Tak tady je další dílek. Tentokrát o přeměně Jamese. Kdo ho přeměnil??? Proč? A chtěl ho vůbec dotyčný/á přeměnit? To vše se dozvíte zde!
P.S.: Moc se omlouvám, ale tentokrát jsem měl pro změnu zákaz počítače, takže je to tu o dost později. :)
Hezké čtení! HC
17.05.2011 (17:45) • honzacullen • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1127×
Z pohledu Jamese:
Běžel jsem jako o závod potemnělým lesem. Všude kolem mne létaly střely, modlil jsem se, ať tohle peklo ve zdraví přežiju.
Snažil jsem si ve své pomatené hlavě ujasnit, co se vlastně stalo. Náš vojenský útvar měl na německý útvar poblíž města Eger (Cheb) zaútočit, ale někdo nás musel prásknout. Někdo nedržel jazyk za zuby. Někdo se podřekl, nebo jsme tu měli zrádce. Zkrátka na nás čekali u řeky a přepadli nás. Snažili jsme se bojovat jako hrdí muži svého národa, ale byla jich obrovská přesila. Kulky, bomby a granáty létaly všude kolem nás a ostatní padali na zem jako mouchy udeřené tvrdě plácačkou. Proto nebylo divu, že jsem patřil mezi ty, kteří se zachovali jako malé holčičky a rozeběhl jsem se pryč tmavým lesem.
Bylo mi jedno, kam jsem běžel, ani jsem to vlastně nevěděl. Prostě jsem se chtěl dostat pryč. Se mnou běžela hrstka mužů, některé z nich jsem znal od vidění, ale moc jsem s nimi nikdy nemluvil. Vlastně jsem s nikým z armády nikdy moc nemluvil.
Dvěma z nich byla sotva sedmnáct, přivezli je - nebo spíše zabavili - z poslední výpravy na Kamčatce. Nikdy by mě nenapadlo, že se mnou budou bojovat děti. Dále tu se mnou byli tři muži mezi dvaceti a třiceti lety, první z nich byl silný kuřák, který měl problémy s dýcháním. Nechápal jsem, jak se dostal do armády. Druhý a třetí byli jedno tělo a jedna duše, byli nejlepší přátelé a spolu v pořádku prožili všechno. Já takové štěstí neměl, nenašel jsem si tu žádné kamarády, a tak jsem se mohl spolehnout jen na sebe a na svou tělesnou sílu, takže je dva nikdo nešikanoval narozdíl ode mne.
Ozval se další výstřel a kus od nás vybuchl granát. přidal jsem a se mnou i zbytek mužů. Že by mě měli za vůdce??? O tom jsem silně pochyboval, ale vypadalo to tak. Teď se ale stalo něco zvláštního, co mě překvapilo. Střely i výbuchy, které nás už pronásledovaly přes tři čtvrtě hodiny.
Zastavil jsem a rukou jsem statním naznačil, aby udělali to co já. Zmateně se na mě podívali, a pak se po mém vzoru rozhlédli po okolí. Nic. Už už jsem se chtěl rozběhnout, když vtom jsem, kus za námi na cestě, zahlédl nohy vyčnívající z trávy.
Potichu jsem k nim došel. Byl to muž - německý voják. Na krku silně krvácel ze dvou ran na tepně. Sehnul jsem se k němu a otočil jsem ho obličejem nahoru. Jeho tvář byla špinavá od hlíny a krve a tvářil se, jako kdyby si prošel nějakým hororem.
„Hilfe...“ zaskuhral německy voják a poté jeho hlava klesla zpět do trávy (pozn. přispěvatele: hilfe znamená německy pomoc). Byl mrtev.
Otočil jsem se na ostatní. Nebyli tu! To mi utekli??? Proč?
Doběhl jsem na rozcestí, kde před chvílí stál zbytek mužů.
„Halóóó? Kde jste?“
Zpoza padlého kmene borovice se ozvalo přidušené sténání. Dvěma dlouhými skoky jsem se tam dostal.
Ležel tam jeden z těch kamčatských chlapců. Byl stejně smrtelně zraněn jako ten německý voják.
„Uteč,“ řekl skomírajícím hlasem. „Mají mutantku... Pije krev... Je zrzka,“ řekl, poté podivně zachroptěl, z úst vyprskl krev.
„Ahoj, zlatíčko,“ ozvalo se za mými zády. Prudce jsem se otočil, ale zahlédl jsem jen rozmazaný pohyb něčeho, co bylo velké jako člověk.
„Tady, puso,“ ozvalo se zeshora, ale opět jsem nic neviděl.
Rozeběhl jsem se s křikem pryč, ale po chvíli běhu mě čísi silné paže uchopily za ramena a vtáhly mne do korun stromů.
Zahlédl jsem pouze dva bílé špičáky a záplavu kudrnatých rudých vlasů. Pak jsem na krku ucítil hroznou bolest, ale pak se ozval výbuch granátu. Zahlédl jsem plameny. Plameny šířící se po větvích a šiškách a po těle té zrzky. Křičela bolestí, a pak mě upustila, letěl jsem studeným. A pak... Pak jsem umřel. Tedy myslel jsem si to.
Ležel jsem hroznou dobu na zemi a nemohl jsem se zvednout, až pak přišla ona. Chtěl jsem křičet, ale nedokázal jsem pohnout ani okem, abych se podíval jinam. Oblečení měla ohořelé, ale jinak vypadala v pořádku. Odnesla mě kamsi k vesnici a každého dne mi přivedla několik dívek. Byly výborné. Victoria, tak se jmenovala, mi ukázala vše, a tak mi už z těla oběti neunikla ani kapka krve.
O pět dní později
Zamiloval jsem se do ní a už ji nikdy neopustím...
Autor: honzacullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Proměny: 2. část - James:
Deedee: Díky!!!! A ano už jsem se rozhodl bude i o Victorii.
TO bylo báječný! Mám Jamese hrozně ráda. A tohle bylo velmi originálníá. taky doufám, že bude i Victorie. Takhle tvoje serie povídek se mi moc líbí
Victoria1: O Victorii jsem přemýšlel uvidím.
Hezky napsané. Takhle jsem nad tím nepřemýšlela. Napíšeš i o přeměně Victorie?
Wow, zaujímavý nápad. Veľmi sa ti to podarilo
Ada1987: Děkuji mockrát!!! Ano, Bree plánuji hned po Rileym, který bude příště.
parada! moc sa tesim na pokracko! (bude aj o bree?)
PetraCullen: Moc díky. PS: Pokud by tě to zajímalo, tak třetí kapitola bude o Rileym. Nevím jsetli ti tu už bylo, ale mám děsnou touhu o něm napsat.
juchůů jsem první co tuhle 2. kapitolu komentuju! Takže k této kapitole. Přišlo mi to hezky a dobře popsané tleskám , ale James jaksi ten slib nenodržel, v Twilight mu rozcuch ukrotil hlavu (pozn. Edward) :D :D jsem zvědavá na třetí kapitolu nebo část. Vždyť je to jedno. :D :D Tak už jsem to tady obkecala můžu dál vyčkávat.
P.s. mooc se ti povedlo.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!