Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prostopášník - Konec

29.01.2012 (21:30) • Sharken • FanFiction na pokračování • komentováno 123× • zobrazeno 10064×

Poslední kapitola

Beru si tvé srdce, promiň, ale musím ho mít...

(Pusťte si, prosím, písničku!)

Milá Isabello,

omlouvám se, že tu teď nejsem. Musel jsem si ale na chvíli… odskočit. Vrátím se brzy. Pokud ne, přečti si to ještě jednou. Já…

Zatím si odpočiň.

Edward.

Když Isabella dočetla, svalila se na postel. Že by byl zase u jiné? napadlo ji sklesle. Co když mu ona doopravdy nestačí? To je kolíček do slabin.

Láska je krutá věc, nedá vám spát. Navíc, když jde o jednosměrnou lásku. Dva měsíce budou za týden. Jeden jediný týden. A pak už ho nikdy neuvidí. Nedokázala si představit, že by jí vůbec někdo mohl nahradit Edwarda.

Věděla, že bojovat o něj nemá cenu. Chce ho tolik krásných dam, urozených… se zkušenostmi ohledně manželské lože. Nejvybranější svůdkyně, jimž by podlehl i celibátník. Jakou ona má oproti nim šanci?

Vždyť on k ní nemá ani trochu úcty a respektu. Nemůže s ní ani blbé dva měsíce zůstat. Dala mu své panenství.

Své srdce.

Svou lásku.

Dala mu všechno a dala by mu ještě víc. On ji ale nechce. Možná první týden chtěl její tělo, ale teď? Nic. Všechno vrací. Nic nežádá, nic nedává. Zas a znovu jí zabodává nůž do srdce, nehledíc na její rány.

Jak jednou řekla Julie;

Copak tam v nebi nikdo nevidí,

jak strašně trpím? Bože, slituj se.

Maminko, prosím, zachraň mě…

*

Isabella seděla na lůžku, nohy pokrčené a objímala se pažemi, jakoby se jí měl zlomit trup. Lámalo se jí však srdce. Na tisíc kousků znova a zas. Nedokázala zabránit bolesti, která jí tak náhle vstoupila do života. Nedokázala vzdorovat lásce, která si zabrala celé místo v jejím srdci. Nedokázala poručit, aby nebyla pro Edwarda. Protože byla.

Její srdce, dech, plíce, krev v žilách – vše fungovalo jen pro něj. Její podstata se soustřeďovala jen na jeho úsměvy, tělo, povahu, oči… Ty magické zbraně, jež nestydatě používal při dobývání dívčích srdcí. Byl to sobec, zatraceně krásný sobec. Mohla ho nenávidět, jak moc si přála. Přesto láska zvítězila. Nad tou nejde vyhrát. Ani ten nejumíněnější člověk nemá šanci.

Isabella plakala do polštářů, štkala a syčela. Bylo jí to ale prd platné.

A kopance, které si myslela, že se jí jen zdají, jí dávaly nenápadně vědět, že dítě v jejím lůně prožívá matčinu bolest současně s ní.

***

„Edwrade, co to povídáš?“ ptal se ho Carlisle. Při pomyšlení, že by se jeho syn mohl zamilovat, se mu na tváři objevil výraz spokojenosti. Od té doby, co má Esmé, tu nejnádhernější ženu na světě, toho anděla, tu spásu, kterou si nezaslouží, žije s ní ve lži. Nedokáže jí říct, že je upír. Nedokázal by snést tu bolest, která by byla, kdyby ho opustila. V ten moment by ho na tomto prachobyčejném světě nedrželo už nic. A možnost, že by ho pochopila a chtěla by s ním žít i tak po celou jejich věčnost, se mu zdála tak absurdní, že i pomyšlení na ni mu připadalo zbytečné.

„Já ji asi miluji. Je tak krásná. A bože… Ona je tak hodná. A milá. Vždy, když jsem s ní, mám pocit, jako bych létal. Když usne a já se dívám, jak spí, mám silný pud ji chránit. Nedokážu tomu vzdorovat. Proklínám se za to, že jsem jen poloupír, jelikož jako plnohodnotný upír bych ji ochránil lépe. Ale pak by byla se mnou zase více v nebezpečí… Mám o ni strach, když ji nemám na očích. A kdyby se jí něco stalo… Carlisle… Bože. Je to tak intenzivní-,“ zaklel.

„Láska, láska dělá divy,“ povzdechl si Carlisle.

„Já jsem. Já chci. Ji… Bojím se, že to nezvládnu a pak bych ji mohl ublížit,“ zmatkoval Edward a ve zmatených a hrůzou oblouzněných očích hledal v otci záchranu.

Carlisle si byl vědom toho, co od něj jeho syn chce. Ujištění, které mu ale nemohl dát. Postavil se.

„Miluješ ji. O tom žádná. Vím, že se o ni dokážeš postarat a pokud i ona tvé city opětuje, pak nemáš prostě na vybranou. Dokázal bys jí ublížit? Kdyby ti řekla něco zlého či dokonce tě podvedla, dokázal bys na ni vztáhnout ruku?“ zeptal se Carlisle a očima hypnotizoval Edwardův obličej. Jeho oči zachycovaly ty nejemnější grimasy, které Edwarda prozrazovaly. Carlisle díky tomu poznal, kdy si Edward představil, že by byla s někým jiným. Tolik bolesti na tváři ještě neviděl…

„Carlisle, chci ji, ona je moje!“ řekl věrohodně Edward a odebral se do svého pokoje.

***

Isabella seděla nad záchodovou mísou a zvracela. Žaludek se jí houpal a měla na něm velké fialové modřiny.

Nejdříve si myslela, že je to jen zpožděná menstruace, pak se ale podívala na svou spodničku a nic. Právě nic. Žádná rudá tekutina. Zpozdily se jí o – panebože – o měsíc!!!

Těhotná? napadlo ji v koutku mysli.

Ne, nemůže být. Pak si ale vzpomněla na tu lepkavou hmotu, co do ní Edward při milování vpouštěl. Vzpomněla si, jak jí říkal, že je tu možnost, i když malá, že otěhotní.

Budu se snažit nepřivést tě do jiného stavu. Nemělo by se ani nic stát. Zapomeň na to…

Ruka jí vylétla k ústům. Ne, prosím, to ne! opakovala si.

***

Edward seděl na své posteli a v ruce držel krabičku. Bylo mu jasné, že kdyby si teď před Isabellou klekl na koleno a vyjádřil se, kdyby dal svým ústům pokyn a ony by vyžvanily vše, co k ní cítí, ona by ho odmítla.

Ne, jen by ji vystrašil. Ale jednou to přijde. Požádá ji o ruku, vezme si ji. Zpečetí s ní svůj vztah. Bude jeho, jen jeho.

Ach, kéž by tu byla jeho matka. Ani neví, proč si na ni vzpomněl. Vůbec ji nezná. Nikdy neznal. Umřela během porodu. Obětovala svůj život za záchranu jeho. Víc o ní nemusel ani vědět. Milovala ho. Musela, jinak by takovou oběť nepodstoupila.

Vzal do prstů zásnubní prsten, který byl poset diamanty a zkoumal ho. Devatenáct karátů v každém záhybu. Když mu bylo asi patnáct let, Carlisle mu ho dal. Našel ho prý u něj, když se narodil. Zjevně mu ho tam nechala jeho matka. Nebo otec? To těžko. Toho nikdy neviděl. A byl rád…

Jaký by byl on otcem? Lepším, určitě lepším. Nikdy by své dítě neopustil, staral by se o něj. Rozmazloval by ho. A… Bože, tak moc si přál, aby matkou jeho dítěte byla Isabella. Aby spolu vychovávali nový život.

Chtěl vídat své dítko s jejíma očima, hnědými vlásky a nevinnou tváří. Aby z ní mělo všechno. Chtěl to tak moc…

Ale je poloupír. A ti nemůžou mít děti… Stejně jako upíři…

***

Isabella seděla na zemi v koupelně a rukama si ohmatávala bříško. Teď, když se lépe soustředila, cítila v něm nepatrné pohyby. Na to, že bude brzy matkou, si zvykla až překvapivě rychle. Alespoň s někým stráví zbytek života. Bude jí jedno, že to bude levoboček. Klidně řekne, že její manžel již zemřel.

Postará se o své dítě. O Edwardovo. Panebože – Edward.

Kdyby mu řekla, že čeká jeho dítě, asi by ji uvrhl do žaláře. Ne, není tak krutý, vlastně je… Dost!

Zničilo by ho to. Jeho pověst. Jako vévoda by byl zničený, mít levobočka s tak obyčejnou ženskou, jakou byla ona, byla pro místní smetánku stejně tak absurdní, jako že žena by se mohla stát učitelkou na některé ze škol. Či panovníkem. Prostě nemyslitelné!

Nepřipadá to v úvahu, musí udělat jednu jedinou správnou věc. Aby ho zachránila před veřejným ponížením, musí… odejít.

***

Edward sledoval pumu. Nenapadalo ho, že by u jeho panství mohla být tak dobrá svačinka. A byla zatraceně rychlá. Ne však rychlejší…

Edward skákal ze stromu na strom a… předváděl se. Bavilo ho to. Miloval volnost a lov. A Isabellu. Ach, co asi dělá? Spí ještě? Už snídala? Chutnala jí snídaně? Měl jí něco připravit, než odešel. Bude na něj čekat ještě v lůžku? Bude nahá? Touha v něm vzrostla, až jeho pohlaví ztuhlo.

Rychle, pro jistotu, zatřepal hlavou a skočil na pumu. Ta jeho výpad nečekala a sešla k zemi s ním.

Zabořil své zuby do její krční tepny a pil. Pil, jak nejrychleji mohl, musí jít za Isabellou.

*

Edward otevřel mosazné dveře od svého panství a zahulákal do prázdného domu Isabellino jméno.

Nikdo se mu ale neozval. Rychlým krokem došel do jejich ložnice a nedočkavě nahlédl dovnitř. Čekal, že se mu do zorného pole postaví obraz Isabelly, jak odpočívá v té přespříliš velké posteli s nebesy. Nic.

Edward zmateně prohledal celý dům. Byl všude. Podíval se všude. Začínala se v něm probouzet neblahá předtucha.

Nikde nikdo. Zašel se podívat ven. Byl u řeky, kde strávili mnoho chvil milováním. V lese, kam spolu chodívali na procházky. Nenašel ji.

Všude, po celém domě, cítil její vůni, mísila se s jeho, ale pomalu se už vytrácela. Nebyla tu.

Zničeně došel do jejich ložnice a dosedl na postel. Složil si hlavu do dlaní a v tu chvíli jeho zrak padl na složený kus listu.

Milý Edwarde, stálo tam.

Rozevřel ho a začetl se do Isabellina písma.

Ach, Edwarde.

Omlouvám se, že jsem tak narychlo odejela. Něco se stalo… Kdybych čekala, než se vrátíš, tak bych si odchod možná ještě rozmyslela. Do konce naší dohody zbývá poslední týden, kterého jsem tě tímto gestem zbavila.

Zbavila?

Snad ale mé sestře a Esmé uznáš panství za domov a necháš je tam žít. Nevím, jestli se vůbec budeš obtěžovat a přečteš si to, co jsem ti napsala, nebo jen necháš jednoho ze svých sluhů… To je tvá věc…

Nebudu ti zde vypisovat důvody mého skutku, jsou… Je to složitější.

Snad se ale budeš mít dobře a pokud si na mě někdy vzpomeneš, bude to v dobrém.

Těch pár měsíců jsem si s tebou užila a budu na ně vzpomínat navždy. Díky za vše, cos mě naučil…

Navždy sbohem… Isabella S.

Edward se pak ještě chvíli díval na písmenka, která se před jeho očima začala měnit v rozmazané šmouhy. Brečí, uvědomil si po chvíli.

Bylo mu to jedno. Stočil se do klubíčka a dal průchod svým emocím…

Takhle to ale nenechá!

KONEC

Děkuji eMCullen za opravu...

Dočkali jste se! Je tu konec!!! Musím ale přiznat, že s touhle kapitolou vůbec nejsem spokojená.

Navíc jsem tak rychlý konec ani já nečekala… :)

Jak jste z děje poznali, Isabella doopravdy odešla, ale s dobrým úmyslem. Chtěla ho chránit…

Tahle povídka měla dohromady čtrnáct kapitol. Některé byly krátké, jiné trochu delší… :D :D Snad se vám ale alespoň trochu líbily.

A teď to nejdůležitější:

Jsem ochotna napsat pokračování jménem Hříšná minulost. Pokud byste o něj stáli, tak mi napište do komentářů. (Omlouvám se, ale pro míň, jak patnáct lidí pokračování nedělám, bylo by to celkem zbytečné...)

Prosím vás všechny tedy o vyjádření. Je to poslední kapitola, tak prosím. Jen jeden smile.

Sharken…

Pokračování povídky

Hříšná minulost - 1. kapitola 

Autor: Sharken (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prostopášník - Konec: