Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc - Prolog + 1. kapitola

31.03.2011 (18:30) • chichi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1417×

Prolog – Věčnost

Pohled Belly

Věčnost, věčnost, věčnost. To slovo mi stále znělo v hlavě. S Edwardem po boku, s Renesmé a ostatními členy mé rodiny a taky s Jacobem. Ze začátku jsem se tomu bránila, ale teď už vím, že nikoho lepšího jsem si pro Renesmé nemohla přát. Přece jen to je můj nejlepší přítel, kterému jsem už dost ublížila a tak bych mu měla přát trochu toho štěstí. Vždyť já ho měla na rozdávání.

1. kapitola – Stěhování

Pohled Renesmé

A je to tady. Naposledy jsem smutně zamávala domu, který mizel v dáli. Strávila jsem v něm celé své dětství a teď jsem ho opouštěla. Opouštěla jsem celé městečko Forks, svůj oblíbený les i louku, kterou jsem si zamilovala stejně jako máma s tátou (vlastně Edward s Bellou jak jim teď musím říkat. Moji oficiální rodiče jsou Carlisle a Esmé a oni jen nevlastní sourozenci). Po kamarádech se mi stýskat nebude, tím jsem si jistá.

Těch pár dětí, s kterými jsem se v průběhu svého dospívání seznámila, jsem už stejně nevídala, protože jsem byla o mnoho starší než oni a skutečné přátele jsem v nich neměla. To spíš v mé rodině. I když se občas neubránili tomu, aby se mnou zacházeli jako s malým dítětem, brali mě jako dospělou osobu (kterou už jsem skoro byla).

Rosalie si občas postěžovala, že už nejsem malé miminko, ale jinak mě měla moc ráda. Alice byla šťastná, že má konečně novou oběť a tak jsem veškerý svůj volný čas musela trávit na nákupech. Emmett si ze mě často utahoval kvůli mým citům k Jacobovi, ale stejně jako jeho drahá polovička, mě měl rád. Jasper ke mně byl zpočátku dost nedůvěřivý a moc se nepřibližoval, přece jenom měl s naší stravou problémy a já voněla skoro jako člověk. Ale teď už je všechno v pořádku. Esmé mě nadšeně podporuje v mém snu, stát se malířkou a Carlisle je rád má Esmé na kom zkoušet své kulinářské schopnosti.

Tak tohle je má rodina. Za nic na světě bych je nevyměnila, i když to nejsou obyčejní lidé, ale neobyčejní upíři. Jsou nesmírně krásní, mají bledou pokožku, všechny jejich smysly jsou jasnější, nepotřebují spát a nestárnou. To je hlavní důvod našeho stěhování. A pak taky to, že bych měla nastoupit poprvé do školy. Až do teď jsem se učila doma s Carlislem nebo s tátou, protože ve škole by na mě poznali, že stárnu trochu rychleji než ostatní děti. Teď už mi bylo skoro sedm, ale vypadala jsem na sedmnáct a za čtvrt roku jsem měla přestat růst

Tohle všechno se mi honilo hlavou, když jsem seděla pohodlně uvelebená na zadním sedadle otcova Volva a poslouchala jeho hovor s mamkou. Najednou jsem v jejich rozhovoru zaslechla své jméno. Přestala jsem přemýšlet a začala je poslouchat.

„Uvidíš, že se ti tam bude líbit,“ říkala mi právě máma. „Jak ve škole, tak v novém domě.“

„Taky doufám,“ přitakala jsem. „A kdy už tam budeme?“

„Nebuď zvědavá, budeš brzo stará,“ odpověděl mi otřepanou frází můj otec.

„Vždyť víš, kam jedeme.“

To byla pravda. Věděla jsem, že jedeme do města, které bylo na druhé straně La Push asi 30 km od Forks. Myslela jsem si, že je to velký risk, přestěhovat se jen 30 km a moc jsem si vážila toho, že ho pro mě má rodina podstoupí. Byla jsem šťastná, že se rodiče konečně smířili s Jacobem, ale že ho u nás nechají bydlet, to jsem nečekala. Stejně u nás byl pečený vařený, jak se smíchem poznamenal Emmett, ale tohle byl od rodičů velký ústupek.

Z mého přemýšlení mě vytrhl Alicin jasný hlásek. Otevřela jsem oči a podívala se z okna. Přede mnou se rozprostírala nádherná vila s obrovskými okny a světle modrou fasádou.

„Esmé, to je krása,“ vydechla jsem, když jsem se s otevřenou pusou odvrátila od domu.

„Jsem ráda, že se ti líbí, broučku.“ Usmála se na mě.

„Tak honem, běžte si vybalit, Rosalie, vy s Emmettem máte první patro, Jasper s Alice druhé, my třetí a Edward s Bellou čtvrté.“

„A kde budu spát já?“ Tázavě jsem se podívala na Esmé.

„Tobě s Jacobem jsem nechala podkroví, je nejútulnější.“ Spiklenecky na mě mrkla.

„Děkuji Esmé,“ zvolala jsem a vrhla se jí kolem krku.

„Tak běž, ostatní už jsou nahoře,“ řekla mi Esmé a jemně mě popostrčila směrem k domu, ze kterého se ozývaly důvěrně známé zvuky, naznačující že Emm a Rose se zabydlují. Alice se právě pokoušela nacpat věci do nového šatníku, a když se jí to povedlo a našla tam ještě trochu místa, prohlásila k opodál stojícímu Jasperovi, že půjdou nakupovat. Jasper jen útrpně zasténal, ale pak k němu dolehla nálada Rose a Emmetta a mně bylo hned jasné, že dnes už se na nákupy nepůjde. Ze čtvrtého patra se linula krásná melodie. Edward složil novou píseň a přehrával jí mamce (vlastně Belle).

Když jsem vstoupila do svého patra a otevřela dveře, které vedly do naší ložnice, nevěřila jsem svým očím. Byl to velký  pokoj laděný do světle modré, v jehož středu se nacházela obrovská bílá postel a na ní… Jacob. Už tam na mě čekal. Otevřel svou náruč, já jsem se k němu stulila a v minutě jsme oba spali.

Autor: chichi, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc - Prolog + 1. kapitola: