¨Přináším Vám bonusový díleček Půlnoci. Je to jednorázové pokračování, ale možná někdy zase napíšu další bonus:) Užijte si to a komentíky proosíím:-*
04.04.2009 (17:52) • Arya • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5030×
31.Můžeme snad zapomenout?
Temná ulička. Procházím jí. Pak se vzpomínka přetrhne a nahradí ji jiná.
Drahý, hotelový pokoj. Prudce zaklepu hlavou. A tím rozeženu i tuto vzpomínku.
Podívala jsem se na Edwarda, který se tvářil starostlivěji než jindy. I potom všem, co se stalo, mi nidko nevěřil, že móje vzpomínky mají reálný základ.
Jízdenku do blázice, ale ještě nevlastním.
„Co se stalo?“ zašeptal, lidskému uchu neslyšně.
„Zase ty moje vzpomínky.“
Profesorka oznámila konec hodiny a vyšli jsme na chodbu. Tam už na nás čekala Alice, Rose, Jasper a Emmett. Po tom všem co se stalo se rozhodli nastoupit na vysokou znovu.
Naše rodina sice byla trošku nápadná. Ale Carlisle si našel práci v místní nemocnici a mě se skoro zdá, že se opakuje všechno jako ve Forks, jenom já chybím.
„Jak jste si užili přednášku?“ zahulákal na nás z dálky Emmett, až se několik lidé ohlédlo. Neubránila jsems e úsměvu.
Davy studentů mířily do jídelny, ale na vysoké je lehčí být nenápadný a tak jsme jako obvykle na „oběd“ nešli.
Parkoviště bylo prázdné a můj mercedes poněkud vyčníval vedle Emmettova Jeepu.
Ale nšlo to jinak, teď jsme se holt do jednoho auta nevešli a jeden by musel vždy běžet, což by enbyl problém, ale bylo by to nápadné.
Zamyslela jsem se , zatímco jsem mířila k autu, nad tím jak lidem připadá všechno nápadné. A jestli by nebyl život lehčí kdyby byli lidé trošku chápavější...Ale jak jim chcete vysvětlit to, že sjte hodný upír? Je lepší jim to nevysvětlovat.
Cestou domů mě sevřel chlad a úzkost. Zase za to mohou ty moje vzpomínky. Tak moc jsme se bála o Renesmee.
Zaparkovala jsem a vystoupila. V obývacím okoji, kde byla Esme a Ness, jsme všichni sborově a se smíchem pozdravili.
„Jsme doma mami.“
Esme se neubránila úsměvu a Nessie mě přiběhla přivítat. Vypadala zas eo tolik starší.
Nedávno jsme s Edwardem řešili jakto uděláme s Nessií a školou. Nakonec jsme se schodli an tom, že to co by se naučila na zakládní škole se naučí doma a poté, protože pro lidi nneí nijak nebezepčná, může jít kldině na střední.
„Ahoj mami.“ řekla vesele zatímco mi skočila koelm krku. Mluví víc než jindy, ale přesto raději vypráví co za den zažila pomocí vzpomínek.
Dnes měla „hodinu lidského jídla“ při které s ejí Carlisle pravidelně pokouší naučit jíst lidské jídlo, ale setkává se pouze s neúspěchem.
Rose se rozhodla , že chce další svatbu a já opět zažívala silné deja vui.
„Půjdeš mi za družičku , Bells?“ zeptala se mě a aniž by čekala na odpověd už mě táhla k gauči.
„Ale, vždyť už...“ chtěla jsem něco říct. Něco o tom, že už jsme jí za družičku byla , ale nakonec jsem raději odpověděla.
„Jasně, proč ne?“
Rose se spokojeně usmála a začala si vybírat šaty.
Je divné, že se neozval Jacob ani Charlie. Přišlo mi jako by se všechno stalo, ale nikdo si to nechtěl, nebo neuměl, připustit.
„Co tyhle?“ probudil mě ze snění hlas Rose.
„Jaké?“ zeptala jsem se zmateně. Zabodla prst do katalogu na šaty. Ty samé jako předtím.Přiškrceně jsme přikývla a snažila se tvářit přesvěčivě. Neměla jsem nci jak svoje chování vysvětlit.
Pomalu jsem se zvedla, jako ych měla někde zakódované lidské chování.
„Půjdu za Edwardem.“ špitla jsem k Rosalie a odešla do ložnice.
Edward se právě „bavil“ psaním úkolu a poslouháním hudby. Ja¨kamile jsme všela do pokoje, zvedl hlavu od úkolu a usmál se.
„děje se něco?“
„Nevím...“
Odlažil úkol stranu a já se během vteřinky opírala o jeho rameno.
„Myslíš, že je možné, abych si pamatovala něcoco jste vy zažili, ale nepamatujete si to?“ byla to zmatená otázka, ale on jí bezproblému pochopil.
„Já...já...nevím.“ řekl s jistou oboavou v hlase. Jako by mluvil s bláznem.
Zavřela jsem oči. Někdy jsem si přála utéct. Ale já příjdu na to proč.
Jednou. Ho najdu.
Tohle hledání,
se zdá nemožné.
Tohle hledání
mi přinese klid.
Otázkou zůstává,
kdy.
Autor: Arya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Půlnoc- bonusový 31. díl:
normálně přečetla sem a líbilo se mi to ael nemám ráda konce s otazníkem ale domyslela sem si to tak že jim vymazal pameť a Belle jen tak že si vzpomela protože má štít ale jinak nevím ke konci tam už ani nebyl pořádný děj a jen text psaný jako úvaha a to mě moc nebavilo :/
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!