Ahoj je tady další díl. V tomto díle je pohled Rosalie, co si o Emmovi myslí. A kdo potom zazvoní u jejích dveří? Nechte se překvapit a prosím pište víc komentů. A pište co mám napsat v dalším díle a jestli mám pokračovat. Děkuji.
19.09.2010 (11:15) • repajunior • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 687×
Prosím, pomozte mi 3. kapitola
(pohled Rosalie)
Dneska, když jsem přišla ze školy, nevěděla jsem, co si o té nové škole mám myslet. Sedím vedle kluka, který vypadá, že je celkem fajn, ale asi moc kamarádů nemá. Přesněji řečeno žádné kamarády nemá. Musí se cítit strašně. Je podle všeho jiné národnosti. Zřejmě němec. Nejsem žádná rasistka. Němci mi nevadí. Ale jsou i takoví lidé, kterým němci vadí hodně. Ve škole jsem si všimla, že po mě pokukuje hodně kluků. Jenže já žádného machorka, co má kalhoty ve stylu prdel mezi kolenama nechtěla v žádném případě.
„Rosalie? Půjdeš si se mnou hrát?“ ozvala se má mladší sestra z jejího pokoje.
„Bobby teď ne ano?“ řekla jsem mírně. V překladu hrát si s ní znamenalo 3 hodiny si hrát s panenkami a s plyšáky další 3 hodiny a dalších 8 hodin by mě česala. Katastrofa.
„A proč ne teď?“ zeptala se mě a rozklepala se jí její dětská bradička, což naznačovalo tomu, že se brzo rozbrečí.
„Za chvilku a teď mě neotravuj, musím dělat úkoly,“ vymluvila jsem se. Sestřina tvář se rozzářila a utíkala si do pokoje hrát a vybírat si ty nejlepší panenky a ty nejhorší nechá mě. Vystoupala jsem do svého pokoje, kde jsem se rozvalila na postel a pustila jsem si hudbu do sluchátek. Musela jsem přemýšlet nad Emmettem McCartym. Byl to vážně hodně zvláštní kluk. Měl takové smutné oči. A byl asi hodně uzavřený. Viděla jsem i jeho nepravé sourozence. Hned mi nabízeli, abych se k nim přidala do party, ale já to odmítla, protože jsem slyšela, že jsou na Emma hnusní. Brrr! Proč myslím na Emmetta? Vždyť ho vůbec neznám, ale mám takový pocit, že mu mám pomoct. Ale s čím by on potřeboval pomoc?
„Tak jdeš Rose?“ křičela na mě sestra. Hluboce jsem vydechla a šla do jejího pokoje. V půlce cesty mě přerušil zvonek u domovních dveří. Kdo to může být? Že by máma přišla tak brzo domů je teprve 12:20. Máma je učitelka na vysoké škole v Chicagu. Táta pracuje v bance a doma se moc nezdržuje, protože pro něj je práce důležitější než my. Máma se nám to snaží vynahradit, ale po pravdě se jí to moc nedaří.
„Jdeš?“ křičela Bobby stále hystericky.
„Vydrž, někdo zvoní,“ křikla jsem a loudala se ke dveřím. Otevřela jsem a šokem jsem málem upadal do pangejtu. Ve dveřích stál kluk, který byl k sežrání. Měl tmavé vlasy, smutné oči a hezký obličej. Byl to Emmett.
„Ahoj,“ pozdravil nesměle.
„Nazdar,“ zapištěla jsem. Musím před ním vypadat jako idiot. Měla jsem na sobě růžové tepláky a tmavě modré triko bez rukávů.
„Ve škole sis tohle zapomněla,“ řekl a podal mi můj kapesník složený tak, jak ještě asi nebyl.
„He?“ zeptala jsem se inteligentně a v tu chvíli zrudla jak rajče. Viděla jsem, že se ovládá, aby nad mou inteligencí nezakroutil očima. Podal mi kapesník a já málem vyjekla. Na jeho rukách byly modřiny jako by ho pevně drželi za zápěstí. Na obličeji měl veliký škrábanec a monokl.
„Co se ti stalo?“ zeptala jsem se vyděšeně. Rychle stáhnul ruku do rukávu a podíval se do země.
„Nic,“ zamumlal si pro sebe.
„Nic?“ zopakoval jsem nevěřícně. Chtěl se otočit a odejít, ale já ho zadržela.
„Emmette mě to vážně můžeš říct. Nikomu to nepovím. Víš, dělá mi starosti, že se ve škole s nikým nebavíš. Přijdeš mi jako moc fajn kluk,“ řekla jsem. Zatvářil se divně jakoby dojatě.
„Děkuji, ale tohle ti říct nemohu. Ahoj,“ řekl a odběhl pryč. Zabouchla jsem dveře a šla si hrát s hlavou někde jinde se svou sestrou.
4. kapitola
Líbilo? Piště jestli mám pokračovat. A co mám psát v dalším díle. Dík.
Autor: repajunior, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Prosím, pomozte mi 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!