Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 20. kapitola

traja


Psí život 20. kapitolaAhojky! Je tu další díl? Jste rádi? Doufám, že jo. I když chci konec, napadají mě další a další věci, které by tento příběh ještě víc opepřil Nakonec jsem si neodpustila a jednu scénu tam napíši. V minulém díle naší hlavní hrdince začaly praxe a v nemocnici se potkala s Carlislem Cullenem. V této kapitole potká dalšího člena rodiny. Koho? Co bude chtít? A jak se zachová Mary - Isabella? A udělá vůbec dobře? Jako vždy se nechte překvapit. Ještě chci varovat - Bella-Mary bude hodně vpomínat a přemýšlet nad minulostí, přítomností a trochu i nad budoucností. Pěkné počtení a děkuji za komentáře! Vaše Odehnalka

Rozhodnu se jít podívat do restaurace, jak to tam vlastně všechno jde a taky...potřebuji odvézt. Šla jsem zasněženými opuštěnými ulicemi, byla jsem zachumlaná do bundy. Nedívala jsem se na cestu a tak, když jsem přecházela přes silnice, jsem se strašně lekla, když se přede mnou objevilo žluté Porsche. Kdo může mít takovou káru? Odpověď jsem dostala hned, jak z místa řidiče vystoupila malá dívka. Alice. Protočím oči a chci pokračovat v cestě, ale Alice mě chytí za rukáv. Bože, co pořád chce? Otráveně se na ni otočím. „Bello...teda Mary, co se, sakra, děje? Proč se chováš jak nafoukaná nána?" řekne zoufale Alice. Ten zoufalý tón mě udiví. Sakra, vzpamatuj se! „Co by se dělo? Naše životy se rozešly už hodně dávno, tak...," „Jestli je to kvůli Natalii, tak tě chápu! Já ji tady taky nechcu, ale co zmůžu? Co můžu udělat? Oba jsou strašně tvrdohlavý a ona je ke všemu kráva a on je blbej!" skočí mi do řeči Alice. Cože? Alice, že nechce dalšího člena o kterého by se mohla starat a oblékat ho? To opravdu nechápu. „Potřebuji pomoc, Mary! Edward úplně ztratil hlavu...ona využila svého daru! Prosím tě, pomož mi," zavzlyká Alice. Pevně Alici obejmu. „Promiň Alice, ale tohle je volba Edwarda a s tím já nic neudělám. Strašně ráda bych ti pomohla, ale proč? Aspoň třeba bude Edward konečně šťastný, když nebyl se mnou...I když ho stále miluji...já i vy, jeho rodina, musíte respektovat jeho rozhodnutí, Alice. Je mi to moc líto," zašeptám a kouknu se do jejích očích. Ona jen vzlykám, ale vím, že pláče. Mě slzy téct mohou a taky tečou. „Vždycky jsem vás všechny milovala, Alice," zašeptám, přeměním se a utíkám domů.

Ale co doma? Co? Když jsem přiběhla domů, převlékla jsem se a šla za Blackem. Sebou jsem si vzala MP3, abych mohla poslouchat a nemyslela na to, co mi řekla Alice. Nechtěla jsem o tom přemýšlet. Nechtěla jsem nic. Absolutně nic. Chtěla jsem jen to, abych mohla v klidu žít. Ale to mi nikdy zřejmě nebude dopřáno. Nikdy. Zřejmě bych si měla zvykat, že život není pohádka. Ale...já to vlastně vím, jen si to nechci přiznat. Poznala jsem to hned, jak mě Edward opustil. S ním jsem byla v pohádce, která nikdy neměla mít konec typu - „A žili šťastně až do smrti". Tahle měla mít konec „Žili šťastni a nikdy neumřeli." Ale všechno bylo jinak. Edward odešel a s ním ji moje - naše - pohádka.Všechno se změnilo od té doby. A to doslova. Já už nejsem Bella, ale Mary, moje pleť není vybledlá, ale krásně bronzová a na pár dní nejsem ani hnědovláska ale černovláska. Jak říkám, všechno se změnilo. Našla jsem si nové přátele a možná i kluka. Když Edward má holku, tak proč já nemůžu mít kluka? Nechci mít Harryho jen na truc, aby si mě Edward všiml, ale...ale k Harrymu mě něco láká. Sama nevím co, možná jeho osobní kouzlo, ale jedno vím určitě...Edwardovo osobní kouzlo mě lákalo ještě víc.

Domů jsem se vrátila docela pozdě. Black byl spokojený - tak dlouho jsem nebyli spolu tak dlouho venku se projet. I já byla docela spokojená. Aspoň jsem si trochu vyčistila a provětrala hlavu. To jsem potřebovala. Když jsme se pomalým klusem vraceli domů, na MP3 mi naběhla moje oblíbená písnička - Wish you were here. A tato písnička mě donutila se zamyslet nad slovy, které mi dneska večer řekla Alice. „Ona využila svého daru!" „Já ji tady taky nechcu!" Alicin hlas jsem slyšela snad poprvé takhle zoufalý. Vždy si věděla rady, ale dnes...dnes byla zoufalá a potřebovala pomoc. Ale já nemohla, ale tak strašně jsem chtěla. I když už mě Edward nemiluje, pomoct své sestřičce jsem tak chtěla...Dost! Není to tvoje sestřička! Nikdy nebyla a už NIKDY nebude! Nikdy!...Bohudík...Bohužel...Tak moc mi chyběli, ale nechtěla jsem si to přiznat. Sesednu z Blacka a vedu ho do stáje. Zde ho pořádně vyhřebelcuji a pročešu mu hřívu. Nakonec vyčistím stáje a doplním seno. Spokojeně zařehtá a já ho na rozloučenou políbím na flíček. Pousmála jsem se a šla se najíst. Měla jsem hlad, ale nic se mi nechtělo vařit. A tak jsem si ohřála jídlo. Pořád jsem přemýšlela a vzpomínala. Vzpomínala jsem na můj první školní den v Arizoně, na svůj první prázdniny u Charlieho, na první Vánoce u Charlieho - tenkrát jsem viděla poprvé sníh, myslím, že mi bylo kolem sedmi, na první dovolenou u moře, na svatbu mámy a Phila, na let do Forks, který mi změnil život, na první školní den ve Forks, na to, jak jsem poprvé spatřila Edwarda, jak pro mě poprvé přijel, jak mě vzal na naši louku, jak mi hrál moji ukolébavku, na baseball, který skončil fiaskem, na náš první polibek, na náš poslední polibek, na moji narozeninovou oslavu, na to, jak mě opustil... Ač nechci, začnou mi téct slzy. Schovám obličej do dlaní. Bože, proč vzpomínky na něj tak bolí, ale zároveň hřejí na srdci? Co se to se mnou děje? Nemůžu být do něj zamilovaná! Už ne! Ale...já jsem pořád do něj zamilovaná a nikdy jsem nepřestala být! To je to tak těžké zapomenout na Edwarda, mého anděla? Na to si v pohodě dokážu odpovědět sama a vím, že mluvím pravdu - ano, je to těžké, zdlouhavé, bolestivé a kdo ví...kdo ví, jestli vůbec jde zapomenout.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!