Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc část 27.

Alice Cullen


Půlnoc část 27.Další díleček:) trošku nudnější může se zdát, ale nějak se musí přepravovat:D komentíky:-*

27.Znovu na cestě

Zase v letadle. Cesta letadlem je úmorná i pro upíra. Navíc je tu tak málo vzduchu a vůně lidí je ještě horší. Celá naše,moje rodinka zabrala jednu řadu sedadel. A myslím, že kdyby tomu tak nebylo, rozhodně by vedle nás bylo prázdné místo.

Edward vedle mě si povídal s Alicí a probírali strategickou část naší cesty, přes uličku seděl Jasper. Aniž bych se tam musela podívat bylo mi jasné, že vedle něj sedí Emmett. Zrovna se o něčem sázeli. A ve stejné pozici jako já seděla Rose. Sledovala krajinou pod námi, ale ona u toho vypadala poněkud lépe než já.

Okolo projel vůz s jídlem a Alice velmi zdvořile odmítla šest porcí jídla. Letuška si nás všechny velmi pozorně prohlédla , ale pak s profesionálním úsměvem jela dál.

to znamená, že když se teprve rozdává jídlo je přede mnou ještě polovina cesty. Minimálně.

„Alice?“ zeptala jsem a nahnula se přes Edwarda abych na ní viděla.

„Ano?“

„Nemáš tady něco čím by jsme se zabavila?“

„Myslím , že bych něco měla mít.“ zvedla se ze sedadla a otevřela úložný prostor.

Vytáhla baťoh a podala mi jakousi černou úzkou knihu.

„Je to nějaký román od tebe z pokoje. Tak snad se zabavíš.“ usmála se a zase si sedla.

„Díky Alice.“ vděčně jsme chňapla po knize. Je to jeden z výtisků knihy „Na větrné hůrce“. Není ještě tak ošoupaná ,protože Edward trval na tom, že mi sežene novější vydání.

Začetla jsem se do známého příběhu a nechala čas plynout.

-----

Z děje knihy mně vytrhlo až prudké trhnutí. To už přistáváme? Zmateně jsem vyhlédla z okénka. Jsme na letišti, Londýně, a zrovna svítá.

Zaklapla jsem knih.

„Už jsi se nám probrala z transu?“ zeptal se vedle měn Edward s úsměvem.

„Knížka je mocná hypnóza.“ odpověděla jsem. Letadlo zastavilo. Všichni začali tleskat. Je to nesnesitelně hlasitý zvuk. A pak začala ta správná tlačenice.

Aliice nám zařídila řadu hned u východu. Poprvé jsem ocenila ty tmavé tunely ,když s vychází z letadel. Nemusíme tak riskovat odhalení z přicházejícího světla.

Veškeré naše věci se vešly do příručních zavazadel,proto jsme nemuseli zdlouhavě čekat.

Někdy bych chtěla vidět jak působí tři dvojice upírů jdoucí letištěm.

A nebo raději ne.

Opustila jsme spěšně tyhle myšlenky. Venku bylo naštěstí ještě přítmí a Alice už nám zařídila dva taxíky do hotelu v centru města.

Edward, Emmett a Jasper šli do jednoho taxíku a já, Alice a Rose jsme si sedly do druhého.

Mám pocit, že jsme taxikáře poněkud vyděsily, ale nedal nic najevo. Musím si někdy jít otestovat reakce lidí.

Fascinovaně jsem si prohlížela Londýn. Je to krásné město. A byla jsem schopná rozpoznat většinu památek. Přejeli jsme Temži a během několika minut oba taxíky zastavily.

Zapnula jsme si mikinu a nasadila kapuci. Stejně tak to udělala celá rodina. Sluneční světlo už číhalo a my jsme se nesměli nechat odhalit.

O něco rychleji než by byl schopný normální člověk jsme proklouzli do hotelu.

Byl to ten typ hotelu kde nevíte jak se chovat. Obrovská ,zdobená hala a ještě větší recepce. Najednou jsem si v džínech a mikině připadala poněkud nepatřičně.

„Jdeme se zapsat.“ zašvitořila Alice. Tohle byl její styl.

Rose se také rozzářila. A šla hned za ní.

Alice vzala rodinné apartmá, a podle recepční je to ten nejhezčí, nejdražší a největší pokoj v hotelu. No potěš pánbůh.

Alice nás vedla s přesností GPS. Otevřela pokoj a já strnula úžasem.

Obrovský světlý pokoj , který připomínal byt. Tři ložnice, koupelna, balkon, obývací pokoj. Obrovská televize. Nechci vědět tu cenu.

„Takže jaký je plán?“ zeptal se Emmett ,který už spolu s Jasperem seděl u televize.

„Nemají tady baseballový kanál.“ zabrblal okamžitě.

„Počkáme do setmění a půjdeme dělat průzkum kolik upírů se schopnosti pobíhá po Londýně.“

Zní to tak jednoduše. Ale nic nebude tak jak se zdá. Rozhodně netuším co budu dělat v hotelovém pokoji do setmění.

Nálada byla perfektní.

Alice zorganizovala turnaj v šachu. Ačkoli nevím jak sehnala šachy.

Ale Jasper a já jsme nakonec za zdlouhavé diskuze vyřadili Edwarda a Alici ze hry. Ať si zahrají vlastní několikadenní souboj.

Jednou částí mysli jsem byla dole v Londýně a zmateně chodila ulicemi.

Najdu někdy to co hledám?

Najdeme někdy.. musela jsem se opravit.

Ale co když…

To co najdeme…

Nebude takové…

Jaké by mělo být?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc část 27.:

 1
1. caw
26.10.2013 [20:41]

ssssuuuuuuppppppeeeeeerrrrrrrrr!!!!!!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!