsem se na něj jako na největšího lumpa v celém mém životě. Hlavu mi přitiskl k jeho hrudi. Rychle zařadil a ta obrovská dlaň si znovu vyhledala má ústa.

Jacobe!

Další

A zase vám sem něco napíšu.

Vážení, strašně děkuji za vaši podporu, kterou tam dole zanecháváte. Je to úžasné! Vy jste úžasní!

No a jak bych to jinak řekla. V příští kapitole se to bez Edwarda nehne. A pokud kdy Bella měla nějakou možnost být s Jacobem, pak už ji zjevně využila.

Příští kapitola značky: Alkohol je nevyzpytatelná věc, zato Cullen nepředvídatelná střela.

Autor: Gabbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prodaná 4: