Poslendí dílek:) Více k tomuhle v článku:-*
12.03.2009 (18:13) • Arya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5807×
Možná, teď máte pocit , že jsme vás zradila a napsala málo dílů:D
Ale ono to vážně zábírá mnoho času
Baví mně to. Ráda jsem pro vás psala
:-*
Ale teď mě najdete na http://ourstories.ic.cz/index.php s povídkou Nedůvěřuj vzhledu.
Kdyby někdo chtěl poslat Půlnoc v dokumentu, napište mi ńa icq 418613821:)
Takže
užijte si poslendí díl
30.Maybe the end
Prší....jdu ulicí..prší..ohlížím se…vidím je…mluví…a já…je neslyším…prší…přesto neslyším…kapky. Jeden z nich…je blízko…mám chuť… se ho dotknout…ale…bojím se.
„Prober se.“
Ten hlas… přece… znám!
„Prober se!“
„Nemůže spát, Edwarde!“
„Jistě, že nespí…“
„Je v transu.“
“Několik hodin ?!“
„Taky se mi to stává!“
Zprudka jsem otevřela oči a nadechla se. Reflex.
Upíralo se na mně několik párů očí.
Zaostřila jsem.
Znám je..Jistě je to moje rodina.
Z ničeho nic ztichli.
„Bello?“ Edward se nade mnou skláněl na tváři ustaraný výraz.
„Ne...! Co tady dělám!?“ zvedla jsem se z gauče.
„Máme být v Londýně!“
„V Londýně? Bello jsme na univerzitě. Včera jsme s zapsali na přednášky…“ přestal Edward a čekal, že mi svitne.
„Ness! Kde je? Je v pořádku?“
„Je v pořádku neboj se.“
„Nic není v pořádku!“ zlostně jsem se přesouvala po místnosti.
„Máme být v Londýně! Sokie má být mrtvá! A je 15.listopadu!“
„Je září Bello.“
¨“To není možné…“
Sedla jsem si.“Vy nevíte o čem mluvím, že?“ svorně zakroutili hlavou.
Začala jsem proto vyprávět svoje „zážitky“. Sokie, Jacob, Charlie a pak Londýn.
Koukali na mně jako na blázna.
„Nic z toho se nestalo, že?“
„Ne..“
„Ale já to viděla! Zažila!“
„Nic z toho se nestalo. Byla to tvoje vize. Asi. Možná si našla novou schopnost.“
Rovnala jsem si všechno v hlavě. Mám pocit, že tam mám obrovský nepořádek-
„Nikoho jsem nezabila?“
„Pokud vím ne, sestřičko.“ ušklíbl se Emmett.
„Bydlíte tady?“
„Zatím ne, ale zřejmě budeme muset.“
„Žádní lovci upírů? Ani mazač paměti?“
„Ne a ne.“
„Jak dlouho jsem byla v transu?“ a stejně si myslím, že se to stalo. Ale raději, mlčím, ještě mě odvezou do blázince…
„Skoro den.“ odpověděl mi Edward a opatrně si sedl vedle.
Skoro den! A já zažila několik měsíců.
Co my upíři neumíme. Rozhodně pochybuji, že někdy někdo zažil to co já. Ale…
„Bello, chápu, že je to těžké. Jsme s tebou.“ usmála se Alice a sedla si z druhé strany.
„Ty to znáš nejlíp, co?“ usmála se a zbytek rodiny se rozešel za svou.
Večer když jsme se šla osprchovat jsme si prohlédla svojí levou ruku, kterou jsem ve „snu měla zlomenou. Zdála se taková jaká jindy. Dokonalá, bledá. Ale pak…
U zápěstí byla jizva. Jizva, kterou jsme nikdy neměla. Jizva ,která tam neměla co dělat.
Podívala jsem se na kalhoty. Na spodní části byly mokré a od bláta.
Co se to stalo?
Co když se to stalo?
Co se stalo v Londýně potom?
Jak dopadla návštěva u mazače paměti?
Na tyhle otázky moje hlava rozhodně nechtěla odpovídat.
Pustila jsem horkou sprchu a snažila se zapomenout.
Tak jako za starých, lidských časů.
Něco se stalo. To vím...
Mám, ale věčnost tuhle záhadu rozmotat.
Že?
Zdá se vám,
že věci končí.
Ale nikdy nezapomeňte na ty chvíle,
co už jsou prožité.
Někdy vám
budou chybět.
Někdy vám
dají sílu.
Někdy je třeba
zavzpomínat.
A pak otočit list.
Autor: Arya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Půlnoc část 30.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!