Elle se u Cullenů narodila krásná a zdravá holčička Kaia. Avšak nic není podle plánů a Nessie s Jacobem vymysleli plán... Jaký? Jak do toho zapadá upíří vegetariánská i italská rodina?
26.02.2012 (21:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 2484×
Toto je povídka navazující na povídku jménem Chlupáček.
Stalo se...
Nenáviděný syn Jacoba a Nessie se sám protlouká životem. Až na střední potká svou lásku Ellu, se kterou je doopravdy šťastný, avšak nic netrvá věčně a on přichází o život. Až nad jeho studeným tělem si všichni uvědomí, jak zle se k němu chovali. Těhotná Ella jim nedokáže odpustit jejich činy...
Prolog
Minuta za minutou, hodina za hodinou… Jak čas plynul, mé bříško rostlo a s tím i nadšení z ještě nenarozeného potomka. Na pravidelné prohlídky jsem sice chodívala do nemocnice, ale můj doktor byl Carlisle Cullen – pradědeček Ailena. Neřešila jsem to. Moc se mnou nepokoušel mluvit, moc dobře věděl, že já mu neodpovím, když to není nutné.
„Je to moc brzy, moc brzy…“ Matka lítala po kuchyni sem a tam a tiše si šeptala poznámky na můj účet. Aspoň by mohla tak, abych to neslyšela…
„Tak co, Prcku, těšíš se, až budeme lítat po hřišti a honit se za mičudou?“ Táta se na mimčo těšil snad za všeho nejvíc. Pojmenoval ho Prcek, plánoval společné akce, které budou společně podnikat. Avšak mluvil jen o klukovi. Vždyť ti to mají ve světě lehčí…
1. kapitola
„Je to holčička,“ uslyšela jsem šepot doktora Cullena. I když jsem s touto upíří rodinou nechtěla mít nic společného, netušila jsem, jak moc bude mé a Ailenovo dítě nadpřirozené.
„H-holčička?“ vzlykla jsem radostně. „Chci ji vidět.“
Doktorova žena se ke mně přiblížila s malinkým uzlíčkem štěstí, který před chvilkou vyšel z mého lůna a nastavovala ho tak, abych ji mohla vidět ze všech stran. Nemohla jsem se na tu potvůrku, která křičela z plna hrda, vynadívat. Tak nádherná… Už teď se podobá svému otci. Sice neměla načernalý nosánek, ale špičky oušek. Nemohla jsem se dočkat chvilky, až ji poprvé sevřu v náruči.
„Maličká,“ zašeptala jsem a unaveně jsem k ní natáhla ruce.
„Jsi moc unavená, Ello. Odpočiň si, poté bude času dost.“ Doktorova slova mi zkazila náladu. Chtěla jsem ji hned. Kdybych nebyla tak vyčerpaná, vstala bych a vzala si ji sama.
„Odpočiň si!“ zopakoval přísněji a Esmé ji odvedla pryč. Doktorovi jsem neodpověděla, ani se nesnažila vstát. Rozhodla jsem se čas, který proležím v posteli, využít přemýšlením o jméně. Chtěla bych nějaké… originální. Jméno, které když vyslovím, aby se otočila jen má milovaná holčička a ne pomalu celé dětské hřiště.
Možná bych mohla zvolit nějaké indiánské. Ano… Ale jaké? Moc jich neznám. Jediné, které si pamatuju, je Kaia. Toto je jediné jméno, které mi utkvělo v paměti z jedné Ailenovi historky. Ano… Bude to moje malá Kaia.
Při vzpomínce na mou lásku mě píchlo u srdce. Celé to bylo moc čerstvé, strašně to bolelo. Výčitky, které jsem cítila, mě ne a ne opustit a tu událost jsem měla před očima. Stačilo by, abych nepřeběhla silnici. Nebo aspoň chvilka navíc, při které bych ho stihla varovat na přijíždějící auto. Nebo čas, abych se mohla vrhnout před něj.
Čím víc jsem pátrala po společných vzpomínkách, tím víc na mě padala únava. Nechala jsem oči, aby se zavřely a mysl, aby mě dovedla do říše snů.
***
„Dobré ráno.“ Slova, která mě přivítala téměř okamžitě po rozlepení víček. Přede mnou stála Alice s tácem plným jídla.
„Kde je Kaia?“ Neobtěžovala jsem se s pozdravem. Oni ke mně také nebyli vždy milí, tak proč bych měla já? Navíc to, že se posledních pár měsíců chovali v rámci možností přijatelně, z nich nedělá čestné a poctivé lidi… upíry.
„Spí… Přeci teď toho andílka nechceš budit, ne?“ Něco se mi na ní nelíbilo. Nevím, jestli to bylo
způsobeno tím, jak se mnou mluví, nebo zvláštností, až moc milým výrazem v obličeji.
„Ne…“ Nenechala mě domluvit.
„Tak vidíš. Najez se, odpočiň si… Tady máš nějakou knížku, ale dávej na ni bacha. Je Edwardova a neví, že jsem ti ji půjčila.“
„Už to ví!“ K mým uším dolehl Edwardův sametový hlas. Jeho poznámka mě pobavila. Pousmála jsem se nad ní, ale rozptýlení netrvalo dlouho. Copak miminko nepotřebuje nakrmit? Nepotřebuje svou mámu?
Oči se mi zaplnily slzami a mé srdce naplnil žal. Jako by nestačilo, že už nikdy nespatřím lásku mého života, ještě mi odpírají dceru.
„No tak, Ello. Clear uvidíš hned…“
„Kaia!“ vykřikla jsem naštvaně. Je upír a nedokáže si zapamatovat jedno jméno?!
„Promiň… Kaiu uvidíš hned, co se vzbudí. Zatím si čti, nebo spi.“ Na nic nečekala. Jen co domluvila, vyšla z místnosti a já zůstala opět sama.
Snad se brzy probudí, a tak prolomí samotu, která se začíná tvořit kolem mého srdce…
Tato kapitola je kratší. Nejdříve se do toho musím dostat, navíc toho o porodu moc nevím. :D
Jak se vám líbí úvod do nového a smutného příběhu? Opravdu vše půjde podle plánu?
Doufám, že jsem vás příliš nezklamala a najdu tu pár komentářů... Aspoň od těch, co prosili o pokračování...
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Pushinka - prolog + 1. kapitola:
Doufám, že jí ho neukradnou! Zlý zlý Upíři tupíři!!! Ať ji jí laskavě navalí než jim skočím do toho jejich "nádherného" ksichtíku!
MOc se těším na pokráčko!
Ja ťa zbožňujem! Strašne, strašne, strašne! Som rada, že si sa rozhodla napísať pokračovanie. On si to jednoducho zaslúži. Tá malá bude živel, už to vidím. Mohli by dať Cullenovci Elle pokoj. Tak sa k nemu správali a zrazu tú malú majú radi? Nezdá sa mi to... Alice bola nejaká zvláštna, no nechám sa prekvapiť. A som si istá, že ty ma prekvapíš naozaj perfektne! Tak, že nebudem spávať, ako tradične, pretože ty sa vieš postarať o adrenalín.
Prológ bol veľmi pekný. Spomenula si aj jej rodičov, čo je veľmi milé. Dúfam, že jej s malou pomôžu. Jej otec vyzerá ako milý človek. Na Ellinom mieste, by som sa tiež na nich hnevala. Mala by odtiaľ odísť alebo čo. Tak budú stále v styku s upírmi a čo ja viem s čím ešte.
Máš moju plnú oporu, nech napíšeš čokoľvek. Naozaj!
Už sa nemôžem dočkať ďalšej kapitoly! Ako to ty robíš, že hltám každý tvoj príbeh? Musíš písať stále, stále a stále!
Bolo to úžasné!!!! Som Team Ailen!
P.S. Čo robí starý otec Jacob?
Hned potom, co jsem ti napsala komentář k epilogu Chlupáčka, jsem si začala říkat: "Ale tohle byl krásný a smutný konec, který se jen tak někomu napodaří. Co když to moje Kikulinka zkazí???" (Ano, ve svých myšlenkách jsem tě nazvala "Kikulinkou" )
Ale to odbíhám... Co chci říct je, žes začala další "várku" naprosto skvěle. Bylo tam všechno, co si u povídky představuju, gratuluji. Už jsem si říkala, že na Chlupa zapomeneš. A ono prd, ten další díl opravdu vyšel!♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ Co dodat?
Jen se mi moc nelíbí začátek. Smutný příběh?
Páni... Tak Ella je spět. Jsem ráda, že ses nechala přesvědčit a napsalas pokračování! Už teď ze začátku je vidět, že to opět bude geniální. Cullenovi...vždyť oni to dítě pojmenovali, i když není jejich! To kde se v nich bere taková drzost? Myslím, že kdyby Ella nemusela, tak u nich není. Budou se Cullenovi teď snažit napravit chyby, které spůsobili?! Tím, že Elle vezmou Kaiu? Všichni se k Ellle chovají tak... jako kdyby nebyla nic. O co jim jde? I ty Alicino úsměvy a... Prostě rychle další kapitolu! Nevím, jestli to mám opět zopakovat, že krásně píšeš, že máš ohromné nápady... To už jsem říkala hodně krát! Prostě se těším na další kapitolu, protože jsi vynikající autorka a jsme zvědavá na tenhle příběh!
Jinak musím se ti omluvit, Knihovnici mám přečtenou, ale neměla jsem čas psát komentáře, tak to doběhnu!
Pááni. To byls nádhera.
Cullenovi se opět chovají jako tupci. Kdyby měli takovouhle "starost" i o Aillena... Měli se starat tenkrát, ne teď.
Jen doufám, že za tím jejich chováním přece jen nevězí nic jiného, to by byl průser. Jsem ráda, že Ella teď přece jen bude mít někoho, kdo ji alespoň trošku nahradí Chlupáčka.
Moc pěkné, těším se na další.
Sice nejsem první, ale snad ani poslední.
Zase si ti upíří obludy hrají na "všemocné"? Na ty, co můžou komukoliv dirigovat život? Já jsem na to už alergická. Jak by se jim líbilo, kdyby někdo začal dirigovat život jim?
Doufám, že Elle dají to mimčo IHNED, a ne někdy, až se laskavě vzbudí. Nejsou jejími rodiči, ona chce jen svou malou - a to jde dát i ve spánku.
Promiň, akorát... Tímto chováním těch nadpřirozených tupců jsem tak rozzuřená, že... Nelíbí se mi, jak si zasahují do života lidí, jakoby by byli jen oni v právu a ten zbytek jen nějaká špína.
Jinak kapitola byla skvěle napsaná a já doufám, že mé rozhořčení nebudeš brát tak v potaz.
Už se těším na další kapitolu, těším se na další kroky Kaiy. Tak PIŠ, ať mám co ČÍST!
Zlato, ty máš poslední dobou nějakou pesimistickou náladu, nebo proč je tato povídka zase smutná? No, ať je to čím chce, přesto ji budu číst, protože mě velmi zaujala a mě zajímá, co bude dál. To s tím jménem... ti Cullenovi jsou už trochu na hlavu. Jak se mohou opovážit dát jméno dítěti, které není ani jejich? Prostě se mi z nich dělá zle. Ale teď k tomu ostatnímu. Těším se na další kapitolu, protože chci víc poznat Kaiu, určitě bude velmi zajímavá, jako její rodiče, předci... No, jen tak dál a já jdu vyhlížet další kapitolu.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!