Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prostopášník - 8. kapitola

21.11.2011 (08:30) • Sharken • FanFiction na pokračování • komentováno 56× • zobrazeno 6363×

8. kapitola

Něco se v nás probouzelo, cítili jsme to....

Isabella se dívala z okna. Cítila, jak se jí potí ruce a jak se její tělo samovolně přibližuje k němu. Její oči stále hledaly cestu k jeho tváři. Isabella se musela hodně přemáhat, aby se na něj nepodívala.

Edward zase mohl na ní oči nechat. Byla tak překrásná. V rukách pevně svírala sedadlo a hypnoticky sledovala krajinu. Nedokázal říct, jestli jí ten pohled doopravdy tak učaroval, nebo se na něj jen nechce podívat. Doufal v první možnost. V duchu popoháněl kočího, aby si trochu pospíšil, toužil ji zase líbat. Ale to nebylo to jediné… S překvapením si uvědomoval, že touží znát i její názory na některé věci. Chce trochu nakouknout do její uzamčené mysli a poznat ji. To se mu ještě nikdy nestalo. Většinou si chtěl jen na jednu noc užít a ráno se vypařit.

Nyní chtěl dát Isabelle celý svět. Chtěl se pro ni rozkrájet, chtěl udělat vše pro její úsměv. A zabít každého, kdo se na ni jen křivě podívá. Bál se, že jeho srdce už okupuje onen cit, který už postihl celou jeho rodinu. Tu zaslepenou nemoc, tu touhu být někomu nablízku. Kdyby si ale měl vybrat ženu, se kterou by šel nejradši životem, chtěl by někoho, jako je ona. Chtěl by ji.

Ale stejně dobře věděl, že tohle se nesmí nikdy stát, nesmí si dovolit zamilovat se do ní. Nechce! A on se tomu vyhne. Jen dva měsíce. Musí obrnit své srdce… Nesmí si dovolit ji do něj vpustit. Nemůže…

Isabella si unaveně položila hlavu na opěradlo kočáru, chtělo se jí spát. Snažila se únavu překonat, ale moc jí to nešlo. Bála se, že když dnes nedodrží svou část úmluvy, on odstoupí. A to nemůže! Už řekla Marcusovi, že si ho nevezme. Ten vyváděl, chtěl znát jméno toho, kvůli komu ho opustila. Říkal, že mu vymlátí duši z těla. Vyhrožoval, že ho doslova zruinuje, že dotyčnému nezbude ani na jídlo. Isabella mu jméno odmítla říct a jasně viděla v jeho očích hněv. Dokázala přesně určit, kdy se musí hodně přemáhat, aby ji neuhodil. Když jí ale řekl, že vypustí pomluvy na její Alici, nevydržela to. V duchu se omlouvala Edwardovi, prosila ho o odpuštění.

K jejímu překvapení, když vyslovila vévodovo jméno, Marcus úplně vychladl. Přes zaťaté zuby se jí omlouval a pravil, jaká to je čest, že právě vévoda mu ji přebral.

Když se s tím svěřovala Esmé, tak ta jí vysvětlila, že Marcus má u vévody velké dluhy. A kdyby prý trochu poslouchala drby, věděla by to taky…

„Jak se ti líbí cesta?“ zeptal se jí z ničeho nic Edward, který to tíživé ticho už nemohl vydržet. Chtěl slyšet její hlas.

„Kam jedeme?“ Isabella ignorovala jeho otázku. Vlastně na ni nechtěla odpovědět. Musela by buď říct, že ji jeho společnost dovádí k nervozitě a že prahne po jeho dotyku, anebo lhát. Ani jedno nechtěla.

„Na jedno mé panství… Je docela opuštěné, ale velice rád tam jezdím. Miluji přírodu a tamnější zvěř. A ty? Jsi ráda v přírodě?“ zeptal se jí na oplátku.

„Žertujete, že ano? Příroda je jako můj domov. Miluji vůni mokrého dřeva. Zpěv pěnkav a cvrlikání drobných ptáčků. Miluji hučení vody a ráda sleduji, jak utíká. Je zajímavé pozorovat mořskou říši. Jako by se vaše problémy naprosto vypařily. Nebo když se vám naskytne pohled na pijící zvěř. Je to úžasné,“ rozplývala se.

Edward na ni mohl jen užasle hledět. Tohle by dokonce ani od ní nečekal. Žádná mladá dáma se neprochází raději v parku, než-li kritizuje a drbe smetánku. Jako čtenář myšlenek o tom věděl své. Edward začínal tušit, že dokonalejší dívku už nenajde… A tahle myšlenka ho vyděsila.

Když dojeli na Edwardovo další panství, byla už hluboká noc. Isabella jen tak tak vystoupila zpříma z kočáru. Celou cestu přemáhala spánek, i když ji Edward nejednou popouzel, aby si lehla a spala. Ona chtěla být jeho společnicí, ale ne kvůli tomu, že musela, ona chtěla. Zjistila, že se s ním povídá víc jak dobře. Měli podobné záliby a dokonce i některé názory. Měla pocit, že je Edward v soukromí nějak více uvolněný. Jako by se přestal ovládat. Nevěděla, jak to popsat.

Když Edward viděl, jak Isabella klopýtá, okamžitě položil všechna zavazadla na zem a vyšvihl si Isabellu do náruče. Ta mu zcela automaticky dala ruce kolem krku a tvář si zabořila do jeho prsou. V té chvíli byl Edward naprosto šťastný… Měl pocit, že mu nic nechybí. Jako by se ta touha být při někom zacelila, což se ještě žádné z jeho občasných milenek nepovedlo.

Co nejopatrněji, aby Isabellu nevzbudil, došel k velkým vstupním dveřím a požádal Frederica, aby je otevřel. Pak s Isabellou zamířil rovnou do svého pokoje, kde ji položil na postel, přikryl peřinou a sám si k ní přilehl. Bylo mu jedno, že jsou oba oblečení - nebo že mají boty. On vnímal jen ji.

Isabella se k němu nevědomky přitulila ještě blíže a jednu nohu přehodila přes něj a zcela se na něj nalepila. Edward pohladil Isabellu po líčku a rty jemně prošel od brady k čelu. Tam se zastavil a do kůže jí pošeptal.

„Jen spi, andílku. Já tě před vším zlým ochráním.“

Každou další kapitolou komentářů ubývá... :( Vím, že člověk by měl psát hlavně pro sebe, ale když pisatel ví, že jeho dílo se líbí i ostatním, píše se líp... A rychleji...

9. kapitola

Autor: Sharken (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prostopášník - 8. kapitola: