Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoční jednorožec - 2. Kapitola

Alice od katyloveEd

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Půlnoční jednorožec - 2. KapitolaBella je nervózní se setkání s Cullenovými. Tím, že se jí rozhážou emoce se promění v jednorožce, bývá to ale velkou vzácností. A zvládne Bella to setkání s Cullenovými nebo zbaběle uteče před novými událostmi? Bella také zažije překvapení, které vůbec neočekávala. Jaké to uvidíte. Doufám,že se vám bude tato kapitolka líbit a neodradí vás od čtení. Budu ráda, když mi zanecháte nějaký ten komentík.

03.04.2010 (18:15) • Bella130 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2603×

2 . Kapitola

 

Dnes ráno jsem stávala brzy, abych se připravila na setkání s Cullenovými.

Cítila jsem divný tlak v břiše a třásla se mi kolena. Byla jsem nervózní z toho setkání s nimi, bála jsem se jestli, něco nepokazím a neudělám si trapas.

Připadala jsem si, jako bych šla první den do školy a nevěděla, co tam očekávat.

Vůbec mi ta příprava nepomáhala, bylo to akorát horší. Moje emoce mluvili, za vše.

Tlak v břiše se stupňoval a já cítila horko po celém těle.

Věděla jsem jen jedno, určitě se měním v jednorožce. Rozpoložením hodně silných emocí se dokážu proměnit v jednorožce i přes den.

Bylo to ale vzácností, stalo se mi to už jednou před pěti lety.

Vhodná chvíle zrovna na přeměnu nebyla, ale co jsem podle vás měla dělat? Nic už jsem s tím dělat nemohla.

Proměna začala a já nemohla nic jiného dělat, než čekat až skončí.

Jenže to bude nejmíň za takové tři hodiny a to mi zrovna nebylo dvakrát příjemné.

Stála jsem na všech čtyřech kopytech a cítila se najednou o něco lépe.

Být jednorožcem má své dobré stránky, ale v tuto chvíli i ty špatné.

Měla jsem štěstí, že bylo teprve šest hodin ráno, ale to mi na klidu moc nepřidalo.

Dnes byla sobota a budíček byl až v devět hodin. Snad se proměním zpátky v člověka, než bude budíček a přijde za mnou sestra Anna. Mezitím, bych se mohla jít proběhnout ven stejně, jako to dělávám v noci.

Dodává mi to pocit volnosti a uvolnění. A toto je zrovna perfektní příležitost. Budu si muset, ale dávat větší pozor, aby si mě nevšimli lidé.

Okno jsem měla pootevřené a já ho pomocí své hlavy otevřela dokořán. Vyskočila jsem oknem a přistála v trávě. Rozeběhla jsem se na otevřené prostranství, kde nikdo nebyl.

Kolem mě vlál vítr a dělal mi nesmírně dobře. Ta rychlost a pocit volnosti, který jsem pociťovala, byl nesmírně krásný.

V tu ránu jsem byla prostě v jiném světě a zapomněla tak na nepříjemnosti a obavy. Musela jsem si ale dávat velký pozor na to, kam běžím a napínat sluch, jestli náhodou nejsem blízko lidem. Zpátky jsem se vrátila včas a začala se měnit zpátky v člověka těsně za pět minut devět.

Cítila jsem se uvolněná a připravená na setkání s Cullenovými.

Zalezla jsem si do postele a dělala, že spím. Sestra Anna vešla do pokoje a šla mě probudit.

,,Vstávej Bello, už je čas vstávat, dneska tě čeká velký den!“ třásla se mnou ze strany na stranu, aby mě probudila.

,,Mně se tak nechce vstávat,“ protáhla jsem se a zívla.

,,Všimla jsem si Bello, ale teď už není čas otálet!“ řekla mi přísnějším hlasem.

,,Vím, den plný očekávání,“ řekla jsem jí rozespale a usmála se na ni.

,,Já tě už nebudu rušit, ale pohni si ano?“ zdůraznila mi.

,,Ano,“ odpověděla jsem a paní Anna mezitím odešla.

Jak jsem byla oblečená, učesaná a umytá sešla jsem dolů po schodech a šla rovnou do jídelny. Paní Anna a ostatní  mě tam už očekávali.

Byla jsem nervózní. Jak se na mě všichni dívali a zřejmě čekali, co se bude dít dál.

Nevšímala jsem si jich a rovnou si to naklusala ke stolu, kde na mě čekala snídaně.

Nikdo nic neříkal, ale pořád se na mě dívali.

Bylo mi to nepříjemné a tak jsem do sebe rychle nasoukala snídani a rychlým krokem jsem si to namířila rovnou do pokoje.

V půli cesty jsem narazila do nějaké paní. Neohlédla jsem se a nevšímala jsem si jí.

A co, nejrychleji běžela do pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a plácla jsem sebou na již ustlanou postel.

Cítila jsem zase ten divný pocit v břiše a styděla se sama za sebe, že jsem z té jídelny takhle zbaběle utekla. Na dveře někdo zaklepal a já v tu ránu věděla, že je  to sestra Anna.

,,Bello už si sbalená, oblečená a připravená k odchodu?“ zeptala se mě sestra Anna s šibalským úsměvem na tváři.

,,Jsem,“ odpověděla jsem jí skoro neslyšitelně.

,,Mimochodem, ta paní co jsi do ní narazila, byla ta, co si tě adoptovala,“ řekla mi.

,,Paní, jaká paní?“ zeptala jsem se překvapeně.

,,Bello nedělej, že o ničem nevíš, sama si musela cítit ten náraz,“ odpověděla mi.

,,Fajn, je možné, že jsem narazila do nějaké paní, ale já si to nepamatuji,“ odpověděla jsem schválně jinak a dívala se jestli, mě prokoukne.

,,Bello nezlob mě!“ usmála se na mě a polechtala mě na břichu.

,,No dobrá vyhrála jste a už mě prosím nechte, hrozně to lechtá, nemůžu pořádně mluvit!“ odpověděla jsem jí s přidušeným smíchem.

,,Tak se chová správná holka a už pojď, nemáme času nazbyt.“ Zvedla se, vzala mi sbalený kufr, odešla za dveře a čekala na mě.

Hotová jsem se pomalu blížila ke dveřím. Cítila jsem se stejně jako ráno a taky jsem cítila, jak se mi zase klepou kolena.

Chytla jsem za kliku a pomalu oddechovala, abych se uklidnila. Potom jsem jí zmáčkla a šla rychle za sestrou Annou.

,,To ti trvalo, Bello už jsem si myslela, že sis to rozmyslela, “ řekla mi.

,,Musela jsem se uklidnit,“ odpověděla jsem jí popravdě.

,,Ničeho se nemusíš obávat, Bello ty to zvládneš uvidíš," utišovala mě.

Mně to na psychice moc nepomohlo a nezmohla jsem se na nic jiného, než na jeden chabý úsměv.

,,No tak Bello není to zase tak hrozné,“ utišovala mě znovu.

,,Jdeme už?“ zeptala jsem se jí, protože jsem to už nechtěla nadále prodlužovat, už tak jsem se cítila hrozně.

,,Chceš to mít za sebou co nejdřív viď?“ položila mi ruku na rameno a ustaraně se na mě podívala.

,,Ano a to co nejdřív,“ usmála jsem se a zatáhla ji za ruku na povel, abychom už šli.

,,Tak jdeme Bello,“ odpověděla mi.

Jak jsme sešlapávali schodek po schodu, cítila jsem se pokaždé o něco hůř.

Zvedal se mi žaludek nervozitou, a kdybych si nezachovala chladnou hlavu, nedopadlo by to moc dobře.

Byli jsme už skoro dole a já si všimla houfu dětí, které tam nedočkavě čekali. Sestra Anna mi stiskla ruku a dala mi tím najevo, že se nemusím ničeho bát.

Tento den v dětském domově je mým posledním popravdě mi to ani nevadí. Ráda se nasměruji na novou cestu životem, která na mě neúprosně čeká.

Jak už jsme byli dole, tak se všichni ke mně nahrnuli, objali mě a řekli mi sbohem.

Takové rozloučení jsem vůbec nečekala, dojalo mě to až k slzám.

Ostatní se už, ale stočili směrem, kde zřejmě na mě čekala moje nová budoucí rodina.

 

Autor: Bella130 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoční jednorožec - 2. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře