Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 32. kapitola

03.07.2009 (18:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4278×

Hned jak za sebou zavřu dveře, málem do někoho vrazím… „Ahoj, Mary, nebo snad Bello?“ Zamračím se. „Co chceš?“ vyštěknu na ni. „Dej od Edwarda ty sví špinavý pracky pryč…nikdo tady na tebe není zvědavej a on tutově ne! Je můj!“ zavrčela. Chvíli jsme si vzájemně dívali do očí. „Klidně si ho nech…o takovýho chlapa já nestojím,“ zasyčela jsem odpověď, prošla kolem ní a omylem do ní strčila ramenem. Seběhla jsem schody do přízemí, rychle se rozloučila s ostatními a vypadla z domu.Když jsem nastupovala do auta, cítila jsem něčí pohled na zádech.

Otočila jsem se a hledala něčí oči. Po chvíli hledání jsem je našla. Dívaly se na mě ty nejhezčí oči, které jsem kdy poznala…jeho oči. Jednou rukou se opíral o velké oknu, které bylo od podlahy až ke stropu, skoro přes celou zeď, a druhou mě v kapse. Naše pohledy se na chvíli spojily. Tušila jsem, že v mých očích uvidí bolest, lítost…a lásku, která tam možná ani být neměla, ale byla…Uvědomila jsem si jednu věc – navždy ho budu milovat, ať udělám cokoliv nebo on. I když na něj budu sebe víc křičet, navždy ho budu milovat. Všechno to však mělo je jeden, avšak důležitý, háček – on, Edward Anthony Masene Culen mě nikdy nemiloval…, a ani milovat nebude.

„Čau Prcku! Jak bylo?“ pozdravila jsem nadšeně svou nejlepší kamarádku, a dovolím si říci, skoro moji sestru. „Ušlo to, ale teď už super…Tak, jedem na nákupy, ne? Ples máš za necelý týden a my nemáme šaty!“ usmála se na mě Carol. Úsměv jsem ji oplatila a nastartovala auto. Jako první jsme navštívila luxusní salónek s všelijakými šaty. Ani byste neuhádli, kolik času jsme tam strávili – minimálně dvě hodiny a stejně jsme žádné šaty nevybrali.

Obě jsme dostali hlad a tak jsme se vydali do naší oblíbené restaurace. Já, jako vždy jsem si objednala nějakou rybu a Prcek si objednala sladké palačinky s jahodovou marmeládou, šlehačkou a kompotem. Prostě jsme si dali pořádně do nosu. Po takovém obědě se nám nikam moc nechtělo a tak jsme se rozhodli se jen tak projít po městě. Probírali jsme snad úplně všechno… Najednou se však Carol zastavila a někam nepřítomně koukala. „Ehm…Carol…co se děje?“ zeptala jsem se a začínala být nervózní. Chvíli bylo ticho, pak však natáhla jednu ruku a někam ukázala. „Vidíš, támhle tu výlohu, jsou tam nádherné šaty!“ vypískla a začala utíkat. Chvíli jsem překvapeně stála, pak jsem však zavrtěla hlavou a utíkala za Prckem…Měla pravdu…šaty byly nádherné. Usmála jsem se na Carol a společně jsme vešli dovnitř.

Šaty jsem si nakonec koupila. Myslela jsem, že už nic potřebovat nebudu, ale spletla jsem se. Carol mě totiž zatáhla do obchodu z bižuterií…pro doplňky. Mladá žena, která nás obsluhovala vybrala krásný náhrdelník, který nebyl příliš velký, ale ne zase malý, tak akorát a působil velmi elegantně. K tomu patřily malé náušnice. Musím dodat, že všechny drahokamy, jak na náhrdelníku, tak na náušnicích, byly pravé a taky podle toho byla ta cena. Nijak mi to však nevadilo, a oba nádherné kousky bílého zlata si koupila.

Pozn.: Tohle je jen přívěšek na ten náhrdelník, ale tak nějak jsem si ho představovala.

Pozn.: Tak nějak by měly vapadat náučnice. Bohužel jsem nenašla, které by se mohly hodit k náhrdelníku.

Teď jsem si však myslela, že už mám opravdu všechno, ale zase to nebyla pravda. Zašli jsme do obchodního centra a Carol mě zatáhla do obchodu s kabelkami a podobnými věci. Tentokrát nás nikdo neobsluhoval, ale i tak jsme si po nějakém čase poradili sami. Nakonec jsme vybrali velice veselou kabelku, která se mi moc líbila. Carol sice chvíli byla proti, ale nakonec povolila. Bylo až k smíchu, jak mi musela sedmiletá holka dovolovat, co se k sobě hodí a co ne a co si mám koupit…nebo spíš k slzám. To už nechám na vás.

Pozn.: A nakonec kabelka. Snad se vám, jak tato kabelka, tak i náušnice a náhrdelník líbil. Na šaty si budete muset počkat. Ty jsou překvápko, ale mohli byste už tušit jakou budou mít barvu. ;-)

Konečně jsme měli všechno a tak jsme chvíli courali po obchoďáku. Všimla jsem si malého zlatnictví a zamířila k němu. Carol byla překvapená, ale šla za mnou. Pořád dokola se ptala, co ještě potřebuji a mnoho další otázek. Já se jen usmála a vešla do zlatnictví. „Dobrej. Potřebovala bych medailonek a do něj tuto fotku,“ pozdravila jsem postaršího muže a podala mu fotku. „Jistě. Velice pěkný muž…váš přítel?“ To mě mohlo napadnout. „I tak by se to dalo nazvat,“ zamumlala jsem. „Na počkání nebo…? „Na počkání,“ skočila jsem mu do řeči. Pán se usmál a podal mi několik plat s ukázkami medailonků. Carol mi pomohla vybrat. „To je ten, co ho máš moc ráda, že jo?“ zašeptala a já se ji koukla do očí a nepatrně přikývla. Nakonec jsme vybrali medailonek ve tvaru srdce, ze stříbra. Dohodli jsme se s pánem, že za půl hodinky si pro to přijdu.

S Carol jsme ještě zašli do drogerie a koupili potřebné věci na ples – oční stíny, řasenku, tužku na oči, pudr a lesk na rty. To bylo jen na obličej.K tomu jsme vybrali lak na vlasy, šampón s vůní jahod, bezbarvý lak na nehty a mnoho dalších blbin, které zřejmě nepoužiji. Myslela jsem si, že po vyzvednutí medailonku pojedeme domů, protože slunce začalo zapadat, ale Carol ještě chtěla jet k holičce. Zamířila jsem teda k Dianě. Jak už jsem zjistila, to kadeřnictví ji patřilo a tak není divu, že tam je pořád. Carol ji rychle sdělila můj problém a než jsem se nadála, seděla jsem v kadeřnickém křesle a Diana mi z vlasů smývala černou barvu. Pak mi vlasy vyfoukala, a trochu sestříhala a zkrátila. Když jsem se koukla na konečný výtvor, moc se mi to líbilo.

Zase jsem byla hnědovláska, ale trochu tmavší, protože barvu jen tak nesmyjete a měla jsem účes podobný mikádu, ale mikádo to nebylo. Diana mi udělala křivou ofinu a vypadalo to moc dobře. A jak byla šikmá ofina, tak byly i konce pramenů. Vážně jsem vypadala moc dobře… A musela jsem uznat, že tento účes mě dělal více sexy. Usmála jsem se na Dianu a pak na Carol. Ta mi ukázala zdvižený palec. Zakořenila jsem se a palec ji oplatila.

Tak co, líbilo? Napiš prosím komentář! ;-)

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 32. kapitola: