další díl...
11.05.2009 (15:04) • lucineczka02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1314×
PRVNÍ KROK UDĚLAL ON
ČÁST 5
Celou noc jsem proležela a přemýšlela, co se dneska stalo. Proč najednou tak náhle odešel. Bylo mu to nepříjemné? Já nevím. Šla jsem do práce a pořád jsem přemýšlela. Byla jsem zklamaná.
,,Ahoj" vybafl na mě najednou
,,Ahoj" řekla jsem docela mrzutě
,,Co se stalo? Jsi nějaká smutná a zklamaná" řekl. Jak vždycky ví co cítím
,,Ty Jaspere?"
,,No"
,,Jak vždycky víš, co cítím?" trošku se zarazil
,,No víš většina upírů má schopnosti. Já cítím co cítí ostatní"
,,Aha"
,,Ty nepociťuješ nějakou výjimečnost?"zeptal se
,,Ne určitě žádnou nemám"
,,Možná že máš. Neboj spolu na to přijdeme" vážně řekl spolu?
,,Tak proč si byla smutná?" kruci, myslela jsem že to zakecám
,,Ale to nic, to je jedno"
,,Je to kvůli toho včerejšku že?" zeptal se bože on ví snad všechno
,,Možná?"
,,Je mi to líto, ale.." nenechala jsem ho domluvit
,,Ne to je dobrý já to chápu" zatvářil se zmateně, odešla jsem za zákazníkem
Po šichtě zase na mě čekal. Co teď?
,,Nebude vadit, když se projdeme?" řekl
,,Jasně že ne" řekla jsem a šla pomalu za ním. Šli jsme do toho parku. Pomalu jsme se procházeli. Po chvilce mě chytl za ruku. Nevadilo mi to. Propletla jsem si s ním prsty a pokračovali jsme mlčky v chození.
,,Alice já se vážně omlouvám za ten včerejšek" řekl a tvářil se provinile?
,,Ale proč prosím tě? Vždyť se nic nestalo" řekla jsem ale sama jsem tomu nevěřila. Najednou se prudce zastavil a chytl mě za obě ruce.
,,Víš já ti nebudu lhát....líbíš se mi a moc, jenže to co jsi mi včera řekla, to že máš z kluků strach. Já nevím..." nevěděl jak pokračovat. Sklopil hlavu a pustil mě za ruce. Jednou rukou jsem mu zvedla hlavu a nechala ji položenou na jeho tváři. Druhou jsem chytla opět jeho ruku.
,,Ale prosím tě, vždyť jsem ti taky včera něco řekla vzpomínáš?" přikývl ,,Tak vidíš a navíc ty jsi muž a ne kluk. A taky se mi moc líbíš" řekla jsem mu a pro změnu jsem sklopila hlavu já. Teď mi ji zvedl on. Pohladil mě po tváři. Najednou zahřmělo. Oba jsme se podívali na oblohu. Na tvář mi spadla první kapka. Opět jsme se podívali na sebe. Usmála jsem se na něho. Znovu mě pohladil a na tvář mi dal i druhou ruku, za kterou jsem ho pořád držela. Pak se přiblížil, ale váhal jestli může. Já nevím co mě to popadlo, ale dala jsem mu ruce kolem krku. A pak jsem se dočkala. Naše rty se spojili. Nejdřív zlehka. Bál se. Po chvilce jsem pootevřela ústa a do hry se nám zapojili i jazyky. Zanedlouho jsme se odtrhli. Celý mokří, máme na to opravdu štěstí. Nevím proč ale objala jsem ho.
,,Děkuju" řekla jsem
,,Za co?" zeptal se a políbil mě do vlasů
,,Já vlastně ani nevím. Za všechno, za to že jsi"
trochu jsi mě odtáhl a řekl,,Ne to já děkuji" a znova mě políbil
díky němu jsem začala opět nabírat na životu. I když mužům jsem pořád nevěřila, jemu jsem plně důvěřovala.
Pokračování příště By Lucineczka
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: lucineczka02, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek První krok udělal on 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!