Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 9. kapitola

24.05.2009 (08:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4100×

Než jsem se nadála, byla neděle a já měla mít schůzku s Harrym. Ve škole jsem si zvykla, ale francouzštinu jsem stále doháněla. V sobotu a neděli jsem doháněla domácí práce, které jsem v týdne nestíhala. Vyprala jsem, umyla nádobí, utřela prach, vysála, umyla podlahu, odklízela sníh, který neustále přibýval, uklidila ve stáji a vyvětrala Blacka. Už dlouho jsem na koni neseděla a tak jsem se ráda po dlouhé době projela. Na jezeře se objevila tenká vrstva ledu. Black byl spokojený. V neděli, když jsem se vracela s Blackem domů, mě napadlo, že někdo bude muset vyvézt ten nepořádek po Blackovi. Zeptám se někoho v restauraci, určitě budou vědět. Vaření mě bavilo ještě víc, než předtím, jestli to teda bylo možné. Zrovna jsem uklízela v kuchyni, když jsem se koukla na hodiny a zhrozila se. Šest hodin! Za hodinu mám být v restauraci a cesta trvá půl hodiny. Takže mám jen třicet minut na to, abych se připravila. To je i na mě málo! A to já se nijak nikdy nechystám. Rychle jsem nechala úklidu a vyběhla do svého pokoje. Málem jsem se zase přizabila, jak jsem zakopla o jeden schod. Otevřela jsem svůj šatník a přemýšlela. Tak kalhoty byly jasný. Svoje oblíbené rifle. Jiné nemám,...teda mám, ale ty si beru jen do stájí. Nakonec jsem si vybrala fialkové triko, na to černou mikinu a jako vždy, svou vestu. Vlasy jsem si pročísla a nechala je rozpuštěné. Ani jsem se nemalovala. Na co? Popadla jsem starej batoh a rukavice a vyrazila jsem. Když jsem vypínala motor, bylo něco kolem sedmé. Rychle vystoupím, zamknu auto, klíčky hodím do batohu a rychle vběhnu do restaurace. Porozhlídnu se po lokále. U baru nesedí. Všimnu si Anny. „Ahoj Anno. Neviděla jsi tu někde Harryho? Máme se tady sejít," pozdravím ji a vyhrknu otázku. Kývne na pozdrav a pak kývne směrem k boxům, které jsou v rohu. Nemůže mluvit, bere objednávku. Otočím se, kam kývala a tam sedí on. Na tváři má velký úsměv. Dívá se na mě. Úsměv mu oplatím a jdu k němu. Sundám se vestu a cestou si objednám skořicovou čokoládu. „Ahoj Harry," pozdravím ho a sednu si naproti němu. „Ahoj! Dáš si něco?" „Už jsem si objednala. Takže zpátky v rodném městě?" „Jo. Zítra přiletí i táta, takže budeme řešit, kde a kdy se budou slavit vánoce," přikývne. „Tak snad tady ne? A jak si to myslel kdy?" zamračím se. „Jestli náhodou nebude třeba táta nebo máma pracovat. Kdyby pracoval taťka, mamka by šla taky do práce a naopak. Není lehké mít za otce pilota a za matku zdravotní sestru," vzdychne. „A co ty? Kde budeš slavit Vánoce? Předpokládám, že s rodinou," zeptá se. Chci odpovědět, ale Anna mi přinese čokoládu. Usměji se a ona odejde. Vezmu cukr a nasypáno do čokolády. „Ano, budu s rodinou. Poletím navštívit svoje příbuzný a pak i rodiče," zalžu, když zamíchávám cukr. Vlastně ani tak nelžu. Pár dní před Štědrým dnem poletím do Seattleu a na Štědrý den navštívím Froks a svůj hrob. Takže vlastně poletím za svou rodinou. „Rita se zmínila, že si začala studovat," nadhodí jiné téma, protože zřejmě vycítí, že se o tom nechci bavit. Odfrknu si. „Studovat se to ani nedá nazvat," zavrtím hlavou. „Chodím do školy? Chodíš. Učíš se? Učíš. Takže studuješ," zapře se Harry. Usměji se. „Když to bereš takhle, tak potom studuji. Ráda vařím, takže se obor kuchař skvěle hodí. Co vlastně studuješ ty?" „Architekt, druhým rokem." „Baví tě to, co?" Přikývne. „Baví." Mě taky bavila práva, ale musela jsem odejít. I když jsem je studovala jen pár týdnů, oblíbila jsem si je. Ale jsem ráda, že teď studuji na kuchaře. To mě snad baví ještě víc. Povídáme si ještě dobré dvě hodiny. Pak se omluvím a řeknu, že musím jít. Zítra vstávám do školy. Pochopí a zaplatí za oba dva. Dlouho se cukám, ale pak už s tím nic neudělám, protože než se naději, je zaplaceno. Domů dorazím v půl desáté. Osprchuji se a udělám si večeři. Obyčejné tousty s máslem a marmeládou. Nic pořádného se mi dělat nechtělo. Jedla jsem a učila se francouzštinu. I když se pomalu, ale jistě blížili Vánoce, učitelé byly schopni vás vyzkoušet a já nebyla tak dobrá, abych se nemusela připravovat. Ale mákla jsem na sobě, to musím uznat. Hodně jsem se za ten týden naučila.

Díky bohu nezkoušeli ve francouzštině, ale v zeměpise ano. Díky bohu to bylo na Ameriku a měla jsem si vybrat tři státy a popsat je. No, hádejte, jaké jsem si asi vybrala. Správně - Arizona, Florida a Washington. Do lavice jsem šla s jedničkou a s pocitem, že aspoň něco umím. Po škole jsem si objednala letenku. Mělo mi to letět z Yellowknife do Seattleu, 20. prosince, ve dvě hodiny. Ten den už budeme mít ve škole volno, takže v pohodě. Pak jsem zavolala do půjčovny aut v Seattleu, kde jsem si objednala na pár dní auto. Bude nachystáno. V jednom hotelu jsem si objednala obyčejný pokoj. Ten hotel byl nedaleko obchodního centra, takže to bylo super. Budu si muset koupit cestovní kufr, už mám trochu víc věcí, takže by se mi to do batohu nevešlo. No jo no. První Vánoce, které strávím sama, nebude procházka růžovou zahradou.

Než jsem se nadála, byl začátek prosince a všude se chystali vánoční výzdoby. Moc jsem si toho nevšímala. Bylo divné kupovat dárky jen svým přátelům. Nebyla jsem zvyklá. Můj život nebyl tak pestrý, jak by se někomu mohlo zdát. Jistě, byla jsem vlkodlak, ale do života mi to moc nezasahovalo. No, moc. Kvůli tomu jsem musela začít znovu. Ale nebylo to poprvé, co jsem to zkusila. Poprvé jsem to zkusila tři měsíce po tom, co Edward odešel. Marně. Podruhé to bylo, když mě vzali na vysokou a já se přestěhovala do Montrealu. Zkoušela jsem to znovu a marně. Pak přišel ten vlkodlak a udělal mi tohle. Vlastně...díky němu jsem začala úplně znova a podařilo se mi to. Ale když nemáte na výběr, tak to prostě musí jít. Svůj život jsem změnila už od základu. Nebyla jsem Isabella Swanová, ale Marie Swanová. To byl první důležitý krok. Pak jsem se přestěhovala sem a našla si práci, nové přátele, začala jsem chodit do školy, oblíbila si koně, přírodu, zimní počasí. Už to nebyla ta stará Isabella, ale úplně nová Mary, která byla jiná než Bella. Marie Swanová neznala žádnou Bellu Swanovou, žádného Edwarda Cullena a jeho rodinu. Znala jen svůj nový život, který za pár let skončí a začne nový. Tohle byl můj nový život. A já si na něj zvykla. Rozhodla jsem se, že budu jiná než Cullenovi. Ti se vždycky stranili do ústraní, aby nikomu neublížili. Jenže kvůli tomu, byli uzavřeni do sebe a nikdo je neměl rád. A taková já nebudu. Budu se snažit se všemi vycházet. Pravda, nejsem taková hrozba pro lidi, jako upíři, ale kdo mi tohle udělal? Vlkodlak. A co jsem já? Vlkodlak. Tak vidíte. Řekněme, že jsme stejně nebezpeční jako upíři. Ale mezi námi a lidmi není zase takový rozdíl. Jen jsme trochu silnější, větší, tmavší a trošičku hezčí. Jinak mezi námi žádný rozdíl není. Ještě tu je jedna věc. A to naše teplota kůže. Pamatuji si, jak jsem si tenkrát myslela, že má Jacob horečky, když jsem se poprvé dotkla jeho teplé, až horké kůže. Musela jsem se pod touto vzpomínkou pousmát. Tak jak si pamatuji na první horký dotek Jacobovi kůže, tak si pamatuji první chladný dotyk Edwardovi krásné sametové kůže. Už ani nevím, co jsem si tenkrát myslela. Po pár týdnech našeho chození jsem si zvykla a jeho chladnou kůži přestala vnímat. Strašně moc se mi líbilo, jak se Edwardova kůže krásně diamantově třpytila, když ji spatřilo slunce. Pamatuji si, jako by to bylo dneska, jak jsme byli na naší louce a... Krucinál, už zase na něj myslím. To ho nedokážu vymazat z hlavy? Ne, nedokážu. Edwarda miluju a budu milovat. V tom se nic nezmění. Ale on mě nemá rád a já se s tím musím konečně naučit žít. Zvykla jsem si, ale to není ono. Co zřejmě teď asi všichni dělají? Jak znám Alici, bude shánět dárky. Vlastně, ta už je má dávno koupený. To by nebyla ona. Esme určitě vyzdobila celý dům. Milovala dekorace a strašně ráda rekonstruovala domy. Emmett si určitě ze všeho dělá legraci a určitě plánuje nějaké novoroční překvapení, které mu stejně zkazí Alice, která to určitě uvidí. Cullenovi se vlastně mají až moc dobře. Mají jeden druhého. Jsou rodina. Já zůstala sama. A sama taky zůstanu, protože Edwardovo místo v srdci nikdo nenahradí.

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 9. kapitola: