Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 3. kapitola

16.05.2009 (14:57) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4951×

Z motelu jsem vypadla co nejdřív, aby na mě nepadlo podezření kvůli triku. To triko jsem si však nechala. Ještě se bude hodit. V blízkém supermarketu jsem si koupila sendvič a balenou vodu. Jako snídaně mi bude stačit. Chtěla jsem se mrknout do knihovny na mapu Kanady, abych se porozhlídla po nějakých místech, kde by se dalo žít. Našla jsem jedno malé útulné město. V severozápadním teritorium u Velkého Otročího jezera, město Hay River. Na oběd jsem zašla do rychlého občerstvení a pak se vydala na západ. Těšila jsem se, až začnu nový život. Cesta mi trvala pět dní. Byla jsem celá zlámaná z tvrdé sedačky. Když jsem dojela do města, hned jsem šla do restaurace. Měla jsem hlad jako...prostě jsem měla velký hlad. Postarší servírka mi poradila s jídlem. „Prosím Vás," oslovila jsem ji, když mi přinesla velkou porci lososa a k tomu brambory. „Ano dítě?" „Nevíte o nějakém bydlení v blízkém okolí?" zeptala jsem se. Protože se mi fakt nechtělo trávit další noc na sedačce. „Ach jistě. Jdeš jako na zavolanou. Starý Ben se stěhuje za svou dcerou a neví, co má udělat se svým domem. Počkej, dám ti něj číslo a popis cesty," usmála se na mě žena.  Zatím co jsem jedla, Rita, tak se ta hodná milá žena jmenovala, mi popisovala cestu k mému novému domu. Teda snad. Nabídla mi práci v restauraci a já ji přijala. Nějak si budu muset vydělávat. Poděkovala jsem, zaplatila a šla hledat svůj nový domov. Díky dobrému popisu jsem tam byla za půl hodiny. Malý a útulný domek se nacházel pár kilometrů od města, směrem na západ. U domu se nacházela ohrada s přístřeškem pro koně. Kůň byl nádherný, hnědé bary, na jedné noze měl u kopyta bílý flíček a pak ještě nad nozdrami. Byl nádherný. Pomalu jsem přišla ke koni. Jemně jsem ho poplácala po krku. Jeho srst byla jemná, teplá. „Jmenuje se Black," ozvalo se za mnou. Trhla jsem sebou, jak jsem se lekla. „Dobrý den. Pěkný kůň," pozdravím slušně. „Děkuji, ale myslím si, že kvůli Blackovi jste nepřijela, že?" zeptá se muž. Odhaduji mu kolem padesáti pěti, protože mu vlasy začaly šedivět. Přikývnu. „Víte, pane..." „Brown." „Pane Browne, Rita mi dala na vás kontakt. Prý se stěhujete a potřebujete, aby se někdo postaral o dům," odpovím mu. Nadšeně se usměje. „Opravdu byste o to tady stála?" Přikývnu. „A mohla byste se mi postarat i koně?" Znovu přikývnu. „Tím pádem platí. Pojďte dál, slečno," nabídne mi. „Be...Marie Swanová, pane Browne. Říkejte mi však Mary," představím se a nabídnu mu pravačku. Doufám, že si nevšimne mé teplejší kůže. Potřese mi rukou a netváří se nějak divně. Díky bohu, nevšiml. „Těší mě, Mary. Pojďte, provedu vás po domě," usmál se a vešli jsme do domu. Ben odlétá za dva dny, takže byl moc rád, když jsem se tu tak najednou objevila. Domluvili jsme se, že mu dům budu splácet. Většinu věcí mi tu nechá. Byla jsem moc vděčná. Jediné věci, které jsem totiž měla, byl můj batoh. A to bych těžce vysvětlovala lidem, jak to, že mám tak málo věcí. Budu muset zajet do hlavního města tohoto teritoria, město Yellowknife. Nabídl mi, že už dnes tu můžu přespat a tak jsem neváhala. Pomohla jsem mu dobalit a pak jsem uvařila večeři. Když jsem uklidila a umyla nádobí, šla jsem se projít. Výhoda byla, že tento dům byl skovaný v lese. Budu se moct měnit, jak se mi zalíbí. Ben mi připomínal Charlieho. Oba dva měli stejné zájmy. Rybaření. U Bena jsem se vůbec nedivila, jezero měl, že by kamenem dohodil. A to doslova. Ve Velkém Otročím jezeře je prý hodně lososů. Někdy zkusím jako pes ulovit. Začnu žít úplně od začátku.

Dva dny utekly jako voda. Jeden den jsem si jela koupit pár kousků oblečení. Vymluvila jsem se, že mi kufr poslali jinam. Uvěřili tomu. Vybrala jsem svoje poslední úspory. Chvílemi jsem přemýšlela, jestli nemám chodit na nějakou školy ve městě. Na úřadě jsem si vzala pár informací o zdejších školách. Město díky rybářskému průmyslu bylo velké, větší než Forks. S Ritou jsem se domluvila na směny v restauraci, která byla její. Líbilo se mi, že mě tu skoro nikdo neznal. Když jsem před rokem a půl přijela do Forks, všichni mě očekávali, znali mé jméno, kolik mi je a mnoho dalších věcí. Tady sotva věděli moje jméno. V knihovně jsem si zařídila průkazku. Knihovna byla velká a já se rozhodla, že po večerech budu číst u západu slunce venku u řeky. Začala jsem se učit jezdit na koni. Při své nemotornosti jsem si myslela, že mi to bude trvat několik měsíců, ale Ben mi poradil jako na to, takže jsem jezdit uměla do pár dnů. Často jsem jezdila s Blackem na výlety do přírody. Kolem mého domečku byl jen les, před domem jezero. Nádhera. Někdy jsem se přeměnila a pobíhala po okolí jako pes. Říkala jsem si pes, vlkodlak mi připadal moc krutý a vlk jsem taky nebyla. Tak jsem si prostě říkala pes. Mně to vyhovovalo a nikdo jiný to o mě nevěděl, tak co? Koupila jsem si nový mobil a SIM kartu. Svůj šatník jsem rozšířila o pár trik, kalhot, mikin a bot. A samozřejmě i o spodní prádlo. Ale žádné pyžamo jsem si nekoupila. Triko, které jsem ukradla v motelu, vyhovovalo. Bylo mi do půli stehen, ten chlapík byl hodně vysoký, jen jsem si k tomu koupila na zimu šedé tepláky. Dny probíhaly na vlas stejně. Ráno jsem se probudila, upravila, nasnídala, projela na Blackovi, proběhla na čtyřech nohách (zjistila jsem totiž, že běh mi tak jde líp, než na dvou lidských), udělala oběd, snědla oběd, umyla se, abych smyla pot, nachytala se do práce, jela do práce, v práci jsem pracovala a často jsem tam bývala do půlnoci, někdy i déle, uklidila lokál, vytřela podlahu, jela domů, doma jsem se osprchovala a pak unavená jsem si lehla do své postele. Prostě normální den. Ten den se měnil jen, když jsem měla volno. To jsem vyrazila brzo, abych v Yellowknife byla brzo. V jednom zlatnictví jsem si koupila na krk řetízek s přívěškem M. Doufala jsem, že ho při přeměnách neztratím. Vlasy mi rostly nějak rychle, takže jsem minimálně jednou za tři týdny musela ostříhat. Kadeřnice se divila. To já bych asi taky, kdyby za mnou chodila jedna holka, které vlasy vždy za tři týdny vyrostou vlasy do původní délky. Vždy jsem se musela v duchu smát, když mě spatřila, udělala udivený a zlostný výraz. Zřejmě si myslela, že si z ní střílím, nebo co. Ale já za to nemohla. Ať si stěžuje u toho vlkodlaka, co mě přeměnil. Vlastně si nemá na co stěžovat. Vždy zaplatím. Díky mě má slušný dýška, tak ať neremcá a dělá. Vrátila jsem se až večer. Tašky s oblečením jsem hodila do obýváku a šla jsem se do kuchyně najíst. Vtáhla jsem mléko a kukuřičné lupínky. Bude mi to muset stačit. Unaveně jsem dosedla na židli a otevřela noviny, které jsem si koupila. Pustila jsem rádio a naladila na mou oblíbenou stanici. Zrovna hráli jednu z mých oblíbených - Wish you were here od Blackmore ´s night. Zpívala jsem společně se zpěvačkou. Zasekla jsem se až u sloky, kde se zpívá:

I miss your laugh

I miss your smile

I miss everything about you

Every second´s like a minute

Every minute´s like a day

When you´re far away

Zamyslela jsem se. Tahle písnička byla o mě a o Edwardovi. O naší lásce. Teda spíš o moji lásce. On mě nemiloval. Jak mi sám řekl. Nemohla jsem tomu uvěřit. Když mě nemiloval, proč nenechal Jamese to udělat? Proč mě zachránil před řítící se dodávkou. Proč?

I´ve got feelings for you

From the first time I laid my eyes on you

Bože, proč jsem byla tak hloupá? Proč? Proč jsem mu uvěřila na ty krásná slova lásky, které mi neustále šeptal do vlasů, které mi neustále připomínal? Proč, proboha, proč? Než jsem si něco stačila uvědomit, byla miska rozbitá a mléko s lupínky byly rozlity na zemi. Nechala jsem to být. Neřešila jsem nic. Ani to, že mi ubyde oblečení. Rychle jsem se přeměnila a utekla do hlubokého lesa.

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 3. kapitola: