Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí nesmrtelných - část 15.

bella

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Prokletí nesmrtelných - část 15.Trošku kratší kapitola. L.

16.03.2009 (20:11) • Lareth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3855×


Tuto část vypráví Carlisle:

Po smrti Belly, to bylo jako kdyby někdo vyrval Edwardovi nebijící srdce. Od té doby byl jako tělo bez duše. Jediné, co ho drželo při životě, byli Mabel a Christopher. Často Mabel oslovoval jejím druhým jménem. Všem nám trhalo srdce pohled na něj. Jako by mu někdo ukradl smysl bytí. Teď je mi jedno jasné. Bude těžké bez Belly žít. Moc těžké.
Děti její odchod nesly snad ještě hůř než Edward. Celé hodiny proplakaly. Mabel se přestala smát. Chris nemluvil. Do obou jsme museli jídlo cpát násilím. Edward se na celé dny zavíral do pokoje. Celé hodiny trávil u řeky, kde často sedávala Bella. Vytáhnout ho lovit, bylo asi stejně těžké jako donutit ho, aby na Bellu zapomněl.
Týden po její smrti se konal pohřeb. Byla to nejhorší doba, jakou jsem kdy zažil. Edward byl tak děsivě nešťastný. Odmítal poslední rozloučení s Bellou. Vypadalo to jako, že čeká až se objeví u dveří nebo zakopne o nejnižší schod. Nechtěl si připustit pravdu, kterou nenáviděl. Nechtěl věřit. Nechtěli jsme na pohřeb vodit děti. Bylo by to pro ně ještě větší trauma. Ale Edward řekl, že jestli tam má jít on, tak půjdou i děti. Podle mě bylo důležité, aby si konečně uvědomil pravdu, takže jsme to povolili. Naše podmínka byla, aby šel na lov. Nemohl jít mezi lidi žíznivý. Alice byla tak zarmoucená, že nebyla vůbec nakupovat a její obvyklé převlékací manýry omezila na minimum. Celým domem se nerozléhal Emmettův hurónský smích jako každou minutou každého dne. Odezněl i smích Mabel, který se často přidával k Emmettovi. Toto období našeho života bylo nejhorší a to nás čekalo ještě mnoho špatných chvílí. 

Tuto část vypráví Edward:

Nikdy jsem neměl souhlasit s tím, že půjdu. Seděl jsem v černém obleku u řeky, kde jsem poslední dobou sedával často. Věděl jsem, že mě celou dobu ostatní úzkostlivě sledují. Jejich myšlenky mi začínaly lézt na nervy.
Zato moje myšlenky se točily kolem způsobů, jak ukončit mé utrpení ze ztráty tak milovaného člověka. Chtěl jsem do Itálie, ale věděl jsem, že bych ublížil ostatním. Nemohl jsem si vzít život, nebo jak bych tomu očistci měl říkat. Díval jsem se na čirou vodu. Často se mi zdálo, že vidím odraz Belly na vodní hladině. Její hnědé oči barvy čokolády. Dlouhé zvlněné vlasy jí vesele poletovaly kolem hlavy. Na půvabném obličeji měla rozzářený úsměv. Tak krásná jako vždy. Moje vyvolená.
„Edwarde, měli bychom vyrazit.“ Neotočil jsem se. Ani jsem neodpověděl.
„Edwarde, pojď.“
„Nejdu,“ ozval jsem se vztekle.
„Nebuď jako malý. Pro všechny je to velká ztráta. Chápej, musíš jít.“
„Nic nemusím. Teď už ne. Měl jsem dělat něco před tím. Měl jsem ji zachránit. Je to moje vina. Kdybych jí nenechal samotnou.“ Odmlčel jsem se.
„Nemůžeš si to dávat za vinu, synku. Nedalo se nic dělat,“ utěšovala mě Esme. Rosalie, která stála vedle ní sklopila zničeně hlavu.
Najednou jako by ve mně vzklíčil vztek a bolest za celou dobu mlčení.
„Jen mě neutěšuj. Vím dobře, že za to můžu. Měl jsem ji proměnit. Všechno bylo krásně, když byla člověk. Byl jsem sobecký. Všechno by bylo v pořádku, nebýt mě. Byla by se mnou navěky. Chápete, moje vina. Mojí chybou přišly moje děti o matku. Nikdy jí už neuvidí. Jenom mojí vinou.“ 
Esme vzlykala, Mabel se rozplakala a Christopher neměl ke slzám daleko. Dýchal jsem zrychleně, jak jsem dostal všechnu tu zlost, na mě samého, ven. Nenáviděl jsem se. Byl jsem ze sebe zhnusený.
„Poslouchej mě,“ začal Carlisle. „My víme, že pro tebe byla vším. Že ji miluješ, ale nemohl jsi nic dělat. Mělo to tak být. Nějak to zvládneme. Všichni. Jako rodina. Musíš myslet na děti. Bella chtěla, abys se o ně postaral. Potřebují tě.“
„Edwarde, tak jdeme,“ řekla Esme tiše.
Neznatelně jsem přikývl a vzal jsem si do náručí Mabel, která mě uklidňovala a děsivě mi připomínala Bellu. Moje malá Isabella. Často jsem jí říkal druhým jménem.

 

 


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Lareth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí nesmrtelných - část 15.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře