další dílek doufám že se bude páčit
10.05.2009 (17:23) • lucineczka02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1352×
PRVNÍ KROK UDĚLAL ON
ČÁST 4
Celou noc a zbytek dne jsem přemýšlela nad tím co se stalo a proč si ho vlastně nechci připustit k tělu. Mohla bych to zkusit, i když vlastně nevím, jestli by chtěl on. Pokud se to ale dobře vyvine můžeme být alespoň kamarádi. Než jsem se nadála už byl čas chystat se do práce. Přesná jako hodinky jsem se šla převléct do šatny a v 6 si měnila místo s Claudií. Přemýšlela jsem jestli tady dnes Jasper byl. Nechtěla jsem ale ptát Claudie. Určitě by mi vyprávěla jak byl sladký a tak a to nechci poslouchat.
,,Nevadí ti, že tu s tebou budu chvíli sedět? Pohádala jsem se s Jackem a nechce se mi domů" zeptala se mě, když vyšla z šatny
,,Jasně. Co se stalo?" zeptala jsem se ji
,,No víš, kvůli jeho matky je to strašná......." Za chvíli jsem ji ale přestala vnímat. Vnímala jsem jen jeho. Jaspera. Zrovna si to mířil do kavárny.
,,Tak to se ti nedivím" řekla jsem i když nevím co říkala.
Nechtěla jsem si ho všímat, tak jsem dala hlavu pod pult a dělala, že nevím, že tam je.
,,Ahoj" řekl svým sametovým hlasem. Nadskočila jsem a bouchla jsem se do hlavy.
,,Ahoj" řekla jsem, zatím co on si sedal na barovou židli. Claudie jenom čuměla s otevřenou pusou
,,hmm, Jaspere tohle je Claudie, Claudie Jasper." Představila jsem je, protože tu bylo podezřelé ticho a zase. Claudie zírala na Jaspera, Jasper sledoval mě a já jsem těkala pohledem mezi nimi
,,Co si dáš?" zeptala jsem se ho
,,Kafe" řekl a obdařil mě jedním z jeho sladkých a krásných úsměvů
,,Jasně a co tady děláš tak pozdě?" zeptala jsem se ho zatím co jsem připravovala tu kávu
,,však jsem ti včera říkal, že se uvidíme" řekl s posměchem. Má pravdu to říkal.
,,Slečno zaplatím" řval nějaký chlap
,,Jistě moment" řekla jsem a věnovala se Jasperově kávě
,,To je dobrý já počkám jen běž" řekl a já se na něho děkovně usmála
Povídali jsem si až do doby, dokud mě Claudie opět nevystřídala. Před kavárnou jsme se rozloučili a šli domů. Tak to probíhalo docela dlouho až do jednoho dne.
Postávali jsme před kavárnou a ani jeden jsme se nechtěli rozloučit.
,,Nechceš doprovodit?" zeptal se najednou
,,Proč ne" řekla jsem a byla šťastná. Šli jsme pomalinku. Užívala jsem si ho. Najednou se spustil slejvák. Byl obrovský. Utíkali jsme, i když jsme se museli hlídat, abychom neběželi moc rychle. Zastavili jsme se před mým vchodem. Byli jsme promočeni až na kost. Jeho bílá košile se mu lepila na tělo a nevím co mě to napadlo ale..
,,Nechceš jít nahoru dokud to nepřejde a neuschneš?" zeptala jsem se ho
Chvíli váhal, ale nakonec přikývl. Pomalu jsme jeli výtahem a já se dívala na boty. Jsem tam jsem se na něho podívala a když se díval na mě tak jsem se nesměle usmála.
Odemkla jsem byt a zula si boty, chvíli tam stál tak jsem mu pokynula ať jde dovnitř.
,, hmm mám jen jedny obrovské tepláky a tričko ve kterém spím a vejdu se tam tak 4x takže by ti mohlo být. Samozřejmě jsem tím nechtěla říct, že jsi tlustý nebo tak" zasmála jsem se
,,Jasně" řekl taky se smíchem
Šli jsme do ložnice a já se prohrabovala ve skříni. Když jsem to našla a otočila se abych mu to mohla podat, měl rozepnutou košili.
,,T-t-t-tady máš to o-o-oblečení, to mokré mi dej do koupelny na pračku" řekla jsem a zmizla se převléct. Když jsem pověsila prádlo šla jsem do obýváku. Seděl na gauči a díval se zem. Sedla jsem si vedle něho. Zadívala jsem se na něho. Měl dokonalé rysy, vlastně byl celý dokonalý.
,,Nechceš mi o sobě něco povědět" zeptal se najednou
,,A co bys chtěl vědět?"
,,Nevím něco o tvé rodině"
,,Nemám žádné sourozence, maminka umřela když mi bylo 13let. Byla jsem bohatá, ale nešťastná. Vážně není o čem mluvit" řekla jsem mu
,,A co tvůj otec?" sklopila jsem hlavu dolů, na to nerada vzpomínám
,,Promiň nemusíš o tom mluvit"
,,Ne já to chci někomu říct, musím už to v sobě dusím 8let." Řekla jsem
,,Máme věčnost, můžeš mi to říct někdy jindy" řekl
,,ne vážně ... víš když maminka umřela otec začal pít. Jednou přišel užralý do mého pokoje a.." rozbrečela jsem se sice bez slz ale i tak. Cítila jsem jak mě objal přimáčkla jsem se na něho a objala ho. Po chvíli jsem se ocitla na jeho klíně. Vůbec mi to nevadilo.
,,znásilnil mě....pak už to bylo na denním pořádku. Proto jsem nikdy s nikým nechodila, bála jsem se...v 18 jsem utekla a pak mě někdo kousl a já jsem zmizela."
,,To je mi líto" řekl a začal mě kolíbat ze strany na stranu a hladit po zádech. Uklidnila jsem se
,,Ale s tebou už ten strach nemám, připadám si s tebou v bezpečí" řekla jsem a pohladila ho po vlasech až k lícní kosti. Zavřel oči
,,Já promiň už bych měl jít" řekl a vstal a se mnou. Mě postavil na zem. Zašla jsem mu pro věci, šel za mnou.,, Jsou na šňůře" řekla jsem a šla si lehnou na postel zachvěli vyšel oblečený. Sedl si ke mně a políbil mě na ruku
,,Ahoj" řekl a odešel
,,Ahoj" zašeptala jsem
Pokračování příště By Lucineczka
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: lucineczka02, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek První krok udělal on 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!