Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 16. kapitola

07.06.2009 (16:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3927×

Ráno se mi vůbec nechce vylézt ze zahřáté postele. Něco se mi zdálo, ale už nevím co. Ze zíváním sejdu do kuchyně. Najdu misku, lžíci, mléko a lupínky. I když jsem asi pár hodin spala, jsem pořád unavená. Jsem jako zpomalený film, takže se nedivím, že jdu pozdě. Rychle se obléknu to, co mi pod ruce padne. Běhat se mi vůbec nechtělo, ale musela jsem. Měla jsem totiž první hodinu francouzštinu a pozdě jsem fakt přijít nechtěla. Nastartovala jsem a rychle jsem vyjela. Přijela jsem akorát. Když jsem vešla do budovy B, kde je učebna, zazvonilo. Rychle jsem vlasy stáhla do culíku. Budu muset ke kadeřnici, už zase. Abych pravdu řekla, už se mi stýskalo po Dianě stýskalo. Rozeběhla jsem se, abych byla co nejdřív ve třídě. Měla jsem štěstí, když jsem vešla do třídy, učitel tam ještě není. Pozdravím se s Robem a sedla si vedle Sandry. Vysvětlím ji, proč jdu pozdě.Pochopí mě a řekne, že klidně od ní můžu opisovat. „I kdyby si mi to nenabídla, tak bych to udělala," usměji se. Naoko se urazí a chce něco drzého odpovědět, ale nestihne to, protože do třídy vejde učitel. Rozdá dám papíry a oznámí, že na písemku máme dvacet minut. Rychle přejedu papír. Většinu slovíček vím a tak se rychle pustím do psaní. Sandra má skupinu A, já bohužel B, ale i tak mi poradí pouhá dvě slovíčka, které nevím. Musím se pochválit, když odevzdávám písemku. Na to, že jsem se to naučila dneska o půlnoci, jsem se naučila téměř všechny. Po hodině zeměpisu, kde jsme nakonec nepsali, jsme měli s Henrym a Monikou vaření. Když jsme vešli do učebny, mistr Cake na nás už čekal. Rozdá nám nějaké papíry. Když si je pořádně prohlédneme, tak zjistíme, že je to seznam praxí. Ve třídě je najednou šum. Všichni se snaží mít praxe se svým nejlepším kamarádem nebo se svou drahou polovičkou. Henry si vezme, jako obvykle, praxi u své mámy a Monika s ním. Oba se mi omlouvají, ale já jen zavrtím hlavou. Abych pravdu řekla, mít praxi tam, kde pracujete, to bych fakt nechtěla. To bych pak v restauraci byla více doma než doma. Já si vybrala praxi v nemocniční kuchyni. Byla jsem jediná, kdo se tam dobrovolně přihlásil. Zbytek těch dvou hodin jsme poslouchali cenné rady mistra.Na konci poslední hodiny nám slíbil, že bližší informace dodá brzo. Na obědě ještě nikdo nebyl, jako vždy, a tak nebyla žádná fronta. Dnes jsem měla pořádný hlad a tak jsem si dala jak polévku, tak i hlavní chod. Když zazvonilo a jídelna se začala hodně rychle plnit, vyhlížela jsem Cullenovi, ale nikde jsem je neviděla. Divné, že by ani dneska nešli do školy? Ale proč? Nesvítilo, bylo pořád pod mrakem. Tak jaký měli důvod zůstat doma? Najednou do mě někdo drkne. „Hej Mary, jaký máš plány na zítra?" zeptá se Matt. „Asi pojedu do Yellowknife. Proč?" „Večer bude u mýho staršího bráchy party, přijď," pozve mě Matt. „Ráda přijdu. Kdy a kde?" usměji se. Matt a ostatní z party se zaradují a hned mi sdělí potřebné informace. Aspoň bude nějaká sranda. Po obědě si skočím pro učebnici do sociálních a pak jdu na hodinu. Učitel, kterého máme na suplování, neví co s námi a tak nám pustí nějaké video o etiketě. Nikoho to nějak nezajímá a tak se uvelebím a zařvu oči. Probudí mě až ostré světlo. Rychle mrkám, abych si na světlo zvykla a porozhlédnu se po třídě. Nebyla jsem sama, kdo se rozhodl, že dožene hodiny spánku. Ti co zůstali vzhůru se buď potichu bavili s kamarády nebo si šeptali něžná slova lásky se svou druhou polovičkou. Bodlo mě u srdce. Aspoň někdo je šťastný. Pro mě dneska už padla a tak se rychle sbalím a vyjdu za třídy. Na chodbě narazím na Moniku. „Víš co jsem teď slyšela?" „Vynalezli nový mop?" udivím se falešně. Ona se na chvíli zamračí, pak však pokračuje: „Ha ha. Ne, teď vážně...Za dva měsíce bude ples k výročí zakladatelky této školy. Super, ne?" Jo, to je. Jenže na plesy se musí chodit ve dvou, že? Takže zřejmě nikam nepůjdu. Tohle však neřeknu a tak se jen usměji a přikývnu. Monika ještě chvíli brebentí, jenže pak zazvoní a na rozdíl ode mě má ještě jednu hodinu, hodí sprint a běží na další hodinu. Mám teď tři hodiny volna, pak budu muset jet zase do restaurace a pak rovnou budu mít schůzku s Harrym. Doma jsem byla za chvíli. Hned jsem šla do stáje postarat se o Blacka a projet se na něm. Po projížďce kolem zamrzlého jezera, jsem Blacka vyhřebelcovala a po dlouhé době mu dala jablko a cukříček. Spokojeně zařehtal. Ještě jsem mu rozčesala hřívu a uklidila celkově ve stáji. Dám si rychlou sprchu a převléknu se. Najdu po domě použité oblečení a hodím je od pračky. Než se naději, uběhnou tři hodiny a já jsem v restauraci. Převleču se a jdu zase pracovat. Než se naději je šest a do restaurace přijde Harry. Jsem nefalšovaně překvapená, že je tolik hodin a taky že změnil image. Svoje uhlově černé vlasy jsou tří barevné - černé, blonďaté a křiklavě modré. Musím se smát, když ho spatřím. „Co si prosím tě, dělal?" zeptám se, když společně vycházíme z restaurace. Rita mě pustila a tak jsme se šli projít. „Ale...vsadil jsem se a prohrál," pokrčí rameny a sběhovou koulí se strefí do pouliční lampy. „Radši ani nechci vědět, proč jste se vsadili, když vidím jak jsi dopadl," usměji se. „To opravdu nechtěj. A co je nového u tebe? Co Vánoce?" „Vánoce super, jako vždy a nového zřejmě nic," pokrčím rameny. Harry čeká, myslí si, že něco dodám. „Z tebe to leze jako z chlupatý deky," vzdychne si. „Co jsi třeba dostala? Já jsem dostal letenku na Havajské ostrovy," pobídne mě. „Vážně? To se máš. Já jsem dostala pár kousků oblečení a pak se naši spojili a koupili mi tyhle hodinky," řeknu a vyhrnu pravý rukáv. „Hezký," přikývne. „Kdy tam poletíš?" „Trvá po celý rok, takže asi až o letních prázdninách. Zase rád vypadnu do tepla," pokrčí rameny. Vzpomenu si na svůj dárek k osmnáctým narozeninám. Dostala jsem dvě letenky na Floridu od Esme a Carlislea. Po tom, co Edward odešel, jsem je nenašla. Nevím, kam jsem je dala. Možná jsem je v jednom ze svým hysterických záchvatů vyhodila. Vážně nevím. Ani nevím kam se podělo CDéčko s mojí ukolébavkou a ostatními skladbami, co Edward složil. Netuším co se s těmi věci stalo. Jediný co si pamatuji je, jak jsem se snažila vyrvat rádio za auta a už ani nevím, od koho to bylo. Jen si pamatuji, že jsem ho úspěšně vyrvala, sice jsem se trochu poškrábala, ale autorádio bylo pryč a to byl účel. Nenápadně zatřepu hlavou a svoji pozornost stočím zpátky na Harryho. Ten se rozplýval nad svými Vánocemi. Byla jsem ráda, že aspoň mí přátelé prožili normální Vánoce, když ne já. Povídáme si dlouho a o všem možném. Sdělím mu, že jsem si vybrala praxe v nemocnici, že bude ples a mnoho dalšího. Byl rád, že jsem si vybrala nemocnici a řekl, že se zmíní mamce. Po městě jsme se procházeli nejméně dvě hodiny. Zastavili jsme se u rychlého občerstvení a koupili si párek v rohlíku. Po párku jsem zašli do jedné malé kavárny. „To budu zítra ráno lítat na záchod," pousměji se, když upíjím z horké čokolády. Harry se rozesměje na celou ulici. Chvíli se na něj dívám, pak se však rozesměji taky. Musím uznat, že má nakažlivý smích. Naše schůzka končí tam, kde začala, tedy před restaurací. Nabídnu mu, že ho svezu a on s radostí přijme. Když odbočuji na lesní cestičku k mému domu, musím uznat, že takhle dobře jsem se už dlouho necítila.

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 16. kapitola: