Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proměnná - 1. kapitola

23.08.2011 (20:45) • Lilianet • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1158×

Kapitola 1.

„Ale mami! Já nejsem žádný malý děcko, co nevydrží samo měsíc v Pařiži! Vždyť je mi skoro šestnáct!“ protestovala.

„Už jsem se rozhodla. A navíc - kolik dětí v tvém věku by obětovalo večírek u Sárí za měsíc v Hamburku?“ její matka seděla v béžovém koženém křesle u obyčejného pracovního stolu s uzamykatelnými zásuvkami, lampičkou a podložkou pod notebook.

„Spíš měsíc v přístavu nudy! Šoupneš mě ke svýmu známýmu, kterýho sem v životě neviděla! Co když to bude nějakej blázen? To bys svěřila svou jedinou dceru nějakýmu pošukovi z Německa? Co když je to nacista?!“ rozčilovala se Sára a stoupla si doprostřed pokoje, kde chtěla zůstat, dokud si nevydupe svoje.

„No právě. Zná tě tu až příliš lidí.“ Vzala si velkou černou kabelku, prošla kolem Sáry a ve dveřích se otočila. „Jo, a Denis je opravdu blázen,“ řekla a mrkla na ni.

***

„Já vím! A zrovna teď!“ Sára seděla na posteli ve svém pokoji a stěžovala si do telefonu. Její pokoj byl na jižní straně loftu, kde spolu s mámou bydlely. Bylo odtud vidět na stadion i na čtvrť básníků. Tam to Sára milovala. Dokázala se dlouhé hodiny prodírat hloučkama turistů a nasávat atmosféru básnického života. Jednou tam potkala i Moniku Belluci. Nebo aspoň někoho jí podobného.

A jak se má, proboha, přestěhovat odtud do Hamburku? Zrovna tam! Vždyť je to přístav a navíc neumí německy nijak zvlášť dobře. Nikoho tam nezná a nikdo tam nezná ji! Pamatovala si, jak to bylo, když se přestěhovaly do Paříže. Děcka ve škole se jí smála prostě jen proto, že byla nová a jiná - americká.

Bylo jí sedm, skoro osm, když se jednoho rána probudila a našla matku, jak sedí u jídelního stolu a čte složku o nějakém zaměstnanci její firmy. Když vešla do kuchyně, rychle ji schovala a usmála se na ni.

„Uděláme si výlet, co ty na to zlatíčko?“ Sára byla jasně pro. Právě ten den měli totiž psát písemku na násobilku. Jenže z malého výletu už se domů nikdy nevrátily. Teď už Sára chápala, proč ji máma přinutila vzít si hračky s sebou!

Později se jí ptala, proč se stěhovaly tak narychlo, odpověděla jí, že šlo o práci. Tomu ale Sára moc nevěřila. Spíš toho bylo na matku už příliš a potřebovala změnu. Sářin otec zemřel při autonehodě, ještě před jejím narozením. Její máma to nesla dost těžko. Pořád pracovala a jezdila na různé kurzy.

„Víš, zlatíčko, tvoje máma byla líná a neučila se, tak to teď musí dohánět, aby ti mohla koupit nové botičky." Tak se Sárou doma byla většinou chůva Favf – paní Favrelová, statná francouzska se zvláštním smyslem pro humor, a která Sáru milovala jako svou vlastní. Naučila ji francouzsky, dokonce jí i zpívala před spaním francouzské šansony Edith Piaf, tu měla paní Favrelová nejradši.

„Hééj, Sáro, jsi tam vůbec?!“ Při zvuku hlasu sebou trhla.

„Promiň, Linn, zamyslela jsem se.“

„No, tak se vrať rychle zpátky, a řekni mi, co budeš dělat s těmi šaty, co sis koupila na Sáríinu oslavu?“ Sárí byla jedna z jejích nejlepších kamarádek, znaly se už od základky. Chodily spolu do školy pro děti diplomatů, politiků a dalších mezinárodních pracovníků. A teď Sáríin otec, hlavní indický diplomat, Sárí konečně dovolil uspořádat její narozeninovou oslavu na indické ambasádě, kam je pozvaná snad celá mladá Paříž, co něco znamená. A Sára tam nebude.

„Ne, nepůjčím ti je. Budou se mi tam určitě hodit. Nebudu sedět na zadku jen proto, že… No prostě proto! Čau!“ Zuřivě máčkla na červené tlačítko. Celkem zbytečně, protože měla dotykový telefon. Dovezla jí ho máma z poslední služební cesty. Dárek k narozeninám. Prý, aby viděla, že na ni přece jen myslí. Blbost. Chtěla jen, aby Sára zapomněla, že je pro ni práce důležitější než vlastní a jediná dcera.

Liz pracovala jako výkonná ředitelka jedné megakorporace, která vlastnila nadpoloviční část jedné energetické firmy, továrnu na elektroniku a počítačový software, a kdovíco ještě. A třetinu, možná i víc, roku strávila na služebních cestách. Do Sářiných patnácti let s nimi bydlela i Fevf, která se s nimi vrátila do její rodné Paříže, takže na Sáru měl vždy kdo dohlédnout, jenže teď by Sára zůstala v Paříži sama, a to se najednou mámě nelíbí.

Večer jí ještě volala Sárí a dostala sms od Dominika. Vyčítala jí, že tu nebude na její narozeniny

„Vždyť jsme to už všechno naplánovaly! Co tam budu bez tebe dělat? Uvědomuješ si, že tam potřebuji?!"

Dominik se ptal, jestli platí ta středa. Byli domluvení, že se půjdou projít k Napoleonovu mostu. Na „něco jako rande“, jak tomu říkaly její kamarádky. Ale Sára si to nemyslela, byli dlouholetí kamarádi, a to, že s ní chtěl něco důležitého probrat neznamená to, co tvrdí Linn.

„Něco důležitého většinou znamená, že ti chce kluk vyznat lásku, ne?“ řekla, když si náhodou přečetla tu zprávu na Sářiným facebooku.

Linn vždycky říkala své názory, i když někdy nevěděla, na co přesně. Sára znala Dominika dva roky, od prváku, a tak trochu tušila, co jí chce říct. Vzhledem k tomu, že měl daleko lepší vkus na oblečení než půlka jejich gymplu, to bylo docela jasné. Napsala všem omluvnou smsku a šla do jídelny. Během večeře, kterou si objednaly do loftu, dělala, jakože tam Liz ani není a v devět odešla do svého pokoje.

Liz sklidila nádobí ze stolu, zapla myčku a ujistila se, že Sára už usnula. Pak vytáhla mobil ze zamčené zásuvky v pracovním stole a vytočila předčíslí 0049.

„Ahoj Noel,“ ozvalo se z telefonu.

„Ahoj Denisi… Ne, nevzala to moc dobře, ale ono ji to přejde… Nejdůležitější je uklidit ji někam do bezpečí… A navíc, za měsíc jí bude šestnáct, brzo se poprvé přemění, ale to doufám už budu s vámi. Ne, nevím přesně. Ještě se ozvu.“

***

„Ahoj Sáro!“ Ráno, když se vzbudila, seděla v nohách postele Liz.

„Mhm,“ zamručela rozespale. „Myslíš, že snídaní do postele si to vyžehlíš?“

„Zkusit to můžu,“ řekla a usmála se Liz a šla udělat ji udělat. Lívanečky s jahodami, Sářiny nejoblíbenější.

Ve dvě jí odlétalo letadlo z letiště Charlese de Gaulla. Se sbalenými kufry a narychlo koupenou letenkou Sára nastoupila do letadla na jeden a půlhodinovou cestu do Německa. Stále s pocitem křivdy, ale už ne tak strašným, jako na začátku. Možná to nebude nakonec takovej vopruz. Možná.

V letadle jí letuška donesla hruškový džus a nějaké časopisy, které jen zběžně prolistovala a odložila na vedlejší prázdné místo. Zavřela oči a opřela se o sedadlo. Myšlenky jí začaly létat hlavou. Na Sáríin večírek, na Dominika, kterého jí holky pořád předhazují jako jejího kluka, přitom jí se líbí Chris, syn amerického velvyslance, se kterým se měla setkat na Sáríině večírku…

Někde kousek od Hamburku ji probudila letuška svým „připoutejte se, prosím“.

Autor: Lilianet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proměnná - 1. kapitola: