Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronudu.cz - 25. kapitola

18.02.2012 (17:30) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 3293×

Její slova mi vyrazila dech. Co to povídá? Jaké stěhování? Vždyť… Teprve teď jsem v ní našel svou nejlepší kamarádku alias Afroditu! Nemůže si jen tak odjet!

„Co to tu povídáš? Vždyť ses teď přistěhovala,“ vydechl jsem.

„Musím zpátky, všechno už zařídila,“ mumlala stále dokola a téměř při každém slově vzlykla. Bylo mi jí líto. I když mě štvalo, že nevím, o co jde, ona na tom byla hůř. „Volala tátovi, že se mám vrátit. Zítra už musím odletět.“

„Bells,“ zašeptal jsem jí do vlasů. Toužil jsem vědět vše. Proč musí zpět, kdo vše zařídil… A hlavně – kam musí jet. Třeba to nebude zas tak strašné. Třeba nepojede daleko…

„Víš…“ začala mi vysvětlovat, co se děje. Napjatě jsem poslouchal každé slůvko, které vyšlo z úst anděla sedícího vedle mě, a přál si probudit se. Toto nemůže být realita, ale krutý a bezcitný sen.

„To bude v pořádku,“ tišil jsem ji stále dokola. I když je její tělo příliš křehké, potřeboval jsem cítit její blízkost. Stále jsem ji k sobě tiskl silněji a silněji a nezajímal se o to, zda jí tím ubližuji nebo ne. Paže anděla se obmotaly kolem mého pasu.

Po chvilce bylo ticho. Vzlyky ustaly a jen tiché nádechy a výdechy způsobené spánkem rušily tíživé ticho. Tím mi dopřávala prostor pro mé myšlenky.

Někdo tam nahoře mě opravdu nemá rád. Celých sto let jsem hledal někoho, kdo by se dostal k mému srdci a Belle se to podařilo dvakrát – jako Bella i jako Afrodita. Její krása je ohromující. Zaujme na první pohled, mnohem víc než nějaká upírka. Její chování… Není ze mě mimo. Dokáže se mnou normálně komunikovat, dotýkat se mě, a když se naše oči setkají, neuhýbá.

Proseděli jsme na lavičce celou noc. Párkrát nás… mě vyrušil Bellin telefon, který vytrvale vyzváněl, ale s ní to ani nehnulo. Pořád měla ruce obtočené kolem mého pasu a naléhavě se ke mně tiskla. Sem tam něco zamumlala, ale to bylo vše. Raději jsem vylovil mobil z kapsy a pro jistotu vypnul zvuk.

„Bello,“ zašeptal jsem do jejího ouška, když se slunce vyšplhalo do výše. „Bello.“ Její oči se pomalu otevíraly, stejně jako pusa.

„Edwarde?“ zachraptila. Usmál jsem se jako idiot. Přišlo mi to nevhodné, ale jakmile vyslovila mé jméno…

„Opravdu se to stalo?“ Zmatenost byla z jejího hlasu znát, a tak jsem nečekal a ihned odpověděl.

„Bohužel,“ souhlasil jsem. Natáhl jsem k ní ruku s mobilem a nejistě ho vkládal do její ruky. Bude se zlobit, že jsem ho vzal?

„Měla bych se vrátit domů,“ zamumlala hned, co se podívala na display. „Charlie bude mít strach.“

„Já tě doprovodím,“ nabídl jsem se, ale zarazila mě dřív, než jsem mohl něco udělat.

„To je v pořádku, trefím domů. Moc děkuji... Za všechno,“ odsekla a bez jediného pohledu vyrazila vpřed. Její záda se příliš rychle vzdalovala a asi do deseti minut, co mi zmizela z obzoru, jsem zmizel i já. Musím něco vymyslet. Něco, co by ji tady dokázalo udržet.

Vešel jsem do našeho domu a první, co jsem uviděl, byla Tanya – další nevyřešený problém. Ale jestli tady ještě je, neznamená to, že se rozhodli pro… Ne! Vždyť patřím do jejich rodiny, znám je, bydlím s nimi několik desítek let a ona pár týdnů!

„Fajn…“ zašeptal jsem naštvaně a vyběhl jsem do svého pokoje. Popadl jsem malou cestovní tašku a začal si do ní házet pár věcí – něco na převlečení, fotky…

„Edwarde!“ vykřikla zničeně Esmé, jakmile vešla do pokoje. „Nedělej to, prosím!“

„Vy jste si vybrali.“ Tak já mám být ten špatný?! To si snad dělají srandu…

„Esmé to tak nemyslela. My tě máme rádi…“ Přerušil jsem Alice.

„Ale vybrali jste si Tanyu, než vašeho bratra nebo syna. Chápu.“ Jakmile jsem tyto slova vyslovil nahlas, znělo to ještě hůř, než když jsem na to „jen“ pomyslel.

„Ne! Takhle to není!“ Alice byla má nejmilovanější sestra a nejlepší upír, kterého jsem kdy poznal. O to víc mě to od ní mrzí.

„A jak to je… Ona zůstává, já musím pryč.“

„Nikam nemusíš,“ zašeptaly obě dvě téměř najednou.

„Já-si-ji-nevezmu!“ odsekával jsem slovo po slově. Popadl jsem už zabalenou tašku a vyběhl z domu. Nereagoval jsem na prosby, bylo mi to jedno. Automaticky jsem se vydal k parku. Tam, kde jsem viděl Bellu naposledy. Co asi dělá? Určitě je na tom lépe… I když… Kdy vlastně odjíždí? Chtěl bych se s ní stihnout rozloučit.

Lidským tempem jsem se vydal k jejímu domu. Netrvalo to ani dvacet minut a stál jsem před jejími dveřmi a sbíral odvahu dotknout se zvonku. Co když mě nebude chtít vidět? Ale proč by nechtěla, nic jsem neudělal.

S odhodlání jsem zmáčkl prokleté tlačítko a čekal, až se dveře rozrazí a já spatřím světlo mého bytí.

„Přejete si?“ Ve dveřích stál vysoký, zarostlý, asi čtyřicetiletý muž s pivním pupkem a zarudlýma očima.

„Já… Mohl bych mluvit s Bellou?“ Jeho obličej se zkřivil bolestí a do očí se mu opět nahrnuly slzy.

„Není tu!“ vyštěkl.

„Co?“ nechápal jsem.

„Odstěhovala se! Copak jsi hluchej?!“ rozkřičel se. Slzy mu přetekly a tvořily si cestičku po jeho tváři. Bylo mi ho líto. Měl ji rád. Po odchodu jeho ženy si zvykl na samotu, jenže když přišla Bella... Příliš lehce se na něco zvyká, s odvykáním je to těžší…

„Ne… Vždyť… Kam?!“

„Domů! A co ti je vlastně do toho?!“ Napřáhl ruku ke dveřím a chtěl mi je přibouchnout přímo před nosem.

„Protože ji miluji,“ dostal jsem ze sebe a Charlie se zarazil.

„Co?“ Zapomněl, že jeho dcera je pryč. Překvapilo ho, že se o ni někdo zajímá jako o ženu, protože ona se o žádném klukovi ani slůvkem nezmínila, jen se občas zeptala, kdo je kdo.

„Miluji vaši dceru,“ zopakoval jsem.

„Tak to máš blbý, chlapče. Ona se jen tak nevrátí… Odjela ke své matce do Phoenixu…“ Rád by povídal dál, ale já se otočil a rozeběhl se k lesu. Potřebuju se dostat co nejrychleji na letiště. Musím jí říct, co k ní cítím!

***

Netrpělivě jsem myšlenkami popoháněl letadlo, aby konečně přistálo. Jelikož jsem jel nočním letem, nemusel jsem se bát, že by slunce dopadlo na mou kůži, tudíž žádné odhalení se nekoná a já doslova vyběhl z letadla. Musím zjistit, kde bydlí, dřív, než bude ráno. Musím jí říct, kdo jsem, co k ní cítím. Musím se jí zeptat, zda se stane mojí ženou…

Kika57 x patulka13

Všem se omlouvám za mnou způsobený zásek v přidávání kapitol.

Co myslíte? Najde Edward Bellin dům dřív, než přijde ráno?

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pronudu.cz - 25. kapitola: