Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronudu.cz - 4. kapitola

15.07.2011 (10:45) • patulka13, Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3496×

Bella

Pitomý budík! Rychle jsem ho zacvakla a sedla si na posteli. Už bylo zase ráno. A já jsem zase musela jít do školy. Dneska jsem se ale těšila na jednu věc. Až si odpoledne budu psát s Drákulou.

Ještě chvíli jsem seděla na posteli a přemýšlela o včerejšku. Na všechny otázky, co jsem mu položila, mi velmi ochotně odpověděl. Já jsem k nim většinou psala něco o sobě. Ale zaráželo mě, jak může vydržet se čtyřmi sourozenci. K tomu jsem nedokázala najít řešení. Nakonec jsem to vzdala a odebrala se do koupelny, abych ze sebe udělala člověka. Podívala jsem se do zrcadla a zhrozila se. Pod očima jsem měla kruhy – což nechápu od čeho – a vlasy jsem měla rozježené do všech světových stran. Snažila jsem se z toho udělat nějaký účes, ale nic moc z toho nešlo dělat. Přemýšlela jsem, co s nimi. Kdybych je dala do culíku, tak by mi stejně trčely. Pohled mi padl na žehličku na vlasy vedle zrcadla. Vzala jsem ji do ruky a rozhodovala se. Mám si je vyžehlit nebo ne?

Asi po deseti minutách jsem se znovu, ale tentokrát spokojeně podívala do zrcadla. Ještě nikdy jsem neměla rovné vlasy, ale tohle se mi opravdu líbilo. Hnědé, rovné vlasy mi splývaly na ramenech. Oblékla jsem si na sebe, co mi přišlo pod ruku, a šla jsem dolů se nasnídat. Už mi moc času nezbývalo, bylo za dvacet minut osm. Čas, abych se nasnídala a šla rychle do školy. Vzala jsem si jenom amolety a chystala se, že už vyjdu z domu. Jenže jsem si vzpomněla na jednu zásadní věc, bez které bych do školy nemohla.

Zapomněla jsem si tašku! Rychle, už v botách, jsem vyběhla nahoru do pokoje pro tašku. Poté jsem už v klidu mohla jít do školy.

Ve škole to bylo stejné jako vždy… zkoušení, nuda, oběd, další nuda… Žádné známky jsem naštěstí nedostala. Když jsem přijela domů, čekalo mě překvapení.

„Ahoj, Bello. Konečně jsi doma. Promiň, že je to tak narychlo, ale musíme s Philem odjet. Doufám, že do konce měsíce budeme zpátky, ale opravdu musíme odjet pryč. Phil má důležitý zápas v New Yorku, takže spěcháme. Nějaké jídlo máš v lednici, popřípadě můžeš jít nakoupit. Prosím, nezlob tu. Budeme se snažit co nejdřív přijet domů,“ vychrlila na mě máma, jakmile jsem otevřela domovní dveře. Snažila jsem se to nějak pobrat, ale řekla mi to tak rychle, že mi v hlavě uvázla jen nějaká slova.

„Ehm… co?“ optala jsem se raději. Máma se na mě usmála a znovu mi to vysvětlila. Tentokrát už pomaleji.

„S Philem jedeme do New Yorku. Do konce měsíce se snad vrátíme, ale nevím, jak dlouho to bude trvat. Phil tam má důležitý zápas. Jídlo je v lednici, popřípadě můžeš jít nakoupit,“ dořekla pomalu a já už jsem ji pochopila, takže jsem jenom přikývla.

„Takže… doufám, že tu nebudeš zlobit. Máme tě rádi, Bells,“ loučila se se mnou po chvíli, co už měli všechno sbalené.

„Já a zlobit? Nikdy!“ Začala jsem se smát. Ještě jsem ji objala a otočila jsem se na Phila.

„Ať se ti tam daří a ne, že se mámě něco stane,“ vyhrožovala jsem mu s vážným obličejem, ale pak jsem se začala smát a také jsem ho objala. Máma s Philem odjeli a já jsem se vydala nahoru do pokoje. Přemýšlela jsem, co teď budu celou dobu, co budou máma s Philem pryč, dělat. Mezitím jsem se převlékla do obyčejného oblečení a vlasy si stáhla tentokráte do drdolu. Pak jsem si vzpomněla na chat a na Drákulu. Zapnula jsem si notebook a čekala, až mi načte. Dneska to trvalo extrémně dlouho, takže jsem si mezitím stihla dát rychlou sprchu. Nic mě nikdy neuklidní tolik jako sprcha. Notebook mi mezitím najel a já jsem mohla najet na svou nejoblíbenější stránku Pronudu.cz. Přemýšlela jsem, jestli už tam Drákula bude. Jelikož je už po škole a ještě ke všemu už čtyři hodiny… Otevřela jsem chat a celá natěšená se přihlásila. Čekalo mě zklamání. Drákula tam ještě nebyl. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem si na internetu hledala různé písničky. Ty, co jsem měla v mobilu, už jsem měla všechny oposlouchané a nebavily mě…

Asi po dvaceti minutách jsem se podívala na chat a Drákula už tam byl. Byla jsem snad ten nejšťastnější člověk na světě… Ani nevím proč.

Ahoj, bohyně… Napsal mi a já jsem se musela pousmát. Já a bohyně? To pochybuji. Samozřejmě jsem mu odepsala.

Drákuláčku… Jak je?

Konečně doma a ne ve škole, ty? Hm… další, kdo nemá rád školu? Tak ten se mi začíná líbit.

Už jsi tady ty… takže aspoň tu bude nějaká zábava… odpověděla jsem mu popravdě. Stejně jsem se začala nudit, tak si alespoň můžeme psát.

Včera jsi mi pokládala otázky… Můžu ti je teď dávat já? No to by mě zajímalo, na co by se chtěl ptát. Proč by ho vůbec zajímalo něco o mě? O mně – ne moc zajímavé osobě. No, každopádně to chci zjistit.

Ptej se… odpověděla jsem mu prostě. Chvíli neodepisoval, ale poté se opravdu rozjel.

Jaká je tvá nejoblíbenější knížka? No… nečekala jsem, že by se ptal na takovéto otázky, ale ráda jsem mu na ně odpověděla.

Je jich hodně… ale nejvíc mám ráda asi Romeo a Julie.

To je náhoda. Já taky. Opravdu? Tak to je opravdu náhoda.

Super! Další otázky? Nevědomky jsem se usmívala. Docela mě to bavilo.

Jistě, přece bych neskončil hned na začátku. Takže… co posloucháš za písně? Tak to už byla horší otázka. Delší dobu jsem neodepisovala, protože já poslouchám různé písně.

To nevím přesně… Je jich opravdu hodně. Strašně moc. Ale nejvíc poslouchám asi ty pomalejší - slaďáky. Opravdu jsem nevěděla, jak odpovědět.

Takže další otázka. Jakou máš ráda barvu? To už jsem se začala smát. Takové otázky… no to by mě asi nenapadlo.

No asi žlutá. Nebo tyrkysová. Možná obě dohromady.

Máš ráda teplé počasí, nebo když je škaredě? Nad tím jsem chvilku musela popřemýšlet.

Jak kdy. Slunce sice mám ráda, ale někdy je to už moc. A když prší nebo sněží, nemám nic proti. Sníh mi nevadí a navíc příjemně studí… Pousmála jsem se. Slunce totiž svítí každý den a někdy je to i protivné. Ale když zasněží, mám se krásně.

Zajímavé… Jaké máš ráda filmy? Romantické, dobrodružné,…

Nejvíc se dívám na nějaké hudební, ale horory mi taky nevadí. Zvláště o upírech, ty mám ráda. Začala jsem se znovu smát. S tou jeho přezdívkou mi to k tomu pasovalo.

To je dobré! No a dál. Máš ráda biologii?

To se chceš opravdu bavit o biologii? Jinak docela ano. Pořád jsem se smála, protože s ním to jinak nešlo. O biologii… konečně skončila škola a on se chce zase bavit o škole.

Dobře, tak máš ráda dějiny? Ještě lepší! On mě snad nechápe!

Jinak. Ty se chceš bavit o škole? Chvilku neodepisoval a já jsem si říkala, jestli mu už došli otázky.

Po chvíli mi začal zvonit mobil. Podívala jsem se na displej. Teresa. Co ta po mně může chtít? Přemýšlela jsem, jestli jí to vůbec vezmu, ale nakonec jsem to vzala.

„Prosím?“ otázala jsem se slušně.

„Čau, Bello. Potřebovala bych od tebe pomoct,“ začala a já jsem jenom čekala, co z ní vypadne. Jenže byl klid.

„Ano?“ zeptala jsem se nedočkavě. Drákula mi mezitím odepsal, ale s jednou rukou by se mi blbě odepisovalo, takže jsem to nechala zatím být.

„Mohla bys se mnou jet nakoupit?“ zeptala se narovinu. Cože? Na nákupy? S ní? S Teresou? Je to vůbec ona? „Jsi tam?“ Ten hlas mě probudil.

„Jo, jo jsem. A… jak to myslíš?“ Pořád jsem se nemohla vzpamatovat z toho šoku, že ona chce jet na nákupy se mnou.

„Myslím to normálně! Prostě po tobě potřebuji, jestli bys se mnou mohla jet na nákupy. Nemám s kým jet a vím, že my dvě jsme moc dobře nezačaly,“ vysvětlila mi. Tak to mě dostalo. Ona chce jet opravdu se mnou nakupovat! No… mám jet, nemám jet… Ale proč to nezkusit?

„Dobře, stav se pro mě za půl hodiny.“

„Díky, Bello! Seš hodná! Zatím čau!“ A zavěsila. Tak to bylo rychlé. Podívala jsem se na notebook. Drákula mi několikrát psal.

Jiné téma mě nenapadlo…

Jsi tu?

Afrodito? Jsi tu ještě?

Proč mi neodepisuješ…? Bylo mi ho líto. Tak moc jsem si s ním chtěla psát, ale musela jsem se nachystat.

Jsem tu, ale promiň, musím končit. Jedu s… kamarádkou nakupovat. Snad se tu ještě dneska potkáme. Kdyby ne, zítra určitě. Zatím ahoj. To slovo kamarádka mi moc nesedělo.

To je škoda, ale rád jsem si s tebou zase psal. Užij si to… já budu muset jít taky nakupovat, ale se sestrou. Ahoj, bohyně moje…

Pousmála jsem se, vypnula notebook a šla se nachystat. Musela jsem si zase upravit vlasy, najít si nějaké oblečení a to vše stihnout do půl hodiny. Zalezla jsem do koupelny a začala má úprava.

Ani ne za půl hodiny jsem už byla hotová a Teresa zvonila u dveří. Pozdravila jsem ji, zamkla domovní dveře a sedla si do auta. Teresa se rozjela a já jsem jenom čekala, kdy mi něco provede.

Samozřejmě moc děkujeme za komentáře... moc potěšily :)

PS: Věnování - DemkaHall

Autor: patulka13 (Shrnutí povídek), Kika57, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pronudu.cz - 4. kapitola: