Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 39. kapitola

11.07.2009 (13:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3786×

Tak nějak jsem už od rána věděla, že se dneska stane sranda a možná i trochu šok… Jasně, ten šok jsem netušila. Byla jsem snad poprvé šťastná, že mi skončilo vaření. Tak moc jsem se těšila na hodinu s Edwardem…a Alicí. Jako vždy jsme tam byli už před zvoněním a tak jsem netrpělivě očekávala, kdy zase spatřím svoji lásku. Zazvonilo a přišli ostatní a zbytek naší party.

Tentokrát si k našemu stolu sedlo více lidí, protože ještě všichni probírali ples. Takže nikoho nepřekvapilo, když se u nás objevila Elizabeth. To by opravdu moc nikoho nepřekvapilo, často byla všude, jde se něco povídalo, aby si něco mohla přibarvit a roznést to dál – stejně jako kdysi s mým těhotenstvím, ale to jsem ji utla hned. Vše spíše překvapilo to, že zhluboka dýchala, v obličeji byla celá rudá a u pravého oka se ji objevila slza.

„Co se ti stalo?“ udivila se Sandra. „Ten…jeden…,“ zasyčela skrz zuby. „Ještě jednou,“ zavrtěla hlavou Monika. Uchechtla jsem se. „On…mě…odmítl…mě, ten…ten…,“ vydala ze sebe trhavě. „Aha…to se stává… A kdo že tě to vlastně odmítl?“ zeptala jsem se naoko starostlivě. Monika se na mě zazubila a já ji obličej nenápadně oplatila. „Edward Culen,“ zasyčela a já myslela, že půjdu do kolen. Jo holka, to si nasadila laťku hodně vysoko…

Kdyby si jen věděla, co je vlastně zač a ti jeho sourozenci…to by si od něj neutíkala plná vzteku, ale plná strachu…teda, ostatní, já ne…já byla vždy trochu jiná… Když to řekla, do jídelny vešli všichni Cullenovic. Edward se o něčem bavil s Emmettem a ten se tomu smál a Rose, Alice a Jasper řešili něco spolu. „Stejně je zadanej, na plese byl z hodně hezkou holkou,“ řekl Matt a já se znovu uchechtnu. Jistě, to Natalie byla, stejně jako ostatní upíři, ale musela jsem říct, že ani na Alici či Esme, nebo nedej bože na Rose ani trochu neměla.

„S tou nechodí,“ zamumlala jsem a dělala, že jediné, co mě v tu chvíli zajímalo, byl můj dnešní oběd. Věděla jsem, že mě všichni moc dobře slyšeli. Všichni se stočili na mě a začali se dokola ptát. Koutkem oka jsem se koukla k jejich stolu. Edward se díval k nám a na rtech měl úsměv. Jistě, slyšel, co si ostatní myslí a co probíráme a říkáme. Cítila jsem vlnu zvědavosti a tak jsem se tázavě koukla na Jaspera. Ten se na mě jen zazubil a plácl si s Emmettem. Jen jsem protočila oči a sama se tomu usmála. To je teda rodinka, fakt. A teď k tomu zase přibudu já,… ale mě to vůbec nevadí. Z mého přemýšlení a myšlení mě vytrhla Elizabeth.

„S jakou káčou teda tady chodí?“ zasyčela. Jen jsem se na ni usmála. „Už jsem vám někdy říkala, že jako malá jsem kdysi potkala Cullennovi… společně jsme si hráli na pískovišti…věčně jsem měla od Emmetta za trikem písek…byl hrozný dítě…vlastně je,“ řekla jsem a všichni na mě zůstali vyjeveně čučet. V duchu jsem se smála. I když s tohle nikdy nestalo, měla jsem dost velkou fantazii na to, abych si to mohla představit. Emmett jako hyperaktivní dítě, které prostě nedá pokoj. Díky bohu, že upíři nemohou mít děti…

„A…jak to s tímto souvisí?“ vyprskla na mě Elizabeth, až jsem měla pocit, že na mě dolétlo pár jejich slin. Pomalu jsem se zvedla, vzala tác do ruky a nahla se k ostatním. „Já jen, aby jste se potom nedivili,“ zašeptala jsem tajemně a šla vyhodit zbytek svého obědu. Cesta k odpoďáku vedla kolem jejich stolu, takže když jsem se vracela, nevrátila jsem se k partě, ale zůstala u Callenových. „Ahoj lásko,“ pozdravil mě tiše a já se na něj zářivě usmála, nahla se a lehce, přede všemi těmi lidmi, ho políbila. V jídelně se ozvalo hrobové ticho a všichni se koukali na nás. „Proč se na nás dívají?“ dělala jsem nechápavou. Začínala jsem bát z toho ticha trochu nervózní a jak jsem se koukla na Elizabeth, vyprskla jsem smíchy. Byla ještě rudší než před tím, neudržela se a utekla z jídelny… Díky bohu, protože kvůli tome se všichni rozesmáli a ticho bylo přerušeno… Ale to očučování ne.

Přitáhla jsem si židli a sedla si vedle Edwarda a pomohla jsem mu, ale i ostatním, s jejich obědy…samozřejmě nenápadně. „Takže,…my jsme si spolu hráli na pískovišti?“ zeptal se Emmett a já se zářivě usmála. „Co není může být, znáš to?“ Emmett se šťastně zazubil. „To si mu neměla říkat, teď ti nedá pokoj,“ zašeptal mi Edward do ucha, když jsme ještě s Alicí zamířili na hodinu biologie. Jen jsem s úsměvem pokrčila rameny.

„Co máš jako další hodinu?“ zeptala se Alice. „ Sociální vědy, konečně budeme probírat práva, těšila jsem se na to celej rok,“ usměji se. „Myslím, že by si ty práva měla dostudovat,“ ozval se Edward a já se na něj usměji. „Co třeba na Harvardu?“ Zrovna jsem pila, takže mi lok zaskočil v ústech. Edward se pousmál a Alice mi opatrně a lehce bouchala do zad. „Co…cože? Si děláš asi srandu, ne?“ udivila jsem a Edward jemně zavrtěl hlavou. „A samozřejmě školné zaplatíš ty, že?“ Edward dělal, že chvíli přemýšlí, nakonec však přikývl. Teď se o tom dohadovat nebudeme, někdy jindy, nemám na to náladu. Jen jsem protočila oči a se smíchem jsme se vydali na hodinu…

Líbilo? Doufám, že ano!

Jenom chci říct, že tohle byla předposlední kapitola, příští bude epilog. Tak se těšte!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 39. kapitola: