Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » První láska - 10. kapitola

04.09.2012 (11:15) • sarze • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1684×

Esmé:

Už je to měsíc, co Bella potratila své dítko. Chudinka moje maličká. A můj syn Edward odešel v nejhorší chvíli jejího života, kdy jí má být oporou, tak selhal.

Vše začalo velice nenápadně. Tanya byla moc často s Edwardem, nikdo ale nevěřil, že by jí podlehl. Vždyť když se upír zamiluje, je to navždy. Mám tolik otázek a žádné odpovědi.

Povzdychla jsem si. Jak mám pracovat v takovéhle chvíli. Po tom incidentu jsme odjeli s Bellou zpět do Forks, naštěstí byli indiáni rozumní a umožnili nám tu žít. Bella žila u Charlieho a my to respektovali, ale občas přespala u nás. Objevila jsem v ní další milovanou dceru.

Zvedla jsem se a šla se podívat za Alice.

„Něco nového?“

Zavrtěla hlavou. Přesně tohle jsem nechtěla slyšet. Z dálky jsem slyšela Bellino auto a rychle jsem vyběhla ven.

„Bells, tak moc jsi mi chyběla.“ Objala jsem ji a nemohla si nevšimnout černých kruhů pod očima a ztrhaného obličeje.

„Děkuji ti, Esmé. Doma jsem nechtěla být zavřená a potřebovala jsem dobrou společnost.“

„Pojď, drahoušku.“ Vzala jsem ji za ruku a táhla ji do obýváku.

„Bello.“ Alice vyskočila. „Pojď se posadit. Esmé tu celý den vyváří a čeká, až přijdeš a ochutnáš to,“ zazubila se a já rychle běžela pro koláče, které jsem dnes upekla.

Bella tiše pípla díky a pustila se do nich. Tak moc mě to bolí, raději bych převzala celou bolest na sebe, než aby trpěla Bellinka.

„Já… Chtěla jsem si o něčem promluvit,“ prolomila ticho Bella. To jsem nečekala. A pokynula jsem, ať pokračuje.

„Chci najít Edwarda.“ Poskočilo jí srdce a pokračovala dál. „Já nevěřím, že by byl takový, něco v tom musí být.“ Kousla se nervózně do rtu. Nikdo nemluvil a každý se probíral svými myšlenkami.

„Dobře, my ti pomůžeme,“ řekla jsem rázně, ale měla jsem velké obavy. Co když se Bella sesype po tom, co předvedl v nemocnici, na tom byla velice špatně.

„Alice, víš, kde přibližně je?“

Zavrtěla hlavou. „Ne, víceméně na to nemyslí.“

„Je nějaká možnost, jak by se to dalo zjistit?“

„Myslím, že bych ti mohl být nápomocen.“ Přišel Jasper s úsměvem.

„Takže? Jaký je plán? Někoho rozsekáme?“ Přivalil se Emmett a Bella se usmála. Byl to úsměv od srdce, který mě velice potěšil. Další, kdo se přišli dohodnout, byli Rose s Carlislem. Ten mě objal kolem ramen a nemusel nic říkat, dokázali jsme si rozumět i beze slov. Chtěl najít syna a urovnat to. Tak jsme plánovali a plánovali. A já se moc těšila, že uvidím svého syna, který padne Belle k nohám a poprosí ji o odpuštění, i když ve mně hlodal červíček pochybností.

Bella:

Z neustálého hledání pro a proti vyhrálo pro. Najít Edwarda a zjistit, co se stalo. Nemůžu tu jen sedět a plakat. Potřebuji nějaké vysvětlení, vím, že to bude třeba bolet, ale co se muže stát horšího? Zabije mě? Možná by to bylo jediné řešení.

Oblékla jsem se a vypravila se za Cullenovými. Už ve dveřích na mě čekala Esmé s vroucím úsměvem. Po počátečních zdvořilostech jsem se osmělila a zeptala se jich, zda mi pomohou. Naštěstí souhlasili. Jasper se nabídl, že sežene jakoukoliv informaci o Edwardovi. A tak jsme čekali na to, kam vyrazíme. Trvalo to několik dní, až konečně přišel Jasper.

„Tak jsem ho našel. Edward je pořád někde na Aljašce. Musí tam být nějaká osamocená chata nebo něco takového.“ Takže toho moc nevíme. Povzdychla jsem si.

„Ale já vím, kde je.“ Zazubil se tak, že jeho zuby se zaleskly, až z nich šel strach. Jasper si to hned uvědomil a omluvně se usmál.

Povzdychla jsem si. „Tak já moc děkuji. Kdy pojedeme?“

„Třeba hned.“ Emmett vyskočil radostí.

Nikdo to nechtěl zdržovat a všichni si šli zabalit to nejnutnější. A vyjeli jsme, směr Aljaška. Esmé mě objímala kolem ramen.

„Ničeho se neboj, spolu to zvládneme.“ Moc dobře jsem věděla, že nemluví o Edwardovi, ale o miminku, protože vrátit se na místo činu bude velmi bolestivé.

Jeli jsme několik hodin a já byla celá rozlámaná. Vůbec nevím, co mám čekat, nevím, zda snesu více bolesti, ale jedno vím určitě: víc toho nemůžu ztratit.

Přijeli jsme k menší chatce, nikdo nemluvil a všichni se obávali Edwarda. Byla jsem tak nervózní, že jsem se třásla a potila, naštěstí mě podepřela Alice s Rose.

Ano, s Rose. Náš vztah se hodně změnil, dalo by se říct, že jsme dobré přítelkyně. Ona moc toužila a touží po dítěti a nikdy ho mít nebude, naše bolest nás sblížila.

Ze dveří vyšla Tanya. Mrcha, tvářila se, jako by se nic nestalo, jako by tahle situace byla něco naprosto normálního.

„Oh. Vítám vás, přišli jste navštívit Edíka?“ Afektovaně se usmála a následně na mě zavrčela. „Co ta děvka tady chce, Edward ji nechce vidět. Hrozně mu ublížila.“

Zalapala jsem po dechu a nevěděla, co jí říct. Naštěstí se Carlisle ujal slova.

„Milá Tanyo, mohu mluvit se svým synem? Mám o něj obavy a podotýkám, že bych tuhle situaci chtěl řešit v klidu a v soukromí. Já a moje rodina. Můžu tě tedy poprosit?“

„Ne. Já vím, o co vám jde. Chcete mu nabulíkovat nějaké nesmysly. A stejně s vámi nechce mluvit. Nikam nepůjdu.“ Pohodila vlasy a čekala, co se bude dít dál, samozřejmě mě sledovala a prohlížela si mě od hlavy až k patě.

„Dobře. Můžeme jít za ním?“ zeptala se Esmé.

Tanya si to chvíli rozmýšlela, ale nakonec kývla. Věděla, že kdyby zakázala i tohle, Cullenovi by jí mohli ublížit. Vešla do domu a my za ní, srdce mi tlouklo neuvěřitelnou rychlostí. Naštěstí mě pohltila vlna klidu. Díky, Jaspere.

Viděla jsem svého anděla. Ať mi ublížil jakkoliv, miluju ho a budu ho milovat. I kdyby mě zabil. Seděl za pianem, na které nehrál a koukal nepřítomně do zdi. Měl tmavé kruhy pod očima a oči černé jako tma. Byl velice zničený. Chtěla jsem ho obejmout a říct mu, že mu odpouštím, jen ať jde se mnou.

„Edwarde, synu.“ Pomalu k němu přistoupil Carlisle. Chvíli nereagoval, až poté se mu podíval do očí. Mlčel.

„Pojď domů.“ Edward se podíval na Tanyu a ta se mu podívala zpříma do očí.

V tu chvíli Edward zavrtěl hlavou. „Nechci. Jděte pryč. Už nikdy sem nechoďte.“

„Edwarde…“ vzlykla Esmé. Tanya jen pokrčila rameny a vyprovodila nás ven.

„No, tak to bychom měli…“ ozval se Emmett. Nasedli jsme do aut a jeli pryč z jejich doslechu, až jsme přijeli na opuštěné parkoviště.

„Jaspere, co jsi cítil?“ zeptala jsem se ho opatrně. Ten se zamyslel.

„Právě, že nic, jako kdyby neměl žádné emoce. A ani z Tanyi. Něco tady smrdí.“ Všichni přemýšleli a mě něco napadlo.

„A nemohli by nám pomoc Denalijští?“

Carlisle zavrtěl hlavou. „Je to jejich dcera a oni ji nezradí. Vždy drželi při sobě. I kdyby něco věděli, tak by to neřekli.“

„Hm…“ broukla jsem.

„A co jít do Volterry?“ zašeptala Rose.

„Nevím. Teoreticky jsme porušili pravidla. Dozvěděl se o nás člověk.“

„Ale já to věděla od vlků, z jejich historek.“

„Edward se s tebou spojil už dřív a tím vlastně ohrozil naše tajemství. Ve Volteře berou jasná fakta a nechtějí slyšet věci okolo.“

Sedla jsem si na obrubník a svěsila hlavu dolů. Co se to stalo, vše bylo v pořádku a najednou se vše rozsypalo jako domeček z karet. Bylo mi tak smutno. Po mých obou bocích si sedly Esmé s Alice. Všichni byli potichu a věnovali se svým myšlenkám.

Tenkrát to ticho rozseknul Emmett se svým bláznivým nápadem. „Zabijeme ji. A tím zničíme to spojení, nebo co to je.“ Nikdo nevěděl a jediný, kdo to musel rozhodnou, byl Carlisle, i on to věděl. Na rozmyšlenou si nechal pár hodin čas. My jsme se ubytovali v malém hotýlku nedaleko Edwarda. Postupem času to každému přišlo jako nejlepší řešení, třeba se to prolomí.

„Pojďte všichni sem,“ Carlisle všechny zavolal. „Rozhodl jsem se.“

Moc děkuji za vaše komentáře. Povídka už je skoro u konce.

Doufám, že další dílek bude dříve.

Autor: sarze (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek První láska - 10. kapitola: