Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Propojené 4. kapitola

11.11.2010 (09:00) • Veronixika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1541×

Nový svět

Konečně jsem doplula do Portlandu. Už jsem na cestě přes dva měsíce, od chvíle, kdy jsem odešla z Tampy. V Portlandu se mi líbí, i když je tu hodně lidí, je tu většinou zataženo a tak mohu chodit mezi lidi a nebát se, že se prozradím. I u nás doma jsem nemohla chodit do školy bez pořádného oblečení, ne, že by mi snad byla zima, ale bylo nebezpečné, že by na mě dosáhly paprsky slunce. Rozhodla jsem se, že v Portlandu zůstanu alespoň pár týdnů, nebo možná i měsíců, abych si odpočinula a nabrala pocit domova. Naštěstí jsem měla dostatek peněz, protože otec byl velice bohatý, celých tři sta let šetřil a já jeho úspory teď musím všechny obětovat do hotelových pokojů.

Dozvěděla jsem se, že někde poblíž je tu městečko jménem Forks, je to trvale zelená a mokrá oblast, kde žije malé množství lidí. A tak jsem se rozhodla, že Forks navštívím a možná se tam i zabydlím, tedy jen na tak dlouho, dokud se to nedozví Jane. Vzala jsem si tedy svůj batoh a vyrazila na cestu. Běžela jsem lesem až do Settlu, kde jsem se rozhodla zastavit a koupit si nějakou svačinku a tak jsem se přeměnila na čarodějku a zašla do nejbližšího obchodu s potravinami. Šla jsem uličkami s pečivem a vzala jsem pár rohlíků, pak jsem se otočila a šla do uzenin. Koupila jsem tam nějaký salám a šla jsem zaplatit.

Jen co jsem vyšla z obchodu, upoutal mě obchod s oblečením a tak jsem se rozhodla, že si koupím nějaké tričko. Šla jsem po regálech a našla krásné fialové z červeným srdcem, zalíbilo se mi a tak jsem si ho šla do kabinky vyzkoušet. U kabinky stáli dva mladí muži a probírali spolu oblečení.

„Alice tě zabije, pokud si to koupíš,“ říkal ten větší a svalnatější.

„No ať,“ zašklebil se ten druhý.

Moc jsem si jich nevšímala a šla jsem si zkusit můj nový objev. Nikdy jsem moc nemusela nakupování, ale tohle tričko se mi fakt líbilo a stejně už jsem měla jen jedno. Padlo jako ušité přímo na mě a tak jsem se převlékla zpátky a šla zaplatit. Ti dva tam pořád stáli a mluvili mezi sebou. Přešla jsem dost blízko kolem nich a naskočila mi husí kůže, pak jsem si je pořádně prohlédla. Oba byli bílí jak křída, byli to upíři. Najednou jsem zalitovala, že jsem nepřišla ve své upíři podobě. Rychle jsem se snažila utéct a přitom nedovolit větrákům, aby mou vůni zanesly k nim. Rychle jsem utíkala k pokladně, zaplatila a už jsem byla venku z toho hrozného obchodu. Štěstí, že si mě nevšimli. Pomyslela jsem si, věděla jsem, že to nebyli Volturiovi. Volturiovi mají totiž vždy pláště s jejich znakem a tito měli obyčejné oblečení, ale stejně by si mě mohli dát k svačince.

A tak jsem okamžitě zamířila do Forks. Běžela jsem jen pár hodin a když jsem mihla hranice, proměnila jsem se zpět na čarodějku. Šla jsem kolem školy, kterou jsem poznala jen podle cedule, která hlásala: Střední škola ve Forks. Pak jsem došla až k nějaké pláži.

„Dobrý den, krásná dámo,“ pozdravil mě nějaký malý klučina.

„Ahoj, kdo jsi zač?“ zeptala jsem se s údivem, byla jsem sice krásná, ale nijak zvlášť, vypadala jsem jako obyčejný člověk.

„Promiň, že jsem se nepředstavil hned, jsem Seth,“ představil se ten klučina.

„Já jsem Veronika,“ představila jsem se.

„Tak vítej v La Push, Veroniko,“ usmál se.

V tom mi to do sebe zapadlo, pochopila jsem, že jsem přišla na nejlepší místo na světě. Proč mě to jen nenapadlo dřív? La Push, pláž, kterou obývají měniči, jak mi o nich otec vyprávěl. Teda oni si o sobě myslí, že jsou vlkodlaci, hm… vlkodlaci by se mi tu moc nelíbili, těm bych voněla stejně jako upírům. Rozhodla jsem se, že toho využiji, určitě si Seth myslí, že se do mě otiskl. Usmála jsem se nad tím, že již brzy mi vyzradí, co je doopravdy zač a seznámí mě snad i se smečkou.

„Děkuji za přivítání,“ usmála jsem se na něj a nasadila svůdný pohled. Seth na mě jen hleděl jako by poprvé v životě viděl slunce.

„No, já už musím jít,“ řekla jsem smutně a odcházela.

„Počkej,“ zastavil mě a já se otočila, tušila jsem, že to řekne.

„Přijdeš zítra?“ zeptal se.

„Mám přijít?“ zeptala jsem se a předstírala nadšení.

„Jasně,“ usmál se.

„Dobře, tak to přijdu,“ slíbila jsem mu a šla domů.

Když jsem doběhla na hranice Forks, proměnila jsem se a pak jsem běžela upíří rychlostí do Portlandu. Více štěstí mě potkat nemohlo.

<<< Propojené >>>

Autor: Veronixika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Propojené 4. kapitola: