Veronika se dostala na výslech, na louce to už vypadá jako u soudu. Veronika se snaží vykroutit z pout, které tvoří Emmetovy ruce. Podaří se jí to? Uvěří Edwardovi a ostatním? Jak se jejich problém vyřeší? Kdo nakonec zachrání situaci? To si musíte přečíst!
05.12.2010 (17:45) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1094×
Výslech
„Ne, nejsi, vždyť nejsi ani upír,“ oznámil mi Edward.
Vyprskla jsem smíchy. „A co bych asi tak jiného byla, člověk?“ dostala jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu. Tak to mě vážně dostal, prý nejsem upír! Co je to za blbost, vždyť každý, kdo ví o existenci upírů, musí vědět, že jsem upír. Těžko by si mě někdo spletl s člověkem, mám bledou kůži, zlaté oči, jsem rychlá a hodně silná... a tak dále.
„Ne, čarodějka,“ řekl klidně Edward.
„Hloupost,“ uchechtla jsem se. Emmett a Seth se na mě nevěřícně podívali.
„Tak mi řekni, kdypak jsi se potkala z Jasperem.“
„Edwarde, to je hloupost,“ vysmála jsem se mu a zavzpomínala, jediné co se mi matně vybavovalo, byl bar, uvažovala jsem nad rokem.
„Zajímavé,“ řekl si pro sebe tiše Edward, musel vidět můj zmatek, ale pak jsem si vzpomněla.
„Roku 1948,“ oznámila jsem vítězoslavně, Jasper a Seth na mě vykulil oči.
„Omyl, to jsem se potkal s Alice,“ řekl Jasper.
„Divné, má i Aliciny vzpomínky, sice jen matné, ale má je.“
Pak mi ještě tak hodinu vysvětlovali, co jsem zač a že si jen připadám jako Alice, ale já jim moc nevěřila. Pak jsem si ale dokázala vybavit některé věci, jak si v lese lehám na zem, překřižuji nohy a ruce a zavírám oči a pak se probouzím úplně jiná - jako upírka a také jsem zjistila jak se dostat zpět na lidskou podobu. I když jsem si uvědomila, kdo vlastně jsem, pořád jsem si připadala jako Alice.
„Musí ji někdo přeměnit, jinak se zblázní a budeme tu mít druhou praštěnou Alice,“ řekl Edward.
„Tak já jsem praštěná jo?“ zeptala se uraženě Alice.
„Jé, Alice… hm... co tu děláš?“ zeptal se nevinně Edward a usmál se na Alice.
„Našla jsem způsob jak ji zachránit… oprava: jak nás zachránit,“ usmála se Alice.
„A jaký?“ zeptali se zvědavě kluci.
„Proměním ji sama,“ usmála se Alice.
„Zbláznila ses?!“ vykřikli všichni najednou, „když to nezvládl Carlisle, nemáš šanci!“
„Jenže já cítím její bolest,“ oznámila jim Alice.
„No a…?“ ptal se dál Emm.
„Emmette, prostě když ji kousnu, zabolí mě to a pustím stisk,“ vysvětlila mu Alice.
„Skvělý nápad. Kdy jsi schopna…?“ zeptal se Edward
„Co nejdříve, nejspíše hned až všichni odejdou,“ oznámila Alice.
„Dobře, zajdi si na lov, budeš to potřebovat.“
„Jdu s tebou,“ nabídla jsem se, Edward se na mě zamračil.
„Žádné nákupy,“ řekl, no vlastně to byl spíše rozkaz, jen jsem se na něj ušklíbla.
„Jaspere, jdeš taky?“ zeptala se Alice, zrovinka když jsem otevřela pusu, abych řekla to samé. Počkat, můj Jasper, Alicin Jasper? Kdo se v tom má vyznat, už v tom mám guláš. Miluji Jaspera nebo ne? Myslím, že ano, ale nemůžu si být jistá ničím.
„Jasně,“ souhlasil Jasper.
A tak jsme vyrazili, běželi jsme chvíli, ale i za tu chvilku jsem poznala, že jsem znatelně pomalejší než ostatní, no jo, má druhá polovina mě oslabuje. Najednou jsem ucítila vůni krve, nebyla zrovna lákavá, ale věděla jsem, že zažene mou žízeň, bezmyšlenkovitě jsem se vrhla na paseku a vyhlídla si srnku, skočila jsem a najednou se přede mnou objevila Alice, nejspíš si vyhlídla stejnou kořist jako já. Ovšem tohle jsem si nenechala líbit a zavrčela jsem ve stejnou dobu, jako to udělala ona, pak jsem už ztratila nervy a skočila po ní, samozřejmě ve stejnou vteřinku jako ona.
Padla jsem na zem, ale Alice taky - obě jsme byly raněné.
„Promiň,“ omluvila jsem se Alice a ona se omluvila v tu samou dobu, stádo už bylo dávno pryč a Jasper se na nás nevěřícně koukal.
„Vážně bychom si měli s tou přeměnou pohnout, nebo se tu pozabíjíte.“ Obě jsme na něj v tu samou dobu zasyčely.
„No dobrá, už mlčím,“ řekl vystrašeně Jasper a ustoupil o dva kroky dozadu.
Jakpak se Vám líbil díleček? Snad jsem Vás moc nezklamala! Prosím o kritiku nebo možná i menší pochvalu. Děkuji.
Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Propojené 12. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!