Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 18. kapitola

bel ami 3

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Psí život 18. kapitolaTakže další kapitolka! Jste rádi? Doufám, že jo. Tahle kapitola je spíše o pocitech, které hlavní hrdinka právě prožívá. Snad se Vám to bude líbit. A znovu potřebuji poradit - jaký to má mít konec? Chci totiž pomalu končit s touto povídkou, ale nevím jak. Teda vlastně pár nápadů bych měla, ale stejně zase můžete psát i vy své názory! Ale nesmíte pak být naštvaní, jak to vlastně všechno skočí. Možná některé nápady přijmu nebo to udělám podle sebe. Ale chci, abyste napsali! Jinak děkuji za komentáře a pěkné počtení! Vaše Odehnalka

09.06.2009 (11:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3925×

Celou cestu brečím, doslova mi tečou potoky slz. Když dorazím domů, ani nejdu pozdravit Blacka. Rychle vyběhnu do pokoje, tentokrát ani nezakopnu, a padnu na postel. Stočím se do klubíčka a neobtěžuji se tím, že bych si měla sundat oblečení. Nevím, jestli jsem chtěla, nebo nešly, ale slzy tekly stále a stále. Ani jsem je neutírala. Bylo mi to všechno jedno. Ale úplně. Proč mi to neřekl?! Proč mi neřekl, že má holku! Bylo mi hned jasné, že proti ní jsem obyčejná holka. Neměla jsem šanci. Ale proč mi to neřekl? Ptala jsem se ho, co je nového a on? Řekl, že nic! Lže! Je to hajzl! Jako všichni kluci! Už ho nikdy nechci vidět! Nikdy! A jeho rodinu taky ne! Proč mi, proboha, pořád ničí život? To je to pořád baví?...Ale mě už ne. Už mi došla trpělivost. Bohužel se jim asi nevyhnu, ale kdo řekl, že se s nimi musím bavit? Už s nimi neprohodím ani jedno slovo! Nikdy!

Byla jsem unavená, takže po hodině plakání na mé posteli, jsem usnula.Probudil mě až mobil. Stále jsem ho měla v kapse od riflí. Rychle jsem ho vyndala a koukla na displej, kdo mi to vlastně volá. ALICE. Zamračila jsem se. Musela jsem se ovládnout, jinak bych mobil odhodila na druhou stranu pokoje. Hovor jsem odmítla a pak jsem její číslo vymazala z kontaktů. A ostatních taky. Položila jsem pak mobil na nočních stolek a řekla si, že se půjdu osprchovat. Znovu se mi však rozezvonil mobil. Protočila jsem oči. Ta Alice si nedá pokoj, že? Ale nebyla to Alice. Byla to Sophie. Udiveně jsem zamrkala. „Ahoj Sophie. Jak ti můžu pomoci?" řekla jsem, když jsem hovor přijala. Sophie mi vylíčila svoje starosti a já se hodila. Zase budu hlídat Carol a to hned zítra. Nijak mi to nevadilo, aspoň nebudu sama. Když jsem se spatřila v zrcadle, lekla jsem se. Vlastně,...čemu se divím. Tolik slz jsem proplakala. Trochu jsem se dala dohromady, převlékla se a šla se kouknout na Blacka. Koukla jsem se na hodiny, když jsem se šla do kuchyně napít. V krku mě škrábalo, měla jsem žízeň. Půl šesté. Začalo slabě sněžit. Ani se to nedalo nazvat sněžení, jen líně padaly vločky. Narazila jsem si na rozpuštěné vlasy čepici a vydala jsem se ke stájím. Black spokojeně zařehtal, když mě spatřil. Pousmála jsem se. „Kdyby si věděl, co mi ti chlapi dělají," zašeptám mu do ucha, když mu rozčesávám hřívu a pletu mu jeden malý copánek. Stáje jsem už uklidila a doplnila seno. Black se na mě koukne těmi nádhernými černými oči. Už dávno jsem pochopila, proč se jmenuje Black. To kvůli těm očím. Jsou nádherné. Jakoby se ptal, co se stalo. Jen zavrtím hlavou, políbím ho flíček a osedlám ho. Znovu spokojeně zařehtá. Potřebuji si provětrat hlavu a po čtyřech se mi moc nechce. Proběhnu se zítra. Domů jsem se vrátila k půl deváté. Šla jsem se osprchovat a oblékla se do svého starého pyžama. Musela jsem se usmát, když jsem brala do ruky svoje triko. Tolik se toho stalo, od té doby, kdy jsem začínala podruhé, ale vlastně poprvé. Tenkrát jsem nic nevěděla, nikoho jsem neznala, byla jsem nováček ve svém oboru. Tenkrát se mi změnil celý svět. Kdo ví, jestli k lepšímu nebo k horšímu. V těchto dnech bych se nakláněla k tomu druhému. Zatopila jsem v krbu a postavila vodu na čaj. Zakručelo mě v břiše. Se nedivím, naposled jsem jedla v restauraci s Prckem. Hned jak si vzpomenu na prcka, si vzpomenu na šaty, které se válejí v autě v tašce se značkou obchodu. Natáhnu si mikinu, narvu nohy do botasek, což v teplých vlněných tlustých a šedých ponožkách jde hodně těžko a valím k autu. Jak taška s oblečením a šátkem, tak i krabice s novými boty se válejí na sedačce spolujezdce. Usměji se nad vzpomínkou dnešního nakupování. Ale pak mě znovu bodne u srdce. Tak hezky ten den začal a tak hnusně končí. Život je na hovno a pak umřete. Problém je, že já jen tak neumřu...Ale...proč ne? Přestanu se měnit. Přestanu žít svůj vlkodlačí život...ale jde to, když jsem ten speciál? Kruci, budu muset najít Jacoba. Takže zase poletím do Ameriky, do Forks...Vlastně, proč ne?

Carol jsem si měla vyzvednout v jedenáct hodin. Byla jsem ráda, že zase budu s Prckem. Stala se moje kamarádka. Měla jsem ji ráda...jako sestru. Ráno jsem už vypadala lépe. Když jsem jela do Yellowknife, zavolala jsem Jacobovi. „Ahoj Be...Mary," ozval se jeho příjemný hlas na druhé straně. Usmála jsem se. „Ahoj Jacobe. Potřebuji s tebou mluvit...osobně. Nevíš, kdy pojede Charlie na ryby?"pozdravila jsem ho. „Jen tak to nebude, stále je tu zima," odpověděl mi. To jsem věděla. Charlie vždy sezónu začínal v březnu a končil v listopadu. „Dobře. Takže až se dozvíš, že plánují na ryby, hned mi zavolej," nařídím mu. „Ok. Co se děje, Bello?" osloví mě Jake. Musí být někde sám, že mi řekl mým jménem a taky...musí být vystrašený. „Dá se říci, že skoro nic, Jake. Vše ti řeknu, až se uvidíme...Strašně se mi stýská," zašeptám poslední větu. Uslyším, jak Jacob vzdychne. „I mě se stýská, Bells...Musím jít, tak se měj a brzy se ozvi," zašeptá Jacob. Rozloučím se s ním a mobil uklidím do batohu, samozřejmě za jízdy. Cestou koupím naftu, začínala mi docházet. Carol vyzvednu přesně v jedenáct a jako včera jedeme do obchodního centra. Tentokrát dostala peníze i malá, takže si nákupy užíváme dvakrát tolik, jako minule. Dlouho jsem v dětském oblečení nic nekoupila, takže jsem si užila. Z legrace jsem si vybírala taky oblečení. Prcek párkrát prohlásila, že kdyby to bylo i v dospělém, že by mi to seklo. Ta holka má vážně talent. Díky ní jsem zapomněla na trápení, které jsem měla. Ale ona si mého smutku všimla...v mých očích. „Co se stalo, Mary?" zeptala se, když jsme vracely na stojan ramínko s fialkovým tričkem v její velikosti. Tak  nějak jsem věděla, že říct „Nic" by nepomohlo a tak mi nezbývá nic jiného, než říci pravdu: „Víš, Prcku,...jeden kluk mi neúmyslně ublížil a mě...mě to bolí," pousmála jsem se na ni. „Ty ho máš ráda?" ptala se dál Carol. Koukla jsem se do jejích očích. Ta holka je vážně super. Přikývla jsem. „Hodně," zamumlala jsem. Prcek mě chytne za ruku. „To bude dobrý," kývne hlavou a já se usměji. Kleknu si a pevně ji obejmu. Tohle krásný stvoření prostě miluji.

Mobil jsem vypnula hned, jak jsem si vyzvedla Carol, nechtěla jsem, aby nás kdokoliv rušil. Když ho v pět zapínám, abych zjistila, kdy mě potřeboval, objeví se patnáct hovorů od jednoho čísla - od Alice. Pevně zavřu oči a zhluboka se nadechnu a vydechnu. Pak oči otevřu a nepřijaté hovory vymažu. Jen jeden však ne. Ten ani není od Alice...Je od Harryho. Musí mít o mě strach. Rychle jsem jeho číslo vyvolala. Jak jsem říkala, měl o mě strach. Ach, jak jest roztomilé, že? Rovnou si s ním domluvím schůzku. Nevím proč, ale Harry mě něčím přitahuje. Pak si vytáhnu učení a učím se. Bohužel mám zítra biologii, takže s Alicí a Edwardem. Ale co nadělám, že?...Vlastně...už mě nezajímají. Ať si tu existují, ale mě do toho netahají. Už nikdy nebudu k nim patřit. Nikdy.

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 18. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře