Další díleček:) Snad se bude líbit:)
01.03.2009 (17:00) • Arya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4088×
23. Bella x Charlie
„A proč ne?“ tak zněla jeho otázka. Otázka jak od pětiletého dítěte…
Charlie se mně totiž dožadoval jako toho kdo ho přemění. Což jsem naprosto nechápala.
Mohlo by to skončit…
Utnula jsem myšlenku co nejrychleji. Na tohle myslet nechci.
„nemuselo by to dopadnout znova nejlépe.“ odpověděl mu Edward, který mě měl posazenou na klíně, nevnímajíc fakt přítomnosti mého otce.
„Nemuselo? Tím myslíš co? Co se může pokazit?“ je tvrdohlavější než já. Já na to být upírkou čekala tak dlouho.
„Mohla by tě zabít. Omylem.“ usmála jsem se nad slovem omylem. Ale bylo to nejlepší slovo , pro vystižení toho co by se mohlo stát.
„Omylem?“ ale Charliemu zřejmě nestačilo slovo omylem.
„Jsem upír, ta..Charlie. Umím se ovládat, ale ne zas až tak dobře, víš?“
Chvíli se tvářil nechápavě.
Další chvíli mu trvalo než si srovnal myšlenky.
A pak jsem v jeho očích zahlédla tu jiskřičku pochopení.
„Mohla bys mě zabít.“ zopakoval…
„To nevadí. Trvám na tom.“ na sucho jsem polkla a nadechla se. Ačkoli tu s námi byl dost dlouho, praštila mně do nosu jeho vůně. Zabiju vlastní příbuzné.
„Bude to příliš nebezpečné“ šeptla jsem.
Edward mě jemně pohladil po vlasech.
„Zvládneš to. Věřím ti.“
„To nedělej.“
Přehlédla jsme fakt, že Charlie pořád kouká otočila jsem se k němu a zlehka ho políbila. Zapomněla jsem na všechno. Přesně tohle jsem chtěla.
„Ehm..ehmm…“ Charlie s odkašlal a já se poslušně otočila zpátky.
Díky bohu, že už se nečervenám.
„Je to tvůj život.“ řekla jsem nakonec.
Já budu mít věčnost na to vyrovnat se s tím.
Měla jsem pocit jako by se mi na neviditelné stěně mých zářezů přidal další.
Druhý…
Začala jsem přemýšlet nad tím , kolik zářezů přibude. Ze tu věčnost.
Je možné, že někdy, během mého života, počítat přestanu.
Budu muset.
„Kdy?“ kdy jdeš dobrovolně na smrt Charlie?
Chápu, že není dobré podkopávat si sebevědomí, ale tentokrát si nevěřím. Tentokrát…
Naděje asi umřela.
Zahnala jsem bleskově tyhle deprimující myšlenky abych byla schopné poslechnou si jeho odpověď,
„Dnes večer.“ nechápu proč tak spěchá.
Údivem jsem otevřela pusu a nekonečnou chvíli na něj zírala.
Probral mě až Edwardův tichý, přidušovaný smích.
„To nemůžeš myslet vážně.“
„Myslí.“ odpověděl za něj Edward.
„Nehrabej se mi v hlavě.“ odsekl Charlie.
„Zvykneš si.“
Věděla jsem , že by pokračovali dál, kdyby nepřišla Alice.
Z jejího pohledu jsme poznala, že měla vidění.
„Zdravím Charlie!“ z tónu jejího hlasu nebylo nic slyšet, za to Edward ztuhl.
Nechtěla jsme se otáčet, bylo yb to nápadné.
Proč to neřeknou?
„Ahoj Alice.“ usmál se na ní Charlie.
Tolik faleše na jednu místnost jsem nesnesla.
„Jdu za Renesmee. Chtěla s něčím pomoct.“ můj hlas zněl monotónně.
Zvedla jsem se. Jemně stiskla Edwardovu ruku, jako bych se ho nechtěla vzdát.
Ach, ty lidské zvyky.
Jen co jsem zavřela dveře do pokoje Ness svalila jsem se na podlahu a spustil se „upíří“ pláč.
Bohužel, jediná tekutina v mém těle byla krev, a pokud já vím, zatím s žádnému z nás nepovedlo vytvořit krvavé slzy.
Přicházím o další část svojí rodiny.
Kolik jich ještě zničím?
Renee…
Možná jednou… přijdu a to, že jsem pouze jedna obrovská pohroma , kráčicí krajinou.
Nenávidím ten pocit.
Jednou částí mysli myslím na Charlieho, druhou na Edwarda a Ness a ta třetí s zabývá zbytkem.
V hlavě se mi míchá obrovské množství pocitů.
Takové že člověk by ho neunesl.
My ale musíme.
Nessie se ke mně blížila, pomalým , plavým krokem naprosto stejným jako má Alice.
Musela jsem se usmát. Je tak krásná.
Když došla ke mně odejmula mně.
Hřála tak jako vždycky.
Její rychlé srdíčko, u nějž jsme znala přesný počet tepů na minutu, bylo tak blízko mého mrtvého.
Někdy mám pocit, že některé okamžiky věčnosti, jsou delší než sama věčnost.
Ovšem… Ty okamžiky končí.
„Stmívá se.“
V mysli se mi ozval Edwardův hlas. Nejjasnější lidské myšlenky, obsahovaly většinou jeho hlas.
„Končí další den.“
Ano, končí Charlieův poslední den.
Venku se už doopravdy stmívalo. Ne, že by mi to nějak vadilo.
Noc pro mě bylo poklidné odobí.
Beze spánku.
Svědomí se ozývalo.
Neměla jsem mu to dovolit.
Kdyby ho přeměnil Carlisle , přežil by.
Cítila jsem se jako někdo kdo jde na porážku.
A zároveň jsem si připadala jako kat.
Nesmrtelný, nemilosrdný kat.
Bez soudce.
Protože si ho nikdo netroufne soudit.
Krásný, krutý kat.
Pod jehož rukou.
By si každý přál zemřít.
Kat který své svědomí.
Potlačil na konec mysli.
Kat, který…
Pracuje jen v noci.
Autor: Arya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Půlnoc- část 24.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!