Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » První čtvrť - 31. kapitola

22.02.2010 (16:45) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1308×

„Ou, ou, ou, ou,“ zpívala jsem si nahlas. Reproduktory jsem měla puštěné na plné pecky.

Doma jsem byla jenom já, Edward a Esmé. Carlisle je v práci. Opravdu ho obdivuju. Upír dělá v nemocnici na chirurgii. Nevadí mu krev. Možná se vytrénoval nebo je to jeho dar, opravdu nevím, ale je to velmi výhodné.

Esmé si kreslila návrhy na pokoje do jednoho domu v Port Angeles, takže mou hudbu asi ani nevnímala. A Edward? Byl zase mimo, jak neobvyklé. Nikdy jsem neviděla upíra, který by tolik přemýšlel / koukal do blba. Opravdu s ním nic není? Někdy se mi nezdá, že by měl vše v hlavě v pořádku. Možná, že ho po porodu vyhodili z okna nebo jim spadl na zem. Ale je to moc super kluk, tedy má pěknou postavu.

Za tance jsem si uklízela pokoj. Každý můj krok doprovázelo rytmické vrtění zadkem. Jsem upírka, takže to bylo určitě ladné.

„Ou, ou, ou, ou,“ zazpívala jsem znovu a povedla se mi i otočka.

Vzala jsem do ruky tenisku a krásným, ladným obloukem jsem ji hodila na poličku. Jenže se nestrefila, bota se odrazila od zdi a dopadla na zem. To mě však nevyvedlo z dobré nálady. Usmála jsem se na botu a osobně jsem ji umístila na poličku. Byla jsem na ni tak něžná, měla jsem najednou tak dobrou náladu, jako už dlouho ne. Naposledy při baseballu, a to bylo před týdnem. Bylo mi fajn. Hlavně díky té hudbě.

Sehla jsem se pro ovladač a ještě jsem na rádiu přidala hlasitost. I když jsem upír a slyším až na silnici a na rádiu stačí přidat jen trochu, abych ho slyšela, potřebovala jsem si hlukem vše špatné vytřást. Potřebovala jsem se uvolnit a to mi hlasitá hudba umožňovala. Hudba mi duněla v hlavě. Já jsem byla hudbou. Nic pro mě neexistovalo, nic jsem nevnímala.

„Don´t stop...“ zaječela jsem svým melodickým hlase ale ne tak nahlas, aby mě někdo slyšel. Pochybuju, že by to přes ten řev z rádia někdo slyšel. I upír. Neměla jsem šanci přeřvat hudbu.

Popadla jsem těžítko. Tanečními kroky jsem přešla k poličce a a zlehka na ni těžítko položila. Pak jsem na něj ještě zaječela refrén... a CD skončilo. Už jsem neměla náladu na to, abych si ho asi po osmnácté pouštěla znovu.

Rozhodla jsem se, že se trochu zchladím. Otevřela jsem skříň a našla v ní můj oblíbený žlutý ručník. Přehodila jsem si ho před předloktí a vyšla jsem směrem ke koupelně. Teď jsem si přidapala taková nahluchlá. Slyšela jsem vše, co normálně, ale nějak jsem na nic nereagovala, jako by to pro mě neexistovalo. Pořád jsem si broukala refrén. Písnička byla chytlavá a mě se nehodlala pustit.

„Ou, ou, ou,“ zpívala jsem znovu, dokud jsem neotevřela dveře do koupelny, „Ou.“

Jak jsem byla ohlušená z toho rádia, přeslechla jsem zvuky z koupelny. Vešla jsem akorát, když se Edward dosprchoval. Zůstala jsem stát ve dveřích, na tváři určitě šokovaný výraz. Doufám, že vypadal šokovaně, protože v hlavě se mi honila úplně něco jiného než šok. Touha. Jak jsem ho viděla do půl těla nahého, kolem spodku měl omotaný ručník, zmocnila se mě ohromná chuť. Chuť na něj. Stál tak roztomile překvapený. Kapky vody mu svítily v jeho rozcuchaných bronzových vlasech. Jeho zlaté oči zmítané vyděšením upíral na mě. Ale nejvíce mě fascinovala jeho nahá hruď. Jak jsem si už delší dobu přála ji vidět, sen se mi splnil. Byl boží. Kapky vody mu stékaly po mramorové kůži dál dolů až k rozkroku. Můj nový cíl. Přejížděla jsme pohledem po jeho vypracovaném bříšku, po jeho prsních svalech. Ach, těžko jsem se ovládala. Chtěla jsem na něho skočit a strnout mu ručník zuby. Ale krotila jsem se.

Nejistě jsem se na něj usmála a vletěla jsem zpět k sobě do pokoje. Teď se asi určitě mít nepůjdu. Byla jsem tak rozrušená, že by mi vše padalo z rukou. Ne rozrušená, spíš vzrušená. Přemítala jsem si pořád a pořád dokola jeho sexy postavu. Můj chtíč se ještě zvýšil.

„Ach," vydala jsem ze sebe tak dlouho zadržovaný sten.

Ozvalo se váhavé zaklepání

„Ano?“

Dovnitř nakoukl Edward. Smyslně jsem si skousla ret, ale hned jsem si zakryla pusu rukou. Toho bych tu nečekala. Měl sexy tělo, to jo, ale pořád to byl ten protiva. Hned jsem nasadila nezaujatý, ignorantský výraz a koukla jsem na něj.

„Můžu?“

„Hm.“

Zavřel za sebou. Zase na mě upřel ten svůj zkoumavý pohled. To mě ještě víc rozzuřilo.

„Co je?“ vyštěkla jsem na něj.

„Ehm.. já jenom... nezačali jsme spolu zrovna nejlépe,“ řekl.

„Hm, to jo. Bylo by to lepší, kdybys na mě furt nečuměl jako na maso ve výloze.“

„Jo, promiň. Pojď, něco ti ukážu.“

Chytl mě za ruku a oknem jsme vyskočili ven.

Když jsme vběhli do lesa, pustil mou ruku a pokračovali jsme dál. Proplétali jsme se hustým, tmavým porostem. Větvičkám jsem se úspěšně vyhýbala. Chtěla jsem běžet rychleji a užívat si volnosti. Jenže jsem se musela přizpůsobit jeho rychlosti. Ne, že by běžel pomalu, ale já jsem pořád novorozená, takže mám více síly a jsem také silnější.

Začal zpomalovat. Přizpůsobila jsem se mu. Stromy se před námi rozestupovaly a za nimi se objevila nádherná loučka. Zůstala jsem na ni koukat jako smyslů zbavená. Nic nádhernějšího jsem nikdy neviděla. Nebyla moc velká, ale malá a malebná. Tajil se mi dech a pár minut jsem nedýchala. Nemohla jsem se z té nádhery vzpamatovat, ale probral mě jeho pobavené odkašlání. Podívala jsem se na něj a na jeho tváři se rozlil pokřivený úsměv. On je tak dokonalý. Ach. Vrrr.

„Pěkné, co?“

„Hm, to jo. Je to tu nádherné,“ přiznala jsem. Nechtěla jsem si hrát na tvrdou bezcitnou, holku.

Vydal se doprostřed louky a sedl si. Pozoroval zataženou oblohu. Šla jsem k němu a postavila se mu do výhledu.

„Proč jsi mě sem vzal?“

Mlčel a díval se na mraky. Vypadalo to, že mě ignoruje. Nejdříve mě sem přivede a pak mě ignoruje? To je od něj hnusný. Takový podraz. Počkám tak půl minutky a pak půjdu.

„Přemýšlel jsem,“ řekl pomalu a tím přerušil mé přemýšlení.

Tázavě jsem se na něj podívala a pokračoval:

„Nezačali jsme spolu zrovna nejlépe.“

„To jo.“

„Chtěl bych, abychom vše smazali a začali znovu.“

„Hm.“ Na nic více jsme se nezmohla. Ta jeho řeč mě překvapila. On chce začít znovu, čeká něco víc? Blažený pocit se ve mně rozlil a dostal se do každé buňky mého těla.

„Já jsem Edward,“ řekl, zvedl se a podal mi ruku.

„Bella.“

Pokynul mi, ať si sedneme na zem. Udělala jsem tak, jak mi ukázal. Nečekala jsem, že začneme úplně od začátku.

„Proč jsi k nám přišla?“

„To snad víš, ne? Umíš přece číst myšlenky.“

„Já to chci ale slyšet od tebe.“

Chtěla jsem na něj zakřičet, že vše nemusí být podle toho, jak si řekne. Ďábel se zase ozýval, ale já jsem ho zavřela do klece a v klidu mu odpověděla:

„Chtěla jsem se vrátit do svého domečku, který mi táta koupil. Než jsem k němu došla, chytili mě tví bratři.“

„Neříkáš to moc nadšeně.“

„Taky že jsem z toho nadšená nebyla. Nečekala jsem je a pak jim vlítla do náruče.“

„To bych si nechal líbit.“

Musela jsem se pohlídat, aby mi nespadla překvapením čelist. Byl v tom dvojsmysl? Chce mě? Líbím se mu? Naděje ve mně začala hlodat.

„Možná tobě, ale já byla šílená. Bila jsem se s nimi.“

Koutky úst se mu zvedly v dalším pobaveném úsměvu.

„Ty se umíš prát?“

„To bys koukal.“

Loučkou se rozezněl jeho kouzelný smích. Už mi nepřipadal tak nemožný a protivný. V jeho společnosti jsem byla sama sebou, jako v Alicině nebo Emmettově. Poslouchal mě a byla s ním i sranda.

„Co máš ráda?“

„Jak jako ráda?“

„Třeba co ráda děláš?“

„Poslouchám hudbu, někdy maluju a ráda čtu a ty?“

„Taky rád poslouchám hudbu a čtu, ale miluju hru na klavír.

Saražin pohled

Přijela jsem domů z nákupu.

„Edwarde, Edwarde, kde jsi?“

Nikdo se mi neozýval. Dům byl tichý, prázdný. Ani ta nová tu nebyla.

„Edwarde?“

Shodila jsem tašky na zem a vyletěla jsem do jeho pokoje. Otevřela jsem je, ale nikdo tam nebyl. To bylo divné, Edward nikam nechodil. Chtěla jsem si s ním vyrazit do klubu. Jen my dva. Jako pár.

Prošmejdila jsem celý dům, ale nikde nebyl. Pro jistotu jsem se podívala do garáže, jestli tam je jeho auto, ale bylo pořád na stejném místě.

Bylo mi divně. Chyběl mi. Chyběla mi jeho vůně, jeho svaly, láska. Jeho objetí. Chyběl mi. Nechtěla jsem si připustit, že šel někam beze mně. Vždy všude chodil se mnou. Jsme pár, chodíme spolu, takže by tu na mě měl čekat, jako můj hodný milenec. To ještě ne, ale já ho dostanu. Stačí že spolu chodíme, spát spolu zatím nemusíme.

Už půl hodiny jsme seděla v obýváku a bez přemýšlení přepínala programy. V domě bylo pořád ticho a Edward nepřicházel. Vypla jsem televizi a šla jsem se osprchovat, abych ze sebe smyla ten špatný pocit. Stavila jsem se ve svém pokoji pro ručník a vešla do koupelny. Uhodila mě do nosu jeho krásná, lahodná vůně. Nasála jsem do plic vzduch, abych si vychutnala ten super pocit, ale bylo tam i něco jiného. Její pach. Té novorozené.

Rozohnila jsem se. Vztekle jsem třískla ručníkem o zem. Vlítla jsem do svého pokoje a převlékla jsem se. Vztek mě burcoval. Esmé by měla být ráda, že se umím natolik krotit, a že jsem jí nerozmlátila žádný nábytek. Vzteky bych vyletěla z kůže. Vběhla jsem ještě do jejího pokoje. Do nosu mě praštil její pach, ale i mého Edwarda. On tu byl s ní?

Byla jsem rozčilená. Strašně moc. Bylo mi hrozně. Nenávidím mi. Ničím nám náš vztah. Skoro už jsem Edwarda měla. Mohla jsem ho mít jenom pro sebe a ona se tu objeví ta coura a… Nechtěla jsem se zaobírat detaily. To by bylo příliš.

Vyskočila jsem z okna, protože tam jeho vůně pokračovala a vydala jsem se po ní až k lesu. Pokračovala jsem po ní jako stopovací pes. Připadala jsem si hloupě, ale chtěla jsem ho mít pro sebe a zbít tu mrchu. Zabít ji. Bere mi kluka.

Zavrčela jsem na ni a uháněla dál po jejich stopě. Pak jsem se zastavila. Nahodila jsem zoufalé myšlenky, jako kdybych hledala Edwarda. Zdá se mi, že jsem už dost blízko nich.

Bellin pohled

Dlouho jsme si povídali a pořád jsme měli o čem. Měli jsme mnoho společných zájmů, koníčků a názorů. Jako bychom byli nerozlučná dvojka. Jeden upír, rozdělený na dvě poloviny.

„Proč tě proměnili?“

„Proměnil mě Carlisle. Umíral jsem na španělskou chřipku.“

„Tak to ti zachránil život.“

„Ano, když to tak vezmu, tak ano. A jak ty?“

„Já o tom nerada mluvím. Nebyla jsem proměněna, abych nezemřela,“ zašeptala jsem. S úzkostí jsem se na něj podívala. Naše pohledy se střetly. Hleděl na mě tak nějak zkoumavě. Pororoval každý můj detail obličeje a já toho jeho. Hypnotizoval mě očima. Najednou se ke mně začal pomalu naklánět. A já jsem zareagovala stejně. Zavřela jsem oči a ucítila jsem na svých rtech ty jeho. Líbal mě tak nějak opatrně a něžně, jako by se bál, že mi ublíží, ale já jsem nechtěla čekat. Přitáhla jsem se k němu blíže a vrhla se na něj. Líbala jsem ho dlouze a vášnivě. Neexistovalo pro mě nic než on. V našem polibku bylo vše, nenávist, láska, strach a touha, která se každou vteřinou stupňovala.

Objala jsem ho kolem krku a prsty mu vjela do jeho rozcuchaných bronzových vlasů. Vychutnávala jsem si to plnými doušky. A on mi to stejně tak oplácel. Začali jsem přerývaně dýchat. Rukama jsem mu zajela pod košili a on mě začal hladit po zádech. Byla to taková slast.

Najednou se ode mně s tichým zavrčením odtáhl. Usmál se na mě, ale zkoumal okolí. Nechápavě jsem se na něj podívala. Nebyla jsem jen překvapená, ale i trochu naštvaná. I zmatená. Udělala jsem něco moc rychle? Dělala jsem něco špatně? Šla jsem na to moc rychle? Moje zmatenost byla hmatatelná. Bála jsem se.

S úzkostí v očích jsem se na něj podívala.

„Co se děje?“

„Sarah mě hledá,“ zamručel nespokojeně.

„Aha.“

„Co ta koza zase chce?“

Zasmála jsem se. Takže on s ní nic nemá, ale proč ho ona pořád líbá na rty a chytá za ruku? Co to s ní je? Na ty otázky už jsem ale neměla čas. Edward se zvedl, oklepal se, ještě jsem mu poslala jeden vzdušný polibek a odešel do hlubin lesa.

Já jsem tam pořád seděla jako omámená. Pořád jsem se vzpamatovávala z tohoto zážitku. On mě políbil. Chce mě a mezi ním a tou buchtou nic není. Štěstí se na mě zase usmálo a já jsem se usmívala na něj. Bylo mi skvěle. Lehla jsem si na záda do trávy. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Líbal úžasně, motala se mi z toho hlava. Doufám, že to nebyl sen. Nebo přelud. Iluze. Fata morgána.

Zatočil se se mnou svět. Vypadá to na super budoucí život. To jsem si myslela do té doby než jsem zaslechla kroky. Otočila jsem se za nimi. Čekala jsem ho. Možná mi tu budoucnost ještě vylepší. S rozzářeným úsměvem jsem se otočila na příchozího. Úsměv mi ale zmrzl na rtech.

<-

->

Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek První čtvrť - 31. kapitola: