Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psychiatr II. - 26. kapitola

24.07.2013 (15:30) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 4894×

26. kapitola – Noční můra – 1. část

(pohled Belly)

Stála jsem v koupelně a pomalu, opatrně si malovala pusu rudou rtěnkou. Po mé pravici ležela na skříňce kabelka, ve které se ukrýval kůl z bílého dubu. Snažila jsem se toho nechat, ale každých pár vteřin jsem se neubránila pohledu na kabelku, jako bych se snad bála, že každou chvílí zmizí.

„Vypadáš nádherně,“ ozvalo se za mnou.

„Damone,“ usmála jsem se, ale neotočila se. Viděla jsem ho dobře i v odrazu zrcadla. Měl na sobě dobře padnoucí černý smoking a košili podobné barvy jako moje šaty. Sladili jsme to záměrně, aby každý věděl, že k sobě patříme, a snad i proto, abychom se lépe našli, kdyby se cokoliv pokazilo.

„Máš strach?“ zeptal se a položil mi jednu ruku kolem pasu.

„Je tu spousta věcí, co nemusí vyjít…“

„Takže ano,“ zašeptal a já ucítila jeho studený dech na rameni. „Nic se ti nestane.“

„O sebe strach nemám.“

„Já vím.“

Damon přejel svými rty po mém rameni a sunul se ke krku. Já naklonila hlavu, aby měl lepší přístup.

„Tobě asi nedochází, jak je pro mě tohle lákavé?“ zeptal se ironicky a pak mě na krk políbil.

„Věřím ti,“ zašeptala jsem a přivřela oči. Užívala jsem si jeho blízkost i každý jeho dotyk. Damon zvedl pohled a podíval se na mě do zrcadla.

„Až tě Jeremy uvidí, tak se hodně naštve,“ usmál se, tentokrát doopravdy.

„Nemůžeme ho tahat do společnosti jako novorozeného a můj štít zase není natolik spolehlivý,“ pokrčila jsem rameny.

„Já si nestěžuju,“ zamumlal mi do ucha a pak mi ho něžně skousl. Povzdechla jsem si.

„Damone, musíme jít.“

„Hmm,“ přitakal a upírsky rychlým pohybem si mě otočil k sobě. Potom se ke mně sklonil a políbil mě na rty. Krátce, ale vášnivě. Když se odtáhl, zadíval se mi do očí a prohlásil: „Všechno půjde podle plánu. Nemusíš se ničeho bát. Dopadne to dobře.“

Na odpověď jsem se nezmohla, a tak jsem jenom přikývla. Potom jsem si nasadila tmavě modrou škrabošku a sledovala Damona, jak si nasazuje tu svoji.

V autě vládlo napjaté ticho. Jeli jsme autem Stefana, které bylo větší než Damonovo. A jeli jsme my všichni. Nebylo bezpečné se dnes večer rozdělovat. Caroline jela pro Bonnie a Matta, s Tylerem jsme se měli potkat v Lokwoodovic sídle. Alaric s Meredith jeli v autě za námi.

Seděla jsem vzadu, a tak jsem si všimla, jak Stefan stiskl Eleně povzbudivě ruku. Měli strach. O sebe.

Vrhla jsem nejistý pohled na Damona, který se na mě usmál. Nebyl to ale upřímný úsměv, takže mě to moc neuklidnilo.

Když jsme přijeli, vystoupili jsme a Damon byl hned u mě. Nabídl mi rámě a zašeptal: „Nehni se ode mě ani na krok, jasné?“

„To mi nemusíš říkat dvakrát,“ zamumlala jsem nazpět.

„Kde jsou ostatní?“ zeptala se Elena nervózně.

„Určitě brzo dorazí,“ uklidňoval ji Alaric, který k nám zrovna dorazil s Meredith.

„Měli bychom jít dovnitř,“ zamračil se Damon.

„Nepočkáme na ostatní?“ nechápala jsem.

„Měli bychom být nenápadní,“ zavrhl to Stefan.

„Tak dobře,“ souhlasila jsem ponuře a nechala jsem se Damonem vést dovnitř Lokwoodovic paláce. Jinak se tomu snad ani říkat nedalo.

Jakmile jsme ovšem vešli, Damon, Elena i Stefan ztuhli...

„Co je?“ nechápala jsem.

„Upíři,“ zavrčela Elena.

„Kolik?“ chtěla vědět Meredith. Alaric se napřímil a začal se rozhlížet.

„Spousta upírů,“ řekl zachmuřeně Stefan a Damon si mě přitáhl blíž.

„Minimálně pět,“ dodal Damon.

„Paráda,“ zamračila jsem se a začala se rozhlížet.

„Dopadne to dobře, neboj,“ utěšoval mě.

„Damone!“ ozvalo se odkudsi a už k nám mířila nějaká žena ve středních letech.

„Starostko Lockwoodová,“ pozdravil ji Damon zdvořile. Elena se Stefanem se mezitím vypařili, ale stále byli na dohled. Alaric s Damonem na sebe kývli a pak s Meredith zamířili k baru.

„Ráda vás tu vidím,“ usmála se na něj. Potom se otočila na mě.

„A kdo je tady váš roztomilý doprovod?“ zeptala se.

„Tohle je Isabella Gilbert, vzdálená příbuzná Eleny a Jeremyho,“ představil mě s úsměvem.

„Moc mě těší,“ přikývla starostka a podala mi ruku.

„Mě také,“ přikývla jsem a pokusila se to doprovodit úsměvem, ale moc mi to nešlo.

„Starostko!“ zavolal na ni někdo. Starostka si povzdechla.

„Budu muset jít, povinnost volá. Ráda jsem vás poznala, Isabello. Ale musím vás varovat, dávejte si na pana Salvatora pozor, zdá se, že má pro Gilbertovic dívky slabost,“ mrkla na mě starostka a byla pryč.

„Což není žádná novinka,“ ušklíbla jsem se a podívala se na Damona, který pohledem prozkoumával všechny v našem okolí.

„Není tu, viď?“

„Nevidím ji.“

„Tak co si jít zatím zatančit? Až bude Katherine chtít, tak se tu ukáže,“ pokrčila jsem rameny.

„A my ji dostaneme,“ zašeptal mi Damon do ucha, popadl mě kolem pasu a už mě vedl na parket. Začínala jsem litovat té škrabošky na obličeji, co mi bránila ve větším rozhledu a navíc i v tom, abych Katherine hned poznala. A vypadalo to, že nejsem jediná, koho to trápí.

„Uvolni se,“ pousmála jsem se.

„Až po tobě,“ ušklíbl se a zatočil mě dokola.

„Caroline právě dorazila,“ zašeptal po chvilce ticha.

„Jsou v pořádku?“

„Zdá se, že ano, ale nikde tady nevidím Matta. Možná se rozhodly, že ho z toho vynechají.“

„To se mu asi nebude líbit, co?“ pousmála jsem se.

„Asi jako Jeremymu,“ zakřenil se, ale pak zase zvážněl.

„Už jsem ti řekl, jak úžasně ti to sluší?“

„Myslím, že jsi to zmínil,“ přikývla jsem s úsměvem.

„To je dobře. Chci totiž, abys věděla – “

„No není to sladké?“ ozvalo se vedle nás. Tančila tam Katherine s nějakým klukem. Byl krásný a z jeho pohledu mi bylo jasné, že o všem ví. Mohl to být ten hybrid?

„Ty víš, když přijít na scénu,“ zavrčel Damon napůl otráveně. Katherine ho ale ignorovala.

„Za deset minut v pokoji hned nad schody, Bello. A radila bych ti přijít sama,“ mrkla na mě Katherine.

„Jinak co?“ ušklíbla jsem se. Katherine si teatrálně povzdechla a řekla: „Podívej se nahoru.“

Zvedla jsem pohled přesně ve chvíli, abych viděla, jak nějaká dívka drží nahoře na schodech Meredith pod krkem. Alaric nebyl nikde k vidění. Damon vedle mě zavrčel.

„Pusť ji, nechceme dělat potíže,“ zahřměl.

„To sotva. Ona je pojistka,“ mrkla na něj a pak se otočila na mě. „Tik tak, Bello.“

Já ale nadále zůstala fascinovaně stát a zírat nahoru. Dívka, co držela Meredith pod krkem, se otočila a já jí konečně uviděla do tváře. Takže tenkrát, tu první noc v Grillu, se mi to nezdálo. Byla to ona.

Jessica zaregistrovala můj pohled a v jejích rudých očích se pomstychtivě zalesklo.

(pohled Stefana)

„Co teď budeme dělat?“ ptala se zoufale Elena.

„Já-já nevím. Tohle se nemělo stát, neměli se rozdělovat,“ zakoktal jsem se a sledoval, jak Meredith táhnout dovnitř pokoje. V tu samou chvíli k nám přitančila Caroline s Tylerem.

„Ty to tady znáš nejlépe, dá se tam nahoru dostat ještě nějak jinak?“ zeptal jsem se.

„Ne, to nedá. Je to uzavřený pokoj a ani zvenku se tam nedá normálně dostat. Muselo by se po střeše terasy a to by nás viděli,“ zavrtěl Tyler hlavou.

„Kde je, sakra, Bonnie?“ nedávala Caroline.

„Nevím, nešla na toalety?“ navrhl jsem.

„Půjdu se po ní podívat,“ přikývla Car a opustila Tylera.

„Matt je v pohodě?“ zeptala se Elena.

„Bude naštvanej, až se probudí, ale jo,“ přikývl Tyler. „A co ti upíři, po kterých je to tu tak cítit?“

„Ještě jsme nikoho neviděli,“ zavrtěl jsem hlavou.

„Fajn. Máme ještě pět minut, než se Bella bude muset vydat za Katherine nahoru. Půjdu se podívat po Rickovi.“

„Jdu s tebou,“ přikývla Elena.

„Ne, je to nebezpečný.“

„Nebezpečnější než se rozdělit?“ nechápala a popadla mě za ruku.

„Fajn.“ Podíval jsem se na Tylera. „Najdi holky a postarej se o ně.“

„Spolehni se,“ přikývl a už byl pryč.

(pohled Belly)

„Jdu tam,“ rozhodla jsem se.

„Sama ani náhodou,“ zavrčel Damon.

„Damone, ty to nechápeš. Jestli tam nepůjdu sama, tak Meredith zabijou,“ vysvětlovala jsem mu to zoufale, ale on si nedal říct a dupal do schodů se mnou.

„Nepustím tě,“ zavrčel a chtěl mě chytnout za ruku. Ale nemohl.

„Je mi líto,“ zašeptala jsem a nechala ho stát na chodbě před pokojem a sama jsem vklouzla dovnitř.

V pokoji bylo překvapivě plno. Čekala jsem Katherine, možná Jessicu s Meredith, ale byla tady i další žena, vysoká černoška a pak ještě… Co ten tady, sakra, dělal?!

„Edwarde?!“ vyhrkla jsem.

„No, jen se netvař tak překvapeně, lásko,“ usmál se tím svým křivým úsměvem.

„Ty… ji znáš?“ nechápala jsem a těkala pohledem mezi ním a Katherine.

„A velice dobře,“ přikývl a sjel Katherine hladovým pohledem od shora dolů. V tu chvíli se mi udělalo mdlo. Celé to na nás sehráli.

„Kde jsou ostatní? Alaric? Caroline se také neozývá,“ uhodila jsem na něj.

„O tu malou upíří barbie se postaral náš hybridí přítelíček,“ vysvětlila mi ochotně Katherine.

„A co se týče Alarica, tak ten je teď nejspíš už mrtvý,“ pokrčil rameny Edward a mrkl na Jessicu. Ta se na něj zářivě usmála. Pak se ale otočila na mě a stiskla Meredith silněji, až jí uniklo lehké zasténání.

„Co kdybys je šla zkontrolovat, zlato?“ usmál se na ni Edward a převzal od ní Meredith. Jessica se na něj usmála a řeka: „Jasně, brouku.“ Potom mu dala pusu a odešla. Tak a teď jsem z toho byla jetel.

Když Jessica opustila místnost, Katherine mírně zavrčela. Možná žárlila?

„Proč Jessica?“ nechápala jsem.

„Jsou to jenom loutky,“ trhla Katherine rameny.

„A ten kluk?“

„Taky loutka.“

„Vy ubožáci,“ odfrkla jsem si.

„Nejsme tu proto, abychom ti něco vysvětlovali nebo abys nás mohla urážet. Máš ten kůl?“

„Mám.“

„Tak mi ho koukej dát,“ zavrčela Katherine. Už už jsem sahala do kabelky, když se najednou otevřelo okno a někdo vlezl dovnitř. Konkrétně Bonnie. A za ní ještě další dva lidé. Nebo spíš upíři.

Když jsem je uviděla, spadla mi brada.

„Alice, Jaspere?“ vyjekla jsem překvapeně.

Alice se smutně usmála: „Ahoj, Bello.“

„Bonnie, jsi v pohodě?“ strachovala jsem se o ni. Vypadala dost ochable. Jakoby ji něčím zdrogovali.

„Dost už byl řečí! Dej mi ten kůl! Hned!“ zakřičela Katherine, které došla trpělivost.

„Dobře, ale… jenom jim neubližuj, ano?“ přikývla jsem a opatrně sáhla do kabelky, odkud jsem vyndala kůl a ukázala ho Katherine.

„To je on?“

„Ano.“

„Není to nějaký podvod?“

„Nevěříš mi?“ usmála jsem se ironicky, ale to jsem neměla dělat, protože Edward stiskl Meredithino hrdlo pevněji.

„Není!“ zaječela jsem.

„Hoď mi ho,“ usmála se ta mrcha.

„Dobře…“

V tu samou chvíli, když jsem vyhodila kůl do vzduchu, se událo několik věcí najednou. Dveře místnosti se otevřely a dovnitř vletěli Damon s Elenou i Stefanem. Bonnie se probrala k životu a začala něco horečně mumlat. Katherine chytla kůl. A Edward pustil Meredith a zlomil Bonnie vaz.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psychiatr II. - 26. kapitola: