Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » První láska - 8. kapitola

03.08.2012 (16:30) • sarze • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1586×

„Ahoj, Bello,“ pozdravila mě Esmé.

„Dobrý den,“ odpověděla jsem jí slušně.

„Prosím, tykej mi, to jsem ti přece už několikrát říkala,“ usmála se a já pokrčila rameny.

„Nechtěli jsme vás otravovat, ale napadlo mě, že byste si to určitě chtěli dovybavit. Ještě tu nějaké potřebné věci chybí. A pak určitě dobalit šatník. Jak znám Alice, určitě ti nenechala ani ponožky. Tak co říkáš na nákup?“

Zapřemýšlela jsem. „No, já nevím.“ Něco málo mám našetřeného, ale jak jsem poznala Cullenovy, tak nekoukají na cenu. Sakra.

„Jen se připravíme a vyrazíme. Počkejte na nás v autě.“

Esmé se rychle vytratila a Edward mě objal. „Miláčku, nikdo nechce, abys něco kupovala ty. Já vše zařídím,“ zašeptal mi do ucha a přitom mě něžně políbil na krk.

„Já myslela, že mi nečteš myšlenky.“

Zavrtěl hlavou. „Alice.“

Povzdychla jsem si a sedla si na zem. „Připadám si jak chudá příbuzná.“

Edward se rozesmál. „Příbuzná snad ne? To bych nepřekousl. Já mám něco za ty roky našetřené. Nech se chvíli rozmazlovat, a až budeš mít zase práci, tak můžeš platit ty. Domluveno?“

„Dobře, to je dobrý kompromis.“

A tak jsme já, Esmé, Edward a Alice vyrazili na nákupy.

Nemůžu uvěřit, že už je skoro večer, Alice je šílenec. Nohy necítím a už ani skoro nevidím. Aspoň, že se Edward postaral o to, abych se najedla, protože Alice to považovala za zbytečné a za ztrátu cenného času.

Pořád něco nakupovala a nakupovala.

„Tak a poslední obchod se spodním prádlem,“ prohlásila vítězně.

Edward se uchechtl. „Teď budu vybírat já.“

„Hej.“ Políbila jsem ho, on je tak rozkošný. Vypadal jako malé dítě, které jde do hračkárny.

Vybíral samé hezké kousky, samá krajka, ale velice pohodlná. Modrá barva převládala.

Když jsem na pokladně uslyšela konečnou cenu, tak mě polilo horko. Edward to bral jako samozřejmost. Ale budeme si muset o tom utrácení promluvit.

Prodavačka se na Edwarda uculovala a přede mnou mu podsunula papír s jejím číslem. Mě absolutně ignorovala.

„Miláčku.“ Políbila jsem Edwarda. „Vybral jsi krásné kousky. Snad vydrží déle.“ Edward se zazubil a vzal si od prodavačky kreditku.

Ta celá zčervenala.

„Ty jsi tak rozkošná, když žárlíš.“ Edward mě chytil za ruku a šli jsme k autu.

„Jedeme?“

V autě jsem byla jako první, a když jsem se posadila, tak jsem cítila takovou úlevu, jakou nikdy jindy. A pomalu jsem upadla do říše snů.

Ráno jsem se probudila a Edward doma nebyl. Nechal tu vzkaz. Lásko, musel jsem si skočit na lov. Hezky odpočívej a já se co nejdříve vrátím. Miluju tě.

Šla jsem se najíst, oblékla jsem se a vyčistila si zuby.

Přece se tu nebudu jen tak povalovat. Můj zrak spočinul na počítači. Jasně, najdu si práci.

Udělala jsem si hrnek dobrého kafe a zasedla k němu.

Moc nabídek tu nebylo, vůbec nevím, kam se upíchnu.

Z přemýšlení mě vytrhnul zvonek, šla jsem otevřít. „Oh. Pane Cullene, co vy tady? Edward je na lovu.“

Usmál se. „Jdu za tebou. Můžu dál? A prosím, tykej mi.“

Zavřela jsem za ním dveře. „Můžu ti něco nabídnout?“ Plácla jsem se do čela. „Promiň, síla zvyku.“ Tomu jsme se museli zasmát. Absolutně jsem nevěděla, co ode mě potřebuje.

Usadili jsme se a já byla trochu rozpačitá. Přeci jenom z něho mám respekt. Je toho tolik, co dokázal, není možné nemít k němu úctu.

„Tak, asi si říkáš, co po tobě chci, poslala mě Alice. Prý jsi začala shánět práci.“

Přikývla jsem, ach, ta Alice. Zapomeň na nějaké nákupy.

„Já nastupuji tady na Aljašce do nemocnice na chirurgii a potřebuji schopnou sestru. Ty se mi zdáš jako vhodný adept.“

„Vážně? Bylo by mi ctí, ale koukala jsem, že žádná volná místa nemají.“

„Už jsem tam volal a ptal se, prý to není žádný problém. Šikovná sestra se hodí vždycky.“

Oddechla jsem si. „Hrozně moc děkuji, jsi na mě moc hodný. Určitě vás nezklamu. Teda promiň, tebe nezklamu.“

„Zkoušel jsem se poptat na dětském, ale tam mají bohužel plno. No, já půjdu, Edward už jde. A zítra před šestou se tu zastavím. Měj se.“

Rozloučili jsme se a já už byla v objetí Edwarda.

„Tak moc jsi mi chyběla. Gratuluju k místu.“

Políbila jsem ho na špičku nosu. „Děkuju, ale kam vlastně půjdeš ty?“

Zachmuřil se. „Víš, já teď měním povolání.“

Mění? To jako proč? „Proč?“ Zamračila jsem se na něj.

Edward mě políbil na vrásku na mém čele. „Nezlob se, krásko. Ale nechci, abys měla kvůli mně potíže. Aby tam nebyla druhá Lucy. Navíc, Eleazar si vybudoval právnickou firmu a nabídl mi místo. Budu mu tam jenom něco konzultovat.“

Přikývla jsem, ale byla jsem zklamaná. Chápu ho, nerada bych si zažila to, co ve Forks. A to, že střídají povolání, to mi už říkal, protože se neradi nudí.

Usmála jsem se a vášnivě ho políbila. „Bude mi chybět jeden doktor.“

„Tak ho zavoláme a on se podívá, zda jsi v pořádku.“ Políbil mě a zamířil rovnou do ložnice.

Celý den jsme proleželi v posteli a užívali si toho druhého.

Já jsem byla trošku nervózní ze zítřka, ale měla jsem radost, že budu asistovat Carlisleovi, protože to je kapacita ve svém oboru. A člověk se od něj něco naučí.

„Přeju ti hodně štěstí v nové práci.“ Políbil mě a vyprovodil  ke dveřím jako malého školáka. Carlisle na mě čekal v autě. Bylo mi špatně od žaludku.A srdce letělo jako splašené.

Do nemocnice jsme přijeli včas. Carlisle mi cestu krátil vyprávěním historek o jeho dětech. Smála jsem se tak, že jsem se za břicho popadala.

On je miloval, stejně jako Esmé. Kdybych nevěděla všechny souvislosti, jak se věci mají, tak bych opravdu řekla, že jsou to jejich rodiče. Bylo moc hezké to vidět.

Zastesklo se mi po Charliem. Co asi dělá? Budu mu muset brzy zavolat.

Nemocnice byla hezká, nově opravená. A chodby byly barevně vymalované. Cítila jsem se příjemně. Nejdříve jsme měli jít za ředitelem a poté na oddělení. Jen z pomyšlení na to se mi udělal knedlík v krku.

U ředitele jsme se dlouho nezdržovali, na první pohled to byl přísný pán, ale po seznámení byl velice milý a vážil si toho, že Carlisle zde bude pracovat.

Ředitel Thomas nás šel uvést na naše oddělení.

Když jsme vstoupili na sesternu, tak zde bylo plno lidí, hodně jich bylo mladých.

„Tak, dovolte mi, abych vám představil vašeho nového primáře, pana Carlislea Cullena. A zde je nová sestra, Isabela Swanová,“ promluvil k davu a já zčervenala, nesnášela jsem být středem společnosti.

Pomalu jsme se začali všichni seznamovat, byli moc milí, ale po chvilce jsem se přestala orientovat ve jménech a nevím, kdo je kdo.

Ženské osazení bylo na větvi z Carlislea a řekla bych, že některé si už stačily rozepnout knoflíčky u košile a vyhrnout si sukni, pokud ji měly.

Dnešní den jsem měla být s Carlislem a vrchní sestrou na pohotovosti. A potom se budu zaučovat na oddělení, kde se budeme střídat, a já budu na pohotovosti dvakrát týdně. Což mi vyhovovalo. Měla jsem trochu obavy, že to nezvládnu a Carlisle si bude říkat, jaké jsem střevo, ale naštěstí mě pořád chválil. I když občas mi něco spadlo z rukou, ale Edward ho musel určitě poinformovat o mé šikovnosti.

Edward. Jen jsem si na něj vzpomněla, bodlo mě u srdce. Tak moc mi chybí. Těším se na něj, uvidím ho hned, jak mi skončí služba. Poběžím k němu do firmy.

Zbývala hodina do konce a nebyl tu už nikdo.

„Bell, už jdi. Nikdo nepřijde a já si tu poradím.“

Nejdřív jsem nechtěla, ale Carlisle byl neoblomný, tak jsem utíkala pryč.

Došla jsem k velké budově, kde firma sídlila.

Na recepci seděla Kate. „Jé, ahoj, Bello. Jdeš za Edwardem?“

„Ahoj. Jdu, přišla jsem dříve, tak to bude překvapení.“

Usmála se. „Čtvrté patro, doprava, na konci chodby jsou dveře k sekretářce a pak jediné u ní, k Edwardovi.“

Přikývla jsem a vydala se k němu. Sekretářka? No, doufám, že bude stará a ne nějaká mladice, která by ho balila.

Výtahem jsem vyjela nahoru a zamířila doprava. Vše tu bylo moc hezké, všude prosklené kanceláře a plno lidí. Ani jsem nečekala, že je to tak velké.

Dveře byly otevřené, tak jsem vešla, šla jsem potichu, aby to bylo překvapení. Ani jsem neklepala a otevřela. Sekretářka tu nebyla, tak co.

Můj pohled spočinul na výjevu, který se mi moc nelíbil. Edward seděl za stolem a něco psal, na kraji stolu seděla Tanya v extra krátké sukni, nohu přes nohu, s tím nejodvážnějším výstřihem, který jsem kdy viděla. Srdce mi vynechalo úder, což přivolalo pozornost. Měla jsem chuť té nádheře vytrhnout pár vlasů.

Podívala se na mě jak na největší odpad a Edward vyskočil od stolu.

„Bells. Co tu děláš takhle brzy?“ Přešel ke mně a políbil mě.

„Carlisle mě pustil dříve.“ Byla jsem zaskočena a nemohla jsem spustit oči z Tanyi. Ta se ladnou chůzí zvedla a odkráčela. S mohutným odfrknutím.

Chvíli jsem čekala, až bude z doslechu. S pozvednutým obočím jsem se na něj podívala.

„Já vím, jak to vypadá, ale tak to není. Ale moc se mi líbí, že žárlíš. Tanya se prostě snaží, ale marně. Ty jsi moje staleté srdce uloupila.“ Zakřenil se a přitom si skousl ret.

Byla jsem trošku naštvaná, ale nebudu ze sebe dělat nějakou hysterku. „Jo, já vím. Promiň.“ Pokusila jsem se o úsměv a potlačila smutek.

„Líbí se ti to tady?“ Přikývla jsem a šla si projít kancelář.

„Kdo tady všechno pracuje?“

„Všichni Denalijští. A pak Rose a já.“ No, řekla bych, že Rose mě nemá ráda a naopak Tanya je její kamarádka.

Tanya se nevzdala, bude bojovat zbraněmi, které já nemám.

Byla jsem potichu. „Půjdeme?“

Jeho studené ruce se mi obmotaly kolem pasu. A políbil mě.

Chytil mě za ruku a šli jsme pryč. Když jsme procházeli vedlejší místností, Edwardova sekretářka tam seděla. Další šok, dlouhonohá černovláska. Jak z módního časopisu.

Dnešním dnem mi moje sebevědomí kleslo na bod mrazu. Pozdravily jsme se, ale pohledem spíše visela na Edwardovi.

„Tak povídej, jak bylo v práci?“ Procházeli jsme kolem recepce a rozloučili se s Kate.

„Dobrý. Byla jsem s Carlislem na pohotovosti a lidi se zdají fajn. A ty? Krom polonahé Tanyi. Promiň, byl to jenom vtípek,“ neodpustila jsem si jízlivou poznámku.

Zastavil se a pohladil mě po tváři. „Miluju tě.“

Nasedli jsme do Volva a vyrazili jsme, ale jinou cestou, než jsem čekala. „Někam jedeme?“

Usmál se a přikývl. „Překvápko.“

Zavrtěla jsem se a byla jsem natěšená, co si pro mě připravil.

Cestou jsme si povídali o práci a všemožných jiných věcech.

Jeli jsme chvilinku a zastavili na kraji lesa.

Raději jsem se nevyptávala a čekala, co bude dál.

„Chtěl jsem ti něco ukázat. Když se situace uklidnila.“

Překvapeně jsem se na něj podívala. „A kde vezmeš sluníčko?“

„Neboj, všechno bude a navíc ti ukážu svůj přirozený pohyb.“ Jen to dořekl, zmizel.

Rozhlédla jsem se a nikde jsem ho neviděla.

Ovál mě studený vzduch a Edward stál za mnou.

,„Tady jsem. Pojď.“ Chytil mě za ruce a hodil si mě na záda. „Pevně se drž a zavři oči.“ Poslechla jsem ho a už jsme se řítili vysokou rychlostí.

Opatrně jsem otevřela oči a bylo to něco neuvěřitelného. Hrozně jsem se bála, aby nenarazil do stromu.

Edward doběhl na místo. Byla to krásná louka a vedle ní bylo jezírko s vodopádem. Bylo to nádherné, jako z pohádky.

Vlastně jsem se cítila jako v pohádce. Krásné okolí a okolo mě pobíhá můj upírek.

Edward připravil malý piknik, který jsem poobědvala pouze já, a užívali jsme si to nádherné okolí. Můj život se obrátil o sto osmdesát stupňů a já jsem ráda.

Ráno mě probudil otravný zvuk budíku. Edward ho zamáčkl.

„Dobré ráno, musíš vstávat.“ Zabručela jsem a přikryla se peřinou.

„Ne, ne.“ Začal mě lechtat, nemohla jsem to vydržet a utekla jsem do koupelny, kde jsem se zamkla.

„Hihi. Tak kdo má navrch?“ Zachichotala jsem se a šla se vysprchovat. Edwarda jsem ale podcenila, začal se dobývat do koupelny tak, že dveře byly za chvíli zničené a on byl se mnou ve sprše.

„Hej. Kdo opraví ty dveře?“

Políbil mě, chytil mě za zadeček a má stehna si obmotal kolem svého pasu. „Ty nebudeme potřebovat.“

Lehce mi líbal krk a já se zmohla pouze na zasténání. A ráno bylo hodně divoké, rozhodně si nemůžu stěžovat.

Zanedlouho přijel Carlisle a vyrazili jsme do práce. Byla jsem příjemně naladěná a rozdávala kolem sebe úsměvy.

V práci jsem se více seznámila s lidmi. Byli moc milí a pomáhali mi.

Samozřejmě se našli tací, kteří se mnou nebyli spokojeni, a zaslechla jsem něco o protekci.

Bylo velice vtipné, když se mě opatrně vyptávali, jaký mám vztah s Carlislem. Nejvíce mě pobavilo, že mám být jeho milenka. No, řekla bych, že tohle byl, je a bude problém malého města. Drby jako denní chléb.

S tátou si pravidelně telefonuji a prý mu moc chybím, což i on mně. Slíbila jsem mu, že bych ho co nejdříve přijela na víkend navštívit.

Bydlení s Edwardem bylo úžasné. Byl velice pozorný a splnil mi vše, co mi na očích viděl. A Cullenovi byli také moc milí. Alice mě sice stále tahala na nákupy, což  je příšerné, ale i tak to je moje nejlepší kamarádka. Kluci, no, co o nich říct. Každý den je napadne jiná věc, která je šílenější než ta minulá. Hlavní strůjce je vždy Emmett. Když už jsem u Emma, tak i s Rose jsem se trochu sbližovala.

Esmé s Carlislem jsou jako mí druzí rodiče. Nikdy jsem nepotkala hodnější lidi. Carlisle je výborný kolega, od něho jsem se naučila tak zajímavé věci.

Trnem v oku mi byla stále Tanya. Pořád lezla za Edwardem. Volala z práce, že mají nějaký problém, a takhle bych mohla pokračovat dlouho. Edward mě vždy uklidní tím, ať si nedělám starosti. Ale já si je dělám, protože cítím, že se něco změnilo. Je sice pozorný, ale nevím, jak to vysvětlit.

Já vím, že pokud mě Tanya bude chtít odstranit, tak to udělá. Vidím v ní velmi nebezpečného soupeře.

Dnes mám volno, měl ho mít i Edward, který je samozřejmě zase v práci. Poslední dny byly velmi hektické a já už ani nevím, jak vypadá.

Povzdechla jsem si a rozhodla se, že si dnešní den užiju. Budu ležet až do oběda. A dám si čokoládu.

Rozbalila jsem tabulku čokolády, která vypadala víc jak lákavě, a hladově se do ní zakousla. Najednou se mi zvedl žaludek a já musela utíkat na záchod. Hrozně mě bolelo břicho, ale naštěstí to ustalo.

Čokoládu jsem nechala čokoládou a šla si uvařit hořký čaj na uklidnění žaludku. Ještě aby mě postihla nějaká viróza, to by mi tak chybělo.

Lehla jsem si a snažila jsem se usnout. Po chvilce se nevolnost vrátila a s ní neuvěřitelná bolest břicha. Byla jsem tak malátná, že jsem se nemohla zvednout, a cítila jsem, jak mi něco teče po stehně. Byla to krev. Rychle jsem vzala telefon a volala Carlisleovi.

Ten ho po krátkém zazvonění vzal. „Halo?“

„Carlisle. Já krvácím a bolí mě hrozně břicho…“ A pohltila mě temnota.

Děkuji za vaše komentáře. Doufám, že se povídka líbila. Omlouvám se za tak dlouhé zpoždění, buď jsem byla pryč, nebo jsem nevěděla, co psát, a pak se rozbil počítač.

Autor: sarze (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek První láska - 8. kapitola: