Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoční stín 5

25.05.2010 (11:00) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5133×

Carlisle seděl za svým pracovním stolem v nemocniční ordinaci. Na první pohled vypadal jako každý jiný doktor po náročné směně. Hlavu měl schovanou v dlaních, ramena pokrčená, záda vyhrbená a celkově působil vyčerpaně a zhrouceně. Po dlouhých desetiletích prvně litoval, že nemůže plakat. V očích ho pálily neexistující slzy a hrdlo měl bolestně stažené.

Zdálo se mu, že celá jeho pečlivě a s láskou vybudovaná bezpečná a šťastná existence se pomalu, ale nenávratně bortí. Téměř sto let se vše vyvíjelo skvěle a on si připadal spokojený. Jeho život byl naplněný láskou, rodinnou pohodou a prací, kterou miloval. Sto let… A pak stačil jediný rok, pouhých pár měsíců a celé století se obrátilo v prach.

Jeho rodina se rozpadala a on tomu nemohl nijak zabránit. Nejprve se všichni těžce vyrovnávali s odchodem od Belly. Nesouhlasili s tímto Edwardovým rozhodnutím, ale respektovali ho a řídili se jím. Ale pak Edward opustil i je. Říkal, že si jen potřebuje všechno promyslet, že musí být chvíli sám a potom se vrátí. Nevrátil se. Jeho existence se propadala hlouběji a hlouběji do deprese a beznaděje. Snažil se vystopovat Viktorii a alespoň tak ochránit Bellu. Nedařilo se mu. Přebýval v nejhorších brlozích a laciných motelech. Podle Aliciných vizí se někdy celé dny jen choulil stočený do klubíčka na zatuchlé posteli a živil se pouze krysami, které mu dělaly společnost. Jeho stav se nelepšil. Spíše naopak. Tvrdošíjně však odmítal návrat k rodině nebo jakoukoliv jinou jejich pomoc. Zahodil telefon a ozýval se jim jen velmi sporadicky. Vždy byl stručný a strohý.

Esmé se trápila. Snažila se nedat to na sobě znát, ale její kamenné srdce pukalo žalem. Strašně se bála, že se Edward vrátí k zabíjení lidí. Měla strach, že tak dlouho bude svou žízeň ignorovat, až jednou neodolá. Styděla se za sebe, ale odpustila by mu živení se lidskou krví. Ani náznakem by mu nic nevyčítala. Věděla ale, že on sám by si něco takového znovu neodpustil. Esmé přišla o svého biologického synka. Zemřel krátce po porodu. Nikdy se s jeho ztrátou nevyrovnala a nyní měla pocit, že přichází i o Edwarda. Měla ještě Emmetta a Jaspera, ale Edward byl v jejich rodině první a ona k němu vždy měla trochu blíž než k ostatním. Jeho odchod ji ničil a trhal její mateřské srdce na kusy.

Alice neměla daleko k tomu stát se prvním upírem trpícím migrénou. Téměř neustále se snažila vyčíst něco z Edwardovi budoucnosti, ale moc se jí to nedařilo. Všechny toto vědomí tížilo, protože to znamenalo jediné. Edward o své budoucnosti vůbec neuvažoval.

Jasper na tom byl asi nejhůř. Musel se vyrovnat s vlastními emocemi a navíc zvládnout nápor těch cizích. Na dlouhé hodiny mizel do lesa a snažil se najít alespoň střípky vnitřní rovnováhy a klidu.

Rosalie a Emmett se navenek tvářili, že oni dva jsou naprosto v pořádku a sice je celá situace mrzí, ale nenechají se jí ovlivnit. Nejednou ale Rose spatřil, jak hledí z okna a tiše vzlyká. Emmett sice stále vtípkoval, ovšem jeho vtipy ztratily na lesku a originalitě. Ani on sám se jim nesmál.

Korunu všemu nasadila Tanya. Ne, tak to nebylo. Ona za nic nemohla, jen byla poslem špatných zpráv.

Když volal Eleazar a chtěl pomoci s novou dcerou, Carlisleovi svitla naděje, že může být prospěšný někomu jinému. Nesnášel ten pocit bezmoci, který ho nyní zcela zaplavoval a ovládal. Nemohl pomoct své rodině, ale rodině svého přítele ano. Po dlouhé době se mu zdálo, že veškeré jeho rozsáhlé znalosti a vědomosti nepřijdou vniveč.

Vzal si v práci volno a doma všechny seznámil s tou novinou. Nová členka Denalijské rodiny vyvolala zvědavost a přání ji poznat. Nevědomky se stala  kýženým a žádoucím rozptýlením, které tolik potřebovali. Celou noc se bavili jen o ní a přemítali, co je zač a proč je, jaká podle Eleazara je.

Ráno se však všechno změnilo. Zavolala Tanya a dutým hlasem oznámila, že Tessu, jak se její nová sestra jmenovala, si odvedli Volturiovi. Eleazar od začátku věděl, že má schopnost odolávat psychickým útokům talentovaných upírů, ale skutečný rozsah jejího daru se ukázal bohužel až když na ni zaútočila Jane. Chtěla ji potrestat za neposlušnost a neúctu. Nakonec pochopila, že Tessa nevnímá svět kolem sebe a přestala toužit po pomstě a trestu. Když ale viděla, co dokáže, okamžitě si, stejně jako všichni ostatní přítomní, uvědomila, že by byla cenným přírůstek Arovy sbírky talentů. Rychle pochytila, jak s ní Denalijští komunikují, a využila toho. V podstatě se jim pak vysmála. Odváděla Tessu a mohla s čistým svědomím říct, že ji k odchodu nenutí. Šla s ní zcela dobrovolně a bez nejmenších známek protestů.

I Denalijští náhle přišli o člena rodiny a i oni truchlili a trpěli. Cullenovi je považovali za vzdálenější rodinu a jejich ztráta je také zasáhla.

Vše se hroutilo a nebylo vyhlídky na ono pověstné světélko naděje.

Všechno to začalo, když se odstěhovali z Forks. Úplně na začátku stálo opuštění Belly…

Carlisle se najednou napřímil a jeho oči se zaleskly. Věděl, že je to bláznovství. Věděl, že i když to vyjde, Edward mu v první chvíli nepoděkuje. Věděl, že to bude těžké a možná bude poslán do háje. Ani by se nedivil. Ne potom, co ji beze slova rozloučení nechali samotnou a utekli.

Byl však odhodlaný spoléhat na její dobré srdce, na lásku, která jistě nezmizela. Edward pro ni chtěl normální a spokojený život, ale pokud ho milovala stejně jako on ji, a tím si byl Carlisle naprosto jistý, ničeho takového se jí nedostalo. Pravděpodobně se trápila a chyběl jí.

Bella by mohla dokázat přivést Edwarda zpět. Nechtěl zasahovat do jeho rozhodnutí, ale v rámci záchrany celé rodiny to byl více než ochoten udělat. Byl si jistý, že Bella jeho synovi chybí a on po ní touží. Když ji znovu uslyší, nebo dokonce uvidí… Pokud se vrátí on a bude šťastný s Bellou, vyřeší se všechny problémy. Esmé bude šťastná, Alice, Jasper, Rose, Emmett… Ano! Musel to udělat. Musel zasáhnout a nenechat svou rodinu napospas temnotě. Společně by pak mohli pomoci i Denalijským.

Z ničeho nic se cítil plný energie. Okamžitě vzal do ruky telefon a vytočil číslo Swanů. Nepřemýšlel nad tím, co řekne. Poprvé za celou svou existenci jednal zcela impulzivně.

Telefon třikrát zazvonil a hovor byl přijat.

,,Megan Petterson, kdo volá?” ozval se docela příjemný hlas starší ženy.

Carlisle se mírně zamračil. Tohle byla nepěkná čára přes rozpočet.

,,Dobrý den, jsem doktor Carlisle Cullen. Volám Swanovým. Omlouvám se, nevěděl jsem, že se odstěhovali. Nevíte prosím, kde bych je mohl zastihnout?”

Na druhém konci drátu bylo ticho. Tíživé ticho.

,,Je mi líto, pane doktore. Charlie Swan zemřel před více než rokem a jeho dcera je stejně dlouho nezvěstná. Byla to obrovská tragédie,” odpověděl po chvíli ženský hlas. Podle tónu Carlisle poznal, že tragédie to sice byla, ale paní Petterson mu jí mileráda vylíčí.

,,Co se stalo?” vypravil ze sebe a cítil, jak ztrácí pevnou půdu pod nohama.

,,Znal jste dceru šerifa Swana? Asi ano, že. Víte, ona jela na nákup do Port Angels. Cestou píchla pneumatiku a pak se prostě ztratila. Policie u jejího auta našla stopy krve a na kapotě otiskl lidské dlaně. Řeknu vám, ten kdo ho tam zanechal, musel mít strašnou sílu. No, ale zpátky k věci. Když ji policie dva dny nenašla, vážně to bylo, jako by se po ní slehla zem, šerif dostal infarkt. Umřel na místě. Jeho dceru doteď nenašli. Myslím, že už není mezi živými, chudinka,” shrnula.

Carlisle strojeně poděkoval za poskytnuté informace a rozloučil se. Už nevnímal, co mu ještě říkala. Dokázal jen bezvládně zírat přímo před sebe. Nebyl schopen přijmout a zpracovat zprávu o Bellině smrti. Otisky dlaní na kapotě auta… Musel mít šílenou sílu… Victoria.

Nevěděl, jak dlouho seděl za stolem a díval se přes dveře. Mohlo to být pár sekund, ale také několik hodin. Vzpamatoval se, až když zazvonil telefon. Automaticky po něm sáhl a ohlásil se.

,,Carlisle, to jsem já,” uslyšel hlas svého syna. Kdykoliv jindy by s ním rád mluvil a těšil se ze společného hovoru, ale nyní ne. V tuhle chvíli měl pocit, že mu nemůže nic říct. Nedokázal ani formulovat pozdrav.

,,Carlisle?” ozvalo se po chvilce z telefonu.

Nereagoval. Nemohl.

,,Tati?” Edwardův hlas již nabíral vyděšený podtón.

V ten moment byly kotky nenávratně vrženy. Dveře se rozrazily a jako velká voda do místnosti vtrhla Alice. Nevnímala nic a nikoho kolem sebe. Dívala se Carlisleovi přímo do očí a ignorovala telefon v jeho ruce.

,,Nevidím její budoucnost, Carlisle. Ona je mrtvá. Bella zemřela,” zašeptala.

Z telefonu se ozval zoufalý výkřik plný bolesti, pak ohlušující rána a ticho.

·······

Uplynul přesně týden od chvíle, kdy se jí podařilo zaštítit Ara. Od toho okamžiku jí nebyl dopřán oddech. Téměř bez ustání musela trénovat. Po nekonečných hodinách příkazů, proseb, vyhrožování a úpěnlivých žádostí byla schopná štítem obejmout všechny tři vládce. Jeden z nich se jí však musel stále dotýkat.

Tessa se chvílemi třásla vyčerpáním. Jako jindy, ani nyní neprotestovala, ale zcela očividně byla unavená a na pokraji svých sil a možností.

,,Aro, nechme to. Potřebuje si oddychnout a my taky. Mám pocit, že už s ní nevydřím v jedné místnosti ani minutu. Třeští mi hlava a mám skoro neodolatelnou chuť jít se zahrabat několik metrů pod zem. Což se mi vážně nelíbí,” protestoval Caius proti dalšímu cvičení. Měl toho plné zuby.

,,Ještě chvíli. Udělala úžasný pokrok. Určitě to zvládne i bez doteku,” odporoval Aro.

Caius zavrčel a bouchl pěstí do zdi. Zanechal za sebou pořádnou díru.

,,A dost! Nejsme tvoji pokusní králíci. Já osobně končím. Ano, schopnost štítu je báječná a výhodná, ale uvědom si, jakou za ni platíme cenu. Ona není v pořádku. Kolem ní se šíří beznaděj, zoufalství a smutek. Připadám si tak hrozně jako ještě nikdy. Už s ní nevydržím a mnohem raději nechám svou mysl nechráněnou. Sakra! I Janina moc je proti tomuhle procházka růžovým sadem,” vztekal se Caius. Jen co domluvil, vyřítil se z místnosti. Prásknul za sebou dveřmi, až vyletěly z pantů.

Alec rychle odhadl situaci a zmizel pryč. Tessa dál nepohnutě stála a pohled upírala do země. Aro si projel rukou vlasy a Marcus se mračil.

,,Aro, on má pravdu. Tohle nejde. Její schopnost je jistě fascinující a mít ji někdo jiný je i velmi výhodná, ale tohle nemá smysl. Trápíme ji i sebe. Jen si upřímně přiznej, jak se cítíš,” promluvil Marcus tiše.

,,Já to všechno vím,” zašeptal Aro poraženě. ,,Copak si myslíte, že jsem vážně takový slepý idiot? Samozřejmě, že to vím. Jen je pro mě těžké to přiznat nahlas. Je mi hrozně.”

Nikdy jindy by tohle Aro nevyslovil, ale teď ano. I on byl ovlivněn Tessinou apatií a zoufalstvím. Nedokázal se mu ubránit.

,,Za chvíli přijde Heidy. Pojďme do jídelny,” smířlivě navrhl Caus a Aro s úlevou přijal. Luskl prsty a objevil se Santiago.

,,Vem Tessu s sebou do jídelny. I ona se musí napojit,” přikázal mu a odešel.

Santiago k ní přistoupil a jemně ji vzal za ruku.

,,Tak pojďme,” povzdychl si a vykročili.

Toho dne Tessa nečině přihlížela vraždění nevinných lidí. Přímo před jejíma očima rukama krvelačných upírů vyhasínalo mnoho životů. Stále nikým nezpozorována v koutě, pohled upřený přímo do středu místnosti. Kolem ní se ozýval křik, prosby, pláč, uširvoucí zvuk lámání kostí i šplíchání krve. Kdyby její oči nebyly nevidomé, spatřila by hotovou zkázu. Jídelnou se bleskovou rychlostí pohybovaly postavy v temných kápích, lidé se snažili utíkat a se stále narůstající hrůzou překračovali mrtvoly těch, kteří již posloužili upíří žízni.

Když se napojil i Santiago, vzal ji stranou a během chvíle byl zpět u ní i s malým chlapcem. Jeho srdce již nebilo. Poučení z minula. Byl mrtvý jen pár vteřin, jeho krev byla ještě teplá a svlažila její hrdlo.

Po krmení jí bylo přikázáno převléknout se a zůstat ve své věžní místnosti.

Netrvalo však ani pár minut a poprvé si vládci vyžádali její přítomnost u jednání. Santiago jí přes ramena přehodil pláštěnku členky gardy a kapuci jí stáhl hluboko do čela. Společně vstoupili zadním vchodem do hlavního sálu. Santiago Tessu postavil vedle Arovo trůnu a vzdálil se.

,,Drahoušku, zaštiť nás,” přikázal jí Aro šeptem a přikryl její drobnou dlaň tou svou.

Podíval se na Aleca a ten mírně kývl. Výborně, fungovalo to.

,,Nechť náš host vstoupí,” pronesl Aro a vstupní dveře se téměř okamžitě neslyšně otevřely. Alec se vytratil a v přijímacím sálu zůstali jen vládci a Tessa. Dva strážci stáli za dveřmi, kterými prošel mladý upír.

Aro se při pohledu na něj mírně zamračil. Vypadal strašně. Měl potrhané a špinavé oblečení, rozcuchané vlasy a pod očima temné kruhy. Nevědět, kdo to je, nejspíš by ho ani nepoznal.

,,Vítej ve Volteře, Edwarde,” přivítal příchozího obřadně.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoční stín 5: