Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prostopášník - 7. kapitola

17.11.2011 (07:45) • Sharken • FanFiction na pokračování • komentováno 38× • zobrazeno 5317×

7. kapitola

Nedívala jsem se dopředu, žila jsem přítomností...

Isabella seděla na posteli a hloupě zírala na svou skříň. Prsty si stále sahala na rty, pořád cítila jeho rty na těch svých. Nemohla nic dělat, jenom myslet na vévodu. Od plesu už uběhlo pár dní a dneska odpoledne se za ní má vévoda znovu zastavit. Říkal, že někam spolu odjedou, někam daleko odtud. Jen oni dva a velká postel… Pouze pár služebných jim bude nablízku… Isabella nedokázala říct, co se to s ní děje. Jako by to ani nebyla ona.

„Izzy, kam jdeš?“ ptala se jí už poněkolikáté Alice.

„Jen na pár týdnů odjedu…  Ani se nenaděješ a zase tě tady budu strašit, slibuji!“ zapřísáhla se Isabella. Její sestřička si ji ještě jednou přeměřila od hlavy dolů, ale nedokázala najít důvod, proč má pocit, že jí sestra lže. Nechala to plavat.

„Ten ples byl úžasný… Jasper je ten nejskvělejší gentleman, jakého jsem kdy poznala. Všechny dámy se na něj lepily, ale on si všímal jen mě! A tančili jsme spolu, teda spíš on, já jsem ho nohama objímala kolem pasu, abych mu hlavou dosáhla alespoň po bradu. A zná spousty historek… On je prostě… úžasný! Myslím, že budeme velcí kamarádi! A říkal, že není ženatý! Izzy, on je skvělej, ale na toho mi nesahej, ten je můj! A říkal, že jsem roztomilá… A že se mám za ním přijít někdy podívat, prý sice panenky nemá, ale má spousty vojáčků… Že prý byl dokonce v armádě. A jeho sestra Rose je taky milá! A Emmett si se mnou taky hrál… Já je všechny miluji!“ rozplývala se Alice. Isabella se na ni dívala s dojemným pohledem, který většinou mívají matky, když jejich děti udělají první krok. Nebo když si najdou své první přátelé, či když dostanou svou první jedničku. Podepíší se poprvé bez chyby… Prostě láskyplně.

„Jsem ráda, že sis to tam užila, taky se mi tam líbilo. Myslím si, že ten ples všechno změnil… Nedokážu říct proč, ani jak jsem na to přišla, ale myslím, že už nic nebude stejné, jako dřív…“ V té chvíli ještě ale Isabella netušila, jak velkou pravdu právě vypustila z úst…

*

„Neříkej, že ses do tý malý zamiloval!“ dělal si Edward srandu z Jaspera.

„Já nevím, co se to se mnou děje, ale jako bych v její přítomnosti přestal mít všechny zábrany…  Jakoby se všechny mé problémy vypařily a zůstala jen naděje a pocit štěstí z nového začátku. Nemyslím si, že jsem se do ní zamiloval… Je to dítě, prokrista! Ale ten pocit, co v sobě k ní chovám, má k lásce hodně blízko… Obvykle ho cítím u začínajících párů. Na koho zrovna teď myslíš?“

To byla dost jednoduchá otázka. Od té pusy na balkóně nemyslel na nikoho jiného než na krásnou Isabellu. Na ty měsíce, co spolu stráví v Mickooldu, daleko od civilizace… Z postele Edward vyleze jen na lov, a ten zvládne co možná nejdřív… Klidně se bude živit jen krysami, když to bude nutné. Chtěl s ní být o samotě.  Ale nechtěl s ní být jen kvůli sexu, chtěl ji poznat… Věděl, že rozmluva s ní musí být velmi zábavná, poznal to z jejích inteligentních očí. Že by si konečně našel někoho, kdo bude jeho rovnocenný soupeř ve slovních přestřelkách?

„Na nikoho podstatného…“ odpověděl zdráhavě. Nechtěl se svému bratrovi s tímhle svěřovat, jelikož by v tom viděl něco, co v tom není.

„Aha, no… To je jedno.  Ale ať je to, kdo je to, cítím z tebe neobvyklé vzrušení, které z tebe nesálá ani po tvých nocích. A zárodek -“

„Dobře, tak jsem vzrušenej, kdo by nebyl? Na každého to jednou přijde…“ skočil mu do řeči Edward.

„Nebudu se s tebou hádat, stejně jednou zjistíš to, co se ti snažím říct. Jen v té době už bude možná pozdě,“ řekl Jasper záhadně.

*

Isabella seděla v předsíni na sofa a popíjela čaj. Její sestřička stála za ní a hrála si s jejími vlásky. V domě vládla rodinná pohoda. Esmé seděla na křesle naproti nim a něco si psala na kus pergamenu. Esmé také hodně vzpomínala na ples a na jednu osobu na něm. A to konkrétně na Carlislea. Nedokázala ho vypudit z hlavy. Carlisle byl velice chytrý a krásný. Protančili spolu celý večer a povídali si o všem možném i nemožném. Ani jeden z nich nedokázal nevnímat ty elektrizující jiskry, které mezi nimi létaly jedna báseň. Pociťovala nefalšovanou radost, když se dozvěděla o tom, že Carlisle je sám. I když evidentně nemá o nápadnice nouzi. Esmé dokázala myslet jen na jeho svaly, na jeho zlaté oči, které blyštily optimismem. Na ty blonďaté kadeře, které Esmé toužila pohladit. A jeho andělské rysy obličeje, které mu Esmé chtěla celé zulíbat.

Někdo zaklepal na dveře. Esmé se už postavila, že půjde otevřít, ale Isabella jen pokývala v němém nesouhlasu hlavou a sama se postavila.

Pomalu otevřela dveře a v němém úžasu pozorovala samotného vévodu.

„Myslela jsem, že se máte pro mě stavit až v odpoledne?“ zeptala se ho nechápavě Isabella.

„Ano, ale plány se trochu změnily. Budeme muset vyrazit už teď, jelikož za chvíli začne pršet. A navíc se Jasper už nemohl dočkat vaší rozkošné sestřičky, že ano?“ objasnil jí Edward a pohledem se snažil rozpoznat všechny změny, které proběhly na jejím obličeji ode dne, kdy se viděli naposledy. Mohl ještě dodat, že bez ní už nemohl vydržet ani sekundu, ale to by asi zněl divně. A nechtěl působit jako zamilovaný začátečník, čímž rozhodně nebyl!

„Jaaaaaspreeeeee! Tady jsem!“ ozval se dětský hlásek za Isabellinou sukní. Edward si až teď všiml postávající Alice, která se mírně schovávala za touhle kráskou.

Jasper si jí ale všiml okamžitě. Vlastně se na nikoho jiného nedíval, jen očima hypnotizoval ji. Stejně jako Isabellu pozoroval Edward a stejně tak jako Carlisle sledoval Esmé… Šlo jasně vidět, kdo má o koho větší zájem.

„Já tě vidím, prcku!“ uchechtl se Jasper.

„No dovol, tak malá zase nejsem. Pojď se mnou, ukážu ti svůj pokoj, je hned vedle pokoje Isabelly, víš o tom, že má sestra mluví ze spaní?“ A už jí to jelo… Alice nikdy neměla problém s tím, že by nevěděla, co říct.

„Esmé, rád vás opět vidím. Smíme dál?“ zeptal se Carlisle diplomaticky, i když celkem zbytečně, jelikož všichni jeho synové už vevnitř byli.

„Samozřejmě…“

„Pokud nás omluvíte, my už půjdeme na ty dostihy. Isabella včera projevila nemalý zájem o mé plnokrevníky a chtěla je vidět v akci. Tak… pokud nás omluvíte,“ pravil Edward a už popostrkoval Isabellu ze dveří.

„Ale jistě… Už jsme to s Isabellou probraly, že ano?“ otázala se Esmé nazpátek.

Isabella jen mlčky přikývla, rozloučila se s Esmé a než se nadála, už vstupovala do kočáru s Edwardem po boku…

Další kapitola! :D Opět budu ráda za každé písmenko... Pomalu se blížíme k první kapitole 18+… Těšíte se?

P.S.: Vytvořila jsem nový obrázek k Prostopášníkovi, naleznete ho na mém shrnutí. To jen kdyby to někoho zajímalo... :D