Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proroctví_kapitola 34._Svatba

07.04.2010 (10:30) • Popoles • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6704×

Už skoro týden je pozorovali. Zatím neměli v úmyslu jim jakkoli ublížit, jen pozorovali. Narazili na ně zcela náhodou a rozhodli se dozvědět víc.

Velmi se jim teď hodila schopnost Emilia změnit svůj pach na lidský, takže ani při změně větru je protivníci nemohli zavětřit. Mohli nerušeně pozorovat.

Stejně se ale raději nepřibližovali na doslech, netušili, jaké mají schopnosti a nechtěli je vyplašit.

Odpovídali popisu – upír tak osmnáctiletý, bronzové vlasy a dívka, drobná, dlouhé hnědé vlasy. Jenže ta dívka byla člověk a divné bylo, že ten upír měl oči zlaté, nikoli zelené, jak bylo uvedeno v popisu. Nebyli si jistí, zda to jsou oni či ne, ale rozkaz zněl - pokud najdete někoho jen trochu podobného, okamžitě přivést.

Nejdřív jim nebylo jasné co jsou vlastně zač, a jako to, že normálně žijí mezi lidmi. Pak pochopili, že jsou to vegetariáni – fuj, takový hnus. Ale bylo jich hodně, takže riskovat nějakou akci by se jim nemuselo vyplatit.

A k tomu ještě ti dva, co tak příšerně páchli. Byli to lidé, ale jejich odér byl horší jak z mokrého plesnivého podvraťáka. Vůbec netušili, proč tak páchnou, zdálo se, že těm zlatookým to vůbec nevadí.

„Emilio, neměli bychom to prostě nechat plavat a raději si hledět svého?“ malá upírka se světlými krátkými vlasy zadumaně pohlédla na svého partnera.

„Jasně,“ odpověděl podmračeně černovlasý upír. „A příště, až budem ve Volteře a Aro si s námi potřese rukou mu prostě řeknem, že se nám do toho nechtělo. Já vážně nechci skončit jako topivo do jeho krbu, Hildo.“

„Jenže jak to chceš provést? Nemáme tušení co dokáží a jsou vlastně stále ve společnosti ostatních. Nemáme šanci se jich zmocnit nepozorovaně,“ povzdechla si Hilda a zkoumavě, z bezpečné vzdálenosti upírala pohled na záda té hnědovlasé lidské dívky.

Najednou se ta dívka prudce ohlédla a očima začala pátrat po okolí.

Že by něco tušila? Napadlo Hildu. Ne...To není možné, je to jen obyčejný člověk. Asi hledá někoho ze svých známých.

„A proč po nich Aro vlastně tak jde?“ otočila se na Emilia.

„Jak to mám asi vědět? Nevím víc než ty, byli jsme tam přeci spolu,“ zabručel už navztekaně a dál sledoval tu jejich nesourodou skupinku upírek a lidských žen, jak mizejí v obchodě s prádlem.

V hlavě se mu mihla vzpomínka na poslední návštěvu ve Volteře. Bylo tam více nomádů, než bývalo zvykem. Aro rozeslal cosi jako předvolání.

Všem dal popis hledané dvojice a nařídil, že kdokoli narazí na jim podobné, musí je zajmout a dopravit k němu. Nezabíjet, pokud zjistí, že se někdo neřídí jeho pokyny, tak si to odskáče. Jenže důvod proč je hledá jim nikdo neřekl.

Ani Emilio nechápal, proč je tak posedlý hledáním těch dvou, ale nebyl sebevrah, aby se na to Ara zeptal.

Už se pomalu stmívalo a jeho žízeň o sobě dávala vědět.

„Pojď, jdem si někoho ulovit,“ ani se na svou společnici neohlédl, a zamířil na okraj města, kde se vždy našlo dost bezdomovců a feťáků.

Prostě si budou muset počkat na příhodnější okamžik. Však ono je něco napadne, pomyslel si a pak už jen nechal svou žízeň, aby si našla svůj cíl.

xxxxx

Bella ležela v posteli a hlavou se jí honily události posledních dnů.

Bylo docela časně ráno, za oknem stále vládla tma. Edward byl na lovu s celou rodinou a vrátí se až za několik hodin. Celý dům spal, zřetelně slyšela chrápání Phila a pochrupávání Jakea. Dokonce odlišila jemné oddechování dvojčat, její sluch se opravdu výrazně zlepšil. Ostatně všechny její smysly byly nyní ostřejší. Chvíli se převalovala, ale spát už nemohla.

Dnes se vdává!

Celý minulý týden jí Alice mučila a škemrala, aby na svatbu pozvali aspoň půlku školy a pár desítek jejich známých. Bella si však neústupně stála za svým, i když pohled na Alici, jak skoro nabírá moldánky by zlomil i skálu. Nakonec vyhrála logika. Pokud bude na svatbě jen rodina, nemusí se nikdo hlídat a přetvařovat. Pozvat jiné upíry také nebyl dobrý nápad, když je Aro stále hledal.

Když s Edwardem oznámili, že se hodlají vzít poslední sobotu před koncem zimních prázdnin, nastal všeobecný shon, protože to znamenalo, že na přípravy byl necelý týden. Naštěstí Carlisle a René už před několika týdny zařídili úřední plnoletost Belly, takže svatbě nic nebránilo.

Ještě týž den požádal Phil o ruku René. Rázem byly z jedné svatby dvě. Bella s Edwardem s nadšením souhlasili, když je Phil s René požádali, zda by svatba mohla být dvojitá.

Stejně je bude ještě čekat tradiční obřad Quileuteů, až dorazí zpět do Forks.

Takže celý týden byl ve znamení příprav a nákupů. Alice tahala všechny z obchodu do obchodu.

Tedy všechny - chlapi byli ušetřeni, protože jak řekla Alice – akorát by překáželi a remcali.

Bella sice už šaty měla, ale ostatní ne. Dále bylo třeba dokoupit všechny doplňky včetně spodního prádla pro nevěsty. Chlapi sloužili pouze jako muly – jak se jednou vyjádřil Emm – a v danou hodinu vždy přijeli a odvezli nakoupené věci.

Nemuseli si ani zkoušet obleky, protože Alice měla jejich míry v oku a tak to nebylo potřeba - za což jí byla celá mužská část velmi vděčná.

Když se maraton nákupů chýlil ke konci, měli všichni zúčasnění na Alici takovou pifku, že byl div, že je stále v jednom kuse.

Jake bojkotoval tyhle svatební přípravy a tvrdil, že do obleku ho nikdo nedostane ani heverem a půjde v džínách.

Jenže Alice byla těžký soupeř a nakonec vyhrála. Stálo jí to nové hry do playstationu a ústupek v tom, že nemusí mít k obleku lakýrky, ale obyčejné černé kecky.

Po celý ten šílený týden byla Bella jako na trní. Měla podivný pocit, že je něco špatně. Občas cítila mravenčení v zádech a jakoby se jí ježily vlasy na krku. Prostě se jí zdálo, že jí neustále sledují něčí neviditelné oči. Jenže nikoho neviděla. I když se několikrát ohlížela a pokoušela se z davu lidí zjistit, zda na ně někdo podezřele nehledí, bylo to marné, protože na ně vždycky někdo vyjeveně čuměl.

Aby taky ne, když byla vždy v doprovodu nadpozemsky krásných upírek. Nakonec si řekla, že je paranoidní a přestala tomu věnovat pozornost.

Bella si něžně hladila bříško a myšlenky jí nabraly jiný směr. Stále si ještě nezvykla na fakt, že čeká trojčata. Na ultrazvuku ani na fotkách, které Carlisle udělal, nebylo poznat pohlaví dětí, takže debaty o jménech se staly tradiční rodinou zábavou. Kupodivu se ona ani Edward do hádek nezapojovali.

Nejhlasitěji byl slyšet Emmett, který trval na tom, že to budou tři kluci a tudíž by měli mít zvučná jména budící respekt. Poté co z něj vypadlo, že navrhuje Ramba, Arnolda a Chucka se Bella, která právě dopíjela svůj hrníček červené, málem zalkla. Zaskočilo jí a ona v záchvatu kašle vyrobila Esme na bělostném potahu nové pohovky netradiční, červené vzorování.

Emmett při pohledu na Esme, které se nebezpečně zúžily oči a ruce zaťaly v pěst a jejíž pohled se zavrtal do jeho osoby - takže pochopil, komu za to dávala vinu - raději zvolil strategický ústup, zamumlal něco o naléhavém zařizování a hrdinně utekl. Belle ta vzpomínka vyvolala na tváři úsměv.

Ani si nevšimla, že za okny se už rozednilo. Ozvalo se zaklepání a vzápětí se dovnitř vřítila Alice a poněkud důstojnějším tempem jí následovala Rose.

„Vstávat mladá dámo, je nejvyšší čas z tebe udělat okouzlující vílu. Tvou mamku si vezme do parády Esme a Kate,“ prolétla jak uragán pokojem a hodila jí župan. „Tak – no nekoukej a šupej se vysprchovat, máme strašně málo času,“ popoháněla jí Alice a bylo vidět, že je ve svém živlu.

Celé dopoledne Bella trpělivě snášela krášlení všeho druhu pleťovými maskami počínaje a složitým účesem konče. Když byly ty dvě mučitelky konečně spokojené s výsledkem, přinesla Rose vak se šaty a bylo hotovo. Bella se cítila podivně otupělá, ale sotva před ní Alice nastavila velké zrcadlo, všechna otupělost z ní spadla a ona bez dechu zírala na svůj odraz.

V bílých šatech s jemným líčením a krásným účesem, který ji na hlavě vyrobila Rose, se skoro nepoznávala. Střih šatů její malé bříško skrýval a její postava působila sice křehce, ale přesto velice žensky. Pleť měla jemnou a čistou, bez jediné chybičky a v jejích očích se odrážel třpyt kamínků na šatech. Byla krásná.

V tu chvíli se otevřely dveře a Bella zalapala po dechu podruhé - dovnitř vplula René.

Jednoduché šaty smetanové barvy s vínovou výšivkou drobných kvítků na korzetu, přecházející v úzkém pruhu přes pas až na dolní okraj široké sukně a hladký uzel na týle, doplněný živými, vínovými kvítky orchideje, jí dělaly nádhernou. Rozhodně nevypadala na ženu, která má dceru na vdávání.

Chvíli stály proti sobě a mohly na té druhé oči nechat. Pak René udělala dva kroky a sevřela svou dceru v náručí.

„Holčičko moje, ty jsi tak nádherná,“ zašeptala a hlas se jí chvěl slzami.

„Nebrečet!“ vykřikla Alice a mračila se jako čert. „Jestli si rozmažete to líčení, tak si mě nepřejte,“ vyhrožovala, ale ani jedna z nevěst jí nevěnovala pozornost.

„Tobě to taky moc sluší mami, Phil bude mít krásnou ženu,“ vrátila jí poklonu Bella a mrkáním se snažila zaplašit slzy.

„Už je čas,“ ozval se za dveřmi Nate.

„Tak jo, jste oficiálně krásné a připravené ohromit celé mužské pokolení,“ řekla s úsměvem Esmé, která vešla do dveří a podala René kytici ze stejných orchidejí, které měla ve vlasech.

Bella si najednou s úlekem uvědomila, že nemá kytici. Otočila se na Alice a už otvírala ústa, když tu se Esme mihla dveřmi, ale za vteřinu byla zpět a podávala Belle kytici.

Pokud se doteď udržela a neplakala, nyní měla pocit, že jí slzné kanálky přetečou.

Kytici tvořily do hvězdy uvázané drobounké kvítky bílých mini orchidejí a uprostřed vazby se skvěl jeden velký květ; měl jasně zelený střed a k okrajům barva světlala. Tuhle orchidej viděla Bella u Esme ve skleníku, když byla pouhým malým poupětem. Tenkrát jí Esmé řekla, že je to její vlastní úspěch na poli šlechtění a poprvé za deset let se jí podařilo dovést květinu do květu.

„Esme...“ popotáhla a s láskou se podívala na svou budoucí tchyni, „děkuji.“

„Tak už dost dojetí, nebo se tam nedostaneme,“ zavelela Alice a popoháněla je ven ze dveří. Ještě jim přes holá ramena přehodila kožešinovou pelerínu a otevřela domovní dveře. Přes noc napadl sníh a nyní vše pokrývala tenká bílá, třpytivá vrstva.

Když obě nevěsty vyšly před dům, čekal na ně Nathan a Carlisleův černý Mercedes.

Nate měl původně v úmyslu galantně otevřít dveře, ale když je uviděl, zůstal stát s otevřenou pusou a jen zíral.

Kate k němu se smíchem přistoupila a jemně mu zatlačila na bradu.

„Zavři pusu lásko,“ zamumlala a políbila ho.

Nate se vzpamatoval, zamumlal něco o tom, že jsou úchvatné a pomohl oběma nastoupit.

Esme, Alice s Rose jely druhým autem.

Když dorazili ke Cullenovic domu, pro změnu překvapeně koukaly nevěsty. Auto zastavilo přesně u koberce, který vedl až do haly, takže si nezamazaly bílé střevíčky. Nate nabídl rámě Belle a k údivu všech si k tomuto účelu René vybrala Jakea.

Nervozně se ošíval a s ukazováčkem zastrčeným za límec se pokoušel uvolnit vázanku. René ho s úsměvem pozorovala a pomyslela si, že za pár let bude lámat holkám srdce na potkání.

Domem se rozezněla hudba a oba páry vykročily skrz halu k otevřeným dveřím do zahrady.

I tady byl natažen koberec a vedl až ke dveřím skleníku.

Jakmile oba páry vstoupily dovnitř, ovanula je krásná exotická vůně květin a teplo. Hned za dveřmi na ně čekal Emmett s Jsperem, Carlisleem a dvojčaty. Kluci v malých fráčcích vypadali opravdu roztomile. Jen bylo vidět, že už stačili prozkoumat složení půdy ve skleníku, protože vrstva hlíny pokrývající jejich kolena a místy i obličeje rozhodně nebyla k přehlédnutí.

Jejich těla tvořila zeď, přes kterou ani jedna z nevěst neviděla. Alice, Rose a Esme se připojily ke svým mužům a pomalu kráčeli přes celý skleník dozadu. Kate s povzdechem čapla za ruce oba kluky a táhla je za nimi.

Když se skleníkem rozezněl svatební pochod, Nate s dojetím pohlédl na Bellu i René a řekl: „Moc vám to oběma sluší holky, a jsem hrdý na to, že jste moje rodina.“ Políbil je na tvář a pohlédl s otázkou na Bellu.

Ta se nejistě usmála a pak přikývla. Oba vykročili uličkou stáčející se za velkou skleníkovou palmu.

Jake se nervózně podíval na René.

„Tak co jdem?“ zeptal se. René mu dala pusu na tvář, za což jí odměnil rádoby znechuceným úšklebkem a pak vykročili za první dvojicí.

Sotva zatočili za palmu uviděli oba ženichy stát pod baldachýnem tropických kapradin. Chodníček se zde rozšiřoval, takže oba páry mohly stát vedle sebe.

Jake s poťouchlým úsměvem zamířil k Edwardovi a zmatená René ho následovala.

Edward skoro nevnímal co se kolem něj děje a upřeně zíral na blížící se Bellu. Její krása mu dokonale vyčistila mozek a v tuto chvíli se tak tak ovládal, aby jí nešel naproti, takže byl poněkud vyveden z míry, když před ním zastavil Jake a s úsměvem od ucha k uchu mu chtěl podat ruku René. V tom se k nim přitočil Phil a nabízenou ruku sevřel ve své dlani.

Zašklebil se na Jakea a očima mu sliboval pomstu.

Konečně i Nate předal ruku Belly do Edwardovi a kněz mírně zmaten počínáním snoubenců začal pronášet krátkou řeč. Oba páry si slíbily věrnost a lásku až do konce svých dní. Poté následoval polibek, který u obou trval poněkud déle než bývá zvykem a kněz si musel odkašlat – dvakrát, aby upoutal jejich pozornost.

Stejně se mu to moc nepodařilo, protože novomanželé si hleděli do očí a nevnímali okolí.

Jmenované okolí však nehodlalo být přehlížené, takže se vzápětí všichni nahrnuli gratulovat.

A světe div se, upíři si tu srdečně potřásali rukama s vlkodlaky, Alice a Esme Phila dokonce objaly a nikdo se netvářil, že by mu to vadilo.

Kněz se omluvil, že má dnes ještě jednu svatbu a raději rychle odjel. Přece jen, mu na těch krásných lidech bylo něco divného a byl z nich celý nesvůj.

Pro tu část svatebčanů která jedla, se konal slavnostní přípitek a oběd, na kterém si Esme a Kate daly opravdu záležet.

V prostorné jídelně byl slavnostně prostřený stůl. Upíři si sice posedali k lidem, ale stačilo jim pouhé přihlížení.

Zábava se rozjela naplno. Stále bylo co vyprávět. Phil popisoval jak probíhá tradiční indiánská svatba a René se těšila, až to zažije na vlastní kůži.

Všichni byli spokojení a atmosféra byla plná smíchu, neformálnosti a lásky.

Emmett přitáhl stereo a pustil hudbu. Edward se usmál, vstal a uklonil se před Bellou.

„Smím prosit paní Cullenová?“ zeptal se a pobaveně pozoroval jak Belle došlo to oslovení.

„No nazdar, vždyť já jsem vlastně už Cullenová,“ vyhrkla a vyjeveně koukala na svého manžela.

„To má být souhlas tím, že se mnou půjdeš tancovat?“ Edward se zubil na celé kolo. Dělalo mu strašně dobře, je Bella oficiálně jen jeho.

Vytáhl jí do stoje a vzal do náručí.

„Ale já neumím tancovat,“ zamumlala mu do ramene a zrudla jak rajče.

„Neboj, povedu tě,“ zašeptal a začal s ní kroužit po prostorné jídelně.

Kupodivu se chytila. Jejich oči byly do sebe zaklesnuty, Bella vnímala jen dotek svého muže a nechala se unášet hudbou. Ani nezpozorovala, kdy se k nim připojily ostatní páry.

Samozřejmě, že se prostřídali, ale s nikým se jí netančilo tak dobře jako s Edwardem.

Když chtěla Esme vyzvat k tanci Jakea, ten jen vykulil oči a prohodil něco o tom, že trdlovat tu teda nebude, a že jsou všichni trapní.

Pak navrhl, že by mohli místo té utahané pohřební fidlačky – právě zněly valčíky od Strausse – pustit nějakej pořádnej nářez, třeba Metalicu, nebo Iron Maiden.

Jeho návrh se nesetkal s pozitivním ohlasem, i když Emm se na chvíli zatvářil souhlasně. Takže se znechuceně zase usadil do křesla a tvářil se znuděně.

Bella, právě odpočívala a seděla Edwardovi na klíně. Chvilku Jakea pozorovala a pak se zeptala Edwarda: „Co si vlastně myslí Jake? Nevadí mu, že se dostal do téhle situace a rodiny? Přece jen – nikdo se ho neptal na to co cítí a jestli se chce toho všeho zúčastnit. Postavili jsme ho před hotovou věc.“

„Jake je docela dobrý herec, miláčku, jeho póza je skutečně téměř uvěřitelná“ zamumlal jí do ucha Edward a jemně jí olíbával šíji.

„Phil si s ním samozřejmě promluvil a on proti René nic nemá. Má jí rád, sice by to nahlas nepřiznal, ale chybí mu máma a v René jí našel. Krom toho se strašně těší na nového sourozence. Dvojčata si zamiloval jako mladší bráchy.

A o nás ostatních si sice myslí, že jsme smradlaví upíři, ale i jeho překvapilo, jak je mu s námi dobře a jakou náklonnost k nám všem cítí,“ Edward se usmál pod fousy a dodal: „Jenže to přeci nemůže před náma, otravnejma dospělákama, dát najevo, že? Takže dál bude hrát tu svou hru na drzého puberťáka. Neboj, on časem dospěje a bude z něj opravdu fajn kluk.“

Bella zamyšleně pozorovala svého nového bratra. Když si myslel, že mu nikdo nevěnuje pozornost, obličej se mu uvolnil, znuděná maska spadla a on se se zalíbením díval na Phila a René, jak se spolu houpají v pomalém tanci v těsném obětí.

Byly asi čtyři odpoledne, když přišla Kate s tím, že dvojčata už jsou unavená. Od časného rána se všem tihle čertíci motali pod nohama a hýřili neuvěřitelnou energií. Byli všude a nikde a nic si nenechali ujít. Teď už jen ospale seděli v křesle a snažili se neusnout. Sice by je mohli uložit tady, ale vzhledem k hlasité zábavě a hudbě, by neměli klid. Takže bylo rozhodnuto, že je Nate odveze k nim domů. Původně s nimi chtěla zůstat Kate, ale pak se ozval Jake, že je pohlídá.

Vyvolal tím údiv všech, až na Edwarda.

Kate se na něj nedůvěřivě podívala a chtěla zdvořile odmítnout, ale Edwardův hlas jí zastavil.

„Neboj Kate, Jake se o ně postará, myslím, že mu můžeš děti svěřit,“ prohlásil s přesvědčením.

„No snad se dokážu postarat o dva takové prcky ne?“ na oko načuřeně řekl Jake.

„Dobře souhlasila Kate. Nathan je uloží, a až usnou, přijede zpět. Ale Jakeu" – podívala se na něj varovně - „žádné hlouposti ano?“

Jake chtěl protestovat, že on přece hlouposti nedělá, ale Kate přišla až k němu a potichu mu řekla: „Svěřím ti své děti Jakeu. Víš, že jsou chytří a vymýšlí spoustu lumpáren, ale pořád jsou to jen malé děti. Prosím dej mi na ně pozor,“ dívala se mu do očí a Jake snad poprvé za tu dobu co byl tady vypadal dospěle.

„Neboj Kate, se mnou se jim nic nestane,“ slíbil vážně.

Nathan po něm také vrhl varovný pohled, který jednoznačně dával najevo, že jestli jen pomyslí na nějakou nebezpečnou pitomost, bude mít v kožichu větrání od brokovnice.

Naložili zívající kluky a odjeli ke Swanům.

Když se Nathan vrátil, oznámil, že kluci už spí a Jake má za úkol každé dvě hodiny volat, jestli je všechno v pořádku.

Zábava dál pokračovala. První dvojicí, která se vypařila, byl Phil s René. Měli ve městě rezervované novomanželské apartmá.

Chvíli na to volal Jake, že je vše OK a děti spí. To bylo asi kolem šesté hodny večer.

V osm přesně načas volal znovu. Kate si oddechla, vypadalo to, že může být v klidu a Jake se o děti postará.

Večer ubíhal a právě když se chtěli zvednout Edward s Bellou, začala být Kate neklidná. Bylo už po desáté a Jake zatím nevolal.

Pro jistotu si došla pro mobil a vytočila jeho číslo. Telefon byl nedostupný. Nathan sledoval svou ženu, jak s výrazem plným nejistoty jde k pevnému telefonu. Kate vytočila číslo pevné linky u nich doma. Telefon zvonil, ale nikdo ho nezvedal.

„Alice, nemůžeš se prosím zkusit podívat, jestli je všechno doma v pořádku?“ obrátil se na Alice Nathan.

„Je mi líto, ale když je tam Jake nic nevidím,“ připomněla jim, že budoucnost vlkodlaků a osob v jejich blízkosti je pro ní neviditelná.

Zkusili počkat pár minut a zavolali znovu – zase to nikdo nebral.

Nathan už na nic nečekal, nasedl do auta a spolu s Kate zamířili domů. Alice, Jasper, Rose a Emm to vzali po svých přes les.

Esme, Carlisle, Edward a Bella se rozhodli, že tu počkají.

Upíři byli u domu Swanových dříve. Hned jak se k domu přiblížili, ucítili cizí pach. Vpadli do dveří a v dětském pokoji se jako na povel zastavili. Byl zde nepořádek. Postýlky byly neustlané, koberec shrnutý a převrácená knihovnička.

Alice se očima zastavila na tmavé skvrně na podlaze. Přistoupila blíž a přičichla si.

„To je Jakeova krev,“ zašeptala zhrozeně.

V tu chvíli dovnitř vpadli Kate s Natem.

Kate přeletěla očima po pokoji a hlasem ve kterém jasně zněl strach a panika vykřikla: „Kde jsou mé děti?“

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

No tak dál už nemůžu, jsem totálně vypsaná. Snad se to bude aspoň někomu líbit, slituje se nad ubohou unavenou autorkou a napíše jí koment.

Předem těmto měkkosrdcatým děkuji!

Kapitola 35

Moje shrnutí

Autor: Popoles (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proroctví_kapitola 34._Svatba :