Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 14. kapitola

01.06.2009 (16:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4354×

Kolem jedné jsem zanechala práci a šla se dát dohromady. Osprchovala jsem se a rovnou si umyla vlasy. Zrovna jsem byla v ložnici a vybírala vhodné oblečení, když mi zazvonil mobil. RITA. Nějak mě to ani neudivilo. „Ahoj Rito! Co se děje?" usmála jsem se, ale ten mi hned zmizel. Zemřel Andrew. Andrew byl šestnáctiletý hoch, který měl u Rity brigádu. Zabil se na motorce. Měla jsem ho ráda. Jeho rodina mě zve na pohřeb. Přikývnu a slíbím, že přijdu. Zhluboka vydechnu a hodím mobil na postel. Nakonec vyberu nové kalhoty koupené v Seattleu a můj oblíbený hnědý svetr. Ze skříně vyndám kalhotový kostým, který je uklizený v bílém hedvábném pytli. Pomalu sejdu dolů a pověsím ho do obýváku. Kostýmek opatrně vyndám. Chvíli se na něj dívám, pak si však vzpomenu na dnešní návštěvu a odeberu se do kuchyně. V mrazáku mám lososa a tak se rozhodnu si udělat své oblíbené jídlo. Když si chystám talíř a příbor, někdo zazvoní. No, někdo, já tuším, kdo to je. Rychle zamířím ke dveřím a rychle je otevřu. Usměje se na mě sedm známých tváří. Pozdravím je a pozvu dál. „Co tu tak voní?" zeptá se Alice. „Losos a chystám se ještě udělat čokoládový dort, mám jeden recept a tak jsem se rozhodla ho udělat. Chceš ochutnat?" usměji se. Alice se jen ušklíbne. „Obávám se, že v kuchyni nemám tolik místa," zamumlám, když z trouby vytáhnu lososa a dávám ho na talíř. „Hezký kostýmek. Kde jsi ho koupila?" ozve se Rose. Vím, jaký kostýmek myslí. „Ten jsem si koupila v Seattleu, abych měla nějaký černý kostýmek k mému hrobu. Patří k tomu ještě vínová košile. Asi před půl hodinou mi volala Rita, zemřel jeden brigádník, byl to můj kamarád a tak jsem pozvaná na pohřeb," odpovím s mírným úsměvem. „Aha," zašeptá Rose. „V pohodě. Byl to jen kamarád a jestli myslíš můj hrob, tak tam někdy můžete zajet. Je docela pěkný, ale nevím, co pohřbili, když tělo nenašli," zamyslím se. „Třeba pohřbili jen tvé oblíbené věci a oblečení. Tak se to někdy dělá," řekne Carlisle. Nepatrně přikývnu a do trouby dám formu s těstem na dort. Popadnu talíř, příbor a sklenici minerálky a jdu za ostatními do obýváku. Emmett a Jasper dali oba gauče k sobě. Musela jsem se usmát a sedla jsem si. Cullenovi si sesedali kolem mě. Z jedné strany si sedla Alice z druhé Emmett. Ten mě skoro ani nenechal ses v klidu najíst. Po jídle jsem rychle skočila vyndat dort a pak ho dozdobila. Pak jsem se vrátila za svými hosty. Probírali jsme snad všechno, co se dalo. Esme hodně zajímalo moje studiu na vysoké škole v Montrealu. Bylo něco málo po deváté, když se rozhodli, že už půjdou. Zrovna přestalo sněžit. Rozhodla jsem se, že půjdu s nimi a rovnou provětrám Blacka. Rychle jsem běžela do svého pokoje (doufám, že nemusím ani říkat, že jsem se zase skoro přizabila na schodech a tentokrát z toho měl Emmett srandu) a oblékla si svoje staré rifle, tričko, svetr, vestu na hlavu jsem narazila čepici a na ruce pletené rukavice. Když jsem vycházela z domu, Alice, Emmett, Jasper, Rose a Edward se koulovali. Musela jsem se usmát. Esme s Carlislem se na ně jen z povzdálí dívali. „Jako malí, že?" Esme se na mě otočí a s úsměvem přikývne. „Ani za ta léta nevyrostli," řekne Carlisle a já se začnu smát. „Chvilku tu počkejte, než osedlám koně," křiknu, když běžím do stáje. Těch pět si mě ještě nevšimlo. Za pět minut mám Blacka osedlaného a tak můžeme vyrazit. Cullenovi ani já nikam nespěcháme a tak jen jdeme. Cesta mi zase zapadla a tak zítra zase nepůjdu do školy. Někdy si říkám, že jsem si měla najít byt ve městě. Jenže...to bych nepotkala Cullenovi. Za pár minut už jsou všichni nachystaní a tak můžeme vyrazit. Cestou probíráme všechno možné - to jak se sem dostali a proč, kde byli před tím. Dozvěděla jsem se, že Rose si bude znovu brát Emmetta a tak mě vřele přivítali. Alice byla úplně šťastná, vždyť může ustrojit živou panenku, ne? Byla jsem ráda, že jsem našla znovu svoji rodinu. Moc mi všichni chyběli...a nejvíc Edward, ale nikdy to už nebude jak to bylo.

Večer jsem si nachystala učení, přestalo sněžit a cestou se dalo projet. Díky bohu nebudu mít francouzštinu. Budu mít jen pět hodin, takže je to super. Zavolala jsem Ritě, že bych zítra mohla vzít službu. Byla ráda. K večeři jsem si dala dort, který jsem upekla. Musela jsem uznat, že se mě povedl. Dnes večer jsem si konečně našla a udělala čas na čtení. Ty písmenky, které dělají slova a ty slova věty a věty dávají příběh mi moc chyběly. Jediný co jsem naposled něco pořádného četla bylo kdysi dávno v Montrealu. Od té doby uběhl nějaký pátek a já jsem četla buď učebnici nebo recepty. Šla jsem spát kolem desáté, vykoupaná, spokojená a usínala jsem s úsměvem na tváři.

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 14. kapitola: