Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronudu.cz - 13. kapitola

12.08.2011 (07:15) • Kika57, patulka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3595×

Četl jsem a byl někde v polovině příběhu, když jsem ucítil něco mokrého na mém krku. Rychle jsem uskočil na druhý konec místnosti a podíval se na to, co zavinilo onu mokrou stopu na mém krku.

„Ale no ták, Edwarde.“ Svůdně se na mě usmála, jenže si to myslela jenom ona. Začala se po posteli různě kroutit a nejspíš se snažila ukázat mi svoje přednosti. Možná by to bylo fajn, ale rozhodně ne v představení Tanyi! Křečovitě jsem se usmíval a doufal, že nepropuknu v hlasitý smích.

„Já věděla, že se ti to bude líbit,“ zachichotala se.

Pomalu se zvedla a pomalými krůčky ke mně přišla a začala mi svými drobnými prsty rozepínat knoflíčky od košile.

„Ne-e.“ Zářivě jsem se na ni usmál a chytil její ruce. Sledoval jsem její zmatený obličej.

„Co-o?“

„Moje Tanyo. Nevím, jestli ti to někdo řekl, ale já jsem se narodil v roce 1901. To znamená, že mě vychovali rodiče na začátku dvacátého století a tam se co?“ Do svého proslovu jsem vložil otázku. Čekal jsem, jestli mi odpoví, ale když byla dobrou minutu ticho, což se u ní nestává často, tak jsem pokračoval.

„Tam se sex provozoval až o svatební noci.“ Toto byla snad první chvíle, kdy jsem měl za svůj upírský život chuť na někoho vypláznout jazyk. Její myšlenky se měnily každičkou chvilku. Střídaly se od zděšených, nechápavých, nesmyslných, rozrušených, po rozzuřené a zase zpět. Tolik se těšila, že okusí, jaký jsem dobrý milenec, a teď má smůlu. Byla to pro ni neskutečně velká rána.

„A ještě něco…,“ dodal jsem.

„Už ne!“ prosila zoufale, ale já musel pokračovat. Kdybych poslechl její prosbu, tak by to mohlo dopadnout špatně…

„Taky bylo zvykem, že před svatbou spí v oddělených ložnicích.“ Pokrčil jsem rameny a přešel ke dveřím. Pomalu jsem je otevřel a čekal, jestli ji napadne se rozejít a vyjít z místnosti.

„Ale ostatní spí v jedné ložnici!“ zamračila se.

„Ale ostatní se už několikrát vzali. Esmé ti určitě nějaký pokoj najde.“

Do patra se přiřítila má matka, která už otevírala pokoj pro hosty. Vždy jsem si říkal, k čemu nám vlastně je, ale teď? Byl jsem šťastný, že někdo něco podobného vymyslel… Chlap! Určitě to byl chlap. Kdo jiný? Když se chtěl zbavit své nesnesitelné ženy, nebo ubytovat milenku, tak byl pokoj navíc vždy potřeba.

Koukal jsem, jak se má budoucí žena zavírá ve svém novém pokoji. Bylo hezké mít od ní klid a něco, na co se mohu vymluvit, když nebudu chtít být v její společnosti.

Zavřel jsem se do svého útulného pokoje, ale hned po pohledu z okna jsem zjistil, že v něm moc nepobudu. Na obzoru bylo vidět líně se sunoucí slunce a já ucítil na své kůži první paprsky tohoto dne. Mou kůži pokrývalo snad milion diamantů. I když jsem na tomto světě sto upírských let, tak mě toto nikdy neomrzí.

Přešel jsem blíže k oknu a odhalil mu svou tvář. Toto jsem dělal každé ráno, než slunce zajde za mraky. Takové chvilky jsou pouze dvakrát za den – při východu a západu slunce.

Když se vše dostalo do normálu a já už jsem nezářil jako diskokoule, tak jsem šel do koupelny a poté se šel obléknout. Překvapilo mě, že dnes mě Alice nechala obléknout podle sebe. Ze skříně jsem vycházel s košilí v ruce. Chtěl jsem si ji obléct, ale opět jsem ucítil hřejivé paprsky na svém těle. Slunce už nebylo zakryté mraky a vesele si putovalo ve své ose.

„Dnes se nikam nejde!“ zavelela Alice.

Vždycky jsem se radoval, když jsem mohl zůstat doma a nemusel jsem mezi lidi… Ale teď? Neustále poslouchat Tanyiny myšlenky nebo slovní narážky, urážky a podobné slovní urážky je pro čtenáře myšlenek něco strašného.

Rychle jsem se dooblékl a vyskočil z okna. Ulovím si pár srn, když narazím na nějakou pumu, tak tím líp. Zabiju tím nějaký čas a potom se můžu podívat na svou louku.

Když jsem skolil dvě srny a jednoho jelena, tak jsem se lidským tempem rozešel na louku. Odhadoval jsem, že se od ní nacházím asi jenom tři kilometry. Po cestě jsem nad ničím nepřemýšlel. Pouze šel a pozoroval vše kolem. Dokonce jsem i svým zrakem spatřil několik hub. Usmál jsem se. Kdybych byl ještě člověk, tak bych se sehnul, sebral ji a měl bych radost z nalezeného úlovku. Ještě bych chvilku pobíhal po lese a těšil se ze smaženice, kterou by mi Esmé udělala…

Smál jsem se sám sobě. Kdy si zvyknu na své upírství? Kdy mi přestane chybět tlukot mého srdce, únava z náročného dne? Kdy nebudu smutnit po uklidňujícím a odpočinkovém snění? Jen tak utéct realitě a naplno se ponořit do svého světa, kde vás nic netrápí a jste konečně šťastní… Kde vás nikdo neruší…

Na louce jsem pokračoval v úvahách stejného typu, jako na louce. Upírství má své výhody, ale těch nevýhod je mnohem víc!

Když slunce už pomalu mizelo z mého obzoru a venku nastávala větší a věší tma, tak jsem se rozešel k domu. Opět nebylo kam spěchat. Možná by to někomu přišlo vtipné, ale já se bojím své snoubenky… Je to vůbec možné?

„Edwarde!“ Jen co jsem stál mezi dveřmi, tak se na mě zavěsila Tanya.

„Edwarde? Chtěla bych si objednat něco z katalogu. Mohl bys mi, prosím, pomoct s výběrem?“ ptala se mě Rose sladkým tónem. Ani jsem nepotřeboval číst myšlenky, aby mi došlo, že se mi snaží pomoct a setřást ze mě Tanyu.

Překvapila mě nechuť Rose k Tanye. Vždy se ty dvě měly rády. Dokázaly se spolu s Alice bavit hodiny o módě a poté zajít na několikahodinové nákupy. Byly to nejlepší kamarádky a teď jsou největší rivalky.

Pomalu jsem si sedl k Rose a ona listovala časopisem. Ukazovala mi jednotlivé oblečení a ptala se mě, jak se mi to jako muži líbí. Poklepal jsem jí na ruku a hlavou kývl na mou snoubenku… Br! To zní opravdu strašně!

Co s ní?

Jelikož Tanya seděla kousek od nás, tak jsem nechtěl mluvit nahlas. Ukazoval jsem na jednotlivá slova v článku, který Rose nalistovala.

Proč se k ní takto chovám… Už jsem ti říkala, že jsem proti vaší svatbě, a myslím to vážně! Vy dva spolu být nemáte, a když Esmé ani Carlisle to nedokážou odvolat, tak ji vyštvu. Nebudu se koukat, jak se ničíš! Vždyť jsi můj bratr…

„Mám tě rád, Rose,“ řekl jsem nahlas. To, co pro mě udělala, je neskutečný. Vzdá se nejlepší kamarádky…

„Já tebe taky… Co tyhle? Ty ujdou, ne?“

Dál jsme se o ní nebavili a já jí pomohl vybrat nějaké oblečení, které si objedná. Projížděli jsme snad ještě pět tlustých katalogů, než nás Alice upozornila, že je čas se připravit do školy. Byla to dobrá zpráva a já z ní měl opravdu radost, ale posel špatných zpráv v podobě Carlislea mi ji zkazil hned v zárodku.

„Tanya jede s vámi. Volal jsem do školy a nechal ji zapsat,“ oznámil nám.

Má nálada klesla pod bod mrazu. Jelikož nás je teď víc, tak jsme se rozdělili do dvou aut. Já jsem jel s Rose a Jasperem. Druhé auto řídil Emmett. Vyjel jsem dřív než on, takže mu nezbývalo nic jiného, než se za mě zařadit. Pořádně jsem na to šlápnul, ale kousek od školy jsem narazil na menší překážku. Přede mnou jela červená dodávka, která jela šnečí rychlostí. Chtěl jsem ji předjet, ale z protisměru jezdila pořád auta.

„Jsme to chytli!“ postěžoval jsem si spolujezdcům.

Snažil jsem se ji povzbudit v rychlosti troubením, ale jako odpověď se mi dostal prostředníček, který vystrčila z okýnka.

„Nenechám se zabít jenom proto, že nějakej namachrovanej vůl to chce rozjet!“ mumlala dívka z dodávky, ale já jí rozuměl každý slovo.

Přestal jsem troubit, protože jsem pochopil, že to nemá cenu… Po chvilce jsme se konečně dostali ke škole. Zaparkoval jsem na svém obvyklém místě, vystoupil z auta a čekal, až se ke mně připojí sourozenci. Můj pohled bloudil po parkovišti, když jsem zahlédl hnědovlasou dívku, která vystupovala z oné červené dodávky, která brzdila provoz. Hned se otočila a já spatřil její tvář. Byla kouzelná. Na tváři ani zmínka po make-upu, ale to jí na kráse neubylo, ba naopak. Nervózně se rozešla ke kanceláři a procházela kolem nás, tak jsem si všiml, že z její strany ke mně proudí ticho. Ani jedna myšlenka a ta vůně… Okamžitě mě rozpálilo mé hrdlo a démon ve mně se snažil dostat napovrch. Kdyby mě nechytl Jasper za paži, tak bych tu dívku na místě a přede všemi zabil…

12. kapitola  14. kapitola

Kika57 x patulka13

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), patulka13, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pronudu.cz - 13. kapitola: