Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 7. kapitola

19.05.2009 (21:56) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4184×

Do rána připadlo asi pět centimetrů sněhu. Díky bohu jsem však sníh odklízet nemusela. Rob mi doporučil, abych si na kola dala řetězy. Zimy tu jsou dlouhé a hodně velké. V autě jsem nějaké našla, takže hned jak jsem se oblékla, nasnídala a připravila na to, abych se šla do své nové školy zapsat, jsem je nasadila na kola. Chvíli mi trvalo, než jsem na to přišla, ale nakonec jsem spokojeně nastartovala auta, zapnula topení a vyjela do města. Jela jsem opatrně a pomalu. Bála jsem se, že dostanu smyk a bude po mě. No dobře, mě jen tak nebude, ale možná právě proto by se mi nic nemuselo stát. Jak bych vysvětlovala, že zlomeninu mám srostlou už druhý den? A tak jsem nikam nespěchala. Ve škole jsem byla kolem jedenácté. Hlavní budovu jsem našla hned. Byla to ta největší a uprostřed velkého areálu školy. Kancelář sekretářky jsem našla taky snadno. Představila jsem se jí a ona kývla ať chvíli počkám a odešla. Zmizela za dveřmi, které hlásaly: Simon Green, ředitel školy. Byla jsem nervózní. A to hodně. Co když se jim nebudu líbit? Co když mě nevezmou? Co když mě vezmou, ale nikdo mě tu nebude mít rád? „Slečno Swanová, můžete dál," přerušila moje myšlenky sekretářka. Kývla jsem a zhluboka se nadechla. Vešla jsem do ředitelny a zavřela za sebou dveře. Za velkým kancelářským stolem seděl muž ve středním věku. Když si mě všiml, stoupl a natáhl svou pravačku. „Jsem Simon Green, ředitel školy," představil se. „Mary Swanová, pane, těší mě," usmála jsem se. Byl mi sympatický. Ukázal na jedno malé černé křesílko v rohu místnosti. „Nedáte si něco? Kávu, čaj...," nabídne mi. „Ne, děkuji," odmítnu. Sedne si do druhého křesílka, které je naproti mému. „Takže, slečno Swanová, jaké máte přání?" zeptá se. „Víte, dva studenti vaší školy mi říkali, že skvěle vařím a že mám zkusit zdejší školu. A tak jsem tady," vysvětlím důvod své návštěvy. „Jací studenti?" „Robert a Henry McCartnovi," odpovím. Ředitel se usměje. „To zřejmě půjdou do ředitelny poprvé, aniž by měli nějaký problém," zamyslí se a já se rozesměji. „Ale zpátky k vaší žádosti, slečno. Jak jste říkala, vaříte. Odhaduji tedy, že chcete zkusit kuchařku, že?" Přikývnu. „Myslím, že jednu studentku navíc utáhneme. Mohla byste nastoupit už zítra?" Překvapeně zamrkám. Vítají mě tu s otevřenou náručí a ke všemu mohu přijít už zítra? „Myslím, že ano." „Skvělé! Teď běžte za Sylvií, sekretářkou, aby Vám dala vhodné papíry. S učebnicemi moc nespěchejte, stejně je skoro nikdo nemá," usměje se ředitel. Ještě chvíli si povídáme a pak s lehkým srdcem odcházím. Doplnění veškerých informací mi trvá asi čtvrt hodiny. Sekretářka Sylvie mi vše vysvětluje. Když vycházím z budovy, mám na tváři velký úsměv. Zřejmě mají přestávku, protože se většina žáků přemisťuje z jedné budovy do jiné. Všimnu si kluků a oni mě. Zamávají mi a naznačí, ať jdu k nim. Cestou k nim si uklidím plánek, rozvrh a ostatní důležité papíry do batohu. „Čau kluci," pozdravím je. „Ahoj Mary! Tak co, vzali tě?" zeptá se Henry. Udělám nešťastný obličej. „Ale jo,...vzali!" „Ty! Takhle si z nás střílet," řekne Rob. Usměji se. „Představím ti naši partu," nabídne se Henry a než se naději, táhnou mě k malé skupince lidí. „Lidi, tohle je Mary, je tu na škole nová," představí mě Rob. Všichni si mě změří od hlavy až k patě. „Ahoj! Já jsem Monika," představí se černovláska. Kývnu na pozdrav. „Monika je posedlá uklízením, chodíme spolu do třídy," zašeptá Henry. Monika se na chvíli zatváří naštvaně. „Já jsem Sandra," ozve se druhá dávka. „Budoucí kadeřnice," dodá. „A já jsem Matt. Budoucí barman," představí se poslední člen party. „Moc mě těší," usměji se. Zazvonilo. „Tak jděte, ať nejdete kvůli mně pozdě. Stejně musím jít. Mám ještě pár věcí na zařízení," řeknu rozloučím se a odejdu ke svému autu. V autě si přečtu seznam věcí a tak se rozhodnu zajet do nákupní ulice, která se tu ve městě nachází. Koupím si nový batoh, tenhle je už přece trochu starší a odrhaný jak ho sebou všude nosím. Pak si v papírnictví koupím pár sešitů, propisek a ostatní takové věci. Pak jsem zajela do knihkupectví a koupila si učebnice. Zalíbila se mi ještě jedna knížka a tak jsem si ji taky koupila. Už dlouho jsem nečetla. Neměla jsem na to moc čas. Pak jsem zajela do místní banky, kde jsem si založila úplně nový účet. Peněz jsem měla docela hodně. Taky se nedivte, dřu jako pes (sakra, už zase) a taky mám hodně peněz z dýšek. Dostala jsem novou kreditní kartu. Když jsem měla vše zařízeno, jela jsem si koupit hodně tlusté a teplé rukavice. Chtěla jsem postavit sněhuláka, ale díky mé kůži to nešlo. Koupila jsem si hned troje páry. Jedny však byly obyčejné pletené. Pak jsem zajela k Ritě, abychom se domluvili na novém rozpisu služeb. Rovnou jsem si tam objednala oběd. Dala jsem si jako první den, co jsem tady byla, jsem si dala lososa a brambory. Losos se stal moje oblíbené jídlo. Když jsem se koukla na hodiny, zhrozila jsem se. Bylo pár minut po druhé a já ještě neudělala doma tolik věcí. Rychle jsem se rozloučila, zaplatila a jela domů Zase pomalu, no. Když jsem přijela domů, uklidila jsem ve stáji a doplnila seno. Nakonec jsem Blacka osedlala a jela se projet. Takhle v zasněžené krajině ta projížďka byla ještě lepší. Domů jsem se vrátila až po dvou hodinách. Z auta jsem vytáhla svoje nové rukavice a začala dělat sněhuláka. Docela se mi povedl. I Black spokojeně zařehtal. V kuchyni jsem našla mrkev a tak jsem udělala typického sněhuláka. Když jsem dodělala sněhuláka, vyndala jsem z auta učebnice a šla jsem je dát do kuchyně. U večeře si je pročtu. Pak jsem chtěla dát Blacka do stáje, ale co jsem neviděla. Můj milovaný kamarád sežral sněhulákovi nos! „Blacku! Ty jeden kazisvěte!" zakřičela jsem na něho a on se na mě koukl těma jeho nádhernýma očima, že jsem mu to hned odpustila a začala se smát. Odvedla jsem ho do stáje, vyhřebelcovala a nakonec dala jablíčko. Spokojeně zařehtal a tak nějak se na mě usmál. Jemně jsem ho políbila na flíček, který měl mezi očima. Vyšla jsem za stáje a zjistila, že zase začalo pršet. Rychle jsem se rozeběhla domů. Postavila jsem mléko na kakao a snažila se rozdělat v krbu oheň. Nakonec se mi to podařilo. Na večeři jsem si vzala bábovku od včerejška, která kupodivu zbyla a kakao. Krb byl v obýváku a před ním byla krásný, malý gauč. V obýváku byli totiž dva. Jeden před televizí, druhý před krbem. Sedla jsem si na gauč a chvíli pozorovala oheň. Pak jsem se pustila do jídla. Knihy jsem položila vedle sebe. Když jsem dojedla, uklidila jsem hrnek a talířek do kuchyně, přiložila a šla se rychle osprchovat. V obýváku bylo stále teplo, takže jsem si nemusela brát deku. Popadla jsem svůj starý a nový batoh. Do nového jsem narvala učebnici. Pěkně po jedné. Vždycky jsem si přečetla to, co mě tam nejvíce zaujalo. Nejvíce se mi líbila učebnice s recepty. Batoh jsem pak dala do chodby, abych na něj ráno nezapomněla. Na mobilu jsem si nastavila budík, abych nezaspala. Jak se znám byla bych toho schopna. Pak jsem popadla starý batoh, otevřela jsem všechny kapsy, které tam byly a jeho objem jsem vysypala na zem. Mezi známými věcmi jsem našla svoji peněženku a desky z doklady. Pak papíry ze školy, které jsem dnes dostala a pak už nic. Našla jsem svůj starý sešit z vejšky. Klíče od pokoje na kolej. Jak se asi teď má Sarah? Snad si našla novou spolubydlící. Pak jsem našla pár dolarů. No jistě, tenhle batoh jsem taky nosila do školy ve Forks. Pak jsem našla pár fotek. Na jedné jsem byla já a Angela. Jak se teď asi má. Už ani nevím, kam jela studovat. Je to chytrá holka, z ní ještě něco bude. Ne jako ze mě. Mám zničený život, ale mě to nevadí. Už jsem si docela zvykla. Na další fotce byl Billy, Jacob a Charlie. Bodlo mě u srdce. Tam moc mi chybí. Všichni tři. Na poslední byla máma s Philem. Začaly mi téct slzy a já je ani neutírala. Bylo mi to jedno. Díky ohni bylo v místnosti ještě větší teplo a tak jsem se cítila hodně ospalá. Nakonec jsem usnula.

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 7. kapitola: