další díííl:) Komentíky prosím:) Ten spodek je takový náhled do dalšího dílu a nebo tak něco:) O:-)
24.02.2009 (17:03) • Arya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4394×
22. Soudce
Připadala jsem si jako ve špatné ZOO. 8 upírů pozorovalo člověka. Charlie se ještě neporbral.
Já být na jeho místě , neprobudila bych se ještě hodně dlouho. A nebo už nikdy.
„Přichází k sobě.“ další věta jak z nějakého přiblblého sytcomu.
Někdy mi přišlo, že v nějakém podobném pořadu žiju. Zavrtěla jsem hlavou abych odehnala myšlenky.
Charlie se zhluboka nadechl. Místnost se naplnila tlukotem jeho srdce. Ness byla v pokoji. Nesměla tu být. Nikdo neví jka se to vyvine.
Charlie se bude muste rozhodnout.
Jak se rozhodne to je jeho zásadní volba. A mohla by ho stát život.
Posadil se . Tak prudce, že bych u člověka nečekala.
Bylo až roztomilé sledovat jaks nejistě rozhlédl kolem.
„To všechno…?“ hlas se mu zlomil. A si prohlížel každého z nás.Hledal cokoli co by mu pomohlo uspořádat myšlenky.
„Charlie…“ začal Edward.Jeho hlas zněl vedle Charlieho tak sametově. Mám pocit, že hlas Charlieho moje uši trhal a jeho hlas je zase slepoval dohromady.
„Charlie..“ opakoval znovu. Dokud konečně se na něj Charlie nepodíval.
Takové pomalé reflexy…
„Teď jde o víc než o to jetsli jste na Bellu naštvaný…“
„To víš , že jsme naštvaný! Na vás!“ zvedl se. Nechtěně se mi z krku vydalo zavrčení. Charlie se po mně vystrašeně podíval.
„Co jsi z ní udelal?“ obořil se na Edwarda.
„To čím si přála být.“ mluvil o mně s láskyplným tónem.
„Ne! Ty jsi mi prasprostě ukradl!“
„Nepatřím nikomu.“ ozvala jsme se. A tentokrát své věty nelitovala.
„Jsem sama sebou. Konečně se ctím jako by můj život měl smysl. A ty.“ ukázala jsme na něj a pokračovala v proslovu.
„ty..mi v tom nezabráníš.“
„Bells…miláčku. Musíme vyřešit něco jiného.“
„Charlie, dostal jste se do smrtelného nebezpečí… Nemůžeme riskovat prozrazení..“ Edward mluvil pomalu. Se skrytou hádankou v každé větě.
„Nemůžeme věřit tomu, že by jsi nás prozradil..“
„Máš na výběr Charlie..“ ozval se Carlisle.
„Mezi čím?!“
„Přeměnnou a smrtí..“ překvapilo mně, že jsem to byla já kdo tuto větu řekl.
Jeho oči se rozšířily hrůzou.
Nedivím se mu. Moc na výběr neměl a naše menu není z těch, které byste si rádi prohlíželi každý den.
„Bohužel, Charlie, musím s Bellou souhlasit. Nemáme jinou možnost,´..“
„Vy nemáte jinou možnost? a co já“
„Nemáš poslouchat zrádce.“ sykla jsem,
„Proti Blackovým nic nemám.“
„Charlie rozhodněte se…“ naléhal tichým hlasem Edward.
„Co se stane když se rozhodnu pro přemněnu?“ Pocítila jsem hněv i radost.
Charlie se možná rozhodne stát upírem. Radostná stránka.
Charlie na mně bude dohlížet na věčnost.
Špatná stránka.
Edward s podíval na Carlisle a pomohl Charliemu vstát a posadil ho na pohovku.
Já, Alice, Ros a Emmett jsme zůstali stát. Zbytek si sedl proti Charliemu.
„Pokud byste se rozhodl stát se z nás.“ širokým obloukem ukázal na celou rodinu.
„Musím tě obeznámit co to pro Vás bude znamenat.“
Jeho hlas nabýval an autoritě.
„Naše rodina není jako ostatní upíři. Neživíme se lidskou krví, ale krví zvířat.
Musíme se co nejvíce utajovat a nikdo by neměl přijít an naše tajemství.“
Po této větě se podíval významně na mně.
„Pomněna je bolestivá a obvykle trvá tři dny. Za tu dobu se umrtví vaše orgány a naposled přestane bít srdce. Přestanete potřebovat spát, jíst, pít a dýchat.
Zbystří se smysly a váš hlavní instinkt bude žízeň… Získáte neuvěřitelnou sílu a po dobu rok budete pro lidi větší hrozba.“ Carlisle mu řekl jen základní informace.
Charlie evidentně přemýšlel. Nechtěla bych vědět nad čím.
Kývl, pochopil.
„Bello… Proč si mi to neřekla dřív? Všechny ty problémy byly kvůli němu?“
pohledem střelil k Edwardovi.
„Nemohla jsem tati. A nic bych an tom neměnila. Miluji ho.“ bylo zvláštní tí říct takhle „naplno“.
Charlie si povzdychl.
„Mám na vybranou?“
Jistěže , že máš, chtěla jsem automaticky odpovědět. Ale pravda byla takpvá, že na výběr moc neměl.
Vážně nevím co bych si přála víc.
Věčnost s ním.
Nebo bez něho?
Charlie se nadechl připraven k odpovědi.
„Rozhodl jsem se.“
„Rozhodl jsem se pro…“
Volba padla.
A já přestala dýchat.
Ačkoli nemusím.
Ty slova by donutily zastavit srdce. Ty slova by donutily zamrznout čas. Ty slova by donutily zastavit vzduch.Ty slova by donutily zhasnout slunce.
Tohle a ještě víc by dokázala jediná věta. Tedy v mé hlavě to dokázala bleskově.
Slova se dál ozývaly ve vzduchu znovu a znovu. Vysmíval se mi do obličeje.
Smály se pořád. Smály se ikdyž by už měly zaniknout.
Je k nevydržení poslouchat ten krutý smích.
Smích smrti.¨
Jak někdo může tak jednoduše říct svůj rozsudek? Jak se vůbec mohl takhle rozhodnout. Říkala jedná má strana..
Ta druhá byla šťastná.
Život věčnosti je horší .. ne je nejhorší v jedné věci.
Vina nikdy neumře.
Stejně jako vy.
A teď si vina vybrala oběŤ u které si pobude dlouho.
Vybrala si mně.
Autor: Arya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Půlnoc část 22.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!