Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 36. kapitola

08.07.2009 (21:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3854×

Myslela jsem si, že bude těžké najít Edwarda v tak velkém lese, ale hned jak jsem se přeměnila, jsem ještě intenzivněji cítila vůně kolem sebe…a taky jsem ucítila jeho vůni. Rozeběhla jsem se. Byl skvělý pocit, zase být na čtyřech nohách a cítit, jak vítr vlaje vaší srstí. Někdy jsem si říkala, že bych tak mohla být celý svůj život, nijak by mi to nevadilo…až na psí žrádlo… Běžela jsem do kopce…tušila jsem, kde Edward je. Poznala jsem to tu. Edward byl na útesu, kde jsem kdysi spadla dolů. Vyběhla jsem za ním.

Chvíli jsem se schovávala za stromy a koukala jsem se na Edwarda. Seděl na velkém kameni a díval se dolů, na jezero. Pomalu jsem vyšla směrem k němu. Nevěděla jsem, jestli o mě věděl, nebo ne, ale spíše ano, protože mě musel cítit a trochu se narovnal. Šla jsem zezadu…Po pár minutách jsem byla u něj… Nejistě a opatrně jsem si položila svoji hlavu na jeho rameno. Trhl sebou, ale jinak nic neudělala a ani neřekl. Všimla jsem si jeho tváře, byl zamyšlený a nešťastný. Potichu jsem štěkla, jako bych se ptala, co se děje. Pochopil a usmál se. Jen zavrtěl hlavou. Znovu jsem štěkla…a on zase jen zavrtěl hlavou. Chvilku jsem váhala, pak jsem se trochu nahnula a olízla ho po tváři a zaštěkala.

Edward se usmál a já jsem se mu koukla do tváře. „Víš, že by si mohla být pes napořád?“ zamumlal, já znovu štěkla a radostně zavrtěla ocasem. Toho dostalo ještě víc a znovu se rozesmál. Bylo tak příjemné, poslouchat jeho smích. Začala jsem kolem něj poskakovat, ale moc nereagoval, jen se usmíval… Trochu mě to naštvalo a tak mě něco napadlo. Štěkla jsem na něj ve smyslu, ať počká a odběhla do lesa. Tam popadla do tlamy první přijatelný klacek a přiběhla zpátky za ním. Klacek byl hnusný, ale udělám cokoliv, aby se zapojil. Znovu se jen pousmál, ale nezapojil se.

Protočila jsem oči a proměnila se zpět v člověka. V puse mi zůstala divná pachuť klacku a kousky kůry… Začala jsem vykašlávat a sedla si vedle něj. „Teda řeknu ti, ty by si nemohl mít psa,“ zamumlala jsem mezi kašláním. Znovu se jen pousmál. „Hele, jestli ti to pomůže…omlouvám se, jak jsem se k tobě chovala, ale…prostě jsem byla naštvaná…tak promiň…a děkuji…za záchranu,“ koukla jsem se do jeho očí, které začaly nabírat černý odstín. Jen zavrtěl hlavou. „Tvoje chování plně chápu, asi bych se taky tak choval…jinak nemáš zač, ty by si to taky pro nás udělala,“ zašeptal a znovu se koukl na jezero. „Když myslíš…,“ zamumlala jsem.

„Kde je vůbec Natalie? Všimla jsem si, že hodně chodí s tebou,“ porozhlédla jsem se kolem sebe. Edward vyhledal moje oči a vzdychl. „Odešla,…nebo spíš…vyhodili jsme ji z domu… Byla chyba, že jsem se s ní seznámil,“ řekl Edward a já si vzpomenu na svůj sen…Vlastně to tedy sen nebyl. „P…Proč?“ „Už začala všechny v naší rodině štvát… A taky včera využila svého daru… Je to tak lepší,“ zašeptal. „Chybí ti?“ „Ani ne,“ zavrtěl hlavou a já se zamračím. Zavrtím hlavou.

„Pojď, půjdeme si užít trochu legrace,“ stoupnu a přeměním se v psa. Edward se usměje a taky stoupne. Potěšeně štěknu a kývnu směrem ke klacku. Edward zavrtí hlavou. „Přeci po tobě nemůžu chtít, aby si nosila klacek.“ Pomalu jsem se mu dostala do hlavy. To si myslíš jenom ty. Užasle se na mě podíval a já jen znovu potěšeně štěkla. „Dobře, ale jen jednou,“ kývl a hodil mi klacek. Nadšeně jsem zavrtěla ocasem a rychle jsem se rozeběhla. Za chvíli jsem zase byla u Edwarda a podala mu do ruky klacek. Čekala jsem, že ho znovu hodí, ale on zavrtěl hlavou. „Řekla jsem jen jednou.“ Proměnila jsem se zpět. „S tebou je fakt legrace jak na funuse,“ povzdechla jsem si. Edward se jen a znovu pousmál. Koukla jsem se na jezero…a napadne mě ďábelský plán.

„Edwarde?“ „Ano?“ „Už si někdy skákal z útesu?“ otočila jsem se na něj. Zamračil se a zavrtěl hlavou. „Super! Všechno je jednou poprvé, tak pojď, skočíme si,“ natáhla jsem k němu ruku. „Bello, to není nejlepší nápad. Co když se ti zase něco stane?“ „Hele, tenkrát jsem byla zraněná, jasný?“ protočím oči. „A taky už jsem jednou skočila z útesu v La Push… Tenkrát jsem se málem utopila,“ dodám a zavzpomínám. Kdyby mě tenkrát Jacob nezachránil, kdoví jestli bych tu vlastně stála. „Cože?“ vykřikne Edward. „Klid a pojď…prosím Edwarde!“ zaprosím a udělám prosebný kukuč. Na něj vždy zabral…. A taky že jo. Pomalu došel ke mně a já se na něj usmála. Chytla jsem ho za ruku. „Na tři, jo?...Raz…Dva…A tři!“ zakřičela jsem a společně se odrazili. Strašně jsem pištěla, a musím dodat, že to bylo poprvé. Za malou chvíli jsme dopadly do docela teplé vody.

Zatímco Edward nemusí dýchat, já začala plavat směrem nahoru nad hladinu. Edwarda jsem ztratila z dohledu a já se o něj začínala bát. Nemohla jsem uvěřit, jak hluboko jsme padli… Najednou mě něco, nebo spíše někdo, chytil kolem pasu a já se strašně lekla a lokla si vody. Zabiju ho! Vážně ho zabiju! Ale zase mi pomohl nahoru. Když už jsme byli oba nad hladinou, začala jsem vykašlávat vodu a přitom jsem se snažila mlátit Edwarda do ramene. „Ty…ani…nevíš…jak…jsem…se…lekla…ty jeden…,“ zasípala jsem. Rozpuštěné vlasy jsem měla úplně všude a hlavně na tváři. Edward chtěl něco se smíchem namítnout, ale já se chytla za nos a ponořila se na malou chvíli pod vodu. Hned jsem se vynořila a opláchla jsem si obličej.

Edward se usmál. „Tohle jsem možná potřeboval,“ zamumlal a já se zářivě usmála a cákla na něj vodu. „No vidíš! Kdyby si nebyl tak dobrý plavec, dala bych si s tebou závod,“ usmála jsem se. „Hlavně by ses měla jít někam fofrem převléknout, nebo nachladneš.“ „Nedaleko mám dům, pojď jdeme,…plaveme.“ Než jsem se však stačila udělat jedno tempo, Edward mě vzal na záda a začal plavat. Jen jsem se usmála. Nikdy by mě nenapadlo, že mi takhle bude s Edwardem.

...

Za chvíli jsme byli u mě doma. Sice jsem sebou neměla klíče, ale jeden náhradní byl v květináči na tarase. „Možná něco najdu i na tebe,“ křikla jsem dolů, když jsem byla ve svém pokoji a vybírala nějaké vhodné oblečení. „Ty máš i chlapecké oblečení?“ udivil se upřímně. „Ano, kdysi dávno jsem si koupila mužské oblečení, protože roztrhat dívčí mi bylo líto,“ řekla jsem a usmála se. Právě jsem našla to správné. Šaty, které jsem si koupila, když jsem poprvé a omylem hlídala Carol. Ještě jsem neměla šanci, si je vzít. Vlasy jsem pročísla a nechala je mokré. Pak jsem se oblékla a vybrala k tomu vhodné boty – bílé conversky.

Pak jsem vybrala něco pro Edwarda. Moc jsem toho neměla. Nakonec jsem vybrala jedno zašedlé triko a černé rifle. Ještě jsem z nočního stolku vytáhla nový medailonek a připnula si ho na krk. Rychle jsem seběhla dolů. Edward seděl v obýváku naproti krbu, kde plál oheň, který jsem před chvílí rozdělala. „Snad ti to bude,“ zašeptala jsem a Edward se na mě otočil. Když mě spatřil, usmál se. „Koupelna je vlevo nahoře,“ hlesla jsem a šla do kuchyně. V kuchyni jsem začala uklízet a slyšela jsem jeho kroky, jak zamířili ke schodišti. Pustila jsem si rádio a utírala nádobí. Vnímala jsem jen hudbu…

Takže jsem se lekla, když se mě ledová ruka dotkla nahého ramene. Upustila jsem talíř, ale Edward byl bystřejší a talíř chytil. „Tak tohle nedělej,“ oddychla jsem si a uklidila jsem talíř. „Promiň…Asi bychom měli jít, Alice má o tebe strach,“ řekl a já protočila oči. Jen se usmál. Zamkla jsem a klíč schovala na jeho místo. Pomalu jsem vyšli. Nechtělo se mi přeměňovat a bylo hezky na procházku. Probírali jsme snad úplně všechno… Musela jsem uznat, že už dlouho jsem si s nikým tak dobře nepopovídala, ani v práci, ani ve škole, možná tak jedině s Blackem, ale ten mi neodpovídal. Zase jsem se po dlouhé době cítila skvěle.

Tak co, líbilo? Doufám, že ano!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 36. kapitola: