03.09.2010 (09:00) • repajunior • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 676×

Prosím pomozte mi 1 kapitola

(pohled Emmetta)

Šel jsem do školy a věděl jsem, že mě dnes zase čeká den, na který do smrti nezapomenu. Skončím na záchodě nebo na chodbě s rozbitou hlavou nebo se zlomeným nosem? Budou se mi zase smát, že jsem němec? To jsem vážně nevěděl. Proč mě všichni nenávidí? Jasně věděl jsem proč mě nenávidí, ale proč to nepřekousnou. Co proti mně mají když jim vůbec nic nedělám (vůbec se s nimi nebavím)? Chovám se myslím normálně? Nebo snad ne? Zbýval jen kus do školy a já se bál čím dál tím víc. Proč já jediný nemám holku? Asi jsem ošklivej, ale co když to je v něčem jiném? Hmm…to těžko. Vešel jsem do své třídy, kde si mě vůbec nevšimli, a jako vždy se buď zabývali svými problémy nebo se líbali, šprtali se na písemky, posmívali se mi, poslouchali muziku a další blbé věci.

 Sedl jsem si na svoje místo kde jsem sedával samozřejmě sám a vyndával učebnice na lavici, která byla celá od tekutiny, která vypadala jako lepidlo. Sáhl jsem na ní a opravdu to lepidlo bylo. Na lavici mi někdo přilepil pantofle a zeměpisný atlas, který jsem nechal ve škole. Hmm to mi den pěkně začíná. Super. Vážně mi vždycky bylo do breku, když jsem viděl, že mě spolužáci ani po 5 letech nevezmou mezi sebe. Vážně jsem nevěděl co je se mnou. Uvažoval jsem, ale najednou mě z mého zamyšlení vytrhly ruce třídní hvězdy Todda Martina. Byl veliký a svalnatý, a nejsilnější z celého ročníku, a ještě ke všemu mě nenáviděl. Proč já jsem němec?

V Americe Němci představovali odpad, a bylo jich tady opravdu málo, já jsem byl jedním z nich. Todd mě popadl za rukáv a začal se mnou mlátit o zeď, až jsem si vyrazil dech a nemohl jsem se nadechnout. Kdyby do třídy nepřišla učitelka jsem si jistý, že by mě Todd zabil…

Šel jsem na oběd a dával jsem pozor, abych se nepotkal s Toddem a jeho blbýma podřízenejma kamarádama. Moc jsem ještě jejich jazykem neuměl, ale někdy mi to nedělalo potíž. Proč nejsem jenom třeba Dán anebo nejlíp Američan. Nevím, jak na mě hned od pohledu poznali, že jsem němec, možná podle vlasů, přízvuku, jménu nebo něčemu jinému. Zajímalo by mě, kdo by se bavil s němcem. Viděl jsem svoje sourozence. Nesměl jsem s nimi na obědech ani sedět, protože oni byli populární a přece by se nezahazovali s takovou nulou jako jsem já. Několikrát mě dokonce s Toddem šikanovali. Doma dělali, jací jsme velcí kamarádi. Vždycky mi vyhrožovali, že jestli něco ceknu tak poletím do Německa dřív, než řeknu německé das. Jednou jsem měl doopravdického kamaráda. Jmenoval se Jerry. Zemřel před 3 lety. Strašně moc mi chyběl. Jako jediný jsem doopravdy věděl co se stalo ten večer když Jerry zemřel. Často jsem si říkal, jestli někde jako duch žije nebo ne. Tenhle blbej svět jsem nenáviděl. Mockrát jsem se snažil sprovodit se ze světa, ale potom mě přepadl strach z toho, co bude potom. Nakonec to stejně skončilo tak, že jsem se zoufalstvím rozbrečel. Nebyl jsem žádnej cíťa, ale tohle se vážně nedalo. Zkuste si představit, že jste jiné národnosti a každý vás šikanuje a neustále vás odsuzuje. Když jsem chtěl jít z obědů domů udělal jsem veliký oblouk kolem Todda a ostatních. Jenže Todd zrovna šel pro kakao a tak na mě ten zbytek toho kakaa jednoduše vylil. Celá jídelna se mi smála. Šel jsem rychleji a dělal jsem, že mi je to jedno. Ale najednou mi Todd podkopl nohy a já jsem si málem rozsekl hlavu o stůl kde naneštěstí seděla má třídní učitelka McGonegalová. No bezva. Začala na mě křičet jako pavián.

„Jak si to představuješ McCarty? Jestli u Vás v Německu máte jiné zvyky tak mě na to příště alespoň upozorni. Je ti to jasné?“ vřeštěla a já se normálně začal bát aby nevylítla z kůže. Zakýval jsem hlavou a díval jsem se do země.

„A za trest, budeš po škole 3 hodiny. Se mnou. A teď už padej!!!“ ječela nepříčetně. Přikývl jsem a šel do učebny kde jsem měl být po škole. Po cestě jsem potkal Alici s Edwardem a Jazzem.

„Copak Emme? Prý jsi Tondovi podkopl nohy a za to budeš po škole?“ posmíval se Jasper. Alice s Edwardem se smály jako kdyby byly postižení.

„Debile! Debile!“ křičel Jasper mezi záchvaty smíchu.

„No nevim kdo udělal matiku až na potřetí viď? Jaspere.“ Neodpustil jsem si sarkastickou odpověď. Jasper ztuhl vyplázl na mě jazyk. Alice se na mě pohrdavě zadívala a Edward se smál jako největší exot. Šel jsem na hodiny, které jsem schytal když mi Todd podkopl nohy. Myslel jsem, že se na vyučování unudím k smrti…

Další den se mi nechtělo po tom včerejšku moc do školy, ale nakonec to byl nejlepší den v mém životě. Vešel jsem do třídy a v tom okamžiku přišla do třídy učitelka a po její pravici kráčel anděl.

                                                        2 kapitola

Autor: repajunior, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prosím, pomozte mi 1. kapitola: