Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc- část 6.

29.01.2009 (18:38) • Arya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5879×

6. Klam

Konec přednášky seč nezadržitelně blížil. A ta někdo, teď už vím, že se jmenuje Sokie, stále urputně zírala na mě a Edwarda.
„Zjistil jsi něco nového?“ doléhala jsem znovu a znovu.
„Ne stále.. stále jen přemýšlí.“ bylo to zvláštní. Edward si nevěděl se Sokie rady. Možná, že ví příliš mnoho. A nebo je příliš zvědavá. Ani jedno b pro ni nebylo dobře.
„Na co myslí právě teď?“ naléhavost v mém hlase byla asi přehnaná. Ale já cítila jak mě pár modrých očí propaluje až do hloubi duše.
„ Pořád na to samé. Probírá s poznatky o tom co kde četla. Upíři, rakve a také krev. Je to zvláštní., že by někdo byl tak informovaný. Carlisle většinu dokumentů zničil a nebo změnil informace tak aby nikomu nepasovaly k nám.“ v jeho hlase jsem slyšela jistou. Mě ta jistota chyběla. Zazvonilo. Ten spásný zvuk mi konečně dovolil zvednou e z lavice a uniknout tak těm dotěrným pohledům. Byli jsme z haly dřív než většina třídy. A Sokie. Šla za námi.
„Co s ní?“ procedila jsme skrz zuby.
„Usmívej se, drahá.“ řekl as e šibalským úsměvem mě objal kolem pasu.
„Co? Proč? Jak? Na ní?“ řekla jsem a nevěřila vlastním uším. Otočil s přímo na Sokie a svým krásnýma sametovým hlasem ji pozdravil.
„Ahoj, myslíš, že bys nám mohla ukázat kde je tu jídelna?“ taková otřepaná otázka. Snažila jsme se usmívat. Nešlo mi to, tedy aspoň jsem si to myslela.
Sokie vyvalila oči. Zůstala stát uprostřed chodby.
„Ahoj.“ pozdravila jsem také. Můj hlas byl zvonivý a celkem vysoko posazený. Nikdy mi nedošlo, jak asi zním.
„Zdravím.“ vysoukala ze sebe po dlouhém úsilím Sokie. Vypadalo to spíš, že jsme ji v jejím předsvědčením spíš potvrdili než přesvědčili o opaku. Rozhodně si nemyslela ,že jsme lidi. Přiznávám, že pokud toho věděla tolik asi nebyla úplně hloupá, ale Edward se neustále usmíval svým omračujícím úsměvem, při kterém se mě kdysi podlomovaly kolena.
„Samozřejmě, že vím kde je jídelna. Chcete,,um,.. ehhmm. doprovodit?“ znovu mluvila trhaně. Musela jsem se pro sebe zasmát. Doufám, že si toho nevšimla. Asi ne. Dívala se přímo na Edwarda. Její oči se ani nepohnuly. Skoro bych žárlila, kdybych necítila jeho ruku kolem pasu.
„Byl bych moc rád.“ usmál se znovu a já ho div neupražila pohledem. Nemusel to tak přehánět. Jemně mě drcnul do žeber a já měla chuť mu to pořádně oplatit. Jen jsme se sladce usmála a vyrazila spolu s ním a Sokie do jídelny. Vedla nás celkem dobře. Ačkoli jsme věděla, že pro Edwarda by nebyl problém dostat se tam nějakou zkratkou, vedl se Sokie zdvořilý rozhovor. Já jen mlčela a sem tam se usmála a nebo přikývla. Najednou jsme dorazili do jídelny.
„Kam si sedneme?“ řekla jsem tak potichu, že to mohl slyšet jen on.
„ S ní.“
„Cože?“ řekla jsem okamžitě.
„Doufám, že ještě umíš pít sodovku.“ usmál se a já se při té představě otřásla.
„Asi mi bude špatně.“ zašeptala jsem nakonec.
Sedli jsme si s naší „drahou“ Sokie. Já usrkávala sodovky. Chutnala příšerně. Hůř než jakýkoliv býložravec v okolí. Neodepřela jsem si jeden nebo dva znechucené výrazy. Edward se se Sokie bavil o všem. Zřejmě si všimla mého prstenu an ruce. Jen tak mimochodem se třemi diamanty. a Okamžitě se mě zeptala.
„Uhmm…jo.. prsten..“ řekla jsme neschopná říct víc. Pořád jsem v sobě cítila sodovku.
„Je snubní.“ odpověděl za mně. A sám položil na stůl ruku. Taktéž s prstenem.
Vyvalila oči a jídlo jí spadlo z vidličky zpět do talíře. Edward i já jsme její reakci zdvořile přešli. Konečně jsem cítila zadostiučinění.
„Tak to gratuluju.“ řekla Sokie poněkud zdráhavě. Nadšení v jejích očích pohaslo stejně rychle jako přišlo.
„Jak hodně jsem pozadu?“ řekla mírně se smíchem.
„Rok.“ odpověděl klidně Edward.
Potom se stalo něco co by nikdo nečekal. Do dveří vešli tři lidé.
Spíš dva upíři a jeden poloupír abych upřesnila.
Alice,Jasper a Renesmee. Zamávala jsem jim.
„Omluvíš nás?“ řekl zdvořile Edward a zvedl se.
„Přišla nám rodinka.“ usmáls e a zvedl se. Já též.
„Co se děje? „ sikl jen co jsme byli u nich.
„Měli byste zmizet. Teď hned. A to hlavně od ní.“ řekla Alice.
Vítězoslavně jsem se usmála. Pryč od ní. Tak to má být.
Edward došel ke stolu a něco jí zdvořile řekl. A pak se vrátil k nám.
„Proč?“ zeptal se pouze a já bych ho zase nejraději upálila pohldem. Proč se o ni tak zajímá?
„Není bezpečná. Ví příliš.“
„To já vím. Snažím se jí přesvědčit o tom , že nejsme co jsme.“
„Ale já to viděla! Přijde na to, ať chceme nebo ne.“
Zajíkla jsem se. Co se asi Sokie stane? Tentokrát se nemůžeme znovu stěhovat.
„Co s ní?“ zeptal se pouze Edward,
„Začneme naprostou ignorací. A když to nevyjde ty víš co se stane.“ vložil se do toho Jasper. Edward jen bezmocně přikývl…

Autor: Arya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc- část 6.: