Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prostopášník - 2. kapitola

01.10.2011 (07:45) • Sharken • FanFiction na pokračování • komentováno 38× • zobrazeno 6051×

2. kapitola

Dneska, když se nad svým unáhleným jednáním poohlédnu,

nedokáži říct, jestli jsem udělala dobře, nebo ne.

To je nádhera, pomyslela si Isabella. Konečně si našla chvíli, kdy mohla jezdit na svém oblíbeném koni po lese a závistivě si prohlížet lesní zvěř. Tak moc prahla po volnosti, kterou ona nikdy mít nebude. Včera řekla své „ano“ Marcusovi, do měsíce bude svatba. Otřásla se při myšlence, že jednou bude muset s Marcusem sdílet společnou lóži. Nenáviděla Vévodu z Allbrooku, že ji až k tomuhle dohnal. Nenáviděla ho z celé své duše.

Mezi Isabelliným rozjímáním se Edward na svém koni řítil k vytouženému cíly. Zrovna projížděl lesem, když uslyšel dívčí pláč. Nikdy se nad těmahle věcmi nepozastavoval, ale něco v jeho já ho přinutilo zastavit. Seskočil z koně a jedním plácnutím přes zadek mu jasně vzkázal, že se má vrátit domů. Vůbec netušil, proč to udělal. Jak se asi dostane domů on? Bylo už ale pozdě ho přivolat zpátky, jelikož jeho kůň byl od něj už tak daleko, že by neslyšel, i kdyby na něj volal celý pluk dětí. Edward si povzdychl.

Až další vzlyk přinutil Edwarda se otočit a vydat se po tom srdce vroucím zvuku. Šel docela dlouho, nevšímal si ničeho kolem sebe, celá jeho mysl se soustředila na ten jediný zvuk. Jeho oči ostřily do dáli a snažily se zachytit tu dívku, která tak bolestně teskní.

Najednou se lesní cesta rozšířila a skrz tlusté větve, které skýtaly nočním živočichům skvělé útočiště, se konečně objevily paprsky světla.

Před vévodou se rozprostřela louka posetá tisíci květin. Motýlci přelétávali z jedné kytky na druhou, až moc mu to připomnělo jeho život. Rychle zatřepal hlavou v návalu myšlenek, které se mu nebezpečně draly na mysl.

Louka byla tvořena do kruhovitého tvaru, bylo ale zřejmé, že člověk s tím nemá co dočinění. U obvodu louky se pyšně přímily mohutné stromy, které svou výškou působily jako strážci pokladu.

Edwardův pohled padl na dívku stočenou do klubíčka. A v té chvíli věděl naprosto jasně, že potkal anděla. Vlasy jí splývaly podél tváře, do které jí však neviděl. Ještě letní šaty, které měla na sobě, i když už je skoro čas na podzimní róbu, jí těsně obtahovaly její dokonalé křivky. Spodní lem šatů měla vyhrnutý do půli stehen, a tak měl Edward dokonalý pohled na její stehna.

Jeho erekce ihned zareagovala. Krásnější nohy, křivky těla, ruce, vlasy… nikdy neviděl. Pocítil náhlou touhu spatřit dívčin obličej. Nepochyboval o tom, že bude stejně překrásný jako její tělo. V duchu si ji už představoval pod sebou. Jeho fantazie byla výborná, sice to ještě nikdy na trávě nedělal, ale všechno je jednou poprvé, ne?

„Promiňte?“ vydechl.

Isabella se překvapeně za cizím hlasem otočila. Přes uplakané oči neviděla přesně, o koho jde, viděla jen rozmazanou siluetu nějakého muže. Rukou si setřela slzy z očí a snažila se potlačit vzlyky, které se opět draly z jejího hrdla. Pokusila se znovu pohlédnout na toho muže. Nyní ho už viděla mnohem lépe.

Měl bronzové rozcuchané vlasy, které působily dojmem, jakoby právě vylezl z postele. Svýma očima sklouzla na ty jeho. Připomínaly jí zelený mech, studánky plné upřímnosti, šibalství a… něhy. Dokonale rovný nos a pod ním ty nejkrásnější rty. Náhlá touha ho políbit ji dokonale překvapila. Široká ramena, štíhlý pas, svalnaté paže, dokonalá stehna. Poprvé pocítila touhu. Její zrak padl na jeho vztyčený úd, který ho, jistě bolestně, tlačil do kalhot. Cítila, jak její ženství zvlhlo touhou. Smyslně si olízla rty. Z agónie ji probralo až mužovo odkašlání, které ji znovu vtáhlo do reality. Zase si vzpomněla na Marcuse a pocítila, jak se do jejích očí znovu derou slzy.

Edward byl značně zmatený z náhlých změn nálad téhle krásky. Nic však na sobě nedal znát. Opatrně k ní došel a přiklekl si k ní. Do nosu ho udeřila vůně její krve. Voněla lépe, než cokoli kdy cítil. Ostražitě se napřímil. Ačkoli mu něco v hloubi duše říkalo, že jí by on nikdy nedokázal ublížit, pro jistotu trochu couvl.

„Pardon, slečno. Stalo se vám něco?“ otázal se zdvořile. Pomalu se nadechl a snažil se přivyknout na tu vůni. Na mysl se mu drala myšlenka, jak asi chutná? Je ještě lahodnější, než vůně její krve?

„Nic se nestalo, pane. Jen… Ne, nic se nestalo,“ zamumlala Isabella. Nastalo ticho. Oba dva ho využili k něčemu jinému. Edward se snažil získat kontrolu sám nad sebou a Isabella se snažila v sobě nelézt odvahu podívat se mu do očí.

To zvládneš, jsi už velká. Vezmeš si Marcuse, to už samo o sobě vyžaduje dost odvahy a teď se ani nechceš podívat do jeho očí?

Věděla, že ten slabý hlásek má pravdu. Zhluboka se nadechla a znovu svůj pohled nasměrovala do vévodových očí.

„Jsem Isabella,“ představila se. Myslela si, že se to hodí.

Edward, když slyšel to jméno, se vyděšeně podíval do Isebelliných očí. Se zděšením pozoroval, ještě před chvílí, plačící slečnu. Dobře si uvědomoval její nevinnost. Byla ještě krásnější, než si kdy představoval. Plné rty, malý nosík, velké hnědé oči, dokonala plná prsa, smyslné tělo… Měl pocit, že jeho erekce je ještě větší než obvykle.

Jo, Edwarde… S tím jsi nepočítal, co?

Na co čekáš, chlape? Před tebou leží duševně zraněná dívka. Čeká jen na tebe… Určitě nebude tak těžké ji přesvědčit k fyzickému poznávání se.

„I-Isabella Swanová?“ zakoktal se. To se mu ještě nikdy nestalo.

„Ano… Vím, že jsem asi neslušná a nehodí se připomenout muži, kterého ani moc neznáte pravidla etikety, ale byla by zdvořilost informaci o jméně oplatit,“ omámeně vydechla.

Edward zatřepal hlavou. Dobře věděl, že kdyby jí řekl své pravé jméno, asi by se na něj naštvala. Kdo by se taky nenaštval na muže, který se jí snaží sebrat střechu nad hlavou? I kdyby jí řekl pravdu o tom, že to bylo jen kvůli tomu, aby ji dostal do postele. Nemusel být ani Einstein, aby si dokázal odvodit, jak tragický následek by to pak mělo.

„Jmenuji se Anthony… Nickolas,“ zadrhl se.

„Antohony Nickolas? A dál?“ pobízela ho nechápavě.

„III. Anthony Nickolas III.!“ vyjekl radostně! Použil jméno svého otce.

Edwardovo druhé jméno je sice Anthony, ale rozhodl se ho nepoužívat, jelikož svého otce z hloubi duše nenáviděl.

Jeho otec byl upír a právě kvůli jeho Edwardova matka zemřela. Vévoda zatřepal hlavou v přívalu svých dávných bolestivých vzpomínek a raději se znovu soustředil na Isabellu.

Teď, když se na něj zářivě usmívala, vypadala ještě svůdněji než před chvílí.

„Nádherné jméno,“ zašeptala Isabella a zcela automaticky se k němu naklonila blíže.

„Je po otci,“ vydechl Edward a také se přisunul. Od sebe je dělil už jen jediný centimetr, který po dlouhých svých soukromých dohadech, nakonec sama Isabella překonala.

Přitiskla své rty na jeho a pomaloučku sála. Sice pár chlapců ji už políbilo, ale nikdy ne takhle. Měla pocit, že zešílí. Potichu zasténala a své tělo nalepila na jeho.

Když se její prsa dotkla Edwardovi hrudi, zešílel i on. Zcela bez přemýšlení ji chytil za pas a přitáhl si ji k sobě ještě blíže. Svým jazykem si začal vymáhat vstup do jejích úst. Isabella bez reptání povolila sevřenou čelist a rty jemně pootevřela. I tahle malá skulinka Edwardovi úplně stačila. Mrštně vjel jazykem do jejích úst a v tu ránu ochutnal ráj. Nikdo by si nedokázal představit sladší místo na zemi. Ta myšlenka ho vyděsila, rychle ale zmizela do kouta mysli, když se ho Isabella dotkla svým. Chvíli se vzájemně oťukávaly, ale když se nakonec už dostatečně sblížily, vyjeli jazyky z úst. Vášnivě spletité tango, které jejich jazyky tančily před okolním světem, zbavovaly jak Isabellu, tak i Edwarda úplně rozumu.

Isabella vjela ruky do Edwardových vlasů a jemně je sevřela. Edwardovi ruce zase začaly šmátrat po Isabelliném těle. Nikdy pod svými dlaněmi necítil smyslnější tělo. Nádherné proporce jejího těla, svůdné ženské křivky, ten nejbožštější zadeček, který doslova vybízel k pohlazení, dokonce ani Edward mu nedokázal odolat. Ve vášnivé horečce ho zmáčkl, skoro svou úplnou poloupíří silou.

Ta náhlá bolest vytrhla Isabellu ze všech jejich vášnivých her. V obraném gestu se od Edwarda odtáhla. Vyplašeně se na něj podívala a do očí se jí zase vehnaly slzy.

„Omlouvám se, nechtěl jsem. Promiň… Pojď sem.“ Natáhl k Isabelle ruku. Ta od něj ale vystrašeně odskočila. Edward nevěděl proč, ale tohle ho velice zranilo. Sám sobě už nějakou chvilku nadával do vola a imbecila, ale tohle její gesto ho naprosto zmrazilo na místě.

Isabella, když si všimla jeho chvilkové nepozornosti, se rozběhla do lesa. Utíkala na místo, kde nechala stát svého koně, prudce se na něj vyšvihla a s hlasitým „Hijé!“ kopla svého bělouše do slabin. Netušila, proč se dala na úprk tak zbrkle, vždyť jí ani nic moc neudělal, ale nějaký instinkt jí radil, ať utíká, a ona ho poslechla…

Ahoj, předem jsem vám chtěla moc poděkovat za komentáře, které jste mi napsali. Moc si toho cením.

Dále bych se chtěla omluvit za děj kapitoly. Mně taky nedávala moc smysl, zvláště ne ten začátek, ale nedokázala jsem potlačit touhu napsat to.

Jinak, v komentářích jsem našla otázku, jestli jsem se nechala inspirovat nějakou knížkou. Pravda je, že hodně čtu tyhle ty erotické a historické romány, tak možná jsem z nich něco pochytila, ale nápad na tuhle povídku byl můj. Nijak jsem ho nekopírovala, jelikož by to nebylo k pravým autorkám příběhu fér.

Ještě jsem se chtěla omluvit za přirovnání Edwarda k modelu, jen jsem někde četla, že na počátku 19. století už modelové byli, samozřejmě, že ne ai ti, jak si je představujeme dnes…

Asi jsem se spletla.

Další „Promiň…“ patří admince, která musela tento děs opravit. Pro příště se zkusím polepšit. Napsala jsem tuhle kapču včera, ale až dneska jsem si ji po sobě přečetla a oči se mi už zavírají, takže jsem toho nejspíš hodně přehlédla…

Budu zase ráda za každý váš komentář, doslova mě vždy nakopnou k napsání další kapitoly!

3. kapitola

Autor: Sharken (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prostopášník - 2. kapitola: