Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prostopášník - 4. kapitola

08.10.2011 (20:45) • Sharken • FanFiction na pokračování • komentováno 47× • zobrazeno 5755×

4. kapitola

V té chvíli mi myslí kolovala jediná myšlenka; Pomsta bude sladká!

Isabella stála před svým šatníkem, v rukou držíc své nejlepší šaty, a porovnávala, které jí nejvíce sluší. Netušila proč, ale chtěla na vévodu udělat dobrý dojem.

„Ty modré!“ pravila rozhodně její sestřička. Na celém panství se vědělo, že i když je malé Alici teprve pět let, její vytříbený cit pro módu je zcela impozantní.

„Proč zrovna ty? Jsou tak… jednoduché. Podívej! Ty zelené mají spousty různých záhybů, krajek a mám k nim dokonce i šperky!“ nesouhlasila Isabella.

„Ano, ale tobě více sluší jednoduché šaty. A navíc máš krásně bílou kůži! Vezmi si, prosím, ty modré, Izzy!“ diskutovala nevinným hláskem Alice. Na svůj věk byla velice vyspělá. Dokázala si popovídat s lidmi jako kdejaké jiné desetileté dítě.

„Asi máš pravdu…,“ připustila po chvilce váhání Isabella. Zelené šaty ukryla do šatníku a modré si přehodila přes ruku. Otočila se na svou malou sestřičku a se zvonivým smíchem se k ní rozběhla. Popadla ji do náruče a, zcela nečekaně, se začala točit vzduchem.

„Co tě to popadlo?“ vyzvídala Alice, když se jí konečně přestala hlava tak zběsile točit. Její sestra nikdy nenechala povolit uzdu svým pocitům. Vždy byla diskrétní a chladná. Jen v poslední době…

„Ani nevím, jen mám radost! Venku je nádherně!“ rozplývala se dál. Alice, čistě z profesionálního stanoviska, přiložila svou drobnou ručku Isabelle na čelo.

„Horečku nemáš!“ diagnostikovala po chvilce přemýšlení a svou tančící chůzí se odebrala z pokoje.

Isabella se šťastně rozesmála a zcela nepředvídatelně se svalila na postel. Nevěděla, proč je šťastná, ale zcela jistě byla…

***

„Mohu vám doporučit, pane, abyste si na dnešní večer vzal to černé sako, s bílou košilí a černou kravatou?“ otázal se nesměle Edwardův tajemník.

Edward byl z nadcházejícího se plesu rovněž šťasten jako Isabella, ale narozdíl od ní, on dobře věděl proč…

Znovu ji uvidí! A třeba ona navštíví jeho postel.

Celé dopoledne s ním nebyla řeč, stále jen hypnotizoval hodiny a snažil se ručičku popohnat dopředu. A když konečně nadešel čas oběda, ničeho se nedotkl. No, ne, že by to pro upíra nebylo zcela běžné, ale pro něj jako pro poloupíra, který potřebuje i běžné lidské jídlo, to bylo zcela nezvyklé…

„Vévoda se nám asi zamiloval,“ špitaly se služky.

„Ne, vsadím své boty na to, že o nic nejde… Jen další „husička“, se kterou se chce náš pán vyspat,“ tvrdili sluhové.

„Ne, jedná se o lásku! Uvidíte!“

„Ne, nejedná!“

Mezitím, co se sloužící dohadovali, Edward seděl na okenní římse a sledoval venkovní frmol. Většina pozvaných lidí už čekala venku. Edward o ně ale nejevil zájem. Vyhlížel jen jediný kočár, který ho ale nejspíše chtěl utrápit k smrti.

Slyšel každé slovo, co si sloužící řekli, ale vévoda určitě věděl, že láska to není. On sám neví, co je to láska. Ten cit nezná! Chce se s Isabellou prostě jen vyspat. A až ukojí tu bolestivou touhu po jejím lůnu, nechá ji být.

Možná, že ji dokonce nechá bydlet v Devrooku. Dá jí peníze, zaslouží si je. Když si ale uvědomil, nad čím bádá, byl vyděšený. Na co to on, největší svůdník, myslí? Byl pověstný svým prostopášnickým životem, a nenechá, aby ho nějaká žena o něj připravila. Žena… Tak krásná, milá, smyslná, vzrušující, dychtivá, nevinná…. Přál si ji poznat blíž, ale zároveň ho to děsilo.

„Přijel kočár slečny Isabelly Swanové,“ oznámil mu sloužící. Edward bleskově vystřelil na nohy a rychlostí světla seběhl dolů.

„Tak takhle,“ zamumlal si Jasper.

***

Isabella stála před velkolepým panstvím. Vypadalo to tu jako na zámku. Nadechla se čerstvého vzduchu, ne, že by v Devrooku ho nebylo, ale tady jí připadal přímo fantastický. Alice vzala svou starší sestru za ruku a násilím ji odtáhla do řady, která se tvořila před mosaznými dveřmi.

„To zvládneš,“ zašeptala jí do ucha Esmé.

„Při nejlepším ho ani neuvidíme. Nemusíš s ním mluvit, nic,“ ujišťovala ji.

„Esmé, vévoda stojí za dveřmi, aby uvítal svou… návštěvu. Takhle je to vždy,“ informovala ji Isabella.

Esmé se na ni usmála. Došlo jí, že setkat se s ním budou muset.

***

„Cítíte to?“ optal se Carlisle, ale tak potichu, aby to mohli slyšet jen upíři a jeden poloupír.

„Isabella,“ vydechl Edward.

„Ne, s ní jsem se už setkal, ta voní jinak,“ nesouhlasil Carlisle.

„Nějaké… děvčátko.“ Jasper nasál do plic vzduch.

„Ne… žena!“ nesouhlasil Carlisle.

Edwarda ale vůbec nezajímalo, co cítí ostatní. On dokázal vnímat jen ji. Když si potřásal rukou s Mary, jeho občasnou milenkou, vůbec ji nevnímal. Celým svým tělem vnímal jen Isabellu. Stála úplně na konci. Za ruku se držela s malou holčičkou a potichu se smála. Vypadala jako anděl.

Utěšoval se tím, že jediný důvod, proč ji neustále vyhledával, je ta, že slečna Isabella je mimořádně atraktivní.

***

„Slečna Isabella Swanová, Alice Mary Swanová a Esmé Swanová z Devrooku!“ ohlásil hlasatel.

Isabella zvedla hlavu a pohledem se zadívala na vévodovu rodinu. Všichni byli až neuvěřitelně krásní. Pohledem přejížděla každého z nich, ale ani jediná vada na kráse.

Bohyně, kulturista, lev, bloďák, Nicolas…

Pohledem se vrátila k Nicolasovi. Okamžitě jí došlo, že je to on a přitom není. On jí lhal! Ona ho políbila a on to věděl.

Do očí se jí začaly opět drát slzy. Zavřela oči, snažila se zabránit, aby se dostaly přes okraj. Podařilo se.

Ze zklamání, které otřásalo celé její tělo, se jako mávnutím proutku stala nenávist. Tak hluboká, že dno Pacifiku je oproti ní jen kaluž.

Znovu otevřela oči. Viděla, jak ji vévoda se strachem pozoruje. Pak ale začal jeho tvář zdobit lišácký úsměv.

„My lady,“ pozdravil.

Strašně moc jste si mě u první kapitoly rozmazlili komentáři, ale čím je číslo kapitoly vyšší, komentářů ubývá.

Přesto ale děkuji za každý, který mi napíšete. Jsou překrásné!

Chtěla jsem se ještě zeptat, jak jste spokojení s dějem? Jestli se vám nezdá moc uspěchaný.

Nebojte se ale, ještě si projdou dlouhou cestu, než konečně zakusí konec.

5. kapitola

Autor: Sharken (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prostopášník - 4. kapitola: