Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronudu.cz - 6. kapitola

19.07.2011 (19:15) • patulka13, Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3335×

Bella

Teresa se rozjela a já jsem jenom čekala, kdy mi něco provede.

V autě bylo ticho. Teresa nic neříkala, tak jsem jenom seděla, dívala se ven z okýnka a čekala, až dojedeme do obchoďáku. Jenže mě čekalo překvápko… Stály jsme před kinem. Podívala jsem se na Teresu, ale ta se na mě jenom zakřenila.

„Tereso? Nechtěla jsi náhodou jet na nákupy?“ optala jsem se tázavě a ona protočila oči.

„Samozřejmě, že ano, ale první chci koupit lístky do kina. Večer se tu ještě stavíme,“ dořekla a usmála se na mě. Ale to mi přišlo už hodně divné. Nejdříve chce jet na nákupy a teď chce dokonce i do kina? Kam ještě půjdeme? Do kadeřnictví? Na manikúru?

„Tereso, promiň, ale to už ne. Možná jindy, ale dnes jenom ty nákupy,“ snažila jsem se ji přemluvit. Teresa chápavě přikývla a já jsem si úlevně oddechla. Jely jsme tedy do toho obchoďáku a tam se Teresa opravdu rozjela. No, tak s ní už asi na nákupy nepůjdu. Jenže pak mě znovu překvapila. Zastavily jsme u značkového obchodu.

„Tak, Bello, co budeš chtít, tak si vezmi. Já ti to zaplatím,“ nabídla mi a já jsem zírala s pusou dokořán. Nedůvěřivě jsem se na ni podívala.

„Jsi v pohodě?“ zeptala jsem se s vytřeštěnýma očima. Ona se na mě zamračila.

„Ano! Proč bych nebyla?“ Naštvaně si mě měřila. Nevinně jsem se usmála a raději se k tomu už nijak nevyjadřovala. Ještě by mi něco provedla a to já jsem v žádném případě nechtěla. Šla jsem tedy do obchodu, i když neochotně. Za to něco bude chtít, napadlo mě.

Asi po půl hodině už jsme šly z obchodu a já jsem si tedy nakonec koupila dvě trika, jedny rifle a ještě asi troje riflové kraťásky. Spolu s Teresou jsme ještě prošly snad polovinu obchodů a po necelých dvou hodinách jsme jely směrem domů. U domu jsem nevěděla co říct. Dneska jsem se s ní opravdu bavila.

„Já… díky za dnešek, Tereso. Ale mám jednu otázku. Co za to chceš?“ zeptala jsem se narovinu. Teresa se na mě lehce usmála.

„Víš, já jsem původně chtěla, abys mi pomohla s jedním úkolem do trigonometrie. Spíše, jestli bys mi ho udělala,“ odmlčela se, „ale nakonec jsem usoudila, že si to můžu udělat sama. Dnešek s tebou se mi opravdu líbil a já jsem zjistila, že jsi opravdu fajn holka. Promiň, že jsem se k tobě chovala tak hnusně jako v minulosti. Promineš mi to někdy?“ zakončila svou řeč a já jsem teď už fakt čuměla! Ona se mi omlouvá? Nezdá se mi to? Co se stalo s tou dívkou, co si mě nikdy nevšímala? A když už, tak mě jenom sprostě zesměšňovala.

„Ano,“ odpověděla jsem jí na její otázku.

„Fakt? Ty mi opravdu odpouštíš po tom všem, co jsem ti udělala?“

„Ano, odpouštím ti. Člověk dělá chyby, od toho ten život je. Chybami se člověk učí.“ Usmála jsem se na ni.

„Děkuji.“ Úsměv mi platila. Vystoupila jsem z auta s dvěma taškami a zašla do domu. Chtěla jsem zavolat na mámu, ale pak jsem si uvědomila, že vlastně není doma. Myslím, že bych jí měla zavolat. Alespoň na dobrou noc. Určitě by byla ráda. Tašky jsem si vybalila a dala jsem si rychlou, ale teplou sprchu. Doma jsem pouklízela, aby nebyl nepořádek, a pak jsem si zapnula notebook. Najela jsem na chat a těšila se, že tam Drákula bude. Ale on tam ještě nebyl. Mezitím jsem si šla do kuchyně pro sklenku vody, a když jsem se vrátila, Drákula se zrovna přihlásil. Už zase, jako po kolikáté, mě přemohl ten pocit velké radosti.

Doufala jsem, že se tu ještě dnes uvidíme… napsala jsem mu okamžitě, co jsem ho uviděla.

Já taky… Co nákupy? navázal na náš minulý rozhovor. Pousmála jsem se, ale zároveň jsem se zamračila, když jsem si vzpomněla na Teresu.

Ani se neptej… A co ty? Říkal jsi, že je se sestrou… odpověděla jsem mu. Raději jsem se o tom moc nechtěla bavit. Sice bych mu to ráda řekla, ale nevím, jestli by to pochopil.

Ano, až do zavíračky. Sestra je nakupovací maniak. Kdyby mohla, tak je v obchodě od otevření do zavření… To mi připomíná Teresu. Ta chtěla taky pořád nakupovat, a kdybych jí neřekla, že už chci domů, tak by nakupovala pořád dál. Ale smála jsem se u toho.

Chudáku! Jsem ráda, že jsi to přežil. Co bych tu bez tebe dělala? Jakmile jsem to napsala, nechápala jsem to. Proč jsem mu to napsala? Teď si bude myslet, že bez něj nevydržím! A vydržíš? ozvalo se mi v hlavě.

Něco by sis určitě našla, bohyně… Já jsem si oddechla. Nemyslí se o mně, že jsem blázen.

To určitě ano… Ale i tak… Usmála jsem se. Čekala jsem, co mi odepíše, ale neodepisoval. Bála jsem se, co se stalo. Řekla jsem něco strašného?

Drákulo? Nic… pořád neodepisoval. Uběhlo asi dvacet minut, ale neodepisoval mi. Jsi blbá! Proč jsi mu to psala? Neměla jsi to dělat! nadávala jsem si. Počkala jsem asi ještě hodinu, ale pořád mi neodepisoval. Byla jsem opravdu smutná. Odešla jsem z chatu, protože jsem už nemohla déle čekat. Byl večer, tak jsem ještě zavolala mámě.

„Prosím,“ ozvalo se ze sluchátka.

„Ahoj, mami,“ pozdravila jsem ji a lehce jsem se usmála.

„Bello! No to je dost, že jsi alespoň zavolala. Není tam doma žádný večírek, že ne?“ smála se. Sice mi to smíchu pořád nebylo, ale také jsem se zasmála.

„To víš, že ne. Nebo alespoň v to doufám. Normálně, tomu bys nevěřila!“ začala jsem jí říkat o těch nákupech. „Dneska jsem byla s Teresou na nákupech!“

„To jako opravdu? Neděláš si srandu? Teresa? Jak?“ ptala se na řadu otázek a já jsem se jenom smála.

„Ano, to jako opravdu. Srandu si nedělám a ona mi totiž volala, jestli bych s ní šla na nákupy, protože nemá s kým jít. Koupila mi dvě trika, rifle a ještě nějaký riflový kraťásky. A pak mi řekla, že jsem fajn holka a omlouvala se mi, jak se ke mně dříve chovala,“ vyprávěla jsem jí vše, co se mi dnes stalo. Máma poslouchala a vždy jenom dodala „aha“, „fakt?“ a takové.

„No, a jak se jinak máš? Už jste se tam ubytovali?“ ptala jsem se ohledně toho výletu.

„Už jsme se ubytovali, ale je to nezvyk… Nejradši bych byla doma, ale je tu hezky. Phil byl dneska už trénovat, tak jsem si zatím četla. Věříš tomu? Já jsem si četla!“ Ona a číst? Tomu se dalo těžko uvěřit. Ještě hodně dlouho jsme si povídaly, ale já jsem si ještě chtěla udělat večeři a pak už bych měla jít taky spát.

„Mami, já už budu končit. Ať se vám tam daří. Mám vás ráda. Zatím ahoj,“ loučila jsem se. Máma si povzdechla.

„Dobře, taky tě máme rádi. Ahoj, zlatíčko,“ rozloučila se a típla mi to. Mobil jsem si položila na stolek, co mám vedle postele, a šla jsem do kuchyně. Udělala jsem si těstoviny s omáčkou. Zítra budu muset jít nakoupit, protože moc jídla v lednici není. Máma mi říkala, že je tam jídla dostatek, ale asi nepočítala s tím, že nejsem malá holka, co skoro nic nesní.

Když jsem dojedla, uklidila jsem po sobě nádobí a šla jsem nahoru do pokoje, abych si nachystala věci do školy. Ještě asi hodinku jsem se učila, abych neměla problémy. Všechno jsem se naučila, uklidila, nachystala a mohla jsem jít spát. Bylo už něco kolem desáté hodiny, takže jsem se převlékla do svého pyžámka a zalehla do postele. Přemýšlela jsem o dnešku, co se všechno stalo. Nakonec jsem se propadla do temnoty. Mé poslední myšlenky patřily Drákulovi.

Autor: patulka13 (Shrnutí povídek), Kika57, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pronudu.cz - 6. kapitola: