Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psychiatr II. - 8. kapitola

07.05.2012 (13:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 4995×

8. kapitola – Minulost tě vždycky dohoní

(pohled Belly)

„Kde že je ta Caroline?“ ptal se Stefan, když parkoval.

„Někde uvnitř,“ pohodila Elena hlavou ke vchodu do Grillu.

„Pane jo, vevnitř to asi pořádně žije,“ konstatoval Jeremy, když jsme otevřeli dveře od auta a uslyšeli hodně hlasitou muziku.

„To vám to nerve uši?“ zeptala jsem se nevěřícně, když se Elena se Stefanem chytli za ruku a vyrazili dovnitř.

„Rve. Ale časem si zvykneš, že je všechno zesílené,“ usmál se na mě Stefan cestou. No, jestli venku byl hluk, tak vevnitř nebylo slyšet vlastního slova.

„Ahoj! Konečně jste tu!“ zašvitořila Caroline, která se tu najednou objevila.

„Páni. Kdo to tu vůbec pořádá?“ zeptala se Elena. Teda spíš zakřičela.

„Nevím! Prostě mi přišla sms, že bude párty. Když jsem přišla, už tu všichni byli,“ pokrčila rameny.

„Není to fuk? Je to tu bezva a musíme toho využít!“ ozval se vedle mě Jeremy. Caroline se na něj zářivě usmála.

„Tvůj bratr má pravdu, Eleno. Takže na parket!“ poručila. Elena ji velice ráda poslechla, i když se mi zdálo, že Stefana musí k tanci trochu přemlouvat.

„Zatančíme si?“ nadhodil Jeremy.

„Jasně, ráda,“ přitakala jsem a nechala ho chytnout mě za ruku a dovést k placu, který byl vyklizený od stolů a kde se tančilo.

Už jsem z toho neměla takovou hrůzu. Díky Damonovi jsem zjistila, že tanec je vlastně něco úplně úžasného.

„Neměl tu být Damon?“ zeptala jsem se po chvilce svíjení do rytmu. Jeremy nebyl nejhorší tanečník. Ale na upíry prostě neměl, ať už pomyslím na Edwarda, nebo Damona.

„Měl. Asi bude u baru – jak jinak?“ Zamračil se, takže jsem raději další hovor nezačínala a užívala si ten pohyb. Připadala jsem si hrozně zvláštně. Svobodně. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla. Mohla jsem si užívat bez starostí, že zatímco já tu tančím, mé rodině hrozí nebezpečí. Mohla jsem se spolehnout na své nové přátele, že když budu mít potíže, nenechají mě v tom.

Najednou jsem si všimla, že je Jeremy nesvůj.

„Stalo se něco?“

„Je tu Bonnie,“ řek a chytl mě znova za ruku, aby provedl otočku.

„Neměl by ses jí vyhýbat, jinak si to nevyřešíte,“ poradila jsem mu, když jsem skončila na tu malou chvilku u něj v náručí.

„A co mám dělat?“ opáčil.

„Vyzvi ji k tanci,“ usmála jsem se na něj a začala se pomalu odtahovat a točit se zpět.

„A co ty?“

„Postarám se o ni,“ ozvalo se za mnou a Jeremyho ruka zmizela. Místo ní se objevila nová. Chladná a bledá.

Jeremy si Damona nepřátelsky změřil, ale nakonec kapituloval a odešel za Bonnie.

„Pomáháš mu s bejvalkou?“ zeptal se Damon, když si mě přitáhl k sobě a začal tančit.

„Vadí to?“ usmála jsem se.

„Ne. Jen jsem nevěděl, že se z tebe stala expertka přes vztahy,“ pokrčil rameny. Zamračila jsem se.

„Tos nemusel.“ Ušklíbl se.

„Kdybych řekl, že mě to mrzí, poznala bys, že lžu?“ usmál se ironicky.

„Tohle nemá cenu,“ povzdechla jsem si a chtěla od něj odejít. Ale on mě nepustil. Lépe řečeno si mě k sobě přitáhl ještě blíž.

„Promiň,“ řekl.

„Tohle bylo jako doopravdy?“ ušklíbla jsem se i já.

„Možná,“ zakřenil se na mě. Poznala bych, jestli lže, kdybych se mu podívala do očí, ale to jsem odmítla, protože to by pak nemuselo dopadnout dobře. Takže i když byl tak blízko mě, nedívala jsem se mu do očí. Spíš někam za něj.

Zbystřila jsem, když jsem zahlédla jednu dívku. Že by to byla…?

Ne, to je přece kravina. Zaměřila jsem se na ni líp, ale bohužel akorát zašla na záchody.

„Země volá Bellu!“ zamručel mi do ucha.

„Ehe?“ odvětila jsem inteligentně.

„Byla jsi mimo,“ napověděl mi.

„Jo. Jo, měla jsem dojem, že jsem někoho viděla,“ omluvila jsem se.

„Tak fajn,“ pokrčil rameny.

„Nemáš žízeň?“ dodal.

„Vlastně docela jo. Ale omluvíš mě na chvilku?“ zeptala jsem se, vymotala se z jeho náruče a vyrazila k toaletám. Asi jsem se pletla, ale chtěla jsem si to ověřit. Vešla jsem dovnitř a dělala, že si musím upravit make-up. Chvilku jsem tam čekala, ale překvapilo mě, když z jediné obsazené kabinky vyšla jiná dívka. Mám už asi halucinace.

Naštvaně jsem hodila pudřenku a zrcátko zpět do kabelky a vyrazila ke dveřím. K mému zděšení jsem jimi někoho málem sejmula.

„Eleno! Proboha promiň, já…“ začala jsem se omlouvat.

„To je v pohodě,“ utnula mě. Tvářila se nějak divně.

„Ty ses byla doma převléct?“ zeptala jsem se, když jsem si všimla, že má na sobě něco jiného.

„Cože? Och, ehm. Jo. Jeden nešika mě polil, musela jsem se jet převléct,“ zakoktala se trochu.

„Aha,“ pousmála jsem se.

„No, jdu najít Damona. Měl by na mě čekat u baru, tak zatím,“ rozloučila jsem se a nechala ji tam. Tvářila se zvláštně. A taky mi dost dobře nešlo do hlavy, proč šla vlastně na záchody. Ale třeba si jen chtěla upravit make-up, jako jsem se před chvilkou snažila já.

Trošku rozladěně jsem si sedla na barovou stoličku vedle Damona a poručila si panáka.

„Vypadáš, jako bys viděla ducha,“ ušklíbl se, když se na mě podíval.

„Ty víš, jak holce zalichotit,“ odsekla jsem.

„Tady má někdo bojovou náladu,“ zadíval se na mě.

„Tak trochu,“ zamručela jsem a vypila panáka na ex. Vzápětí jsem si objednala dalšího.

Trochu mě rozladilo to, že jakmile se snažím chvilku se bavit, vždycky to něco zkazí. Ať už Damonovi řeči, nebo falešný přízrak z minulosti.

Než stačil odpovědět, objevil se vedle mě z druhé strany Jeremy.

„Tak jsem tu,“ oznámil.

„Vážně?“ nemohl si pomoct Damon. Dřív, než se stačili pustit do hádky, vytáhla jsem dalšího panáka a otočila se na Jera.

„Zatančíš si ještě?“

„S tebou rád,“ usmál se, nechal mě seskočit ze stoličky a tentokrát mě vzal kolem pasu, když mě vedl na parket. V tu chvíli mi to bylo nějak jedno. Vlastně bylo fajn vědět, že o mě může mít taky ještě někdo zájem. Myslím tím člověka.

„Není ti nic?“ zeptal se, když jsme začali tančit. Ale jelikož byl ploužák, z náruče mě nepustil.

„Ne, jsem v pohodě. Ale není něco s Elenou? Zdála se mi nějaká divná,“ zamračila jsem se.

„Nevím. Mně nepřijde,“ pokrčil rameny.

„Tak jo,“ kývla jsem a hodila chmurné myšlenky za hlavu. Chvilku jsme tancovali potichu, když se Jeremy znovu ozval.

„Příští týden pořádá starostka Lockwoodová ples na oslavu založení města. Říkal jsem si, jestli bys nechtěla jít se mnou?“ navrhl mi a usmál se na mě. Byl to doopravdy moc hodný kluk. A taky hezký a milý…

„Doufám, že mě nezveš jenom proto, že jsem tu nová a neměla bych doprovod,“ usmála jsem se.

„Ne, to tedy nezvu,“ zavrtěl hlavou a doplnil to uličnickým úsměvem, který jsem mu musela oplatit.

„Pak tedy půjdu velice ráda,“ zasmála jsem se a pomyslela si, jak se asi bude tvářit Damon, až to zjistí. No jasně, nic mu do toho není… Ale je to Damon. A navíc - na tom, že spolu jdeme na nějakou společenskou akci, přece nic není, ne?

„To mě těší. Ale netěší mě vyhlídka dalšího nakupování s mojí sestrou,“ zamručel a já dostala záchvat smíchu.

„To není vtipné,“ ohradil se.

„Ale je,“ smála jsem se dál. Cukaly mu koutky, ale smát se nezačal. Snažil se udržet si poker face, ale moc mu to nešlo.

Jak jsme tam byli dlouho? Asi do jedné v noci, teprve potom Elena uznala za vhodné vyrazit domů. I když možná to byl spíš Stefan, který ji k nám dotáhl. Změřila jsem si její šaty.

„Neříkala jsi, že tě někdo polil?“ vyhrkla jsem udiveně, když jsem si všimla, že má na sobě to, v čem přišla.

„Polil?“ nechápala.

„To nic, asi jsem trošku mimo.“ Zatřepala jsem hlavou, do které mi to ale vůbec nesedělo. To možná ten alkohol. Elena už se přece zase chovala normálně.

„Dobře. Pojedeme domů?“ zeptala se.

„Možná bychom mohli ještě zůstat. Já pak Bellu vezmu svým autem,“ navrhl Jer. Elena si ho změřila pohledem.

„Nenechám vás tu samotný.“

„Je tu Damon.“ Chvilku se na něj mračila, ale pak nakonec kapitulovala a odešla.

„Ty ještě nejsi unavený?“ zeptala jsem se po dalších pár tancích.

„Ne. Ale jestli chceš už jet, skočím na parkoviště pro auto a ty tu zatím můžeš zůstat. Začíná tam být pořádná kosa a v tomhle tak akorát zmrzneš,“ prohlásil.

„To bych brala,“ odpověděla jsem po pravdě.

„Dobře.“ Usmál se a vyrazil k východu.

Mezitím jsem se vydala k baru, kde jsem na něj chtěla počkat, než přijde. Objednala jsem si ještě posledního panáka.

„Konečně ses od něj utrhla?“ ozvalo se vedle mě. Byl to Damon a měl už taky upito. V takových situacích není radno ho provokovat.

„Šel pro auto, abych tam nezmrzla,“ pokrčila jsem rameny.

„Hraje si na rytíře,“ ušklíbl se.

„Aspoň je ke mně milý!“ naštvala jsem se a bylo mi v tu chvíli fuk, že je opitý a tudíž za sebe vůbec neručí.

„Jenom proto, aby se ti dostal pod sukni!“ zavrčel Damon. Tak tohle přehnal. Bože, já vím, že ho nenávidí a že je opilý, ale…

„Jo? A o co jde teda tobě?!“ zavrčela jsem nazpět.

Beze čekání na odpověď jsem se sebrala a rozhodla se vyjít ven, zima nezima. Počkám tam na něj.

Venku mě ovanul studený vítr, ale přivítala jsem ho raději než další Damonovy urážky. Stála jsem tam asi deset minut, a když Jeremy stále s autem nepřijížděl, začala jsem si dělat starosti. Vyrazila jsem do té uličky, kde jsme zaparkovali auto. Byla docela daleko odsud, ale v podvečer se tu bohužel zastavit nedalo.

Šla jsem svižně. Jednak abych se zahřála a za druhé jsem měla takový divný pocit. Hodně divný. Jako by mě snad někdo sledoval?

Za poslední roh už jsem to vzala sprintem a ohlížela se za sebe. Naneštěstí díky tomu, že jsem se ohlédla, jsem o něco zakopla skončila na zemi. Cítila jsem, jak se mi sklo zařezalo do dlaně. Počkat, sklo?

Nechápavě jsem vstala, vyndala si střep z ruky a porozhlédla se. Bylo tu rozbité okno. Zjevně vedlo jen do nějakého sklepa. Ale něco mi tu nesedělo. Ohlédla jsem si, abych zjistila, o co jsem to vůbec zakopla. A v tu chvíli jsem začala křičet.

Ahojky,

poslední dobou jsou na tomhle webu stále častější trailery k povídkám, tak jsem se rozhodla, že se o jeden taky pokusím. Budu moc vděčná za zhlédnutí videa a pokud by vám to nevadilo, rách bych, abyste mi do komentářů napsali, jak se vám líbilo,

vaše Jane006. 

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psychiatr II. - 8. kapitola: