Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proroctví_kapitola 18._Anomálie

17.01.2010 (14:00) • Popoles • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6503×

Bella vyjeveně zírala na Natea a pokoušela si srovnat v hlavě příval vzpomínek a svou současnou situaci.

„Bells?“ vydechl Nate a stále bez mrknutí upíral zmatený pohled na její průsvitnou postavu.

Když viděl, že nereaguje, vstal a přešel k ní.

„Tak řekni něco! Můžeš mi vysvětlit, co se s tebou stalo?“ chtěl jí zatřást rameny, ale jeho ruce prošly jejím nehmotným tělem jako nic.

„Ahoj Nate, jak se máš?“ vypadlo z Belly. Jakmile však ta slova vypustila z úst, napadlo jí, že tato otázka se asi k jejich situaci moc nehodí.

Nathan začal rudnout a obličej se mu hněvivě stáhl.

„Jak se mám!? Co bys tak asi řekla?“ rozhodil ruce v gestu zoufalství.

„Tak si to vezmeme popořádku,“ do Nateova hlasu se začala promítat všechna ta prožitá frustrace.

„Nejdřív ses bez varování vypařila jak pára nad hrncem, nevěděl jsem, jestli vůbec žiješ, pak k nám pošleš chlápka s dopisem, kde se mimochodem zmíníš, že jsi v minulosti a že to mám JÁ, vysvětlit René! A pak se po týdnu z ničeho nic zjevíš u mne v kuchyni, je z tebe duch a ty se ještě ptáš, se jak se mám!?“ jeho hlas nabíral během řeči sílu a nyní už na ní regulérně hystericky řval.

Bella sledovala jeho emocionální výstup s otevřenou pusou. Takhle Nathana ještě nezažila.

Měla strašné výčitky svědomí a jakoby se pod jeho pohledem scvrkávala.

„Nate, promiň… Já se vážně moc omlouvám, že jsem tebe i ostatní tak vystrašila tím zmizením. Věř mi, že jsem vám nechtěla tak moc zkomplikovat život. Pokusím se ti to vysvětlit, ale ty mě zase zkus nepřerušovat ano?“

Nate se zhluboka nadýchl, aby se uklidnil, rezignovaně kývl a ztěžka dosedl na židli.

Bella začala vyprávět svůj příběh od doby, kdy mu zmizela před očima.

Pro ní to byly v podstatě pouze dva dny. V Nateově době uběhl týden.

Řekla mu vše o Edwardovi, i to, že na ní čekal čtyřicet let, o jeho rodině, kterou si zamilovala. Vynechala jen jejich milování v chatě, ale podle odstínu její průsvitné tváře, když vyprávěla o přenocování v lovecké chatě a jeho daru poznat zatloukání, si Nate podrobnosti domyslel.

Chtěl jí skočit do řeči, ale ona zvedla ruku a připomněla mu, že jí nemá přerušovat.

Zatnul tedy zuby a s nesouhlasným pohledem čekal, co mu poví dál.

Když se dostala k útoku nomádů, vykulil oči a nabral nazelenalý odstín.

„No a pak jsem dostala ránu do hlavy a probrala se až u tebe v kuchyni,“ zakončila své vyprávění.

Trochu s obavou sledovala hru emocí na Nateově tváři. Od nesouhlasu přešel k napětí, pak ke zděšení a nyní na ní upíral oči plné strachu.

„Bells, ta rána do hlavy… To že jsi tu jako duch… Nemůže to znamenat... “ ztěžka polkl, nedokázal vyslovit svou myšlenku.

Bella zavrtěla hlavou. „Nemyslím, že jsem mrtvá Nate, cítím se stejně, jako když jsem v téhle podobě putovala do minulosti. Ale dělám si starosti o ně… Je tam jen mé tělo, možná nějak zraněné. Musí se o mě bát,“ přemýšlela nahlas. Raději si vůbec nepřipouštěla, jak se asi musí cítit Edward. Jen představa, že by to bylo obráceně a ona nyní seděla u jeho nehybného těla a nevěděla jako ho probudit, se jí mysl zaplňovala panickým strachem.

„Takže co teď? Budeš se tam muset vrátit,“ uvažoval Nate.

„Jo, ale já nevím jak,“ povzdechla si Bella a bezradně sledovala své průhledné ruce. „Tyhle návraty do těla jsem nikdy neuměla ovládat, pokaždé mě vrátil nějaký vnější vliv. Takže bys měl být připravený na to, že můžu najednou nečekaně zmizet,“ vysvětlovala Nateovi.

Nate měl ruku opřenou o hranu stolu a podpíral si hlavu, jako by mu vážila tunu. Zvedl k ní oči a s pohledem vyjadřujícím tichou rezignaci řekl: „Jo, chápu. Ale nečekáš, že z toho všeho budu odvázaný, že ne? Mám takovou chuť tě přehnout přes koleno a…“ odmlčel se a jen zakroutil hlavou, „jenže to by stejně nepomohlo, viď?“

Bella se smutným úsměvem sledovala, jak se vyrovnává se situací.

Byli zabráni do rozhovoru, takže ani nepostřehli, že se otevřely dveře.

Jejich hlavy zvedl až tichý výkřik, nebo spíš zaúpění.

Ve dveřích stála Kate, chvíli upřeně očima propalovala Bellu, pak se ramenem opřela o futro a kolena jí vypověděla službu. Začala se pomalu sunout k zemi a Nate jí zachytil na poslední chvíli.

Kate se oči zalily slzami. „Bello, prosím řekni, že jsi živá,“ prosebně k ní vztáhla ruku.

Nate jí pomohl na nohy a posadil na židli. Začal jí vše vysvětlovat, když do kuchyně vrazili dva pošťuchující se raubíři.

Když spatřili Bellu, na chvíli se zarazili a jako na povel k ní vyslali v mysli otázku, jako to, že je průhledná a kde celou dobu byla.

Bella se zasmála a odpověděla stejným způsobem.

Kluci vůbec neměli problém s tím, že je zní duch. Naopak, strávili celou hodinu strkáním ručiček do jejího nehmotného těla a bavili se tím, jak zvláštní je to pocit.

Pak rozvinuli debatu o tom, co by dělali jako duchové. Bella se konečně uvolnila a bavila se jejich hrou. Byla překvapená, jak jsou na svůj věk chytří.

Byla soustředěná na dvojčata, takže když vzhlédla, zjistila, že je Nathan s Kate pozorují udivenýma očima.

Došlo jí, jak zvláštně to asi musí vypadat, když s klukama vede rozhovor částečně v myšlenkách a částečně nahlas.

Pícho jí u srdce, protože se to strašně podobalo komunikaci, kterou vedli Edward a Alice.

„Bells,“ ozval se Nate, „napadlo mne, jestli bys sem nemohla přenést své tělo, jako jsi to udělala s přenosem do minulosti.“

Bella ani nestačila reagovat, když promluvila Kate: „To by asi nebylo rozumné, Nate,“ sevřela manželovi ruku a pokračovala. „Bella říkala, že je možná zraněná. Co když jí třeba právě operují? Dovedeš si představit, že by sem přenesla své tělo přímo z operačního sálu?“

Nate vytřeštil oči a okamžitě souhlasil. „Samozřejmě máš pravdu, raději to nebudeme pokoušet. Jen se snažím vymyslet, jak ji znovu nacpat do těla,“ řekl a zamyšleně nakrčil čelo.

„Asi by nepomohlo, kdyby ses dostala na místo, kde se to všechno odehrálo?“

„Ne, myslím, že ne. Uvědom si , že mluvíme o Kanadě v roce 1975, řekla Bella. „ A i kdyby – jak bych se tam dostala? Jsem průhledná, ale nemám schopnost přemísťování, takže pro mne platí ještě větší omezení, než pro vás,“ uvažovala.

Bella najednou ucítila zvláštní brnění.

„Co se děje Bells?“ zpozorněl Nate, když viděl jak ztuhla.

„Já si nejsem jistá, ale něco cítím,“ zamumlala nesoustředěně.

Pak se její obrysy začaly rozjasňovat, záře zesilovala a průhlednost jejího těla byla větší.

Její rodina na ní s obavou hleděla a když jim došlo, co se děje, Nate k ní prosebně natáhl ruku.

„Prosím, slib mi, že na sebe dáš pozor a vrátíš se k nám.“

Bella už skoro nebyla vidět, ale i tak zaslechli její šepot: „Nebojte se o mne, pokud to půjde, jednou se vrátím…“ a pak zmizela úplně.

xxxxxx

Carlisle stál v pokoji a sledoval svého syna. Věděl, že si už v jeho myšlenkách přečetl, co zjistil, ale sám měl v hlavě zmatek.

Edward na něj stále hleděl s vytřeštěnýma očima a pokoušel se probrat tou záplavou podivných zjištění. To přece není možné, letělo mu hlavou. Jak by se to mohlo stát?

„Carlisle, prosím zkus nám to vysvětlit, nevím, zda jsem to pochopil správně,“ naléhal Edward.

Carlisle se podíval na klidně ležící Bellu. Vypadala tak pokojně, jako by spala hlubokým spánkem. Její tep i dech byly zpomalené, ale pravidelné, ve tvářích měla zdravou barvu a rány téměř zahojené.

„No tak, nenapínej nás, říkal jsi, že budeš pryč dvě hodiny, ale byl jsi tam skoro celý večer,“ ozvala se Alice a netrpělivostí skoro poskakovala.

Konečně se na ně Carlisle soustředil a začal vysvětlovat.

„Dobře, zkusím to vysvětlit, ale prosím vás o trpělivost,“ pohlédl na ně. Všichni krom Edwarda přikývli. Edward na něj bez pohnutí upíral pohled a v očích měl samé otazníky.

„Když jsem vzal Belle krev, tak jsem jí vyšetřil jen zběžně, abych vyloučil infekci. Ale dnes, když jsem viděl jak rychle se jí zahojily rány, začalo mi to vrtat hlavou. Vzal jsem její vzorek do univerzitní nemocnice v Calgary.“

Vzhlédl a viděl překvapení v jejich tvářích.

„Myslela jsem, že jsi byl jen v nemocnici ve městě?“ zvedla tázavě obočí Esme.

„V Calgary mají nejnovější druh elektronového mikroskopu a já se potřeboval na její krev podívat pod co největším zvětšením,“ Carlisle se zarazil a uvažoval jak pokračovat.

„Bellin vzorek krve jsem tedy prozkoumal tím největším možným zvětšením a našel jsem něco, co jsem ještě nikdy neviděl. Jak víte, běžná lidská krev se skládá z plazmy, červených a bílých krvinek a krevních destiček. V jejím vzorku jsem ale našel ještě jednu složku. Nejdříve jsem nevěděl kam to zařadit, až pak mi došlo, co mi to složením připomíná. Bella má v krvi něco, co připomíná rostlinné buňky. Má to podobnou stavbu, ale zároveň obsahují tělíska, která jsou mi neznámá a jejichž funkci nedokážu určit.“ Carlisle se na chvíli odmlčel.

„Takže říkáš, že Bella je v podstatě kříženec člověka a kytky?“ zeptal se nevěřícně Emmett.

„Ale vůbec ne, řekl jsem, že to připomíná rostlinné buňky a je v nich tekutina podobná míze stromů. Nevím, kde se to v její krvi vzalo a jakou to má funkci... Třeba právě proto dokáže čerpat energii ze stromů,“ uvažoval Carlisle.

„Dobře Carlisle,“ zapojil se Jasper, „dejme tomu, že má Bella v krvi nějakou anomálii, která jí odlišuje od ostatních lidí. Pokud vím, tak nám všem voní krásně, ale nemáme na ní chuť, zato těm nomádům voněla tak, až jsem bolestivě cítil jejich potřebu se napít. Je možné, že takhle rozdílně její krev působí na normální upíry a na vegetariány?“

„Vidíš, takhle jsem nad tím neuvažoval,“ přemítal Carlisle, „ale dávalo by to smysl.“

Edward ho se zájmem poslouchal, ale pořád neslyšel vysvětlení toho, co ho zajímalo nejvíc.

„Carlisle!“ oslovil ho netrpělivě.

„Promiň Edwarde, hned se k tomu dostanu. To totiž není vše, co jsem v její krvi objevil.“

Carlisle znovu získal plnou pozornost celé rodiny.

„Všichni víte, že se zajímám o biologii a genetiku. Takže když jsem objevil anomálii o které jsem vám již řekl, zkusil jsem se podívat na její krev ještě blíž. Není to tak dávno, co se lidem podařilo sestavit model šroubovice DNA. Probíhá intenzivní výzkum DNA a jejich vlastností. A já jsem si dělal vlastní výzkum. Protože mám podstatně lepší zrak než lidé, našel jsem rozdíly, které oni nemohou vidět. Podle mne je každá DNA jedinečná. Nenajdete dvě shodné, až na DNA jednovaječných dvojčat.“

Edward netrpělivě zavrčel.

„Potřebuji, aby tomu také rozuměli, Edwarde,“ mírnil ho Carlisle. „Abych to zkrátil, separoval jsem Bellinu DNA a našel jsem něco, co mi vyrazilo dech.“

Podíval se na Edwarda, který zavřel oči a odmítavě zakroutil hlavou.

Carlisle se nadechl a řekl: „V její DNA jsem našel...“

V té chvíli se z postele ozvalo rychlé zabušení srdce, hlasitý prudký nádech a Bella otevřela oči.

Tak co, chcete vědět co slyšel Edward v myšlenkách Carlislea? A napíšete mi svůj názor do komentu? :-))

Kapitola 19

Moje shrnutí

Autor: Popoles (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proroctví_kapitola 18._Anomálie: