Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psychiatr II. - 4. kapitola

30.03.2012 (20:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 5216×

4. kapitola – Nový domov

(pohled Belly)

Byla jsem si jistá tím, co dělám?

Do té doby, než Damon stavěl před obrovským domem, ano.

Trochu mě překvapil. Ten dům.

Byl velký, to ano. Ale nebylo to nic přehnaného jako třeba dům Cullenů. Vypadalo to spíš jako nějaký… hotel?

„Čekala jsi něco jiného?“ zeptal se, když viděl můj pohled.

„Vlastně ano. A jsem strašně ráda, že jsem se pletla… Tohle ale vypadá…“

„Je to penzion. Dřív tu normálně bydleli lidi. Ale už od začátku dvacátého století patří mně se Stefanem,“ potvrdil mi moje domněnku.

„Tak dlouho? To jste to utajili?“

„Před světem patří naší rodině, asi takhle. V tomhle městě jsme se narodili, proto tenhle dům. Původně jsme žili trošku jinde, ale… no, to je trošku složitější. Prostě naše původní sídlo náš rod opustil a postavil tenhle barák,“ vysvětlil.

„Páni,“ vyklouzlo mi.

„Není to nic moc, ale jsme tu doma,“ řekl a vystoupil.

„Ne, mně se tu líbí. Moc.“

„I když vlastně vůbec nemám páru, kde to jsem,“ dodala jsem a rozhlédla se.

„Tohle je Mystic Fall´s, Bello. A dějí se tu vážně uhozené věci po většinu času. Ale ty jsi už zvyklá, ne?“ zeptal se.

„Tak nějak,“ pokrčila jsem rameny.

„Takže se nemusíš bát, že tu nezapadneš. Je to tu samý upír, vlkodlak nebo čarodějka,“ usmíval se dál a já se mu to pokusila opětovat, ale po pravdě šly na mě trochu mdloby.

„Vlkodlaci… jakože pravý vlkodlaci? Platí stříbrné kulky a měsíc?“

„Stříbro je jen báchorka, ale ten měsíc platí,“ kývl.

To jako existují dva druhy vlkodlaků? Protože co Jacob? On není na úplňku závislý.

Nakonec jsem se rozhodla, že tohle nechám koňovi, který má větší hlavu, a následovala Damona dovnitř domu.

Vešli jsme do vstupní haly která hned ústila do obrovského salonku – možná obýváku? Byla tu pohovka, křesla, obrovská knihovna, pár stolů podél zdí, něco jako menší bar a obrovský krb. Líbilo se mi tu. Vlastně jsem si to tu ihned zamilovala.

„Wow,“ zašeptala jsem ohromeně. Damon se jen usmál a pobídl mě, ať jdu dál. Neváhala jsem a okamžitě zamířila ke knihovně.

„Ty čteš?“ zeptala jsem se a prohlížela si tu ohromnou sbírku knížek.

„Někdy. Věčnost je trochu dlouhá, takže si potřebuju ukrátit čas,“ odvětil nezúčastněně. Pak ztuhl a vztekle zaklel.

„Eleno?“ ozvalo se za námi. „Hele, fakt ti to nevadí? Nechtěl bych otravovat, jestli -“

Vtom ten někdo vyšel zpoza rohu a zasekl se uprostřed kroku. Jakmile ho Damon taky uviděl, povzdechl si.

„Jeremy, co ty tu?“ zeptal se.

„Přijel jsem na návštěvu za sestrou. Ale ta se pravděpodobně asi někam zase vypařila,“ řekl. Vypadalo to, že byl právě ve sprše, protože byl sice oblečený, ale kolem krku měl bílý ručník, kterým si do před chvíle sušil vlasy. Byl to člověk.

Damon protočil oči, pak si znova povzdechl a ukázal na bratra Eleny.

„Bello, to je Jeremy. Bratr mojí švagrové Eleny. Radím ti, drž se od něj dál. Je dost otravný. Zkoušel jsem ho i zabít, ale bohužel má tu smutnou tendenci znova vždycky oživnout.

Jeremy, tohle je Bella. Bude tu s námi bydlet. Původně to byla naše pacientka. Ví o nás všechno. Spřátelili jsme se a ona se dostala do potíží, takže teď bude bydlet u nás,“ představil nás a prohodil něco na seznámení. Trošku váhavě jsem se usmála.

„Těší mě,“ řekla jsem a podala mu ruku, jelikož mezitím došel až k nám. Přijal ji a taky se na mě usmál.

„Mě taky. Mimochodem, já bych ti o něm radil tu samou věc, co on ohledně mě,“ řekl. Já se znova usmála, stáhla ruku a odpověděla.

„Neboj, umím se o sebe postarat,“ řekla jsem docela pevným hlasem.

„Že by?“ nadzvedl Damon obočí a já se na něj zamračila.

„Ty už jsi zapomněl na naše první setkání?“ odpověděla jsem otázkou a živě si vybavila, jak jsem ho nakopla do rozkroku a on se skácel k zemi.

„To jsem předstíral! Byli tam lidi!“ rozčiloval se hned.

„Že by?“ usmála jsem se provokativně. On si mě měřil pohledem.

Jeremy vedle nás se začal smát.

„Beru zpět, ty se neztratíš,“ usmál se.

„To si piš,“ kývla jsem.

„Tak jo, jdu si vybalit. Zatím se tu hlavně nepozabíjejte. Jak znám Elenu, nerada by ten bordel pak uklízela,“ prohodil a vyrazil ke schodům, které vzal po třech. Chvilku jsem ho sledovala.

Na člověka byl docela hezký. Tipla bych si, že mu bylo asi tolik, co mně. Měl tmavé vlasy i oči. Byl vysoký a štíhlý. Nebyl bůhvíjak namakaný, ale ani to nebyla žádná houžvička.

Damon následoval můj pohled a trochu se přitom mračil.

„Normálně bych řekl, ať si jdeš taky vybalit, ale ty nemáš co,“ zamručel. Nějak mu poklesla nálada. Že bych se ho tak moc dotkla?

„To nemám,“ souhlasila jsem chmurně.

„Tak si alespoň pojď vybrat pokoj, než si pořídíš nové věci,“ nadhodil a ukázal ke schodům.

„Je tu ještě někdo?“ zeptala jsem se cestou nahoru. Damon šel pomalu vedle mě a vypadal, že nad něčím přemýšlí.

„Myslíš Stefana s Elenou?“

„Ano.“

„Ne, nejsou tu. Proč?“

„Přijde mi trochu divné procházet se jim po domě, když jsem ani neměla tu čest poznat se s Elenou osobně,“ přiznala jsem. Trošku jsem se obávala toho, jaká Elena je. Je to upírka, takže silná a krásná. Ale jaká je uvnitř? Nebudu jí tu třeba vadit?

„Řekl bych, že s Elenou si budete rozumět. Vlastně jste si docela podobné. Ona se taky tak šíleně bojí o ty, které má ráda. A udělala by cokoliv, aby je ochránila. Třeba jako u Jeremyho,“ snažil se mě uklidnit a nakonec přisadil příklad.

„Jak to myslíš?“

„Je to už pár let. To byla ještě člověk. Jeremymu hrozilo nebezpečí. Požádala mě, abych ho ovlivnil, ať odejde z města. Po čase, když se všechno uklidnilo, jsem to zrušil a on se sem vrátil. Ale nebavilo už ho to tu. Teď hodně cestuje a čas od času se tu staví,“ vysvětlil mi.

„Nebyl na ni naštvaný?“ nechápala jsem.

„Naštvaný byl hlavně na mě.“

„A to s tím, že jsi ho zabil, jsi myslel vážně?“ ptala jsem se stále.

„Jo, myslel,“ řekl a otevřel dveře jednoho volného pokoje. Pak mi naznačil, ať si ho prohlédnu. Vešla jsem dovnitř. Byl prostorný a pěkně zařízení, ale na můj vkus moc tmavý.

Otočila jsem se zpět na něj, ale nečekala, že bude stát tak blízko, že do něj vrazím.

Vzal mě za ruku a ukázal na prsten.

„To ten prsten. Má moc přivést tě k životu, když tě zabije cokoliv nadpřirozeného. Kdysi jsem Jeremyho zabil a nevěděl, že má ten prsten. Nakonec jsem docela i rád, protože jedině tak mi to Elena mohla odpustit.

A proto jsem taky chtěl, abys ho měla. Protože pak, i kdyby tě ta zrzka včera zabila, znova bys ožila. Ale to už teď asi nemá cenu řešit,“  pousmál se.

Zadívala jsem se mu do očí a opět se v nich začala ztrácet. Pitomí upíři!!!

Než stačil cokoliv udělat – a on se k něčemu chystal –, stáhla jsem ruku zpět, usmála se a ustoupila.

„Tenhle pokoj je pěkný, ale mohla bych se ještě podívat?“ zeptala jsem se. Damon vypadal překvapeně, ale jen na chvilku. Potom svůj výraz srovnal, uvolněně se na mě usmál a vyšel z místnosti.

Svůj pokoj jsem nakonec našla ve třetím pokoji, co mi ukázal. Byl laděn do světlých barev. Nábytek byl ze dřeva a doplňky byly bílé. Šíleně se mi líbil.

„Tady se mi líbí!“ vyhrkla jsem a zatočila se dokola.

„Jo, jde to vidět,“ řekl.

Otočila jsem se na něj zpět.

„Jsi v pohodě?“ musela jsem se zeptat.

„Proč bych neměl být?“ urazil se.

„Tak nic,“ pokrčila jsem rameny a dál se rozhlížela po pokoji. Nakonec jsem neodolala a vyrazila k obrovskému oknu. Vykoukla jsem ven. Byl odsud nádherný výhled.

„Tobě se tu vážně líbí, viď?“ zeptal se náhle. Zase jsem cítila, že stojí těsně za mnou, ale tentokrát jsem se neotočila.

„Jo, moc.“

„A to ti vůbec nevadí, co jsme zač?“

„Kdysi jsem chtěla být jako vy,“ přiznala jsem a zamračila se. Dneska už snad ne?

„Ale předtím, když tě kousla ta zrzka, nechtěla´s to.“

„Já… to… to je složitější,“ vykoktala jsem. Pravda byla, že jsem jenom nechtěla, aby mě přeměnila ona. Protože pak by se mi opravdu částečně pomstila. Trápila bych se dokonce života, že jsem dostala druhou šanci na lidský život a promrhala ji. Kdybych se rozhodla sama, bylo by to jiné.

To jsem mu ovšem vysvětlovat nehodlala.

„Dobře, chápu,“ zamumlal.

Povzdechla jsem si otočila se na něj.

„Hele, už nejsem tvoje pacientka, nemusím ti všechno říkat,“ řekla jsem trošku naštvaně.

„Já vím, je to nezvyk. Dřív jsi mi toho sice taky moc neřekla, ale alespoň jsem měl právo to po tobě chtít,“ usmál se a pak ztuhl. Udělala jsem něco?

„Nastal čas se seznámit s Elenou. Právě se Stefanem dorazili,“ usmál se po chvilce a zase se uvolnil. Pak mi nabídl rámě. Trošku nedůvěřivě jsem si ho změřila, ale přijala ho a zavěšená do něj vyrazila znova dolů.

Dole se právě se právě Jeremy o něčem dohadoval s nějakou dívkou. Byla doopravdy krásná. A vlastně vcelku mi byla dost podobná. Byly jsme stejný typ.

Byla štíhlá drobná brunetka, akorát se jí nevlnily vlasy, tak jako mně. Měla je rovné. Oči měla hnědé, takže měla čočky. Vypadala přátelsky. Tak snad zdání neklame.

Trochu mě naštval Damon, který mě už pustil a postrčil mě dopředu. Zmetek.

Elena zbystřila a podívala se na mě. Po jejím boku hned stál Stefan a usmíval se na mě.

„Bello, rád tě zase vidím. A za tamto bych se ti chtěl ještě jednou omluvit, už se to nestane. Slibuju,“ slíbil.

„Klídek, bráško. I kdyby. Tentokrát je pojištěná,“ ozval se za mnou Damon a věnoval mu ironický úsměv.

Elena je oba dva ignorovala a přišla blíž ke mně. Asi už byla zvyklá.

„Ahoj, Bello. Hodně jsem toho o tobě slyšela. Jsem ráda, že tě konečně poznávám,“ usmála se a podala mi ruku. Já ji přijala.

„Taky mě těší,“ usmála jsem se.

„Co takhle se napít? Na novou spolubydlící,“ navrhl Damon a přešel k baru. Elena protočila oči, naklonila se ke mně a zašeptala: „Je to hrozný alkoholik.“

„Já vím,“ zašeptala jsem zpět a musela se potichu zasmát.

„Jhá to slyyšhel,“ ozval se Damon, který právě šel k nám. V jedné ruce víno, v druhé skleničky a v puse vývrtku. Musela jsem se přemáhat, abych se nerozesmála.

Elena jen obrátila oči v sloup, Stefan se ušklíbl a Jeremy se na mě zakřenil. Oni byli opravdu jedna velká rodina. I když mezi sebou měli menší… no dobrá, občas trošku větší spory.

Damon došel až k nám, flašku hodil po Stefanovi, který ji v pohodě chytil, vyndal si vývrtku z pusy a postavil na stolek skleničky. Potom si láhev vína od Stefana znovu vzal a otevřel ji.

Dokonce nám pak všem i nalil a usmál se na nás.

První skleničku si vzal samozřejmě on. Pak se přidal i Jeremy se Stefanem a nakonec jsme se přidaly my s Elenou.

„Tak teda na novou spolubydlící,“ řekla právě ona a pozvedla skleničku. Všichni jsme si s ní ťukli a ti tři to ještě zopakovali.

Napila jsem se vína a téměř okamžitě na sobě pocítila jeho účinky. Tím se mi potvrdila domněnka, že bych neměla pít moc často, když mi stačí takhle málo. A hlavně bych neměla pít v přítomnosti Damona. Mohlo by to skončit špatně.

To, jak mě Stefan s Elenou, ale i Jeremym přivítali, mě utvrdilo v tom, že jim tu opravdu nevadím. Navíc Elena byla fajn, takže jsem se obávala zbytečně. I když mi mohlo dojít, že Stefan ani Damon by si nevybrali žádnou fúrii.

Konečně mi dnes totiž došlo, proč jsou ještě stále na nože.

Mýlila jsem se.

Damon se taky přenesl přes jejich dávnou lásku. Problém byl, že se oba zamilovali do stejné dívky. Znovu. A ta si vybrala Stefana.

Pak jsem tyhle myšlenky rychle opustila. Teď nebyl čas na to přemýšlet nad minulostí. Teď byl čas se bavit! 

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psychiatr II. - 4. kapitola: