Pohled Jacoba. Hne se v něm svědomí kvůli Nessii? Nebo si bude užívat? To se dozvíte v tomto díle. Děkujeme všem, co nás čtou a nechávají nám komentáře. Doufáme, že budete v komentářích pokračovat vaše Paes a Verony1.
20.08.2010 (09:45) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1910×
Když jsem se dostal domů, věděl jsem, že musím odejít. Rozhodně tady už nemůžu být. Otec to pochopí, už jednou jsem to udělal a vrátil jsem se zpět. Teď to rozhodně nebude jinak, jen potřebuju nějaký čas o samotě. Začal jsem si balit věci do batohu, jen to nejnutnější, oblečení, doklady a peníze. Nemám jich moc, ale bude mi to stačit.
Než jsem odešel z domu, šel jsem se rozloučit s otcem. Nemohl jsem podruhé zmizet bez rozloučení. Když mě uviděl s batohem na zádech, hned pochopil, co se děje.
„Musím jít, tati, ale slibuju, že se za pár měsíců vrátím,“ oznámil jsem mu a bylo mi z toho trochu smutno. Přece jen není nejmladší a je na vozíku, ale vím, že je odolný. Nějakou dobu beze mě vydrží.
„Udělej, co musíš, synu. Hlavně, když budeš šťastný. Něco jsem pro tebe našetřil a myslím, že by se ti to mohlo hodit,“ řekl a v ruce držel svazek bankovek. Když jsem si je vzal a spočítal, málem mi spadla brada až na zem. Měl jsem v ruce deset tisíc dolarů!
„To nemohu přijmout,“ oznámil jsem mu trochu zaskočeně. Jak proboha získal tolik peněz?
„Uděláme dohodu. Ty si je vezmeš, a jestli ti něco zbude, až se vrátíš, tak mi to dáš,“ dořekl a usmál se.
„Díky, tati, mám tě rád,“ zmohl jsem se říct jen krátké rozloučení a objal ho. Než jsem odešel, otočil jsem se a uviděl tátu, jak na mě mává. Opravdu jsem měl na krajíčku. Raději jsem rychle odešel a sedl si do svého auta. Měl jsem auto po Edwardovi. Své Volvo mi dal. Když se rozhodl si koupit nové auto. Nikdy jsem ho moc nepoužíval, ale teď se mi opravdu bude hodit.
Když se stmívalo, tak jsem se rozhodl zajet do nějakého motelu. Bohužel jsem teď býval unavenější než obvykle. Kde jen jsou doby, kdy jsem se proměnil ve vlka a mohl klidně spát na trávě ve svém kožichu a bylo mi hezky teploučko. Chybí mi to, jen doufám, že mou smečku vede Sam. Přede mnou ji taky vedl a šlo mu to líp než mně.
Zaparkoval jsem u jednoho motelu. Ani jsem nevěděl, kde jsem, ale bylo mi to fuk. Spíše jsem si představoval, jak si lehnu do postele a do rána o sobě nebudu vědět. Zaplatil jsem u mladé recepční za pokoj. Ta na mě mrkala, ale mě to teď opravdu nezajímalo. Nebyla ani můj typ, taková blonďatá fuchtle. Já mám radši hnědovlasé a hnědooké dívky.
Když jsem se nad tím zamyslel, tak jsem popsal Nessie. Ne, nesmím na ni myslet, jen doufám, že se jí nic nestalo. Sakra, Bella mi nasadila brouka do hlavy a co já teď mám s tím dělat.
Copak ji musím pořád hlídat? Zatracená holka, proč nemůže být chvíli poslušná. A co po mě každý chce? Už nejsem vlkodlak, tak jak ji mám vystopovat? Pokusím se ji najít. Už kvůli Belle a Edwardovi, dlužím jim to.
První, co jsem udělal, bylo, že jsem si lehl do postele. Byl jsem tak moc unavený, že jsem se ani nepřevlékl. Oči se mi zavíraly a moje poslední myšlenka patřila Nessie.
Všude byla tma a chladno. Nikoho jsem neslyšel, jako bych byl sám na celé zemi. Znervózňovalo mě to, copak tu nikdo není? Nemůžu být na celém světě sám. Chtěl jsem zavolat na tátu, ale věděl jsem, že by to bylo k ničemu. Bál jsem se pohnout, nevěděl jsem, kde jsem a co je kolem mě.
Najednou jsem v dálce uviděl malé bílé světlo. To ve mně vzbudilo naději, že přece jenom nejsem sám. Světlo se ke mně blížilo a já uviděl postavu. Chvíli jsem musel mhouřit, když jsem ji konečně poznal. Byla to Nessie, tak krásná, jako vždy. Usmívala se na mě a já věděl, že je jiná. Už nebyla ta, která mě věčně odháněla od sebe.
„Jaku, buď se mnou, prosím,“ zašeptala tím svým nádherným hlasem, kterému by se nemohlo nic jiného vyrovnat.
„Najdi mě,“ řekla a po tváři jí stékala slza. Chtěl jsem ji utěšit, ale už byla pryč. Jak se rychle objevila, tak i zmizela.
„Ne, Nessie!“ zakřičel jsem a v šoku si sedl. Uvědomil jsem si, že jsem v posteli. Byl to jen sen, ale něco ve mně se změnilo. Musel jsem ji okamžitě najít, než se jí něco stane.
Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Proti proudu 10. kapitola:
Volvo po Edíkovi? No páni, nemá ještě jedno pro mě? Trochu mě děsí ten sen... :)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!