Bella je šedesátilatá zámožná babička, která si nedovede připustit, že už je stará. Jednoho dne potká v nemocnici Edwarda a je to láska na první pohled. A začne ho pronásledovat a nadbíhat mu, bude se ho snažit sbalit. Nechá se Edward sbalit od šedesátileté důchodkyně?
No takže tu byla nudna chvilka na icq a mispulka dostala nápad psát protézu. Misppule magor souhlasila. Obě se nakazily šáhlostí a začaly psát. A tak vznikla tato povídka.
Povídka se nedoporučuje číst slabším povahám.
Pěkné počteníčko a chceme hodně komentíků, vaše Misppule a mispulka
03.03.2010 (20:00) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2544×
Akorát jsem šla ze zubního, nesla jsem si novou protézu. Ta stará už vypadala divně, zůstal mi mezi předními zuby salát a nešel vyndat. Ani zubní nit nepomohla, a to jsem to dřela nejmíň pul hodiny! Pak už mě bolela ruka a musela jsem si na den lehnout, protože jsem se moc vyčerpala.
Šla jsme do lednice, tam našla něco sladkého. Na zvýšení energie, jen jsem do toho kousla a polkla, cítila jsem, jak mi vytvořila další pneumatika na břiše. Sakra, kdo má to břicho furt zatahovat. Asi si koupím korzet, ale pochybuju že bude fungovat. Život po šedesátce stojí za prd, všude všechno visí.
Už nejsem krev a mlíko, ale kost, špeky a kůže, jak mi pořád připomínala Maruš. Ale už naštěstí umřela, zahrabala jsem si pod hrušku. Teď už mi snad dá pokoj, ale občas se mi o ní zdají noční můry, honí mě se sekyrou, ani nevím kde jí sebrala. Ale já vím, jak na ní, vezmu šroubovák, rozpřáhnu se a pích. Má ho v zadku. Sakra, jednou jsem se tak prudce ohnula, že jsem se nemohla narovnat. To jsem pak ležela týden na břiše a nemohla se pohnout.
Asi půjdu na plastiku, třeba ze mě bude takové kočka jako před 30 lety. Taková fešanda, že dědkům vypadnou protézy. Ne, dědkům ne, těm se ani nepostaví. Já mám na lepší, třeba na nějakýho kance vysokoškolskýho.
Akorát jsem si vzpomněla na mého nebožtíka Františka. Umřel brzy, bylo mu jen 55 let. Přecházel po přechodu a byl moc pomalý, srazila ho tramvaj. Byl to hodný manžel, moc toho nenamluvil, ani nesnědl. Ale kouřil jak továrna, asi si vykouřil mozek.
Otevřela jsem skříň, měla jsem tu tolik oblečení, že jsem si nemohla vybrat. Nakonec mi padla do oka džínová minisukně. Bingo! Pak boty na podpatku a tričko s výstřihem, kabelku a vyrazila jsem do města.
Vykračovala jsem si to hlavní ulicí a užívala si obdivných pohledů. Párkrát jsem zaslechla:
"Čum na tu bábu," ale toho jsem si nevšímala.
Stejně to nebylo na mě, protože za mnou se plazila nějaká chuděrka o třech holích.
Zabočila jsem jsem do temné uličky a mířila si to k hřbitovu. Vedlo tam mnoho cest, ale tuta byla nejlepší. Vždy jsem tajně doufala, že se tu objeví nějaký úchyl a zařve: „Jestli pípneš, tak tě znásilním." A já bych pípala jako divá.
Bohužel se tu dnes žádný neobjevil.
Tak jsme Františkovy obrala hrob a vyrazila si to do baru. Samozřejmě jsem se ještě stavila u hrušky a pozdravila Maruš. Pochlubila jsem se jí novým oblečením, ať se závistí třeba otáčí v hrobě. Baba jedna nepřející. Okolo hrobu se jí motal pořád takový tchoř, asi ho přilákala její vůně.
Doplazila jsem se do baru, sedla jsem si na barovou židličku a objednala si jednu zelenou. Zapomněla jsem si koupit ústní vodu, takže si potřebuju vypláchnout hubu.
Všimla jsem si barmana, ten tu byl asi nový. Úsměv filmové star, oči modrý jako studánka a rozcuchané blonďaté vlasy.
Koketně jsem na něj mrkla a vykouzlila jsem nejsvůdnější pohled, jaký jsem dokázala. Barman na mě vyvalil oči, chytl se za pusu a utíkal ke dveřím, kde bylo napsáno WC.
Asi toho moc vypil, nebo mi v zubech zůstal kousek jídla ze včerejška. Určitě to bude tím jeho pitím, protože já vypadám vždy fantasticky.
Poposedla jsem si na barové židličce a rozhlédla jsem se po okolí.
Bylo tu pár chlapů, ale nic moc. Nikdo kdo by se mi hodil do sbírky. Lákání na sbírku motýlu už dávno nezabírá, teď prý letí lákání na sbírku prášků, ale přece se takhle nesnížím.
Najednou jsem ho spatřila, otvíral dveře do baru. Byl to kus, ruce mu hrály samý sval, měl hnědé vlasy a hnědé oči.
Seskočila jsem ze židličky a přišla k němu: "Ahoj štramáku, nemohl bys mi pomoci?"
„S čímpak babi?"
„Ale do výstřihu mi něco spadlo, vyndáš mi to?"
Chlapec protočil očima a rozběhl se za barmanem na záchod. Co všichni mají, vždyť jsem štramanda v nejlepších letech. Trošku povislá, celulitita na zadku, ale jinak kočka hadr.
Prsa ještě mám, nejdou sice kulatý, ale za to dlouhý a to je lepší ne? Čím delší tím lepší. Kopla jsme do sebe zelenou a vyrazila do města ulovit nějakýho kance když neulovím postačí vibrátor.
Doufáme, že jste tuto povídku ve zdraví přežili. :D
misppule <<- shrnutí ->> mispulka
Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Protéza 1:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!